Ref.de Perafita - Refugi de I'lla

8,8 km + cca 3 km
Stoupání: 681 m
Klesání: 388 m
9.00 - 13.00

Dnešní noc byla předlouhá, postele byly kovové bez matrací a naše karimatky příliš tenké, hlavně ta moje. Celou noc jsme se převalovali a hledali polohu, ve které by to netlačilo. A taky mi byla trochu zima. Proto bylo s podivem, že jsme vydrželi do 8. Ke snídaní jsme si uvařili čaj a ovesnou kaši. Náhle se tam objevil turista, jestli může posnídat u chaty. Byl to Polák, který taky odcházel Andorru a už končil. Dal nám pár rad, možná přeplánujeme některé úseky.
Na cestu jsme vyrazili v 9, koně se už pásli. Hned jsme začali stoupat klečí a kamením, pak přes sedlo Collada de la Maiana 2526m. Pak jsme prudce klesali po kamenité cestě a dále víceméně po rovině malebným údolíčkem, kterým protékal potůček, přešli jsme most. Cestou jsme potkali stejný typ refugi jako Perafita. Někdo tam nechal hladovým poutníkům salám, Pavlík ho hned okoštoval. V horách se to dělá, že když končíš trek a zbydou ti zásoby (jídlo a třeba i plynová bomba), necháš je v chatě k dispozici ostatním. A my zrovna neměli nic moc k obědu... Pokračovali jsme do kopce podél řeky kamenitým terénem, občas cesta vedla přímo vodou, občas jsme viděli vodopády.
Do chaty I'lla jsme dorazili hodně brzo, ve 13h. K našemu překvapení byla otevřená a s obsluhou, tak jsme se rozhodli zůstat na noc. Zvažovali jsme totiž jít dál, ale bylo to ještě dalších 11 km a hodně do kopce po hřebeni.
Navíc se zatáhlo a zvedal se vítr, další cesta by mohla být nebezpečná. Hned po příchodu jsme dali pivko a pak ještě jedno a vino blanco.
Večeře byla až v 19.30, proto jsme se šli ještě projít po okolí kolem jezer a k přehradě. Málem nás to tam sfouklo.
K večeři byla polévka - asi vývar s nudličkami, cizrnou a kdoví čím, ale dobrá, pak zapečené boloňské těstoviny se sýrem, jako dezert tlustý plátek sýra a nakonec pudink a červené víno. Na pokoji jsme se 4 Francouzema, kteří jdou ke Středozemnímu moři.Read more