Údolí jeptišek (Curral das Freiras)

Stoupání: 1164 m
Klesání: 1164 m
7,3 km

Vstávali jsme opět v 6h. Cílem dnešního dne byla krátká túra a hlavně kaštanová slavnost v Údolí jeptišek.
Autem jsme dojeli do místa slavnosti. Báli jsme se, že nezaparkujeme, ale byla to zbytečná obava. Auto jsme píchli podél silnice, jak to dělají místní obyvatelé.
Ještě než jsme vyrazili na pochod, zlákal nás místní bar, kde místní snídali. Dali jsme si kávu, nanůčka a paní nás přesvědčila na kaštanový cake (jako muffin), byl moc dobrý.
Pak jsme vyrazili, nejdřív chvíli z kopce a pak to začalo. Stoupali jsme a stoupali po cestičce až k hotelu na vršku. Stoupání bylo kupodivu příjemné, žádné vysoké schody. Překvapilo nás, jak snadno jsme byli na vrcholu. Zapadli jsme do suvenýrů a pak hned do hospody (pivo, poncha). Pak jsme zašli na vyhlídku nad hotelem a hned vyrazili zpět. Pavlík našel pěknou sestupovou cestu, kterou jsme původně neměli naplánovanou. Byla to stará silnice, která kdysi byla jediná přístupová do údolí. Nyní se používá tunel.
Do městečka jsme dorazili kolem 12, akorát se slavnost rozjížděla, oficiální zahájení s proslovem starosty začínalo ve 14h. Ochutnávali jsme různé drinky a sladkosti z kaštanů a Pavlíček také maxi hovězí špíz.
Na slavnosti vystoupila skupina dívek a kluků, všichni bubnovali na ohromné bubny a k tomu tancovali. Pak vystoupila skupina mužů, kteří hráli na ukulele, kytary a podivný nástroj, něco jako naše dudy, a mnoho dalšího.
Začalo pršet, tak jsme se schovali do restaurace. Studovali jsme jídelní lístek pomocí překladače, jedno jídlo nás pobavilo, přeložil ho jako Kroketa pro kojence (smažená taštička plněná asi tvarohem). Seděli jsme na plastových židličkách na terase, když se najednou Pavlík válel pod stolem. Židličce se na kluzkém povrchu rozjely nohy, až jedna praskla. Servírka s úsměvem na rtech utrousila "too much poncha". Byla to asi věstkyně, protože měla pravdu - bylo tolik poncha a likérových panáků, až mi druhý den nebylo dobře. Domů jsme dorazili kolem půl desáté.Read more