Madeira 2026 | FindPenguins

Newest first

Trip start
October 27, 2026
Madeira 2026
Praha - Funchal - Ribeira Brava
October 27 in Portugal ☁️ 20 °C
Chabry - MHD na letiště - Funchal

autem Funchal - Canical - procházka nad Canicalem - Ribeira Brava (ubytko) - hůlky (?)

Ráno začalo v pohodě, snídali jsme, dobalovali, vážili zavazadla. Pavlíček si skočil do lékárny pro léky, mezitím jsem si ze zvědavosti prohlížela letenky. A ejhle, cestuji pod jménem Jirina Herman. Začala trochu panika. Naštěstí šlo změnit jméno s pomocí helplinky Smarwings. Tato sranda nás stála 750 Kč.
Odlétali jsme v 12.10, přílet 16.45.
V letadle vedle Pavlíka měl sedět pán podobné tělesné schránky. Pán to komentoval slovy "bude to kontaktní let" a zasmál se. Naštěstí letadlo nebylo plné, tak si pán přesedl a my měli sedadlo k dobru.
Ve Funchalu proběhlo vyzvednutí auta hladce, měli jsme fiata pandu-hybrida, jako naše první společné auto, akorát o hodně novější model.
Nejeli jsme rovnou na ubytko, ale zajeli jsme si na sever ostrova na kraťoučký výlet na útesy. Zastavili jsme u hřbitova, cesta vedla po hliněno-sopečné půdě, výhledy na moře a skály byly nádherné.
Pak jsme dojeli na ubytko, vyhodili věci a jeli jsme vyzvednout trekové hůlky, které jsme měli objednané z domova. Byla to svérázná půjčovna - boxy vypadaly jako úly a umístěné byly v proluce mezi zahradami. Kód, který jsme dostali, nepasoval k žádnému boxu a majiteli se nedalo dovolat, tak jsme rozladěni odjeli. Cestou jsme nakoupili v supermerkatu snídani a pití na večer. Spát jsme šli v 23.30.Read more
See translation
2 likes
Madeira 2026
Pico Grande
October 28 in Portugal 🌫 16 °C
Stoupání 969 m
Klesání 969 m
Cca 10 km
10 - 14.15 h

autem Ribeira Brava - hůlky - parkoviště Boca da Corrida - pěšksy PR12 - Pico Grande (1654 m) a zpět - Funchal - Ribeira

7.45 budíček
8.30 vyrážíme pro hůlky na 2. pokus, tentokrát úspěšný
V 9.30 jsme dorazili na parkoviště výchozího bodu túry.
Zjistili jsme, že je trasa placená, tak dokupujeme vstup, to nám trvá půl hodiny a v 10 vyrážíme.
Cesta začala hned drsně stoupat, pak jsme šli docela dlouho příjemně po vrstevnici, občas dokonce z kopce, ale převážně jsme stoupali hliněným a kamenitým terénem. Vrcholky byly v mracích, občas ale vykoukly, byl to krásný pohled. Potkali jsme velkou českou skupinu, která se již vracela z vrcholu. Bylo teplo, kolem 22°C. Na samotný vrchol vedla exponovaná cesta vybavená zrezivělými řetězy, ale nic nebezpečného. Zpátky jsme museli stejnou cestou. Objevila jsem výhody cesty tam a zpět - nemusíš fotit 😀
U auta jsme se rádi přezuli do sandálů. Další postupový cíl bylo hlavní město Funchal. Chvíli nám trvalo najít parkování pod lanovkou. Vysíleni jsme zapadli do prvního baru a dali si pivo Coral, víno tinto a maxi pudinkový košíček (pastel de nata). Další naše štace byla v dalším baru, kde jsme ochutnali madeirskou specialitu drink poncha banana a poncha lemon. Prošli jsme turistickou uličkou a nakoukli do několika suvenýrů. Večeři jsme si dali v restauraci Hostel Santa Maria (madeirské speciality mečoun a hovězí na špízu z vavřínového klacíku).
Stavili jsme se v supermarketu v Ribeira Brava a koupili víno a jine pochutiny na zítra a k ubytku jsme dorazili po 20h. Ještě jsme navštívili místní bar, kde už nebyli žádní hosté, dali jsme si pivo, víno a šli na apartmán.Read more
See translation
2 likes
Madeira 2026
Pico Ruivo
October 29 in Portugal ☁️ 13 °C
Stoupání: 292 m + 62 m
Klesání: 292 m + 62 m
5,6 km + 2,3 km

autem Ribeira Brava - parkoviště Achada do Teixeira - pěšky PR1.2 - Pico Ruivo (1862 m) a zpět - Santana - Brude's Veil (vodopád) - Porto Moniz - Fanal (vavřínový háj) - Ribeira

Dneska byl dlouhý den, stihli jsme postupně 5 atrakcí.
Vstávali jsme už v 5.45, protože jsme měli objednanou trasu PR1.2
Rychle jsme si vypili čaj a sedli do auta. Cesta trvala asi 1:20h. Naši Pandu jsme potrápili do kopců, někde jela jen na jedničku, ale dala to.
Parkoviště u výchozího bodu bylo ještě dost prázdné. Měli jsme koupenou krátkou trasu, bohužel jsme už nesehnali atraktivnější hřebenovku. Tady na Madeiře od letošního roku regulují počet návštěvníků na jednotlivých trasách a v určitém čase. Musíš si koupit lístek na konkrétní den a hodinu. Zatím nemáme vyzkoušené, co se stane, když přijdeš v jiný čas.
Cesta na nejvyšší vrchol ostrova Pico Ruivo (1862 m) byla celá vydlážděná, jako na Sněžku. Hodně lidí proudilo oběma směry. Pod vrcholem měla být restaurace. Spoléhali jsme na WC, ale byla to chyba. WC bylo zavřené, že nemají vodu, a restaurace nebyla restaurace, ale chata se suvenýry.
V 11 jsme byli zpět u auta.
Zajeli jsme do městečka Santana, které se vyznačuje malovanými domečky ve tvaru písmene A s doškovými střechami. Domečky jsme měli za chvilku prohlédnuté, dali jsme si zmrzlinu, pak kafe, vino tinto a košíček.
Další krátkou zastávku jsme udělali na vyhlídce Brude's Veil na vodopád padající do moře Véu da Noiva. Kdysi vedla cesta až k němu, ale asi začala být nebezpečná, tak ji zavřeli.
Přejeli jsme do města Porto Moniz, jehož největší atrakcí je koupání v přírodních lávových bazéncích. Moc přírodní se mi nezdály, byly tam vybetonované schůdky do vody, plochy na ležení a vlnolamy. Na těch se dalo sedět a když přišla velká vlna, shodila všechny sedící do vody jako domino. Vstupné bylo 3E na osobu a celý den. My tam byli kolem 16, tak jsme se jen krátce vykoupali. Byl to pěkný zážitek. Pak jsme zašli na pozdní oběd (picado s hranolkama - hovězí kostky na víně, bobkovém listu a česneku, Prego no Bolo do Caco - batátový chléb, česnek, tenký plátek hovězího, vejce, sýr, šunka, salát).
Další a poslední zastávkou byl Fanal - mystický vavřínový prales s pokroucenými starými vavříny, kolem se pásly krávy.
Tady jsme byli kolem 17h, proto jsme udělali jen krátkou okružní procházku a jeli domů. Cestou jsme natankovali.Read more
See translation
2 likes
Madeira 2026
25 Fontes (25 fontán)
October 30 in Portugal ☁️ 18 °C
Stoupání: 575 m
Klesání: 575 m
9,2 km +

autem Ribeira Brava - parkoviště Rabacal - okruh - pěšky PR6.7 - PR6.6 tunel do Rabacal - PR6 - restaurace Rabacal - parkoviště - autem Ponta do Pargo - Paul do Mar - Ribeira

Dneska jsme vstávali opět brzy v 6.00. Lehce jsme posnídali, namazali svačiny a v 7.15 vyrazili na PR6.7 a PR6 (trasu 6.7 koupil Pavlíček omylem, ale nakonec se ukázalo, že to bylo dobře). Cesta autem trvala jen půl hodiny, parkoviště zelo prázdnotou, ranní mlha kolem nás a slunce se dralo na oblohu - no, nádhera. Vyrazili jsme cca v 8.00 netradičně z kopce dolů po svérázných schodech. Pichlavé rostliny nás bodaly do lýtek. Užívali jsme si pěšiny bez lidí, kromě jednoho běžce. Část cesty vedla 1,5km dlouhým tunelem vyhloubeným ve skále, kterym vedla leváda. Super bylo, že jsme tam byli tak brzo, tunel jsme měli jen pro sebe. A jedna čelovka stačila. Za tunelem leváda pokračovala venku. Cestu lemovaly pokroucené stromy, asi vřesovec madeirský. Chvílemi byla cestička tak úzká, že se 2 lidi nedokázali minout bez bližšího kontaktu. Míjeli jsme menší a větší hodopádky, které končily v levádě. Na konci trasy bylo jezírko, do kterého padalo spousta vodopádků (asi 25 😀). Bylo tam dost lidí a oprsklí ptáčci, kteří loudili jídlo. Cedule nás nabádala: nekrmte ptáky. Někteří neposlechli - když si dali drobky na dlaň, tak se ptáček nebál zobat z ruky.
Cesta zpět vedla částečně stejnou trasou, pak jsme odbočili k restauraci (poncha, pivo, sendvič Bolo do Caco s vejcem, slaninou a sýrem).
Na parkoviště jsme dorazili kolem 12, bylo narvané k prasknutí. Podezřelé bylo, že různě lidi postávali kolem svých aut, jakoby na někoho čekali. Za chvíli jsme věděli proč. Nějaký dobrák zaparkoval na výjezdu z parkoviště. Pavlíček je muž činu, tak šel prozkoumat, kudy by šlo vyjet. Našel proluku mezi auty, ale byl tam velký schod mezi hlínou a asfaltem. Riskli jsme to a vyšlo to. Pavlík měl spoustu obdivovatelů a následovníků 😀
Přesunuli jsme se na nejzápadnější místo ostrova Ponta do Pargo - hliněný plácek na útesu, maják, žádná hospoda. Tady jsme si snědli vlastní svačinu.
Další zastávka byla v městečku Paul do Mar - rybářská vesnička, pěkný dlouhý vodopád, "vůně" ryb a 2 bary, oba jsme navštívili (vino tinto, nikita-nápoj z piva, bílého vína, ananasového džusu a vanilkové zmrzliny - mňam, Bolo do caco jen s česnekem). Cestou jsme nakoupili v malém marketu. Domů jsme přijeli nezvykle brzy v 17. Aspoň jsme si užili terasy a sluníčka.Read more
See translation
1 like
Madeira 2026
Údolí jeptišek (Curral das Freiras)
October 31 in Portugal 🌧 17 °C
Stoupání: 1164 m
Klesání: 1164 m
7,3 km

Vstávali jsme opět v 6h. Cílem dnešního dne byla krátká túra a hlavně kaštanová slavnost v Údolí jeptišek.
Autem jsme dojeli do místa slavnosti. Báli jsme se, že nezaparkujeme, ale byla to zbytečná obava. Auto jsme píchli podél silnice, jak to dělají místní obyvatelé.
Ještě než jsme vyrazili na pochod, zlákal nás místní bar, kde místní snídali. Dali jsme si kávu, nanůčka a paní nás přesvědčila na kaštanový cake (jako muffin), byl moc dobrý.
Pak jsme vyrazili, nejdřív chvíli z kopce a pak to začalo. Stoupali jsme a stoupali po cestičce až k hotelu na vršku. Stoupání bylo kupodivu příjemné, žádné vysoké schody. Překvapilo nás, jak snadno jsme byli na vrcholu. Zapadli jsme do suvenýrů a pak hned do hospody (pivo, poncha). Pak jsme zašli na vyhlídku nad hotelem a hned vyrazili zpět. Pavlík našel pěknou sestupovou cestu, kterou jsme původně neměli naplánovanou. Byla to stará silnice, která kdysi byla jediná přístupová do údolí. Nyní se používá tunel.
Do městečka jsme dorazili kolem 12, akorát se slavnost rozjížděla, oficiální zahájení s proslovem starosty začínalo ve 14h. Ochutnávali jsme různé drinky a sladkosti z kaštanů a Pavlíček také maxi hovězí špíz.
Na slavnosti vystoupila skupina dívek a kluků, všichni bubnovali na ohromné bubny a k tomu tancovali. Pak vystoupila skupina mužů, kteří hráli na ukulele, kytary a podivný nástroj, něco jako naše dudy, a mnoho dalšího.
Začalo pršet, tak jsme se schovali do restaurace. Studovali jsme jídelní lístek pomocí překladače, jedno jídlo nás pobavilo, přeložil ho jako Kroketa pro kojence (smažená taštička plněná asi tvarohem). Seděli jsme na plastových židličkách na terase, když se najednou Pavlík válel pod stolem. Židličce se na kluzkém povrchu rozjely nohy, až jedna praskla. Servírka s úsměvem na rtech utrousila "too much poncha". Byla to asi věstkyně, protože měla pravdu - bylo tolik poncha a likérových panáků, až mi druhý den nebylo dobře. Domů jsme dorazili kolem půl desáté.Read more
See translation
1 like
Madeira 2026
Rybářská vesnička a Funchal
November 1 in Portugal 🌧 20 °C
5 km + 3 km po Funchalu

Dneska byl krušný začátek dne. Hlava mě bolela a bylo mi nevolno od žaludku. Naštěstí od noci pršelo a pršelo s přestávkami celý den, tak jsme nikam nechvátali.
Z domu jsme vyrazili až kolem 13, kdy to vypadalo, že přestává pršet. Pro dnešní den jsme si vymysleli náhradní program. Původně jsme měli jít trasu PR9 (Caldeirão do Inferno), ale byla dlouhá a náročná, což by v dešti nebylo nicmoc.
Zajeli jsme do rybářského městečka Estreito de Camara de Lobos a šli jsme pobřežní stezkou. Fascinující byly skály na pobřeží, spodni vrstva byla svetle hnědá jako hlína, na nívxly černé sopečné balvany, na mnoha místech byly vyztuženy železnými kotvami. Chvílemi pršelo málo, chvílemi víc. Cestou jsme míjeli zavřené bary a restaurace, ale po 2,5 km byla jedna otevřená. Ta nás zachránila, protože se zrovna spustil vydatnější déšť. Dali jsme si nikitu a polévky, vynikající (tomatová se zastřeným vejcem a rybí). Když přestalo pršet, šli jsme zpět k autu.
Dalším cílem byl Funchal a nákupní středisko. Minule jsem si ve Funchalu vyhlídla krásné keramické misky s rybičkami, ale tady neměli suvenýry. Nákupák byl něco jako menší Letňany. Pak jsme přejeli do centra a prošli suvenýrovou uličku, nic jsme nekoupili.
Cestou domů jsme vrátili hůlky do boxu, doma jsme byli kolem 20h. K večeři jsme si umíchali vajíčka, potřebovali jsme vyjíst zásoby.Read more
See translation
1 like
Madeira 2026
Sao Lourenco a návrat
November 2 in Portugal ☁️ 21 °C
Dneska jsme museli zase vstávat v 6h, abychom v klidu sbalili a absolvovali poslední výlet. Oproti včerejšku bylo hezké počasí.
Od ubytka jsme vyrazili v 7h, rozloučili jsme se se sousedovic psem, který na nás každý den štěkal a jeli jsme na sever do Sao Lourenca. Byla to oblíbená atrakce, jednalo se o dlouhý úzký skalní výběžek, samé skály a rackové. Už ráno tam bylo docela dost lidí, ale neměli jsme problém zaparkovat. Vyrazili jsme po cestě, která byla strašně rozbahněná a vedla různě nahoru a dolů po schodech nebo jen šikmým svahem. Odevšad byly nádherné výhledy na moře, útesy i část ostrova s letištěm. Nad námi přistávala letadla. Na konci trasy slibovali hospodu. Hospoda tam byla, i pěkné sezení venku, ale byla zavřená a WC žádné. Díky velkému pohybu lidí nebylo snadné najít úkryt na záchod. Kromě vyznačené trasy šlo vystoupat na kopce okolo, ale bylo vedro a fakt hodně lidí, tak se nám tam nechtělo. Stejnou cestou jsme se vrátili k autu. Oproti ránu tu přibylo kromě aut několik pojízdných bufetů, jeden měl dokonce na vleku toiku. U auta jsme si důkladně omyli boty od bahna. Pavlíček byl prozíravý, tak jsme měli několik petek vody.
Měli jsme ještě čas na krátkou zastávku v městečku Machico. Zaparkovali jsme u kostela trochu na černo a šli se projít na pobřeží a na pivko, ponchu, nikitu a poslední košíček.
Cestou do půjčovny aut jsme natankovali, v pořádku jsme vrátili auto. Odvezli nás na letiště kolem 14.30.
Potřebovali jsme přebalit batohy a převléknout se.
Zajímavé bylo, že i když jsme neměli zavazadla pod letadlo, museli jsme se odbavit u přepážky, chtěli důkladně zkontrolovat doklady. Šlo jim to pomalu, tak jsme neměli čas lelkovat a šli jsme rovnou k bezpečnostní kontrole. Pavlík zapomněl vyndat tablet, tak ho šacovali. Pak jsme to měli jen taktak do busu a hurá do letadla. V letadle jsme zažili také jednu zajímavost - kvůli zamezení přenosu nějakého hmyzu nás všechny postříkali.
Přistáli jsme ve 22h, domů jsme dorazili ve 23h taxíkem.Read more
See translation
1 like

Trip end
November 2, 2026