Sao Lourenco a návrat

Dneska jsme museli zase vstávat v 6h, abychom v klidu sbalili a absolvovali poslední výlet. Oproti včerejšku bylo hezké počasí.
Od ubytka jsme vyrazili v 7h, rozloučili jsme se se sousedovic psem, který na nás každý den štěkal a jeli jsme na sever do Sao Lourenca. Byla to oblíbená atrakce, jednalo se o dlouhý úzký skalní výběžek, samé skály a rackové. Už ráno tam bylo docela dost lidí, ale neměli jsme problém zaparkovat. Vyrazili jsme po cestě, která byla strašně rozbahněná a vedla různě nahoru a dolů po schodech nebo jen šikmým svahem. Odevšad byly nádherné výhledy na moře, útesy i část ostrova s letištěm. Nad námi přistávala letadla. Na konci trasy slibovali hospodu. Hospoda tam byla, i pěkné sezení venku, ale byla zavřená a WC žádné. Díky velkému pohybu lidí nebylo snadné najít úkryt na záchod. Kromě vyznačené trasy šlo vystoupat na kopce okolo, ale bylo vedro a fakt hodně lidí, tak se nám tam nechtělo. Stejnou cestou jsme se vrátili k autu. Oproti ránu tu přibylo kromě aut několik pojízdných bufetů, jeden měl dokonce na vleku toiku. U auta jsme si důkladně omyli boty od bahna. Pavlíček byl prozíravý, tak jsme měli několik petek vody.
Měli jsme ještě čas na krátkou zastávku v městečku Machico. Zaparkovali jsme u kostela trochu na černo a šli se projít na pobřeží a na pivko, ponchu, nikitu a poslední košíček.
Cestou do půjčovny aut jsme natankovali, v pořádku jsme vrátili auto. Odvezli nás na letiště kolem 14.30.
Potřebovali jsme přebalit batohy a převléknout se.
Zajímavé bylo, že i když jsme neměli zavazadla pod letadlo, museli jsme se odbavit u přepážky, chtěli důkladně zkontrolovat doklady. Šlo jim to pomalu, tak jsme neměli čas lelkovat a šli jsme rovnou k bezpečnostní kontrole. Pavlík zapomněl vyndat tablet, tak ho šacovali. Pak jsme to měli jen taktak do busu a hurá do letadla. V letadle jsme zažili také jednu zajímavost - kvůli zamezení přenosu nějakého hmyzu nás všechny postříkali.
Přistáli jsme ve 22h, domů jsme dorazili ve 23h taxíkem.Read more