Hoi An 1 + 2

Hoi An 1+2
20.-22.03.2026

Nach dem wir gestern etwas ausgeschlafen haben, bzw. ich, Paul schlief den ganzen Tag und Nacht, ging ich kurz nach der Mittagszeit die Altstadt anschauen. Ob es an der Uhrzeit und auch an der Hitze lag, es herrschte nämlich wie jeden Tag zu der Zeit, eine Affenhitze. Auf jeden Fall, niemand hat gedrängelt oder rumgeschrien (das machen die Chinesen fast immer so), einfach leer. So konnte ich wenigstens paar Fotos ohne fremde Menschen machen.
Die Altstadt ist sehr schön hergerichtet und es sind auch noch 3-4 uralte Holzhäuser zu besichtigen.
Sonst sind dort viele Verkaufsstande dicht an dicht, welche mit den gefälschten Produktmarken um Kundschaft buhlen, und natürlich, das darf ich ach keinen Fall vergessen, die viele Restaurants. In einem Vietnamesischen, das sogar angeblich super gewertet ist, habe ich mir einige Frühlingsrollen genehmigt und später noch einen „echten Vietnameser“, Coconut-Coffee, mit Eis versteht sich.
Das bekannteste hier soll die Japanische Brücke sein, die nur 18 m lang ist, aber mitte drin einen Buddha beherbergt. Gebaut wurde sie von hier lebenden Chinesen, um das Japanische Viertel mit dem Chinesischen zu verbinden.

Gestern habe ich hier im Hotel für heute eine Sightseeing Tour gebucht. Ohne Paul, er blieb im Bett liegen. Es ging in ein Tal wo sich eine Tempelanlage befindet, die My Son heißt. Dazu gehörte die Abholung, die Besichtigung mit Guide und anschließend Besuch einer etwa 45 Minuten langen Theatervorstellung, wo klassisch Tänze und Musik gezeigt wurden. Danach wurden wir zum Lunch gefahren, einer „Goldgrube“, weil dort einige Busfahrer ihre Ladung von Gästen ausladen. Und zum Schluss sind wir noch etwa 30 Min. mit einem Khan zurück nach Hoi An geschippert.
Wir, das waren 10 Leute aus einigen Ländern. 3 Deutsche, 2 Paare aus Kanada (1x Wets und 1x Ost-Kanada), 2 Amis mit China -Abstammung und 1 Australier. So was mag ich sehr, man kommt einfach ins Gespräch und erfährt dabei schon mal was neues.

Weil es so schön war.... habe ich für den nächsten Tag gleich auch eine Tour gebucht. Alleine alles zu organisieren, dazu habe ich im Moment keine Kraft und auch inzwischen wenig Zeit, die läuft uns davon. Dabei steht auf meiner To-Do Liste vfür den Norden noch so viel!!!
Heute waren gleich 13 Personene, erneut gut international gemischt. Sogar ein Pärchen aus Chile war dabei, dazu ein Mädel aus Hong Kong, 1 US-Boy, 2 Pärchen aus Russland und 1 aus UK, dazu 2 Frauen aus Australien, und meine Wegikeit, und der gleiche Guide, wie gestern.
Es ging zu den „Marmor-mountains“. Und später noch zu einem Tempel mit 57 m hohen Buddha.
Auf Vietnamesisch heißen die Berge NGU (fünf) HANH (Elemente) SON (Berge). Es sind 5 Berge, welche der Chinesischen Kosmologie zugeordnet sind: Wasser, Metall, Erde, Holz und Feuer
In den Bergen befinden sich viele Höhlen und Grotten, die heute allesamt Buddhistische Pagoden sind. Früher haben diese Orte als Wohnstätten gedient, und während des Vietnams Krieges gegen die USA auch als Unterschlupf für die Vietkong gedient. Das ganze musste man sich allerdings mit Schweiß, nicht nur an der Stirn, wortwörtlich verdienen und etliche Treppen immer wieder hoch und runter steigen. In der Hitze nichts angenehmes, würde ich sagen.
Die zweite und letzte Station war „Lady Buddha“ Ort. Ein heiliger Ort mit einem 57 m hohen Buddha.. Es befindet sich mit verschiedenen Tempeln in einer sehr schönen Parkanlage.
Auto fahren können die Vietnamesen wirklich nicht, Fahrt mit Vorausschauen = Fehlanzeige, eine Lücke machen, um jemanden einfädeln zu lassen? Nie gehört... Dazu das ewige hupen und die Unmenge von Rollern, die in jede Lücke, auch noch so kleine um die Fahrzeuge kreisen, im Kreisverkehr, da möchte kein Wort mehr verlieren. Es hat schon einen guten Grund, dass man hier kein Auto ohne Fahrer mieten kann.

Hoi An 1+2
20.-22.03.2026
Poté, co jsme si včera trochu přispali – tedy já, Paul spal celý den i noc – jsem se krátce po poledni vydala podívat do starého města. Možná to bylo časem nebo tím vedrem, protože jako každý den v tu dobu panovalo šílené horko. Každopádně tam nikdo netlačil ani nekřičel (to Číňané dělají skoro vždy), prostě prázdno. Aspoň jsem si mohla udělat pár fotek bez cizích lidí.
Staré město je velmi pěkně upravené a dají se tam navštívit i 3–4 velmi staré dřevěné domy. Jinak je tam spousta stánků natěsnaných vedle sebe, které se předhánějí v prodeji padělků známých značek, a samozřejmě – to nesmím zapomenout – spousta restaurací. V jedné vietnamské, která má údajně skvělé hodnocení, jsem si dala několik jarních závitků a později ještě „pravou vietnamskou“ kávu – kokosovou kávu s ledem, jak jinak.
Nejznámější památkou je zde prý Japonský most, který je sice dlouhý jen 18 metrů, ale uprostřed ukrývá sochu Buddhy. Postavili ho zde žijící Číňané, aby spojil japonskou čtvrť s čínskou.
Včera jsem si tady v hotelu rezervovala na dnešek vyhlídkový výlet. Bez Paula – zůstal v posteli. Jeli jsme do údolí, kde se nachází chrámový komplex My Son. Součástí byla doprava, prohlídka s průvodcem a následně asi 45minutové divadelní představení s tradičními tanci a hudbou. Poté nás odvezli na oběd – takoveho, ja bych rekla, „zlateho dolu“, protože tam autobusy vykládají spoustu turistů. A nakonec jsme se asi 30 minut plavili lodí zpět do Hoi An.
Bylo nás celkem 10 lidí z různých zemí: 3 Němci, 2 páry z Kanady (jedni ze západu a jedni z východu), 2 Američané čínského původu a 1 Australan. To mám ráda – člověk se snadno dá do řeči a dozví se něco nového.
Protože se mi to tak líbilo, rezervovala jsem si hned další výlet i na následující den. Nemám teď sílu všechno organizovat sámaa času je čím dál méně – utíká nám to az moc rychle. Přitom mám na seznamu pro severni Vietnam ještě tolik věcí!
Dnes nás bylo už 13, opět pěkně promichana mezinárodní skupina. Byli tam dokonce pár z Chile, dívka z Hongkongu, jeden Američan, dva páry z Ruska a jeden z Velké Británie, k tomu dvě ženy z Austrálie, já – a stejný průvodce jako včera.
Jeli jsme do Mramorových hor a později ještě k chrámu s 57 metrů vysokým Buddhou. Vietnamsky se ty hory jmenují Ngũ Hành Sơn (pět prvků): voda, kov, země, dřevo a oheň.
V horách je mnoho jeskyni, které dnes slouží jako buddhistické pagody. Dříve se využívaly jako obydlí a během vietnamské války proti USA také jako úkryt pro Vietkong. Celé to si ale člověk musí doslova „odpotit“ – spousta schodů nahoru a dolů. V tom vedru nic příjemného.
Druhou a poslední zastávkou byl areál „Lady Buddha“. Posvátné místo se 57 metrů vysokou sochou Buddhy. Nachází se tam několik chrámů v krásném parkovém prostředí. Tim se pro dnesek vse ukoncilo a jelo se zpet.
Umeni vietnamskych ridicu, co se tyce jizdy, to by se dalo srovnat s veskerymi nerady na svete, oni jezdit neumi ohled na druhy? Ne, to neznaji, ze by treba vpustili pred sebe auto z vedlejsiho pruhu? Ani nahodou. Co ale nas ridic umel, bylo otocit ten Autobusek (Sprinter, takze asi 7 m dlouhy vehikl, i v te nejuzsi ulicce a zacouvat i do te nejmensi mozne diry.Baca lagi