Reisetag / Cestovni den

Tag 8 – 03.10.2026
Erneut ein Reisetag

Bevor wir heute aufbrechen, steht der erste Stopp des Tages an, ohne das Auto bewegt zu haben;). Ida geht heute reiten. Der Pferdehof gehört der Vermieterfamilie. So müssen wir nur die Bundesstraße überqueren und kurz vor 09:00 Uhr sind wir da. Natürlich alle, es ist doch etwas besonderes auf einem Island-Pony zu reiten. Die Begleiterin hat schon das Pferd fertig gemacht, so konnten sie und Ida gleich loslegen. Es wurde nur eine Reitstunde gebucht, die vollkommen ausgereicht hat. Ida war happy, am Ende durfte sie das Pony noch striegeln. Die Zeit war wie im Flug verlaufen, Ida hat mit Sicherheit unvergessliche Erinnerungen, und die KK auch;).
Dann ging es los, nicht weit, Stopp Nr. 2 war dem Besuch einer historischen Stätte, wo wir eine Siedlung, wo die Häuser aus Torf gebaut wurden besichtigt haben. Glaumbær Turf Farm & Museum. Torfhäuser wurden auf Island min. seit Mittelalter gebaut, wobei man auf diesem Ort Reste sogar aus dem 11. Jh. Gefunden hat. Die Wände bestehen aus flachen Steinen, darauf wurden dicke Schichten aus Torf und Grassoden (oft im Fischgrätenmuster) gestapelt. Da es in Island kaum Bäume gab, nutzte man für den Dachstuhl und die Giebelfront seltenes Holz sowie haltbares Treibholz aus dem Meer. Die dicken Torfwände boten eine hervorragende Isolierung gegen das raue isländische Klima. Die blaue Farbe im Arbeitszimmer und Gästezimmer war etwas ganz besonderes damals, da nur reiche Menschen sich es leisten kosten, da sehr teuer. Erst später, wo die Herstellung einfacher wurde, konnten sich auch arme Leute diese Farbe leisten.

Stopp Nr. 3 war nicht weit weg, bei einer kleinen Kirche, die auch aus Torf erbaut wurde. Wie schon fast überall, auch hier war die Kirche geschlossen. Die Kirche heißt Víðimýrarkirkja. Gebaut wurde die Kirche im Jahr 1834, und das interessante ist, dass die Glocken nicht in der Kirche hängen, sondern draußen am Eingangstor.

Dann ging es weiter, und wie sollte es auch anders sein, wir gerieten in Regen, der sich hartnäckig bis heute Abend gehalten hat. Irgendwann erreichten wir Stopp Nr. 4, die zweitgrößte Stadt Islands, Akureyri. Hier haben wir und in der Altstadt umgesehen, haben getankt und für die nächsten 4 Tage einen Großeinkauf gemacht. Der Einkauf hat uns dann, als wir alles ins Auto aufräumen mussten, ganz gut ins Schwitzen gebracht, da wir schon ohne mehr als „gut beladen“ sind. Alles im strömenden Regen, versteht sich schon fast von selbst. Die Stadt ist auch Ausgangsort zu einem Skigebiet. Die verschneiten Pisten konnten wir von weitem sehen.

Nach etwa 30 Minuten dauernder Fahrt erreichten wir den letzten Sopp des Tages, Wasserfall der Götter, oder wie der Ort hier heißt, Goðafoss. Ein gewaltiger, wunderschöner Wasserfall. Da wir wegen dem starken Regen di, als Christentum e andere Seite des Flusses nicht mehr erkundet haben, werden wir den Wasserfall hoffentlich ohne Regen, in den nächsten Tagen nochmals aufsuchen, weil wir nicht weit von diesem Ort für die nächsten 4 Nächte bleiben. Der Sage nach, soll um etwa 1000 Jahre nach Christus, nach der Übernahme des Christentums als Religion sollten die letzten heidnischen Götterbilder in den Wasserfall geworfen worden sein. Daher der Name Götterwasserfall.
Jetzt waren es nochmals 30 Minuten lange Fahrt, und wir erreichten endlich unsere Unterkunft, wo der Ort Klambrasel heißt.
-----------------------------------------------------------------------------------------

Den 8. – 3. 10. 2026
Opět jeden den na cestách

Než jsme dnes vyrazili, čekala nás první zastávka dne, aniž bychom museli pohnout autem ;). Ida dnes jde jezdit na koni. Jezdecký areál patří rodině, která nám pronajímá ubytování. Stačilo tedy jen přejít hlavní silnici a krátce před 9:00 jsme byli na místě. Samozřejmě všichni – vždyť jezdit na islandském koni je přece jen něco výjimečného. Doprovázející slečna už měla koně připraveného, takže ona a Ida mohly hned vyrazit. Objednali jsme pouze jednu hodinu jízdy, což úplně stačilo. Ida byla šťastná a na konci směla poníka ještě vykartacovat. Čas utekl jako voda, Ida má určitě nezapomenutelné vzpomínky – a KK samozřejmě také ;).
Pak jsme vyrazili.
Nedaleko odtud byla zastávka č. 2 – návštěva historického místa, kde jsme si prohlédli osadu s domy postavenými z rašeliny. Glaumbær Turf Farm & Museum. Rašeliniště domy se na Islandu stavěly minimálně od středověku, přičemž na tomto místě byly nalezeny pozůstatky dokonce z 11. století. Stěny byly tvořeny plochými kameny, na které se vrstvily silné vrstvy rašeliny a travních drnů, často uspořádaných do vzoru rybí kosti. Protože na Islandu téměř nerostly stromy, používalo se na krovy a štítové stěny vzácné dřevo a také odolné naplavené dřevo z moře. Silné rašelinové stěny poskytovaly vynikající izolaci proti drsnému islandskému klimatu. A ta modra barva v hostinskym pokoji a v pracovne farare byla tenkrat velmi neobycejna, protoze jeji vyroba byla velmi draha. Az pozdeji byla dostupna i chudsim lidem.

Zastávka č. 3 nebyla daleko – u malého kostela, který byl rovněž postaven z rašeliny. Jak už tomu bylo téměř všude, i zde byl kostel zavřený. Kostel se jmenuje Víðimýrarkirkja. Byl postaven v roce 1834 a zajímavé je, že zvony nejsou zavěšené v kostele, ale venku u vstupní brány.
Pak jsme pokračovali dál a, jak by to také mohlo být jinak, dostali jsme se do deště, který se nás vytrvale držel až do večera. Nakonec jsme dorazili k zastávce č. 4 – do druhého největšího města Islandu, Akureyri. Prošli jsme se zde starým městem, natankovali a nakoupili velké zásoby na další čtyři dny. Když jsme pak museli všechno uklidit do auta, nákup nás docela zapotil, protože už bez něj jsme byli více než „dobře naložení“. A samozřejmě všechno probíhalo v pořádném lijáku.
Město je také výchozím místem do lyžařského střediska. Z dálky jsme mohli vidět zasněžené sjezdovky.
Po přibližně 30 minutách jízdy jsme dorazili k poslední zastávce dne – k Vodopádu bohů, nebo jak se toto místo nazývá zde, Goðafoss. Obrovský a nádherný vodopád. Protože jsme kvůli silnému dešti už neprozkoumali druhou stranu řeky, doufáme, že vodopád v následujících dnech navštívíme ještě jednou, tentokrát snad bez deště, protože nedaleko od tohoto místa budeme následující čtyři noci.
Podle legendy měly být kolem roku 1000, po přijetí křesťanství jako náboženství, poslední pohanské sochy bohů vhozeny do vodopádu. Odtud pochází jeho název Vodopád bohů.
Teď nás čekala ještě asi 30 minut dlouhá cesta a konečně jsme dorazili k našemu ubytování v místě zvaném Klambrasel.Read more