Umgebung von Eglisstadir / Okoli Eglisstadiru
October 8 in Iceland ⋅ 🌧 6 °C
Tag 13 – 08.10.2026
Umgebung von Eglisstadir
Der Tag hat früh angefangen, der Wecker hat um 06:00 Uhr gebimmelt. Warum? Heute war nochmals eine Reitstunde für meine Enkelin. Damit wir das ganze Tagesprogramm wie geplant abspulen konnten. So waren wir früh am Morgen angekommen. Meine Enkelin hatte ihren Spaß, und der Rest der Familie hat sich in der Zwischenzeit in der Umgebung umgesehen. Eine Stunde geht schnell zu Ende, und wir fuhren weiter, über den Bergpass namens Bergpass Fjarðarheiðiin das Städtchen Seyðisfjörður. Vorher hielten wir aber erst mal bei einem imposanten Wasserfall namens Gufufoss. Das Städtchen selbst wartet mit seiner Blauen Kirche (Kirkja) und der, insgesamt sehr kreativen Gemeinde, auf. Außerdem ist der Ort auch ein Hafen. Der Wettergott war uns heute schon wieder, (nach zwei sehr schönen Tagen) nicht zugeneigt, es war etwas nebelig und genieselt hat es auch. So haben wir uns dort umgesehen, und es ging rasch weiter, wir sollten durch ein spezielles Gebiet wandern. Das Gebiet ist ein Wald mit über 100 Jahre alten Bäumen. Die Lust der Mannschaft war leider auf dem Nullpunkt. So haben wir dort am Parkplatz unsere Brote verspeist, und es ging weiter.
Das Ziel war ein interessanter Wasserfall. Der Nieselregen hat sich inzwischen in ein starker Regen verwandelt. Am Parkplatz angekommen, wurden Regenklamotten angezogen, und los ging`s. Der Wasserfall besteht eigentlich aus zwei Teilen. Der erste heißt Litlanefoss (wo auf den Fotos die Basaltsäulen zu sehen sind), der zweite und größere heißt Hengifoss. Die beiden zu sehen muss man sich wirklich verdienen. Wir mussten (bei strömendem Regen) insgesamt 350 Höhenmeter bewältigen, d.h. der Weg ging richtig steil nach oben. Es bot sich ein Rundgang an, auf einer Seite des Baches hoch und auf der anderen Seite wieder runter. Wir haben es bis zu dem Hengifoss Wasserfall geschafft, bzw. bis zum Ende des Wanderweges. Nach etwa 2 Stunden sind wir wieder zurück am Auto angekommen. Der Hengifoss Wasserfall ist bei den Besuchern sehr beliebt, wie man den Infotafeln entnehmen konnte.
Auf dem Rückweg haben wir noch unsere Vorräte aufgefüllt und es ging zügig zu unserem Guest House zurück.
Den 13. – 8. 10. 2026
Okolí Egilsstaðiru
Dnešek začal opravdu brzy – budík zazvonil už v 6:00. A proč tak brzy? Moje vnučka měla dnes ještě jednu hodinu jízdy na koni, abychom pak mohli celý denní program absolvovat podle plánu.
Brzy ráno jsme tedy dorazili na místo. Vnučka si jízdu užívala a zbytek rodiny mezitím využil čas k prohlídce okolí. Hodina utekla jako voda a my se vydali dál. Přes horský průsmyk Fjarðarheiði jsme pokračovali do městečka Seyðisfjörður. Ještě předtím jsme se ale zastavili u působivého vodopádu Gufufoss.
Samotný Seyðisfjörður nás přivítal svým Modrým kostelem (Kirkja) a celkově velmi kreativní atmosférou místní komunity. Městečko je navíc významným přístavem.
Počasí nám uz zase příliš nepřálo – po dvou nádherných dnech přišla mlha a drobné mrholení. Trochu jsme se po městečku porozhlédli a pak už jsme pokračovali dál. Čekala nás totiž procházka jednou zajímavou oblastí – lesem s více než sto let starými stromy. Lesu na Islandu se moc nenajde, proto je to tak trochu exoticka zajimavost.
Jenže nálada „druzstva“ byla bohužel na bodu mrazu. A tak jsme se rozhodli nezdržovat, na parkovišti jsme snědli naše svačiny a pokračovali dál.
Naším dalším cílem byl velmi zajímavý vodopád. Mezitím se z původního mrholení stal pořádný déšť. Jakmile jsme dorazili na parkoviště, navlékli jsme nepromokavé oblečení a vyrazili.
Vodopád se vlastně skládá ze dvou částí. První se jmenuje Litlanefoss – právě u něj jsou na fotkach co jsem zaradila do ukazky, vidět nádherné čedičové sloupy. Druhý, větší vodopád,co je o neco dal, se jmenuje Hengifoss.
Vidět oba vodopády si ale člověk musí opravdu zasloužit. V prudkém dešti jsme museli vystoupat celkem 350 výškových metrů, takže cesta vedla místy opravdu strmě vzhůru. Nabízela se okružní trasa – jednou stranou potoka nahoru a druhou stranou zase dolů.
Nakonec jsme to zvládli až k vodopádu Hengifoss, respektive až na konec turistické stezky. Po zhruba dvou hodinách jsme se opět ocitli u auta, promočení, ale spokojení, že jsme to zvládli.
Hengifoss patří mezi velmi oblíbené turistické cíle, což jsme se ostatně mohli dočíst i na informačních tabulích.
Cestou zpět jsme ještě doplnili naše zásoby a pak jeste asi 30 km zpět do našeho Guest Housu.Read more
Reisetag & 3 Wasserfälle / Jedeme dal & 3 vodopady
October 7 in Iceland
Tag 12 – 07.10.2026
Ein Reisetag & 3 Wasserfälle
Nach 4x Ü haben wir die kleine FeWo verlassen und mit einigen Stopps ging es weiter, zur nächsten Destination. Das Wetter hat erneut gut mitgespielt, die Sonne hat ihr Bestes gegeben, gepaart mit Frost sah es aus vielversprechend aus.
Bei dem super Wetter haben wir beschlossen, nochmals die Godafoss Wasserefälle zu besuchen, dieses Mal aber auf dem gegenüberliegenden Ufer. Das habe wir vor 2 Tagen wegen Regen, Kälte und Wind ausgelassen. Schön war`s!
Nun ging es zu dem Hauptziel des Tages, dem Stuðlagil Canyon. ist ein Basaltsäulen- Canyon im Jökuldalur -Tal in Ostisland . Bekannt für seine hoch aufragenden, sechseckigen Basaltformationen und den leuchtend türkisfarbenen Fluss, erlangte der Canyon internationale Aufmerksamkeit, nachdem der Wasserstand der Jökulsá á Dal (Jökla) aufgrund des Wasserkraftwerks Kárahnjúkar reduziert wurde . Obwohl der Canyon zwischen 2006 und 2009 sichtbar wurde, blieb er bis zu seiner Popularisierung durch einen isländischen Fotografen und Reiseschriftsteller im Jahr 2016 weitgehend unbekannt. Leider führte der Canyon kein türkisfarbenes Wasser, sondern das Wasser war durch Sedimente verfärbt, weil es insgesamt zu viel geregnet hat. Ja, nicht immer gelingt es, zur richtigen Zeit auf dem richtigen Ort zu sein;) Trotzdem war es wiederum ein imposanter Blick und Erlebnis. Es befinden sich dort 2 Parkplätze, Ost und West. Wir haben den Parkplatz auf der Westseite angesteuert. Für ca. 8,- € Parkgebühr wurden uns wunderbare Aussichtsplattformen mit sicherem Zugang angeboten. Wir haben diese Seite des Canyons eindeutig für die interessantere empfunden.
Dann ging es zurück und wir wollten langsam unsere, für die nächsten 2 Nächte, Unterkunft erreichen. Unterwegs passierten wir noch einen imposanten Wasserfall, der nach einem Stopp gerufen hat. Es war der Bjukandafoss, der auf der Ringstraße Nr. 1 zu finden ist, aber nicht nur dieser, es gibt mehrere Wasserfälle. Es ist ein mehrstufiger Wasserfall, der sich etwa 140 m in die Tiefe stürzt. Um den Wasserfall ganz sehen zu können, muss man sich ihn mit einer steilen Kurzwanderung verdienen.
Später haben wir unsere Unterkunft, ein Guest House, erreicht. Es gibt insgesamt für Zimmer hier, die alle ausgebucht sind.
Den 12. – 7. 10. 2026
Den na cestě & 3 vodopády
Po 4 nocích jsme opustili náš malý apartmán a s několika zastávkami jsme pokračovali dál k naší další destinaci. Počasí nám opět přálo – slunce se snažilo ze všech sil a v kombinaci s mrazem to vypadalo velmi slibně.
Protože bylo tak krásně, rozhodli jsme se znovu navštívit vodopády Goðafoss, tentokrát ale z protějšího břehu. Před dvěma dny jsme tuto stranu kvůli dešti, chladu a větru vynechali. A byla to paráda!
Poté jsme pokračovali k hlavnímu cíli dne – kaňonu Stuðlagil. Jedná se o čedičový kaňon v údolí Jökuldalur na východě Islandu. Je známý svými vysokými, šestibokými čedičovými sloupy a zářivě tyrkysovou řekou. Mezinárodní pozornost si kaňon získal poté, co se v důsledku provozu vodní elektrárny Kárahnjúkar snížila hladina řeky Jökulsá á Dal (Jökla). Přestože se kaňon stal viditelným již mezi lety 2006 a 2009, zůstal až do roku 2016, kdy jej zpopularizoval islandský fotograf a cestovatel, poměrně neznámý.
Bohužel tentokrát kaňon žádnou tyrkysovou vodu nenabízel. Voda byla zbarvená usazeninami, protože v poslední době příliš pršelo. Ano, ne vždy se podaří být ve správný čas na správném místě. ;) Přesto to byl opět impozantní pohled a skvělý zážitek.
U kaňonu jsou dvě parkoviště – na východní a západní straně. My jsme zamířili na parkoviště na západní straně. Za přibližně 8,- € parkovného jsme měli k dispozici nádherné vyhlídkové plošiny s bezpečným přístupem. Tuto stranu kaňonu jsme jednoznačně považovali za zajímavější.
Poté jsme se vydali zpět a pomalu jsme chtěli dorazit k našemu ubytování na další dvě noci. Cestou jsme narazili ještě na jeden impozantní vodopád, který si přímo říkal o zastávku. Byl to Búðarárfoss, který se nachází u silnice č. 1. A není jediný – v okolí se nachází několik dalších vodopádů. Jedná se o vícestupňový vodopád, který padá přibližně 140 metrů do hloubky. Abyste ho mohli vidět celý, musíte si ho zasloužit krátkou, ale poměrně strmou túrou.
Později jsme dorazili do našeho ubytování, jednoho Guest Housu. Celkem jsou zde k dispozici čtyři pokoje a všechny jsou plně obsazené.Read more
Sonne / slunce + Aurora Borealis
October 6 in Iceland ⋅ ☁️ 6 °C
Tag 11 – 06.10.2026
Sonne und Polarlichter
Ich fange mit gestern Abend an. Mein Schwiegersohn rief plötzlich kurz nach 22:00 Uhr: schnell, kommt raus! Polarlichter sind zu sehen. Meine Tochter und ich schnappten uns unsere Handys und sind wie die Raketen raus, aus dem Haus. Dass es saukalt war, das hat niemand gestört. Endlich waren sie sichtbar, die sagenumworbene Polarlichter, oder auch Aurora Borealis. Wir konnten uns nicht satt gucken, aber irgendwann hat uns die Kälte zurück ins Haus vertrieben.
Das war gestern, spät abends.
Heute früh hat uns endlich ein sonniger Tag begrüßt! Und was für ein! Wie aus dem Bilderbuch. Als Beilage gab es dazu Frost, das Auto war eingefroren, und im Städtchen namens Husavik, das heute unser Ziel war, wurden die Wege sogar mit Salz gestreut. Ok, einige Stellen waren wirklich eisig, und bei den vielen Touris ist immer Vorsicht angesagt.
Heute hat alles perfekt gestimmt. Meine Tochter hat eine Whale-watching Tour gebucht. Es hat alles funktioniert, sie haben Wale gesehen, das Wetter war zwar kalt, aber super. Ich blieb dem ganzen Spektakel fern. Erstens hätte ich sowieso die meiste Zeit über der Reling gehangen, weil das Meer ziemlich rau war, und zweitens, habe ich schon sehr viele Wale gesehen, da musste ich nicht wirklich mit. Ich ging spazieren, habe mir den Leuchtturm angeschaut und das Städtchen auch. Das hat mir wirklich gut gefallen..
Am Nachmittag sind wir dann alle zusammen in Wärmequellen Schwimmbad gegangen, und haben es uns in verschiedenen Becken mit 38° bzw. 41°C warmen Wasser gut gehen lassen.
Und als die Krönung des gelungenen Tages gab es nochmals Polarlichter. Die waren sogar noch intensiver sichtbar als gestern.
-----------------------------------------------------------------------
Den 11 – 6. 10. 2026
Slunce a polární záře
Začnu včerejším večerem. Krátce po 22. hodině najednou zavolal můj zeť: „Rychle, pojďte ven! Jsou vidět polární záře.“ Moje dcera a já jsme popadly mobily a vyrazily z domu jako rakety. Že byla ukrutná zima, nikoho ani nenapadlo řešit. Konečně byly vidět – tolik opěvované polární záře neboli Aurora Borealis. Nemohly jsme se na ně vynadívat, ale nakonec nás zima zahnala zpátky do domu.
To bylo včera, pozdě večer.
Dnes ráno nás konečně přivítal slunečný den! A jaký! Jako z obrázkové knížky. Jako bonus k tomu přišel mráz – auto bylo zamrzlé a v městečku jménem Husavík, které bylo dnes naším cílem, byly cesty dokonce posypané solí. Dobře, na některých místech to opravdu klouzalo a při takovém množství turistů je vždycky potřeba dávat pozor.
Dnes všechno dokonale vyšlo. Moje dcera si objednala výlet za pozorováním velryb. Všechno klaplo, velryby viděli a počasí bylo sice chladné, ale nádherné. Já jsem se celému tomu představení vyhnula. Za prvé bych stejně většinu času strávila zavěšená přes zábradlí, protože moře bylo dost rozbouřené, a za druhé už jsem viděla spoustu velryb, takže jsem tam opravdu nemusela být. Šla jsem se projít, prohlédla si maják a také samotné městečko. A to se mi opravdu moc líbilo.
Odpoledne jsme pak všichni společně vyrazili do termálního koupaliště a užívali si v různých bazénech s vodou teplou 38, respektive 41 °C.
A jako třešnička na dortu tohoto vydařeného dne se znovu objevily polární záře. Tentokrát byly dokonce ještě intenzivnější a krásnější než včera.Read more
Vatnajökull National Park
October 5 in Iceland ⋅ ☁️ 8 °C
Tag 10 – 05.10.2026
Vatnajökull National Park
Oh Schreck! Wir haben heute den ersten Schneesturm erlebt. Die Unterkunft haben wir im strömenden Regen verlasen. Nach einigen km, wo die Straße ständig rauf und runter ging, kamen wir auf einen Hügel und ohwaja, urplötzlich wurde die Gegend vor uns weiß, und Schnee klatschte auf die Windschutzscheibe. Das sah zwar recht schön aus, einladend für Wanderungen aber keinesfalls. Dabei hatten wir heute einiges vor.
Vor allem, der Stopp Nr. 1 war verlockend, wir wollten den mächtigsten Wasserfall Islands, den Dettifoss besuchen. Auf einer Breite von etwa 100 m stürzen sich die Wassermassen fast 50 m in die Tiefe. Am Parkplatz angekommen, war schon rundherum alles im Weiß, es wehte ein sehr starker Wind, der die Schneeflocken ins Gesicht peitschte. Wir waren nicht allein, es parkten nicht wenige Autos dort, wo die Besatzungen das gleiche wie wir vorhatten, nämlich den Wasserfall zu sehen. Dahin führte ca. 1 km langer Weg. Wir stiefelten durch die Pfützen und durch den Matsch in der Hoffnung, dass niemand ausrutscht und auf dem aller Wertestem landet. Wir haben es geschafft ohne Vorkommnisse dorthin zu gelangen. Leider, was für eine Enttäuschung! Der Wasserfall war eher zu hören als zu sehen. Nebel und der Schneefall haben ihn egänzlich versteckt. Nur ein kleiner Teil war sichtbar. Ja, so ist das Leben, nicht alle Tage sind Feiertage, und das Wetter macht sowieso, was es will. Na dann, vielleicht ein anderes Mal, und wir gingen zurück, wo wir ziemlich nass am Auto angekommen sind. Es ging rasch weiter,
zum Stopp Nr. 2. – Hljóðaklettar, Hljóðaklettar oder auch Echofelsen. Das ist eine Ansammlung von Basaltfelsen und -säulen und man kann neben einigen Erhebungen auch die «Kirche», eine Höhle im Basalt mit gotischer Öffnung, bewundern. Das Schneetreiben hat sich in Regen verwandelt, und kaum auf dem Wanderweg angekommen, konnten wir noch reichlich vorhandene Heidelbeeren sammeln. Was für Unterschiede! Ich habe dann mit den Enkeln früher umgedreht, weil sich der Weg in eine Kletterpartie verwandelt hat, was bei dem Schneetreiben sehr rutschig war. Safty first, heißt es auf gut Deutsch.
Stopp Nr. 3, und damit der letzte heute war Ásbyrgi-Schlucht, eine hufeisenförmige Gletscherschlucht mit bis zu 100 Meter hohen Klippen und üppiger Vegetation. Hier hat es schon wieder geregnet. So schnell ändert sich das Wetter.
Da der NP recht groß ist, sind auch die Entfernungen dem entsprechend groß. So hat auf uns ein fast 90 km langer Weg gewartet, um an unserer Unterkunft anzukommen.
Das Wetter hat uns heute einiges angeboten, nur Sonne und ein regenbogen haben noch gefällt. Dann, hoffentlich Morgen.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Den 10 – 5. 10. 2026
Národní park Vatnajökull
Ach jo! Dnes jsme zažili první sněhovou bouři. Ubytování jsme opouštěli za vytrvalého deště. Po několika kilometrech, kdy silnice neustále stoupala a zase klesala, jsme vyjeli na kopec – a najednou, z ničeho nic, se krajina před námi začala měnit v bílou peřinu a sníh nám začal plácat do čelního skla. Vypadalo to sice docela krásně, ale jako pozvánka na pěší výlet to rozhodně nepůsobilo. A přitom jsme toho dnes měli v plánu docela dost.
Nejvíc nás lákala zastávka č. 1 – chtěli jsme navštívit nejmohutnější vodopád Islandu, Dettifoss. Na šířce přibližně 100 metrů se zde valí obrovské množství vody téměř 50 metrů dolů do hlubin.
Když jsme dorazili na parkoviště, všechno kolem už bylo krásně bílé. Foukal pořádný vítr a sněhové vločky nám šlehaly přímo do obličeje. Nebyli jsme sami – parkovalo tam překvapivě hodně aut a jejich posádky měly stejný bláznivý nápad jako my: dojít se podívat na vodopád.
K němu vedla asi kilometrová cesta. Brodili jsme se kalužemi a blátem a jen doufali, že nikdo z nás neuklouzne a nepřistane v tom největším sajrajtu, který se zrovna nabízel. Naštěstí jsme dorazili bez nehody.
A pak přišlo zklamání!
Vodopád byl tentokrát spíš slyšet než vidět. Mlha a husté sněžení ho dokonale schovaly. Vidět byla jen malá část. No jo, takový je život – nejsou každý den Vánoce a počasí si stejně dělá, co chce. Tak snad někdy příště!
Otočili jsme se tedy zpátky a k autu dorazili pěkně promočení. A protože Island rozhodně nehodlal čekat, pokračovali jsme rychle dál.
Zastávka č. 2 – Hljóðaklettar, neboli Ozvěnové skály.
Jedná se o soubor čedičových skal a sloupů. Kromě různých skalních útvarů je zde možné obdivovat také „kostel“ – jeskyni v čediči s goticky tvarovaným vchodem.
Sotva jsme vyrazili, jaka zmena, najednou jsme sbirali boruvky, kterych tam bylo jeste opravdu hodne.
S vnoučaty jsme to ale raději otočila o něco dřív, protože se cesta postupně změnila v regulérní lezecký výstup. A v kombinaci s destem to bylo pěkně kluzké. Jak se říká: bezpečnost především! Nebo po našem: raději se vrátit po vlastních nohách než se nechat dopravit zpet horskou sluzbou. 😄
Zastávka č. 3 – a zároveň poslední pro dnešek – souteska Ásbyrgi.
Čekala nás podkovovitá ledovcová soutěska s až 100 metrů vysokými útesy a bujnou vegetací. Tady už zase pršelo. Počasí na Islandu zkrátka předvádí, že změnit názor každých deset minut je naprosto normální.
Protože národní park je opravdu rozlehlý, odpovídají tomu i vzdálenosti. Po všech dnešních zastávkách nás tak čekala ještě téměř 90 kilometrů dlouhá cesta, než jsme konečně dorazili k našemu ubytování.
Počasí nám dnes tedy ukázalo snad všechno, co mělo v nabídce – déšť, sníh, vítr, mlhu… Chybělo už jen slunce a duha. Ale kdo ví, třeba zítra. 😄Read more
TravelerDrücke euch die Daumen dass es bald auch bissel mehr Sonne für Euch gibt…trotzdem wunderschöne Bilder😃
Jindro, posílám Ti trochu toho 🌞 Jinak jsou to úchvatné scenérie...Tvoje vnoučata jsou dobrý sportovci👍A na ty borůvky se mi až sbíhaly sliny😋 [Eva]
Myvatn See / Jezero Myvatn
October 4 in Iceland ⋅ 🌧 10 °C
Tag 9 – 04.10.2026
Rund um den Myvatn See
Heute geht es um Krater, die echt oder nur pseudo sind, um Lava-Gebiete und dampfende Natur. Das alles findet sich um diesen See.
Eins verrate ich euch gleich am Anfang. Heute wurden wir nicht nass! Erst auf der Rückfahrt sind wir, kurz vor der Unterkunft in Regen geraten, da saßen wir aber schön warm und trocken.
Stopp Nr. 1 - Skútustaðagígar-Krater, oder die wurzellosen Kegel bezeichnet, weil sie, anders als normale Krater, kein Ende haben. Diese entstehen nicht durch Vulkanausbrüche, sondern sind sie ein Nebenprodukt fließender Lava. Diese Pseudokrater entstanden etwa vor 2300 Jahren. Wir sind hier auch etwas gewandert, um die 3 km lange Runde, wo wir, trotz des herbstlichen Wetters Bekannschaft mit isländischen Mücken gemacht haben. Da hätten wir uns den Wind gewünscht, der uns den ganzen Tag überall begleitet hat.
Stopp Nr. 2 war am Ort Namens Höfði, wo wir eine schöne Aussicht auf den Myvatn See genießen konnten.
Nicht weit weg war Stopp Nr. 3 – Dimmuborgir. Es ist ein Lavafeld, wo die Steinformationen des Lava bizarren Spitzen und Burgen darstellen. In der Mythologie wird der Ort auch als Unterkunftsort von Elfen und Trollen gesehen.
Stopp Nr. 3 – Dimmuborgir. Ein Lavafeld, wo sich viele bizarre Formationen finden lassen. Der Erzählungen nach ist dieses Gebiet Heimat der Elfen und Trollen. Ich würde es fast glauben, so mysthisch hat manche Ecke gewirkt.
Stopp Nr. 4 – Hverfjall – ein Vulkankrater, den man besteigen kann. Das haben wir natürlich getan, und sind steil hoch, bei starkem und kaltem Wind nach oben gestiefelt. Ziemlich steil, kann ich euch sagen! Es ist noch ein aktiver Krater, der aber schon lange Zeit still ist.
Stopp Nr. 5 - Grjótagjá-Höhle . Durch ein Riss, der sich durch die karge Lavalandschaft zieht, befindet sich ein Felsloch, wo sich einen Eingang in die „Unterwelt“ findet. Einige Meter tiefer kommt man dann zum Rand einer blau schimmernden See. Und noch etwas für Filme-Kenner. Dieser unterirdische See war Drehort der Serie „Game of Thrones“. Fans der Serie werden sich sicher an die Szene erinnern, in der Jon Snow und Ygritte in der Höhle gebadet haben.
Stopp Nr. 6 – Hvevir, oder mit meinen Worten Stinkegebiet. Ein Ort mit Schwefelfeldern und heißen Quellen.
Stopp Nr. 7 – Viti Crater Parking. Ein schöner Krater voll mit grünlichem Wasser. In der Umgebung befindet sich ein Geothermie Kraftwerk. Wir haben hier nur kurzgehalten, da wir genug von dem kalten Wind hatten. Nun ging es zügig zu der Unterkunft.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Den 9 – 04.10.2026
Kolem jezera Mývatn
Dnešní den byl o kráterech – skutečných i pseudokráterech – lávových polích a kouřící přírodě. To všechno najdete v okolí tohoto jezera.
Hned na začátku vám prozradím jednu věc. Dnes jsme nezmokli! Déšť nás zastihl až cestou zpět, kousek před ubytováním. To už jsme ale seděli pěkně v teple a suchu.
Zastávka č. 1 – krátery Skútustaðagígar, známé také jako bezkořenné kužely. Na rozdíl od běžných kráterů nevznikly sopečnou erupcí, ale jsou vedlejším produktem proudící lávy. Tyto pseudokrátery vznikly přibližně před 2 300 lety.
Také jsme se zde trochu prošli – okruh dlouhý asi 3 km nás provedl zdejší krajinou. Navzdory podzimnímu počasí jsme se přitom seznámili i s islandskými komáry. V tu chvíli bychom si přáli trochu toho větru, který nás jinak celý den všude doprovázel.
Zastávka č. 2 – Höfði Zastavili jsme se na místě zvaném Höfði, odkud byl krásný výhled na jezero Mývatn.
Nedaleko se nacházela zastávka č. 3 – Dimmuborgir. Jde o lávové pole, kde láva vytvořila bizarní skalní útvary připomínající špičaté věže a hrady. Podle islandských legend je toto místo také domovem elfů a trollů. Skoro bych tomu i věřila – některá zákoutí působila opravdu tajemně a mysticky.
Zastávka č. 4 – Hverfjall – sopečný kráter, na který se dá vystoupat. A to jsme samozřejmě udělali. Za silného a pořádně studeného větru jsme se vydali strmě vzhůru. A můžu vám říct, že to bylo opravdu hodně strmé! Jedná se o stále aktivní kráter, který je však už dlouhou dobu v klidu.
Zastávka č. 5 – jeskyně Grjótagjá. Puklina, která se táhne pustou lávovou krajinou, vytvořila skalní otvor, kterým se dá vstoupit do jakéhosi podzemního světa. O několik metrů níže se nachází okraj jezera s krásně modře zbarvenou vodou.
A ještě něco pro filmové a seriálové znalce. Toto podzemní jezero bylo jedním z míst natáčení seriálu Hra o trůny. Fanoušci seriálu si jistě vzpomenou na scénu, ve které se Jon Snow a Ygritte koupali právě v této jeskyni.
Zastávka č. 6 – Hverir, neboli podle mě jednoduše „smradlavá oblast“. 😄 Místo plné sirných polí, horkých pramenů a páry. Všude kolem je cítit síra a země zde doslova žije.
Zastávka č. 7 – parkoviště u kráteru Víti. Krásný kráter naplněný zelenomodrou vodou. V jeho okolí se nachází také geotermální elektrárna. Zdrželi jsme se zde jen krátce, protože jsme už měli dost studeného větru.
A tak jsme se vydali svižně zpět k ubytování.Read more
Reisetag / Cestovni den
October 3 in Iceland ⋅ 🌧 9 °C
Tag 8 – 03.10.2026
Erneut ein Reisetag
Bevor wir heute aufbrechen, steht der erste Stopp des Tages an, ohne das Auto bewegt zu haben;). Ida geht heute reiten. Der Pferdehof gehört der Vermieterfamilie. So müssen wir nur die Bundesstraße überqueren und kurz vor 09:00 Uhr sind wir da. Natürlich alle, es ist doch etwas besonderes auf einem Island-Pony zu reiten. Die Begleiterin hat schon das Pferd fertig gemacht, so konnten sie und Ida gleich loslegen. Es wurde nur eine Reitstunde gebucht, die vollkommen ausgereicht hat. Ida war happy, am Ende durfte sie das Pony noch striegeln. Die Zeit war wie im Flug verlaufen, Ida hat mit Sicherheit unvergessliche Erinnerungen, und die KK auch;).
Dann ging es los, nicht weit, Stopp Nr. 2 war dem Besuch einer historischen Stätte, wo wir eine Siedlung, wo die Häuser aus Torf gebaut wurden besichtigt haben. Glaumbær Turf Farm & Museum. Torfhäuser wurden auf Island min. seit Mittelalter gebaut, wobei man auf diesem Ort Reste sogar aus dem 11. Jh. Gefunden hat. Die Wände bestehen aus flachen Steinen, darauf wurden dicke Schichten aus Torf und Grassoden (oft im Fischgrätenmuster) gestapelt. Da es in Island kaum Bäume gab, nutzte man für den Dachstuhl und die Giebelfront seltenes Holz sowie haltbares Treibholz aus dem Meer. Die dicken Torfwände boten eine hervorragende Isolierung gegen das raue isländische Klima. Die blaue Farbe im Arbeitszimmer und Gästezimmer war etwas ganz besonderes damals, da nur reiche Menschen sich es leisten kosten, da sehr teuer. Erst später, wo die Herstellung einfacher wurde, konnten sich auch arme Leute diese Farbe leisten.
Stopp Nr. 3 war nicht weit weg, bei einer kleinen Kirche, die auch aus Torf erbaut wurde. Wie schon fast überall, auch hier war die Kirche geschlossen. Die Kirche heißt Víðimýrarkirkja. Gebaut wurde die Kirche im Jahr 1834, und das interessante ist, dass die Glocken nicht in der Kirche hängen, sondern draußen am Eingangstor.
Dann ging es weiter, und wie sollte es auch anders sein, wir gerieten in Regen, der sich hartnäckig bis heute Abend gehalten hat. Irgendwann erreichten wir Stopp Nr. 4, die zweitgrößte Stadt Islands, Akureyri. Hier haben wir und in der Altstadt umgesehen, haben getankt und für die nächsten 4 Tage einen Großeinkauf gemacht. Der Einkauf hat uns dann, als wir alles ins Auto aufräumen mussten, ganz gut ins Schwitzen gebracht, da wir schon ohne mehr als „gut beladen“ sind. Alles im strömenden Regen, versteht sich schon fast von selbst. Die Stadt ist auch Ausgangsort zu einem Skigebiet. Die verschneiten Pisten konnten wir von weitem sehen.
Nach etwa 30 Minuten dauernder Fahrt erreichten wir den letzten Sopp des Tages, Wasserfall der Götter, oder wie der Ort hier heißt, Goðafoss. Ein gewaltiger, wunderschöner Wasserfall. Da wir wegen dem starken Regen di, als Christentum e andere Seite des Flusses nicht mehr erkundet haben, werden wir den Wasserfall hoffentlich ohne Regen, in den nächsten Tagen nochmals aufsuchen, weil wir nicht weit von diesem Ort für die nächsten 4 Nächte bleiben. Der Sage nach, soll um etwa 1000 Jahre nach Christus, nach der Übernahme des Christentums als Religion sollten die letzten heidnischen Götterbilder in den Wasserfall geworfen worden sein. Daher der Name Götterwasserfall.
Jetzt waren es nochmals 30 Minuten lange Fahrt, und wir erreichten endlich unsere Unterkunft, wo der Ort Klambrasel heißt.
-----------------------------------------------------------------------------------------
Den 8. – 3. 10. 2026
Opět jeden den na cestách
Než jsme dnes vyrazili, čekala nás první zastávka dne, aniž bychom museli pohnout autem ;). Ida dnes jde jezdit na koni. Jezdecký areál patří rodině, která nám pronajímá ubytování. Stačilo tedy jen přejít hlavní silnici a krátce před 9:00 jsme byli na místě. Samozřejmě všichni – vždyť jezdit na islandském koni je přece jen něco výjimečného. Doprovázející slečna už měla koně připraveného, takže ona a Ida mohly hned vyrazit. Objednali jsme pouze jednu hodinu jízdy, což úplně stačilo. Ida byla šťastná a na konci směla poníka ještě vykartacovat. Čas utekl jako voda, Ida má určitě nezapomenutelné vzpomínky – a KK samozřejmě také ;).
Pak jsme vyrazili.
Nedaleko odtud byla zastávka č. 2 – návštěva historického místa, kde jsme si prohlédli osadu s domy postavenými z rašeliny. Glaumbær Turf Farm & Museum. Rašeliniště domy se na Islandu stavěly minimálně od středověku, přičemž na tomto místě byly nalezeny pozůstatky dokonce z 11. století. Stěny byly tvořeny plochými kameny, na které se vrstvily silné vrstvy rašeliny a travních drnů, často uspořádaných do vzoru rybí kosti. Protože na Islandu téměř nerostly stromy, používalo se na krovy a štítové stěny vzácné dřevo a také odolné naplavené dřevo z moře. Silné rašelinové stěny poskytovaly vynikající izolaci proti drsnému islandskému klimatu. A ta modra barva v hostinskym pokoji a v pracovne farare byla tenkrat velmi neobycejna, protoze jeji vyroba byla velmi draha. Az pozdeji byla dostupna i chudsim lidem.
Zastávka č. 3 nebyla daleko – u malého kostela, který byl rovněž postaven z rašeliny. Jak už tomu bylo téměř všude, i zde byl kostel zavřený. Kostel se jmenuje Víðimýrarkirkja. Byl postaven v roce 1834 a zajímavé je, že zvony nejsou zavěšené v kostele, ale venku u vstupní brány.
Pak jsme pokračovali dál a, jak by to také mohlo být jinak, dostali jsme se do deště, který se nás vytrvale držel až do večera. Nakonec jsme dorazili k zastávce č. 4 – do druhého největšího města Islandu, Akureyri. Prošli jsme se zde starým městem, natankovali a nakoupili velké zásoby na další čtyři dny. Když jsme pak museli všechno uklidit do auta, nákup nás docela zapotil, protože už bez něj jsme byli více než „dobře naložení“. A samozřejmě všechno probíhalo v pořádném lijáku.
Město je také výchozím místem do lyžařského střediska. Z dálky jsme mohli vidět zasněžené sjezdovky.
Po přibližně 30 minutách jízdy jsme dorazili k poslední zastávce dne – k Vodopádu bohů, nebo jak se toto místo nazývá zde, Goðafoss. Obrovský a nádherný vodopád. Protože jsme kvůli silnému dešti už neprozkoumali druhou stranu řeky, doufáme, že vodopád v následujících dnech navštívíme ještě jednou, tentokrát snad bez deště, protože nedaleko od tohoto místa budeme následující čtyři noci.
Podle legendy měly být kolem roku 1000, po přijetí křesťanství jako náboženství, poslední pohanské sochy bohů vhozeny do vodopádu. Odtud pochází jeho název Vodopád bohů.
Teď nás čekala ještě asi 30 minut dlouhá cesta a konečně jsme dorazili k našemu ubytování v místě zvaném Klambrasel.Read more
Rauðsdalur → Búðardalur
October 2 in Iceland ⋅ 🌧 11 °C
Tag 7 – 02.10.2026
Raudsdalur -> Búðardalur
Ein Fahrtag, mit einigen schönen Stopps. Und die möchte ich auf den Fotos mit euch teilen.
Zuerst zeige ich euch auf den Fotos, wie kreativ die Isländer sind. Ich fand es lustig.
Heute haben mehr als 350 km Fahrstrecke auf uns gewartet.
Der erste Stopp, bei einem heiße Quellen Bad ist ausgefallen. Dort war kurz nach 09:00 Uhr noch alles zu. Deshalb ging es zügig weiter, und nach 2,5 Std. kam der zweite Stopp, wo wir getankt und ein paar Kleinigkeiten eingekauft haben. Dann sollten die Kinder ihre Energie etwas reduzieren, so folgte noch ein Spaziergang durch den Ort. Das Wetter, bis auf den gegenwärtigen Wind blieb uns heute hold, was will man mehr?
Der nächste Stopp ließ auf sich etwas warten, um so schöner war es dann. Wir haben die Kolugljúfur Schlucht erreicht. Die Kolugljúfur-Schlucht liegt im Nordwesten Islands im Víðidalur-Tal. Der Fluss Víðidalsá stürzt sich hier in mehreren Stufen in die Tiefe und hat hier eine rund 1 km lange, tief eingeschnittene, 50 – 70 m tiefe Schlucht geformt. Es gibt dazu auch eine Sage. Der Name der Schlucht ist mit dem Namen der Trollfrau Kola verbunden, die dort nach der Volkssage gelebt und die Schlucht gegraben haben soll. In der Hauswiese des Hofes Kolugil liegt der verwunschenes Fleck Koluholl, wo Kola mit ihrem Reichtum begraben sein soll. Ob es stimmt, oder doch nicht, das bleibt als Geheimnis dort weiterhin erhalten, aber die Wasserfälle mit der Schlucht sind sehr sehenswert und imposant. Nur der starke und eiskalte Wind war nicht angenehm, dagegen gibt es aber passende Kleidung.
Der letzte Stopp war in dem Städtchen Blönduós. Hier thront auf einem Hügel eine supermoderne Kirche. Ob die schön ist, die Beurteilung kann sich jeder von euch selbst machen. Ich fand das „Kunstwerk“ aus architektonischer Sicht ziemlich interessant. Interessant ist auch, dass fast in jeder Stadt so ein moderner Bau zu finden ist, und in den Dörfchen findet man die alten typischen Holzkirchen. Leider, alle Kirchen waren bis jetzt überall geschlossen. Auch hier haben wir noch eine ausgedehnte Runde perpedes absolviert, weil die Kinder während der Fahrt „zu lebhaft“ waren.
Nun waren es noch etwa 55 km, bis wir den Ort Syðra-Skörðugil Guesthouse in Varmahlid erreicht haben. Das Guesthouse hat sogar ein Hot Pot, dieses Mal sprudelte aber leicht geschwefeltes Wasser rein. Zu großer Freude der Kinder wurde es gleich genutzt. Dieses Mal ist auch eine Waschmaschine und Trockner da, ergo findet gleich auch ein Waschtag statt.
Den 7 – 2. 10. 2026
Rauðsdalur → Búðardalur
Dnes nás čekal jeden pořádný přejezdový den, ale samozřejmě s několika krásnými zastávkami. A ty vám chci ukázat na fotkách. 📸
Nejdřív vám ale na fotkách ukážu, jak kreativní Islanďané dokážou být. Mně to tedy přišlo docela vtipné. 😄
Dnes na nás čekalo více než 350 kilometrů jízdy.
První plánovaná zastávka u termálního koupaliště bohužel nevyšla. Krátce po deváté hodině ráno tam bylo ještě zavřeno. Takže jsme nezdržovali, nasedli do auta a pokračovali dál.
Po zhruba 2,5 hodinách přišla druhá zastávka – natankovali jsme, nakoupili pár drobností a protože děti měly stále energie na rozdávání, bylo potřeba ji trochu zredukovat. 😄 Takže jsme si ještě udělali procházku městečkem.
Počasí nám dnes, až na současný vítr, naštěstí přálo. A co víc si člověk může přát?
Na další zastávku jsme si museli chvíli počkat, ale rozhodně to stálo za to.
Dorazili jsme ke Kolugljúfur, nádherné soutěsce na severozápadě Islandu v údolí Víðidalur. Řeka Víðidalsá se zde v několika stupních vrhá do hlubiny a během tisíců let vytvořila přibližně kilometr dlouhou a 50–70 metrů hlubokou soutěsku.
A samozřejmě k tomu existuje i pořádná islandská legenda. 👻
Název soutěsky je spojen s trollí ženou jménem Kola, která zde podle pověsti žila a sama měla soutěsku vyhloubit. Na louce u farmy Kolugil se nachází také tajemné místo Koluhóll, kde má být Kola údajně pohřbena i se svým pokladem. 💰
Jestli je na tom něco pravdy, nebo si Islanďané zase trochu vymýšleli, zůstává dodnes tajemstvím. Jedno je ale jisté – vodopády a celá soutěska jsou opravdu nádherné a působivé.
Jediné, co nám trochu kazilo radost, byl silný a ledový vítr. Ale naštěstí máme na takové islandské rozmary odpovídající oblečení. 🥶😄
Poslední zastávkou dnešního putování bylo městečko Blönduós. Na kopci zde trůní velmi moderní kostel. Jestli je krásný, nebo spíš „zajímavý“, to už nechám na vašem vlastním posouzení. 😄
Mně osobně připadal z architektonického hlediska docela zajímavý. Zaujalo mě také, že téměř v každém větším městě narazíte na nějakou takovou moderní stavbu, zatímco v menších vesničkách se stále najdou staré, typické dřevěné kostelíky.
Bohužel jsme zatím měli smůlu – všechny kostely, které jsme chtěli navštívit, byly zavřené. Takže ani dnes se nám nepodařilo dostat dovnitř. 😅
V Blönduós jsme si proto dali ještě jednu pořádnou pěší okružní trasu. Důvod byl jednoduchý: děti měly po dlouhém sezení v autě stále podezřele mnoho energie. Takže jsme ji museli trochu vypustit. 🏃♀️🏃♂️😄
A pak už nám zbývalo jen asi 55 kilometrů do našeho dnešního cíle – Syðra-Skörðugil Guesthouse ve Varmahlíð.
A tady nás čekalo příjemné překvapení: guesthouse má dokonce vlastní Hot Pot! ♨️
Tentokrát do něj ale proudila voda lehce cítící po síře. No co… islandský wellness zážitek se vším všudy. 😄
K velké radosti dětí byl Hot Pot samozřejmě okamžitě otestován.
A protože je tu tentokrát k dispozici i pračka a sušička, využíváme příležitosti a vyhlašujeme:
🧺 Dnes je den praní!
Po týdnu cestování už si naše oblečení zasloužilo vlastní dovolenou. 😂Read more
Westfjorde / Zapadni fjordy (Vestfirðir)
October 1 in Iceland ⋅ 🌧 12 °C
Tag 6 – 01.10.2026
Westfjorde (Vestfirðir)
Die Westfjorde sind eine abgelegene, bergige Halbinsel im Nordwesten Islands, die für ihre unberührte Natur, tiefen Fjorde und spektakulären Klippen für Eingeweihte bekannt ist. Hier haben wir uns, nein, meine Tochter hat 2 interessante Orte eingeplant. Eigentlich waren es drei, aber der westlichste Punkt von Europa war zu weit entfernt. Dazu lässt es sich oft nicht normal schnell fahren, weil hier noch sehr viele Straßenabschnitte als Schotterpisten vorkommen, welche meistens (bis jetzt zumindest) in erbärmlichen Zustand sind.
Es blieb bei den 2 Orten.
Zuerst sind wir zu dem Wahrzeichen der Region gefahren, dem Wasserfall mit dem, relativ einfach auszusprechenden Namen „Dynjandi“ gefahren.
Schon als wir uns dem Wasserfall genähert haben, sah es vielversprechend aus. Auf dem Parkplatz angekommen, (der am besten vorher online gebucht wird), erschien der wasserfall in seiner vollen Pracht und wir sagten nur: Wow!! Das Wasser stürzt in mehreren Stufen etwa 100 m in die Tiefe. Es sah einfach grandios aus. Nachdem wir uns mit Regenklamotten bewaffnet haben, ging es ohne langes Zögern los. Natürlich wollten wir hoch, zu der höchsten Plattform, welche sich am Fuß der ersten und höchsten Wasserfallstufe befindet. Wir sind zügig vorangekommen. Unterwegs war uns die wunderschöne Herbstfärbung den vielen Flechten und Moose aufgefallen. Wir haben sogar eine regenlose Zeitlücke erwischt, wo sich sogar mal die Sonne gezeigt hat. In dem Moment sah die Herbstfarben noch viel intensiver aus. Meine Tochter hat sogar noch einige echte isländische Heidelbeeren gefunden! Darüber hat sich meine Enkelin besonders gefreut, sind die Beeren ihre Lieblingsfrucht. Wie lange wir dort verbracht haben kann ich nicht sagen, die Zeit vergeht wie im Flug. Am Auto angekommen, hat es wieder angefangen richtig zu schütteln, und der immer gegenwärtige starke Wind hat uns ganz schnell ins Auto vertrieben. Und weiter ging`s…. Mangels Straßen muss man meistens den ganzen Fjord umfahren und auf dem gleichen Weg ging`s zurück. Vorbei an unserer Unterkunft, in die entgegengesetzte Richtung, bis zu dem zweiten Ziel des Tages.
Rauðisandur: Ein einsamer, rötlich-goldener Sandstrand, der sich stark von den schwarzen Stränden des Rests des Landes abhebt. Einsam ist der Strand wirklich, da der Weg dorthin einige km lang auf einer üblen Schotterpiste verläuft. Zum Strand selbst ging etwa 1,5 km langer Weg, wo wir, wie sollte es auch anders sein, von starkem Wind begleitet wurden. Viele Menschen verlieren sich in diese einsame Gegend. Der Strand zieht sich Kilometer weit. Leider haben wir nur einen kleinen Teil sehen kennen, weil gerade Flut herrschte. Aber von als wir uns von oben langsam näherte, konnten wir in der Ferne einige Sandbänke sehen. Trotzdem war es ein lohnender Besuch. Dann ging es auf dem gleichen Weg wieder zurück. Das Wetter wechselte fast minütlich von normal zum Regen und Nebel. Nachdem wir uns in der Unterkunft eine kurze Kaffeepause gegönnt haben, ging es weiter. Dieses Mal ohne mich. Die „Jugend“ hat noch eine nicht weit entfernte heiße Quelle besucht, ich widmete mich meinem Blog, da alles seine Zeit braucht.
Den 6 – 1. 10. 2026
Západní fjordy (Vestfirðir)
Západní fjordy jsou odlehlý, hornatý poloostrov na severozápadě Islandu, známý svou nedotčenou přírodou, hlubokými fjordy a spektakulárními útesy. Tedy především pro ty, kteří vědí, kam se dívat. 😄
Tady jsme si naplánovali – respektive moje dcera naplánovala – dva zajímavé cíle. Původně byly dokonce tři, ale nejzápadnější bod Evropy byl už příliš daleko. A navíc se tady často nedá jezdit úplně normální rychlostí, protože spousta úseků silnic je stále tvořena šotolinou, která je většinou (alespoň zatím) v opravdu žalostném stavu.
Takže zůstaly dva cíle.
Nejprve jsme vyrazili k dominantě tohoto regionu – k vodopádu s poměrně snadno vyslovitelným názvem Dynjandi.
Už když jsme se k vodopádu blížili, vypadalo to velmi slibně. Po příjezdu na parkoviště (které je nejlepší rezervovat předem online) se před námi vodopád ukázal v celé své kráse a z nás zaznělo jen:
„Wow!“
Voda se řítí v několika stupních dolů z výšky přibližně 100 metrů. Prostě nádhera!
Po krátké přípravě a navlečení nepromokavého oblečení jsme vyrazili nahoru. Samozřejmě jsme chtěli dojít až k nejvyšší vyhlídce, která se nachází přímo u paty prvního a zároveň nejvyššího stupně vodopádu.
Šlo nám to docela svižně. Cestou nás zaujaly nádherné podzimní barvy, které ještě víc vynikaly mezi všudypřítomnými lišejníky a mechy. Dokonce jsme trefili i krátké období bez deště, kdy se na chvíli ukázalo slunce. A v tu chvíli byly podzimní barvy ještě mnohem intenzivnější.
Moje dcera dokonce našla několik opravdových islandských borůvek! Z toho měla moje vnučka obzvlášť velkou radost, protože borůvky patří mezi její nejoblíbenější ovoce.
Jak dlouho jsme tam vlastně byli, nedokážu říct. Čas tam prostě letí jako voda z Dynjandi.
Když jsme dorazili zpátky k autu, začalo zase pořádně pršet. A všudypřítomný silný vítr nás velmi rychle zahnal zpátky do auta. Island nám zkrátka nedovolil příliš dlouho zahálet.
A jelo se dál
Protože silnic tady není zrovna nadbytek, musí se většinou objet celý fjord a jet zase stejnou cestou zpátky. Takže jsme projeli kolem našeho ubytování, ale pokračovali opačným směrem, až k druhému cíli dne.
Rauðisandur
Osamělá, načervenale zlatá písečná pláž, která se výrazně liší od černých pláží ve zbytku Islandu.
A že je opravdu osamělá, to můžeme potvrdit. Cesta k ní vede několik kilometrů po opravdu příšerné šotolinové cestě. Člověk má chvílemi pocit, že auto si samo říká: „A opravdu tam musíme?“ 😄
K samotné pláži jsme pak šli asi 1,5 kilometru. A samozřejmě nás i tentokrát doprovázel silný vítr. Jinak by to asi ani nebyl Island.
Přesto se do této odlehlé oblasti vydává překvapivě hodně lidí. Pláž se táhne kilometry daleko. Bohužel jsme mohli vidět jen její malou část, protože zrovna byl příliv. Když jsme se ale pomalu blížili shora, mohli jsme v dálce pozorovat několik písečných lavic.
I tak návštěva rozhodně stála za to.
Pak jsme se stejnou cestou vydali zase zpátky. Počasí se mezitím měnilo téměř každou minutu – chvíli normálně, potom déšť, následně mlha… a za chvíli zase něco úplně jiného. Island má zkrátka počasí nastavené na režim „náhodně“.
Po krátké kávové pauze v našem ubytování jsme pokračovali dál.
Tentokrát už beze mě.
„Mládež“ se ještě vydala navštívit nedaleký horký pramen. Já jsem se mezitím věnoval svému blogu, protože i blogování potřebuje svůj čas.
A všechno má svůj čas. 😉Read more
Vestfirðir (Westfjorde)
September 30 in Iceland ⋅ 🌧 11 °C
Tag 5 – 30.09.2026
Wir fahren weiter, die Vestfirðir (Westfjorde) warten
Heute wartet auf uns ein langer Reisetag. Am Ende des Tages, das trifft wortwörtlich zu, sind es 280 km, was hier nicht einfaches Unterfangen ist. Es sind nämlich noch etliche Straßen gar nicht asphaltiert, sondern reine Schotterpisten. Wir sind um die 100 km darauf gefahren. Aber der reihe nach.
Die FeWo wurde sauber gemacht, alles gepackt und pünktlich um 08:30 verlassen wir die Hütte in Hellnar und fahren los. Die ganze Nacht hat es geschüttet wie aus dem Eimer und es ging weiter so, den ganzen Tag heute. Nur kleine Pausen zwischendurch ließen den Scheibenwischern kurze Erholung.
Geplant waren einige Stopps mit Wanderungen, die aber aufgrund des Wetters reduziert wurden. So war der erste Halt anstatt bei einem schönen Berg namens Kirkufjell, 463 m hoch, der von den Einheimischen liebevoll Zuckerhut genannt und den wir erklimmen wollten, war der erste Stopp beim Drapuhlidarfjall Wasserfall, der sich von 527 m Höhe nach unten stürzt. Zwischen kurzen Regenstopps konnten wir fast unter ihn gelangen. Es war nicht mehr weit, und wir erreichten ein kleines Städtchen namens Stykkisholmur. Hier wurde getankt, da das Benzin bei ca, 1,95 € / Liter lag, und gleichzeitig wurden die Vorräte für die nächsten 3 Tage aufgefüllt. Der Discounter, wo viele Touris einkaufen nennt sich hier BONUS und man erkennt ihn an einem Symbol, das ein rosa Schweinchen darstellt. Trotz Discounter,übertrumpfen die Preise hier sogar die Schweiz selbst. Natürlich haben wir uns das Städtchen ein bisschen angeschaut. Die Wohnhäuser sind kein architektonisches Wunder, sondern praktisch, eine Mischung aus Skandinavien und den USA.
Hinter Stykkisholmur warteten dann auf uns etliche lange Kilometer Schotterpiste. Es war nicht leicht zu fahren, weil Dank dem Regen die Piste richtig glitschig war.
Irgendwann haben wir den nächsten Halt erreicht. Ein natürliches heiße Quellenbad. Der Eintritt war for free, es war aber auch nur ein kleines Becken da, wo das Wasser, gerade als wir dort waren, nur lau warm war. Dazu ein uriges Häuschen, das als Umkleide gedient hat. Die Familie sprang rein, ich habe ohne Reue verzichtet.
Nun warteten die letzten 185 km auf uns, Schotterpiste wechselte mit normaler Straße, die sich überwiegend entlang des Meeres schlängelten. Nach etwa 3 Stunden langer Fahrt haben wir endlich die neue Unterkunft erreicht, eine Jugendherberge. Der Ort heißt Raudsdalur und liegt direkt am Ufer des Meeres. Das nutzten die Enkel gleich zu einem kurzen Besuch am Ufer, um nach Muscheln zu suchen. Dieses Mal war die Ausbeute endlich gut.
Den 5 – 30. 9. 2026
Jedeme dál, Vestfirðir (Westfjorde) čekají
Dnes nás čeká pořádně dlouhý cestovní den. A když říkám dlouhý, myslím to doslova – na konci dne máme za sebou 280 km. Což tady na Islandu není úplně jednoduchá disciplína. Některé silnice totiž stále nejsou asfaltové, ale jsou to poctivé šotolinové cesty. Dnes jsme jich zvládli zhruba 100 km. Ale pěkně popořadě.
Apartmán jsme uklidili, všechno sbalili a přesně v 8:30 opouštíme naši chatu v Hellnaru a vyrážíme. Celou noc lilo jako z konve a déšť se rozhodl, že nám bude dělat společnost i celý dnešní den. Jen krátké přestávky mezi jednotlivými lijáky dopřály stěračům občas pár minut zaslouženého odpočinku.
Původně jsme měli naplánováno několik zastávek spojených s pěšími túrami, ale počasí mělo, jak už to tak bývá, poněkud jiný názor. Takže jsme naše turistické ambice trochu osekali.
První zastávka proto nebyla u krásné hory Kirkjufell, vysoké 463 metrů, které místní láskyplně přezdívají „Cukrová homole“ a na kterou jsme chtěli vystoupat. Místo toho jsme zamířili k vodopádu Drapuhlidarfjall, který padá dolů z výšky 527 metrů. Během jedné z krátkých dešťových pauz jsme se k němu dostali téměř až pod něj. A protože jsme už byli pořádně promočení i bez koupání, byla to vlastně ideální zastávka.
Netrvalo dlouho a dorazili jsme do malého městečka Stykkisholmur. Tady jsme natankovali – benzín vycházel asi na 1,95 € za litr – a zároveň doplnili zásoby na další tři dny.
Místní diskont, kam chodí nakupovat spousta turistů, se jmenuje BONUS a poznáte ho podle loga s růžovým prasátkem. Člověk by čekal diskontní ceny, ale prasátko má zřejmě nějaký zvláštní vztah k penězům – ceny tady dokážou překonat dokonce i ty švýcarské. 🐷💸
Samozřejmě jsme si městečko také trochu prohlédli. Obytné domy sice nejsou žádným architektonickým zázrakem, zato jsou praktické. Je to taková zajímavá směs Skandinávie a Spojených států.
Za Stykkisholmurem na nás čekaly dlouhé kilometry šotoliny. A nebylo to zrovna jednoduché řízení. Díky vytrvalému dešti byla cesta pořádně kluzká a auto si občas jelo trochu podle vlastního názoru. Taková islandská verze autodráhy, jen bez mantinelů. 😄
Po nějaké době jsme dorazili k další zastávce – k přírodnímu termálnímu jezírku. Vstupné bylo zdarma, což zní velmi dobře. Horší bylo, že tam bylo jen malé jezírko a voda byla zrovna v době naší návštěvy spíš vlažná než horká.
K tomu tam stál ještě malý, poněkud rustikální domeček, který sloužil jako převlékárna. Rodinná výprava neváhala a všichni do vody vlezli. Já jsem se naopak zcela bez výčitek rozhodla, že svět se beze mě v tomto jezírku obejde. 😄
Pak už na nás čekalo posledních 185 km. Šotolinové cesty se střídaly s normálními silnicemi, které se většinou klikatily podél moře. Po zhruba třech hodinách jízdy jsme konečně dorazili do našeho nového ubytování – hostelu.
Místo se jmenuje Rauðsdalur a leží přímo u moře. Toho samozřejmě vnoučata okamžitě využila a vyrazila na krátkou výpravu k pobřeží hledat mušle. A tentokrát byla výprava konečně úspěšná. Úlovek byl opravdu pěkný. 🐚Read more
Snæfellsjökull NP
September 29 in Iceland ⋅ ☁️ 10 °C
Tag 4 – 29.09.2026
Snæfellsjökull NP – der Weg ist das Ziel
Die Wettervorhersage ist für heute nicht gut. Regen den ganzen Tag. Am Ende des Tages haben wir Glück, die ersten 2 – 3 Stunden und der letzte Stopp bleiben regenfrei.
Geplant ist Besuch von vielen interessanten Orten des NP. Dazu müssen wir den NP umrunden.
Der erste Halt führt uns zum Visitor Center Malarrif, und Londrangar Basalt Cliffs. Am parkplatz entrichten wir ca. 8,- € Parkgebühr, welche auch den Eintritt in den NP beinhalten, sowie weiteres Parken im NP. Es ist nicht kalt, es weht, wie sollte es auch anders sein, ein starker Wind. Das Vistosr Center öffnet erst um 10:30 Uhr, dafür sind wir sehr früh dort, also es geht gleich weiter. Über Stock und Stein marschieren wir den Londrangar Basalt Cliffs, einem freistehenden Basaltfelsen. Nach etwa 20 Minuten sind wir da, machen einige Fotos, schauen uns um, und es geht wieder zurück zum Auto. Das VC ist immer noch geschlossen, so fahren wir zum nächsten Ziel los.
Djupalonssandur Beach, oder Schwarzer Sand Beach, wo sich auch Reste von einem englischen in 1948 gestrandeten Schiff befinden, allerdings sind es nur noch Schrottreste. Der Strand ist aus zerriebenen Lavasteinen, deshalb heißt er Swarz. Inzwischen sind auch die organisierten Touristen auf Achse, so sind wir dort nicht mehr alleine, was nicht schlimm ist, der Strand ist mehr als groß genug.
Weter geht es zu einem inaktiven Vulkan namens Saxholl Crater. Auf dem Weg dorthin erwischte uns der angesagte Regen. Der war richtig stark, aber noch stärker war der Wind dort. Der hat uns gleich nach dem Aussteigen beinah umgelegt. Aber treu nach dem Motto, es gibt kein schlechtes Wetter…, geht`s los, Justus möchte gerne so einen Krater sehen. Das es eine Attraktion ist, geht nach oben ein „ordentlicher Weg, insgesamt 385 Treppenstufen, die zum Glück sehr flach sind. Das Wetter fängt an sich richtig auszutoben. Vor allem der Wind ist so stark, dass selbst ich mit dem Gleichgewicht zu kämpfen habe. Ohne Verletzungen kehren wir zum Auto zurück, leider klitsche nass. Alles, was nass ist, kommt in den Kofferraum, und weiter geht`s, die Zeit bleibt nicht stehen, und wir haben noch einiges vor.
In strömendem Regen fahren wir zum nächsten Halt, dem Skarðsvík Beach, besser Goldener Strand. Dort halten wir uns nicht lange, es gießt wie aus Eimern, und so fahren wir weiter.
Svörtuloft, ein oranggefärbten Leuchtturm. Den schauen wir uns nur aus dem Auto an, niemand will bei dem Regen aussteigen.
So geht es weiter, in ein kleines Fischerdorf namens Hellissandur. Hier können wir, leider wiederum nur aus dem Auto, viele Häuser bestaunen, die mit großen Bildern geschmückt sind, man nennt sie auch Murials.
Es regnet weiterhin in Strömen, so fahren wir zum nächsten Punkt, zum Svöðufoss-Wasserfall. Man kann nie genug Wasser haben, oder?? Ein schöner Wasserfall mit weißer Gischt der zwischen Basaltsäulen rechts und links runter fällt. Es wäre ein schöner Spaziergang, wenn… Wenn es weiterhin nicht winden und regnen würde. Erneut sind wir klitsche nass zurück gekommen.
Weiter geht`s nach Olafsvik und zu dem in der Nähe Wasserfall namens Bæjarfoss Wasserfall.
Jetzt sind wir schon auf dem Rückweg, wo auf uns noch der letzte Stopp wartet. Rauðfeldsgjá Gorge. Eine riesige Felsspalte, welche durch Wassereinwirkung entstanden ist. Allerdings gibt es dazu eine Saga, die folgendes besagt: Nach der isländischen Bárðar saga Snæfellsáss (aus dem 14. Jahrhundert) hat der Schutzgeist der Halbinsel, der Halbriese Bárður, seinen Neffen Rauðfeldur in diese Schlucht geworfen. Der Junge musste als Strafe für einen Streich sterben, bei dem er Bárðurs Tochter auf einer Eisscholle treiben ließ.
Jetzt geht`s schnurstrak nach Hause, es ist gerade noch Zeit, um einen Kaffee zu anach noch das Abendessen vorbereuten und schließlich alles packen, da es Morgen zu der nächsten Untrkunft geht.
Ein, trotz des schlechten Wetters ein schöner Tag und Reise durch den Nationalpark.
Den 4 – 29. 9. 2026
Snæfellsjökull NP – Cesta je ten cíl
Předpověď počasí na dnešek není zrovna povzbudivá. Déšť celý den. Nakonec máme ale štěstí – první dvě až tři hodiny a poslední zastávka zůstávají bez deště. Na Islandu se totiž počasí neřídí předpovědí, ale vlastní hlavou. 😄
Plán na dnešek je navštívit spoustu zajímavých míst v národním parku Snæfellsjökull. To znamená celý park objet.
První zastávkou je Visitor Center Malarrif a Londrangar Basalt Cliffs. Na parkovišti platíme asi 8 € za parkovné, které zároveň zahrnuje vstup do národního parku i parkování na dalších místech v NP.
Není zima, ale fouká. A jak jinak – fouká pořádně. Visitor Center otevírá až v 10:30, a protože jsme tu poněkud předčasně, pokračujeme dál.
Přes kameny a nerovný terén vyrážíme k Londrangar Basalt Cliffs, výrazným čedičovým skalám vystupujícím z krajiny. Asi po 20 minutách jsme na místě. Uděláme pár fotek, porozhlédneme se a zase zpátky k autu.
Visitor Center je stále zavřené, takže není na co čekat a vyrážíme k dalšímu cíli.
Další zastávkou je Djupalonssandur Beach, neboli Černá pláž. Nacházejí se zde také pozůstatky anglické lodi, která zde ztroskotala v roce 1948. Z lodi už toho ale moc nezbylo – jen hromada rezavého šrotu.
Pláž je tvořena rozdrcenými lávovými kameny, proto je tak krásně černá. Mezitím se probudili i organizovaní turisté, takže už nejsme sami. Naštěstí je pláž dost velká na to, aby se sem všichni pohodlně vešli.
Pokračujeme k neaktivní sopce Saxholl Crater. Cestou nás konečně dostihne předpovězený déšť. A nebyl to žádný jemný islandský deštíček – lilo opravdu pořádně. Ale ještě silnější byl vítr. Ten nás po vystoupení z auta málem okamžitě položil na zem.
Ale držíme se hesla „Neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený turista.“ 😄
Justus chce kráter vidět, takže vyrážíme nahoru. K vrcholu vede překvapivě „slušná“ cesta – celkem 385 schodů. Naštěstí jsou schody docela nízké, takže se to dá zvládnout.
Počasí mezitím začíná předvádět svůj kompletní program. Především vítr nabírá na síle natolik, že i já začínám mít problémy udržet rovnováhu. Naštěstí se nikomu nic nestane a vracíme se k autu.
Jediný problém je, že jsme durch a durch mokří.
Všechno mokré putuje do kufru a jedeme dál. Čas totiž nestojí a máme před sebou ještě několik zastávek.
V průtrži mračen přijíždíme na Skarðsvík Beach, známou také jako Zlatá pláž. Moc dlouho se tu nezdržujeme. Leje jako z konve, takže jen krátká zastávka a jedeme dál.
Další zastávkou je Svörtuloft – oranžově zbarvený maják. Tentokrát se na něj díváme pouze z auta. Nikdo nemá potřebu vystupovat. Některé památky si člověk prostě prohlédne přes okno. 😄
Pokračujeme do malé rybářské vesnice Hellissandur. Tady můžeme – bohužel opět jen z auta – obdivovat spoustu domů ozdobených obrovskými obrazy. Říká se jim murály.
Déšť stále pokračuje ve své práci, takže jedeme dál, tentokrát k vodopádu Svöðufoss.
Vody už máme opravdu dost. Ale jak se říká – vody není nikdy dost, že? 😄
Je to krásný vodopád, jehož bílá pěna padá mezi čedičovými sloupy po obou stranách. Za normálního počasí by to byla krásná procházka. Jenže… kdyby nefoukal uragán a nepršelo jako o život.
Takže se opět vracíme k autu úplně promočení.
Pokračujeme do Olafsvíku a k nedalekému vodopádu Bæjarfoss.
Teď už jsme na cestě zpět a čeká nás poslední zastávka – Rauðfeldsgjá Gorge. Obrovská skalní štěrbina, která vznikla působením vody.
K tomuto místu se ale váže také jedna islandská sága.
Podle islandské Bárðar ságy Snæfellsáss ze 14. století žil na poloostrově ochranný duch, napůl obr jménem Bárður. Ten jednou svého synovce Rauðfeldura shodil do této rokle.
A proč?
Chlapec měl jako trest zemřít za jeden ze svých „skvělých nápadů“, při kterém nechal Bárðurovu dceru plout na ledové kře.
Takže islandská rodinná výchova byla kdysi evidentně poněkud přísnější než dnes. 😄
A teď už hurá rovnou domů.
Ještě máme tak akorát čas dát si kávu, připravit večeři a nakonec všechno sbalit, protože zítra se stěhujeme do našeho dalšího ubytování.
Navzdory opravdu mizernému počasí to byl krásný den a zajímavá cesta národním parkem.
Island nám dnes ukázal prakticky všechno – déšť, vítr, vodu, sopky, vodopády, černou pláž a nakonec i naše nové schopnosti přežít jako promočené houby. 😄
Ale právě takové dny se nakonec pamatují nejvíc.Read more
Wanderung und heiße Quellen / Vyslap a horka voda
September 28 in Iceland ⋅ ⛅ 9 °C
Tag 3 – 28.09.2026
Entlang der Küste und heiße Quellen
Unser Unterkunft befidet sich in Hellnar. Der kleine Ort liegt direkt vor dem Tor des Nationalparks (NP) Snæfellsjökull.
Nach der Anreise steht endlich eine, aber feine Wanderung entlang der Küste zum Ort namens Arnastapi und zum dort im Meer stehendem aus Lava entstandenen 3-er Bogen. Das Wetter ist uns zugeneigt, die Sonne wechselt sich mit Wolken ab und der immer gegenwärtiger Wind ist natürlich voll dabei. Der Wind ist recht kalt, aber wenn man sich bewegt, ist er gar nicht schlimm, vorausgesetzt, man hat eine warme Kopfbedeckung, die nicht vom Wind weggefegt werden kann.
Ich würde sagen, es ist eine «Senioren» gerechte Strecke, die zwar steinig ist, aber sanft an und absteigt. Einfach, ein kupiertes Gelände. Den Kindern macht das Klettern auf die Lavasäulen viel Spaß, wir Erwachsene machen bei den großartigen Fotomotiven viele Fotos. Am Ziel, bei dem Bogen angekommen, was dem entsprechend gedauert hat, wimmelt es dort mit Touris aus allen Herrenländern. Dank dem großen Parkplatz vor Ort ist die Destination für die Touristenbusse leicht zu erreichen. Dann heißt es: Raus aus dem Bus, Fotos schießen, rein in den Bus, weiter geht`s, und die nächste Ladung von Touristen ist sowieso im Anmarsch.
Es gibt selbst hier, wahrscheinlich kaum eine Nebensaison mehr. Die Unterkünfte sind gut ausgebucht, und selbst in unserem Flieger war kein Platz frei.
Zurück in der Unterkunft gab es etwas zum Essen und das Tagesprogramm ging gleich weiter. Die Kinder wollen ins heiße Quellen Bad. Warum nicht, der Eintritt ist für sie for free, für Senioren gibt es großzügige Ermäßigung, und so bleit alles im Rahmen, dem Besuch steht nichts im Wege.
Es ist ein kleines privates Bad, mit zwei Becken, wo die Wassertemperatur bei 35° und 42°C liegt, und einem etwas größeren Becken, wo das Wasser «nur etwa» 24°C kalt ist. Wir verbringen abwechselnd gut und gerne 2 Stunden in den heißen Wasserbecken. Das Wasser soll sehr gut für die Haut sein, vor allem wegen den Algen, die enthalten sind.
Dank den vielen Touris hier sind auch in diesem Bad verschiedene Nationalitäten anwesend, und so lässt es sich schön über Gott und die Welt plaudern. Und weil die Welt inzwischen so klein geworden ist, entpuppte sich ein Ehepaar als fast ein Nachbar von mir. Das habe ich auf unseren Reisen überall erlebt, man trifft Landsleute fast aus der Nachbarschaft, und in den entlegensten Ecken der Welt vor allem meine Landsleute aus Tschechien. So erklärt es sich vielleicht jetzt, warum ich selbst von dem Reisebazillus so stark befallen bin.
Der erste richtige Tag ist gut gelungen, so kann es weitergehen.
Und noch etwas sehr Interessantes. E10 Benzin kostet hier umgerechnet 2,04 € / Liter!
Den 3 – 28. 9. 2026
Podél pobřeží a horké prameny
Naše ubytování se nachází v Hellnaru. Tahle malá vesnička leží přímo před branami národního parku Snæfellsjökull.
Po příjezdu nás konečně čeká jedna, zato pěkná túra podél pobřeží do městečka Arnarstapi a k tamnímu lávovému trojitému oblouku, který hrdě stojí přímo v moři.
Počasí nám přeje. Sluníčko se střídá s mraky a všudypřítomný vítr je samozřejmě také u toho. Vítr je sice pěkně studený, ale když se člověk hýbe, vlastně vůbec nevadí – tedy za předpokladu, že má na hlavě něco teplého, co mu vítr neodnese někam do Grónska.
Řekl bych, že je to taková trasa vhodná i pro „seniory“. Sice je kamenitá, ale stoupání a klesání jsou většinou mírná. Prostě takový lehce zvlněný terén, žádná horolezecká expedice.
Děti si samozřejmě užívají lezení po lávových sloupech, zatímco my dospělí pilně využíváme každou příležitost k pořízení dalších a dalších nádherných fotografií. Vždyť kdo by jich měl z Islandu málo?
Když jsme konečně dorazili k oblouku, což samozřejmě nějaký čas zabralo, zjistili jsme, že se to tam jen hemží turisty ze všech možných koutů světa. Díky velkému parkovišti přímo u místa je totiž tahle atrakce pro turistické autobusy jako stvořená.
A tak to probíhá podle osvědčeného scénáře: Vystoupit z autobusu, vyfotit, nastoupit do autobusu, odjet… a další várka turistů už je na cestě.
Zdá se, že i tady už asi žádná skutečná mimosezóna neexistuje. Ubytování jsou slušně obsazená a dokonce i v našem letadle nebylo volné ani jedno místo.
Po návratu na ubytování jsme něco pojedli a denní program pokračoval prakticky okamžitě. Děti chtějí do lázní s horkými prameny. Proč ne? Vstup mají zdarma, senioři dostávají velkorysou slevu, takže rozpočet neutrpí žádnou větší újmu a návštěvě tedy nic nebrání.
Je to malé soukromé koupaliště se dvěma bazény, kde má voda příjemných 35 °C a 42 °C, a pak ještě jeden o něco větší bazén, kde je voda „jen“ kolem 24 °C. V horkých bazénech pak střídavě a s velkým nadšením trávíme dobré dvě hodiny.
Místní voda má být velmi prospěšná pro pokožku, především díky řasám, které obsahuje. Takže pokud se po návratu domů nebudeme lesknout jako mladíci, alespoň budeme krásně vyživení řasami.
Díky množství turistů jsou i tady zastoupeny různé národnosti, a tak se dá příjemně povídat o všem možném – zkrátka o Bohu, světě a samozřejmě také o cestování.
A protože se svět v posledních letech nějak podezřele zmenšil, ukázalo se, že jeden manželský pár je vlastně skoro můj soused. To už jsem na našich cestách zažila hodnekrat. Člověk potká krajany skoro ze svého okolí i v těch nejzapadlejších koutech světa. A úplně nejčastěji samozřejmě Čechy.
Možná to tedy konečně vysvětluje, proč jsem sama tak silně nakažena cestovním bacilem.
První pořádný den se vydařil, takže jen tak dál!Read more
Wir sind angekommen // Jsme na Islandu
September 27 in Iceland ⋅ ☁️ 8 °C
Tag 1 + 2, - 26. – 27.09.2026
Abflug und Ankommen in Keflavik
Zuerst möchte ich euch unsere Reisegruppe vorstellen. Am besten fange ich mit dem ältesten Mitglied an.
Das sind wir: Ich, Jindra, meine Schwiegersohn Philipp, meine Tochter Sylvia und die Enkel Justus und Ida.
Die Taschen sind gepackt, alles im Auto verstauch und los geht`s zum Europaflughafen Basel / Mühlhausen. Im Parkhaus ist für uns ein Platz reserviert, deshalb geht alles problemlos weiter. Gepäckabgabe und nach einer kurzen Wartezeit dann weiter in den Flieger von easyJet, wo wir alle in der Reihe 7 sitzen konnten. Der Flieger hebt fast pünktlich, um 20:15 ab, Landung in Keflavik um 00:30, das war schon der 27.09.
Der ganze Flug verläuft ohne Vorkommnisse. Nach einer Weile in der Luft kommt der Servicewagen, und ich falle beinah aus allen Wolken. Es gibt nicht einmal ein Getränk mit einem kleinen Snack der im Preis inkludiert ist!! Ich muss sagen, für den Preis des Tickets kann man locker Hanoi oder Thailand erreichen….. Einfach nur Wahnsinn. Ok, man lernt nie aus.
Kurz vor der Landung kommt eine schöne Begrüßung. Der Pilot meldet Polarlichter auf der rechten Seite. Und dort sitze ich auch! Zwar nicht am Fenster, aber die nette Nachbarin hat mich gucken lassen. Schön war`s!
Alle Gepäckstücke sind mit uns zusammen angekommen, jetzt schnell zum Taxistand und ein Grossraum-Taxi suchen, da wir zu 5 sind. Das ist auch schnell zur Stelle und nach 3 km kann ich aussteigen und endlich mein Bett begrüßen. Der Rest der Truppe fährt noch ein paar km weiter. Warum? Leider ist in dem Haus, wo der Rest untergebracht ist, alles belegt und so schlafe ich eben woanders. Kein Problem, am nächsten Tag sammelt mich das Taxi wieder ein. Preis für 7 km lange Fahrt 52,-€, am Morgen war der Weg, warum auch immer etwas länger, und so hat die 9 km lange Fahrt 56,- € gekostet. Ein teurer Spaß, möchte man sagen. Mit den Preisen hier muss ich mich noch anfreunden, es bleibt leider nichts anderes übrig.
Am Flughafen haben wir das Mietauto abgeholt. Etwas knapp, aber alles hat rein gepasst und wir schließlich auch. Es ist Hundai Plug-in, somit können wir Elektro oder auch mit Benzin fahren. Das Auto ist ziemlich neu, mit 36 Tausen km auf dem Tacho. Und ich kriege langsam Schreck, wenn ich drinnen die Technik sehe. Ich fragte, womit man so schalten kann, auch bei Automatik muss man doch ein Hebel betätigen, und ich konnte keinen Hebel sehen. Da sagte mein Schwiegersohn: Ganz einfach, wie bei einem Trabi. Leider bin ich nie ein Trabi gefahren. Dann meinte er, am Lenkrad ist alles. Ok, trotzdem fühle ich langsam Unbehagen, wenn ich dran denke, irgendwann ein Auto mieten zu müssen.
Dann fahren wir endlich los. Wir fahren im Uhrzeigersinn.
An Reykjavik fahren wir vorbei. Der erste Halt ist in Borgarnes, wo wir ein Einkauf für die ersten 3 Tage machen. Es ist etwas knifflig alles unterzubringen, aber irgendwie schaffen wir es, und es geht weiter.
Da wir nicht nur auf dem Weg zu der ersten Unterkunft sind, schauen wir uns unterwegs noch einiges an. Wir halten in Gerduberg an, wo wir eine schöne Wand aus Basalt anschauen und dabei uns die Beine langziehen und klettern auch hoch, was vor allem den Kindern großen Spaß macht.
Das Wetter ist wechselhaft, an der Küste üblich, schnell wechseln sich Sonne und Wolken ab, und immer gegenwärtig ist ein starker und sehr kalter Wind.
Genug frische Luft geschnappt, es geht weiter, irgendwo steht eine schwarze Kirche, und die wollten wir uns noch anschauen. Vorher machen wir noch Halt bei einer Robben Kolonie, die nicht da war, trotzdem waren 6,- € Parkgebühr je Stunde fällig. Die Kirche ist klein, natürlich aus Holz. Da drinnen gerade eine Trauung stattfindet, fehlt der Besuch drinnen aus, und es geht weiter, da es schon ziemlich spät ist.
Gegen 19:00 Uhr erreichen wir unsere Unterkunft, wo wir die nächsten drei Nächte verbringen werden.
Übrigens: Was mich überrascht, ist die Tageslänge. Am Abend ist erst nach 20:00 Uhr langsam dunkel, und am Morgen kurz nach 06:00 Uhr fängt der Tag an.
Den 1 + 2 – 26.–27. 9. 2026
Odlet a přílet do Keflavíku
Nejprve bych vám chtěla představit naši cestovní skupinu. Nejlepší bude začít od nejstaršího člena.
To jsme my: já, Jindra, můj zeť Philipp, moje dcera Sylvia a vnoučata Justus a Ida.
Tašky jsou sbalené, všechno je naskládané v autě a vyrážíme na evropské letiště Basel/Mulhouse. V parkovacím domě máme rezervované místo, takže všechno probíhá bez problémů. Odevzdáme zavazadla a po krátkém čekání pokračujeme do letadla společnosti easyJet, kde se nám podařilo sedět všem v řadě 7. Letadlo odlétá téměř přesně v 20:15 a v Keflavíku přistáváme ve 00:30, což už je 27. 9.
Celý let probíhá bez jakýchkoli problémů. Po nějaké době ve vzduchu přijíždí vozík s občerstvením a já málem vypadnu z údivu. V ceně letenky není ani nápoj s malou svačinkou! Musím říct, že za cenu této letenky se člověk klidně dostane do Hanoje nebo do Thajska… Prostě neuvěřitelné. No dobře, člověk se pořád učí.
Krátce před přistáním nás čeká krásné přivítání. Pilot hlásí polární záři na pravé straně. A právě tam sedím i já! Sice ne u okna, ale milá sousedka mě nechala podívat se. Bylo to nádherné!
Všechna zavazadla dorazila společně s námi, takže rychle k taxíkům a najít velké taxi, protože nás je pět. To je také brzy k dispozici a po 3 kilometrech mohu vystoupit a konečně přivítat svou postel. Zbytek skupiny pokračuje ještě několik kilometrů dál. Proč? Bohužel v domě, kde je ubytovaný zbytek skupiny, je všechno obsazené, a tak spím prostě jinde. Žádný problém, další den mě taxi zase vyzvedne.
Cena za 7 km dlouhou jízdu byla 52 €. Ráno byla cesta, bůhví proč, o něco delší, a tak 9 km dlouhá jízda stála 56 €. Člověk by řekl, že je to pěkně drahá legrace. Na místní ceny si ještě budu muset zvyknout, bohužel mi nic jiného nezbývá.
Na letišti jsme si vyzvedli pronajaté auto. Bylo to trochu těsné, ale všechno se do něj vešlo – a nakonec i my. Je to Hyundai Plug-in, takže můžeme jezdit buď na elektřinu, nebo na benzín. Auto je poměrně nové, na tachometru má 36 000 kilometrů.
A pomalu mě začíná jímat hrůza, když uvnitř vidím tu techniku. Ptala jsem se, čím se vlastně řadí. I u automatu se přece musí nějaká páka ovládat, ale žádnou páku jsem neviděla. Na to můj zeť řekl: „Úplně jednoduše, jako u trabantu.“ Bohužel jsem nikdy trabant neřídila. Pak mi vysvětlil, že všechno je na volantu. Dobře, ale přesto mi začíná být trochu úzko, když pomyslím na to, že někdy budu muset řídit pronajaté auto.
Pak konečně vyrážíme. Jedeme ve směru hodinových ručiček.
Reykjavíkem projíždíme. První zastávku máme v Borgarnesu, kde nakupujeme zásoby na první tři dny. Je trochu oříšek všechno někam naskládat, ale nějak se nám to podaří a jedeme dál.
Protože nejsme jen na cestě k našemu prvnímu ubytování, prohlížíme si cestou ještě několik zajímavých míst. Zastavujeme v Gerdubergu, kde si prohlížíme krásnou čedičovou stěnu. Trochu protáhneme nohy a také vyšplháme nahoru, což si užívají především děti.
Počasí je proměnlivé, což je na pobřeží obvyklé. Rychle se střídá slunce a mraky a neustále fouká silný a velmi studený vítr.
Máme dost čerstvého vzduchu, a tak pokračujeme dál. Někde stojí černý kostel a ten jsme si ještě chtěli prohlédnout. Předtím se ještě zastavujeme u kolonie tuleňů, která tam ale zrovna nebyla. Přesto jsme museli zaplatit parkovné 6 € za hodinu.
Kostel je malý a samozřejmě dřevěný. Právě uvnitř probíhá svatební obřad, takže návštěva interiéru odpadá a my pokračujeme dál, protože už je poměrně pozdě.
Kolem 19:00 hodin přijíždíme do našeho ubytování, kde strávíme následující tři noci.
Mimochodem: Co mě překvapuje, je délka dne. Večer se začíná pomalu stmívat až po 20:00 a ráno krátce po 6:00 začíná nový den.Read more
ISLAND - Prolog
September 26 in Switzerland ⋅ ☀️ 22 °C
PROLOG
Das Land – oder besser: die Insel – der unzähligen Vulkane und Wasserfälle, der Elfen und Sagen, der mystischen Orte und der faszinierenden Kontraste von Eis und Feuer.
Ich lade euch ein, mit mir und der Familie meiner Tochter diese besondere Insel in Bildern und mit meinen Erzählungen zu entdecken.
Es wird eine Reise, die für mich weit mehr bedeutet als eine einfache Reise nach Island.
Nachdem mein Mann am 30. August für immer friedlich eingeschlafen ist, beginnt für mich ein neuer, selbstständiger Lebensabschnitt. Auf diesem Weg begleiten und unterstützen mich meine Tochter und ihre Familie – und auch mein Sohn, der leider nicht dabei sein kann.
Gemeinsam mit ihnen möchte ich mich aufmachen, Neues entdecken, Erinnerungen sammeln und Schritt für Schritt in diese neue Zukunft gehen.
Jindra
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Pro me pratele v Cechach:
PROLOG
Země – nebo spíše ostrov – nesčetných sopek a vodopádů, elfů a pověstí, tajemných míst a fascinujících kontrastů ledu a ohně.
Zveme vás, abyste společně se mnou a s rodinou mé dcery poznali tento výjimečný ostrov prostřednictvím fotografií a mého vyprávění.
Bude to cesta, která pro mě znamená mnohem víc než jen obyčejnou cestu na Island.
Poté, co můj manžel 30. srpna navždy pokojně usnul, začíná pro mě nová etapa samostatného života. Na této cestě mě budou provázet a podporovat moje dcera s rodinou – a také můj syn, který bohužel nemůže být s námi.
Společně s nimi se chci vydat na cestu, objevovat nové věci, sbírat vzpomínky a krok za krokem vykročit do této nové budoucnosti.
JindraRead more
