ISLAND - Prolog
September 26 in Switzerland
☀️ 22 °C
PROLOG
Das Land – oder besser: die Insel – der unzähligen Vulkane und Wasserfälle, der Elfen und Sagen, der mystischen Orte und der faszinierenden Kontraste von Eis und Feuer.
Ich lade euch ein, mit mir und der Familie meiner Tochter diese besondere Insel in Bildern und mit meinen Erzählungen zu entdecken.
Es wird eine Reise, die für mich weit mehr bedeutet als eine einfache Reise nach Island.
Nachdem mein Mann am 30. August für immer friedlich eingeschlafen ist, beginnt für mich ein neuer, selbstständiger Lebensabschnitt. Auf diesem Weg begleiten und unterstützen mich meine Tochter und ihre Familie – und auch mein Sohn, der leider nicht dabei sein kann.
Gemeinsam mit ihnen möchte ich mich aufmachen, Neues entdecken, Erinnerungen sammeln und Schritt für Schritt in diese neue Zukunft gehen.
Jindra
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Pro me pratele v Cechach:
PROLOG
Země – nebo spíše ostrov – nesčetných sopek a vodopádů, elfů a pověstí, tajemných míst a fascinujících kontrastů ledu a ohně.
Zveme vás, abyste společně se mnou a s rodinou mé dcery poznali tento výjimečný ostrov prostřednictvím fotografií a mého vyprávění.
Bude to cesta, která pro mě znamená mnohem víc než jen obyčejnou cestu na Island.
Poté, co můj manžel 30. srpna navždy pokojně usnul, začíná pro mě nová etapa samostatného života. Na této cestě mě budou provázet a podporovat moje dcera s rodinou – a také můj syn, který bohužel nemůže být s námi.
Společně s nimi se chci vydat na cestu, objevovat nové věci, sbírat vzpomínky a krok za krokem vykročit do této nové budoucnosti.
JindraRead more
Wir sind angekommen // Jsme na Islandu
September 27 in Iceland
☁️ 8 °C
Tag 1 + 2, - 26. – 27.09.2026
Abflug und Ankommen in Keflavik
Zuerst möchte ich euch unsere Reisegruppe vorstellen. Am besten fange ich mit dem ältesten Mitglied an.
Das sind wir: Ich, Jindra, meine Schwiegersohn Philipp, meine Tochter Sylvia und die Enkel Justus und Ida.
Die Taschen sind gepackt, alles im Auto verstauch und los geht`s zum Europaflughafen Basel / Mühlhausen. Im Parkhaus ist für uns ein Platz reserviert, deshalb geht alles problemlos weiter. Gepäckabgabe und nach einer kurzen Wartezeit dann weiter in den Flieger von easyJet, wo wir alle in der Reihe 7 sitzen konnten. Der Flieger hebt fast pünktlich, um 20:15 ab, Landung in Keflavik um 00:30, das war schon der 27.09.
Der ganze Flug verläuft ohne Vorkommnisse. Nach einer Weile in der Luft kommt der Servicewagen, und ich falle beinah aus allen Wolken. Es gibt nicht einmal ein Getränk mit einem kleinen Snack der im Preis inkludiert ist!! Ich muss sagen, für den Preis des Tickets kann man locker Hanoi oder Thailand erreichen….. Einfach nur Wahnsinn. Ok, man lernt nie aus.
Kurz vor der Landung kommt eine schöne Begrüßung. Der Pilot meldet Polarlichter auf der rechten Seite. Und dort sitze ich auch! Zwar nicht am Fenster, aber die nette Nachbarin hat mich gucken lassen. Schön war`s!
Alle Gepäckstücke sind mit uns zusammen angekommen, jetzt schnell zum Taxistand und ein Grossraum-Taxi suchen, da wir zu 5 sind. Das ist auch schnell zur Stelle und nach 3 km kann ich aussteigen und endlich mein Bett begrüßen. Der Rest der Truppe fährt noch ein paar km weiter. Warum? Leider ist in dem Haus, wo der Rest untergebracht ist, alles belegt und so schlafe ich eben woanders. Kein Problem, am nächsten Tag sammelt mich das Taxi wieder ein. Preis für 7 km lange Fahrt 52,-€, am Morgen war der Weg, warum auch immer etwas länger, und so hat die 9 km lange Fahrt 56,- € gekostet. Ein teurer Spaß, möchte man sagen. Mit den Preisen hier muss ich mich noch anfreunden, es bleibt leider nichts anderes übrig.
Am Flughafen haben wir das Mietauto abgeholt. Etwas knapp, aber alles hat rein gepasst und wir schließlich auch. Es ist Hundai Plug-in, somit können wir Elektro oder auch mit Benzin fahren. Das Auto ist ziemlich neu, mit 36 Tausen km auf dem Tacho. Und ich kriege langsam Schreck, wenn ich drinnen die Technik sehe. Ich fragte, womit man so schalten kann, auch bei Automatik muss man doch ein Hebel betätigen, und ich konnte keinen Hebel sehen. Da sagte mein Schwiegersohn: Ganz einfach, wie bei einem Trabi. Leider bin ich nie ein Trabi gefahren. Dann meinte er, am Lenkrad ist alles. Ok, trotzdem fühle ich langsam Unbehagen, wenn ich dran denke, irgendwann ein Auto mieten zu müssen.
Dann fahren wir endlich los. Wir fahren im Uhrzeigersinn.
An Reykjavik fahren wir vorbei. Der erste Halt ist in Borgarnes, wo wir ein Einkauf für die ersten 3 Tage machen. Es ist etwas knifflig alles unterzubringen, aber irgendwie schaffen wir es, und es geht weiter.
Da wir nicht nur auf dem Weg zu der ersten Unterkunft sind, schauen wir uns unterwegs noch einiges an. Wir halten in Gerduberg an, wo wir eine schöne Wand aus Basalt anschauen und dabei uns die Beine langziehen und klettern auch hoch, was vor allem den Kindern großen Spaß macht.
Das Wetter ist wechselhaft, an der Küste üblich, schnell wechseln sich Sonne und Wolken ab, und immer gegenwärtig ist ein starker und sehr kalter Wind.
Genug frische Luft geschnappt, es geht weiter, irgendwo steht eine schwarze Kirche, und die wollten wir uns noch anschauen. Vorher machen wir noch Halt bei einer Robben Kolonie, die nicht da war, trotzdem waren 6,- € Parkgebühr je Stunde fällig. Die Kirche ist klein, natürlich aus Holz. Da drinnen gerade eine Trauung stattfindet, fehlt der Besuch drinnen aus, und es geht weiter, da es schon ziemlich spät ist.
Gegen 19:00 Uhr erreichen wir unsere Unterkunft, wo wir die nächsten drei Nächte verbringen werden.
Übrigens: Was mich überrascht, ist die Tageslänge. Am Abend ist erst nach 20:00 Uhr langsam dunkel, und am Morgen kurz nach 06:00 Uhr fängt der Tag an.
Den 1 + 2 – 26.–27. 9. 2026
Odlet a přílet do Keflavíku
Nejprve bych vám chtěla představit naši cestovní skupinu. Nejlepší bude začít od nejstaršího člena.
To jsme my: já, Jindra, můj zeť Philipp, moje dcera Sylvia a vnoučata Justus a Ida.
Tašky jsou sbalené, všechno je naskládané v autě a vyrážíme na evropské letiště Basel/Mulhouse. V parkovacím domě máme rezervované místo, takže všechno probíhá bez problémů. Odevzdáme zavazadla a po krátkém čekání pokračujeme do letadla společnosti easyJet, kde se nám podařilo sedět všem v řadě 7. Letadlo odlétá téměř přesně v 20:15 a v Keflavíku přistáváme ve 00:30, což už je 27. 9.
Celý let probíhá bez jakýchkoli problémů. Po nějaké době ve vzduchu přijíždí vozík s občerstvením a já málem vypadnu z údivu. V ceně letenky není ani nápoj s malou svačinkou! Musím říct, že za cenu této letenky se člověk klidně dostane do Hanoje nebo do Thajska… Prostě neuvěřitelné. No dobře, člověk se pořád učí.
Krátce před přistáním nás čeká krásné přivítání. Pilot hlásí polární záři na pravé straně. A právě tam sedím i já! Sice ne u okna, ale milá sousedka mě nechala podívat se. Bylo to nádherné!
Všechna zavazadla dorazila společně s námi, takže rychle k taxíkům a najít velké taxi, protože nás je pět. To je také brzy k dispozici a po 3 kilometrech mohu vystoupit a konečně přivítat svou postel. Zbytek skupiny pokračuje ještě několik kilometrů dál. Proč? Bohužel v domě, kde je ubytovaný zbytek skupiny, je všechno obsazené, a tak spím prostě jinde. Žádný problém, další den mě taxi zase vyzvedne.
Cena za 7 km dlouhou jízdu byla 52 €. Ráno byla cesta, bůhví proč, o něco delší, a tak 9 km dlouhá jízda stála 56 €. Člověk by řekl, že je to pěkně drahá legrace. Na místní ceny si ještě budu muset zvyknout, bohužel mi nic jiného nezbývá.
Na letišti jsme si vyzvedli pronajaté auto. Bylo to trochu těsné, ale všechno se do něj vešlo – a nakonec i my. Je to Hyundai Plug-in, takže můžeme jezdit buď na elektřinu, nebo na benzín. Auto je poměrně nové, na tachometru má 36 000 kilometrů.
A pomalu mě začíná jímat hrůza, když uvnitř vidím tu techniku. Ptala jsem se, čím se vlastně řadí. I u automatu se přece musí nějaká páka ovládat, ale žádnou páku jsem neviděla. Na to můj zeť řekl: „Úplně jednoduše, jako u trabantu.“ Bohužel jsem nikdy trabant neřídila. Pak mi vysvětlil, že všechno je na volantu. Dobře, ale přesto mi začíná být trochu úzko, když pomyslím na to, že někdy budu muset řídit pronajaté auto.
Pak konečně vyrážíme. Jedeme ve směru hodinových ručiček.
Reykjavíkem projíždíme. První zastávku máme v Borgarnesu, kde nakupujeme zásoby na první tři dny. Je trochu oříšek všechno někam naskládat, ale nějak se nám to podaří a jedeme dál.
Protože nejsme jen na cestě k našemu prvnímu ubytování, prohlížíme si cestou ještě několik zajímavých míst. Zastavujeme v Gerdubergu, kde si prohlížíme krásnou čedičovou stěnu. Trochu protáhneme nohy a také vyšplháme nahoru, což si užívají především děti.
Počasí je proměnlivé, což je na pobřeží obvyklé. Rychle se střídá slunce a mraky a neustále fouká silný a velmi studený vítr.
Máme dost čerstvého vzduchu, a tak pokračujeme dál. Někde stojí černý kostel a ten jsme si ještě chtěli prohlédnout. Předtím se ještě zastavujeme u kolonie tuleňů, která tam ale zrovna nebyla. Přesto jsme museli zaplatit parkovné 6 € za hodinu.
Kostel je malý a samozřejmě dřevěný. Právě uvnitř probíhá svatební obřad, takže návštěva interiéru odpadá a my pokračujeme dál, protože už je poměrně pozdě.
Kolem 19:00 hodin přijíždíme do našeho ubytování, kde strávíme následující tři noci.
Mimochodem: Co mě překvapuje, je délka dne. Večer se začíná pomalu stmívat až po 20:00 a ráno krátce po 6:00 začíná nový den.Read more
Wanderung und heiße Quellen / Vyslap a horka voda
September 28 in Iceland
⛅ 9 °C
Tag 3 – 28.09.2026
Entlang der Küste und heiße Quellen
Unser Unterkunft befidet sich in Hellnar. Der kleine Ort liegt direkt vor dem Tor des Nationalparks (NP) Snæfellsjökull.
Nach der Anreise steht endlich eine, aber feine Wanderung entlang der Küste zum Ort namens Arnastapi und zum dort im Meer stehendem aus Lava entstandenen 3-er Bogen. Das Wetter ist uns zugeneigt, die Sonne wechselt sich mit Wolken ab und der immer gegenwärtiger Wind ist natürlich voll dabei. Der Wind ist recht kalt, aber wenn man sich bewegt, ist er gar nicht schlimm, vorausgesetzt, man hat eine warme Kopfbedeckung, die nicht vom Wind weggefegt werden kann.
Ich würde sagen, es ist eine «Senioren» gerechte Strecke, die zwar steinig ist, aber sanft an und absteigt. Einfach, ein kupiertes Gelände. Den Kindern macht das Klettern auf die Lavasäulen viel Spaß, wir Erwachsene machen bei den großartigen Fotomotiven viele Fotos. Am Ziel, bei dem Bogen angekommen, was dem entsprechend gedauert hat, wimmelt es dort mit Touris aus allen Herrenländern. Dank dem großen Parkplatz vor Ort ist die Destination für die Touristenbusse leicht zu erreichen. Dann heißt es: Raus aus dem Bus, Fotos schießen, rein in den Bus, weiter geht`s, und die nächste Ladung von Touristen ist sowieso im Anmarsch.
Es gibt selbst hier, wahrscheinlich kaum eine Nebensaison mehr. Die Unterkünfte sind gut ausgebucht, und selbst in unserem Flieger war kein Platz frei.
Zurück in der Unterkunft gab es etwas zum Essen und das Tagesprogramm ging gleich weiter. Die Kinder wollen ins heiße Quellen Bad. Warum nicht, der Eintritt ist für sie for free, für Senioren gibt es großzügige Ermäßigung, und so bleit alles im Rahmen, dem Besuch steht nichts im Wege.
Es ist ein kleines privates Bad, mit zwei Becken, wo die Wassertemperatur bei 35° und 42°C liegt, und einem etwas größeren Becken, wo das Wasser «nur etwa» 24°C kalt ist. Wir verbringen abwechselnd gut und gerne 2 Stunden in den heißen Wasserbecken. Das Wasser soll sehr gut für die Haut sein, vor allem wegen den Algen, die enthalten sind.
Dank den vielen Touris hier sind auch in diesem Bad verschiedene Nationalitäten anwesend, und so lässt es sich schön über Gott und die Welt plaudern. Und weil die Welt inzwischen so klein geworden ist, entpuppte sich ein Ehepaar als fast ein Nachbar von mir. Das habe ich auf unseren Reisen überall erlebt, man trifft Landsleute fast aus der Nachbarschaft, und in den entlegensten Ecken der Welt vor allem meine Landsleute aus Tschechien. So erklärt es sich vielleicht jetzt, warum ich selbst von dem Reisebazillus so stark befallen bin.
Der erste richtige Tag ist gut gelungen, so kann es weitergehen.
Und noch etwas sehr Interessantes. E10 Benzin kostet hier umgerechnet 2,04 € / Liter!
Den 3 – 28. 9. 2026
Podél pobřeží a horké prameny
Naše ubytování se nachází v Hellnaru. Tahle malá vesnička leží přímo před branami národního parku Snæfellsjökull.
Po příjezdu nás konečně čeká jedna, zato pěkná túra podél pobřeží do městečka Arnarstapi a k tamnímu lávovému trojitému oblouku, který hrdě stojí přímo v moři.
Počasí nám přeje. Sluníčko se střídá s mraky a všudypřítomný vítr je samozřejmě také u toho. Vítr je sice pěkně studený, ale když se člověk hýbe, vlastně vůbec nevadí – tedy za předpokladu, že má na hlavě něco teplého, co mu vítr neodnese někam do Grónska.
Řekl bych, že je to taková trasa vhodná i pro „seniory“. Sice je kamenitá, ale stoupání a klesání jsou většinou mírná. Prostě takový lehce zvlněný terén, žádná horolezecká expedice.
Děti si samozřejmě užívají lezení po lávových sloupech, zatímco my dospělí pilně využíváme každou příležitost k pořízení dalších a dalších nádherných fotografií. Vždyť kdo by jich měl z Islandu málo?
Když jsme konečně dorazili k oblouku, což samozřejmě nějaký čas zabralo, zjistili jsme, že se to tam jen hemží turisty ze všech možných koutů světa. Díky velkému parkovišti přímo u místa je totiž tahle atrakce pro turistické autobusy jako stvořená.
A tak to probíhá podle osvědčeného scénáře: Vystoupit z autobusu, vyfotit, nastoupit do autobusu, odjet… a další várka turistů už je na cestě.
Zdá se, že i tady už asi žádná skutečná mimosezóna neexistuje. Ubytování jsou slušně obsazená a dokonce i v našem letadle nebylo volné ani jedno místo.
Po návratu na ubytování jsme něco pojedli a denní program pokračoval prakticky okamžitě. Děti chtějí do lázní s horkými prameny. Proč ne? Vstup mají zdarma, senioři dostávají velkorysou slevu, takže rozpočet neutrpí žádnou větší újmu a návštěvě tedy nic nebrání.
Je to malé soukromé koupaliště se dvěma bazény, kde má voda příjemných 35 °C a 42 °C, a pak ještě jeden o něco větší bazén, kde je voda „jen“ kolem 24 °C. V horkých bazénech pak střídavě a s velkým nadšením trávíme dobré dvě hodiny.
Místní voda má být velmi prospěšná pro pokožku, především díky řasám, které obsahuje. Takže pokud se po návratu domů nebudeme lesknout jako mladíci, alespoň budeme krásně vyživení řasami.
Díky množství turistů jsou i tady zastoupeny různé národnosti, a tak se dá příjemně povídat o všem možném – zkrátka o Bohu, světě a samozřejmě také o cestování.
A protože se svět v posledních letech nějak podezřele zmenšil, ukázalo se, že jeden manželský pár je vlastně skoro můj soused. To už jsem na našich cestách zažila hodnekrat. Člověk potká krajany skoro ze svého okolí i v těch nejzapadlejších koutech světa. A úplně nejčastěji samozřejmě Čechy.
Možná to tedy konečně vysvětluje, proč jsem sama tak silně nakažena cestovním bacilem.
První pořádný den se vydařil, takže jen tak dál!Read more
Snæfellsjökull NP
September 29 in Iceland
☁️ 10 °C
Tag 4 – 29.09.2026
Snæfellsjökull NP – der Weg ist das Ziel
Die Wettervorhersage ist für heute nicht gut. Regen den ganzen Tag. Am Ende des Tages haben wir Glück, die ersten 2 – 3 Stunden und der letzte Stopp bleiben regenfrei.
Geplant ist Besuch von vielen interessanten Orten des NP. Dazu müssen wir den NP umrunden.
Der erste Halt führt uns zum Visitor Center Malarrif, und Londrangar Basalt Cliffs. Am parkplatz entrichten wir ca. 8,- € Parkgebühr, welche auch den Eintritt in den NP beinhalten, sowie weiteres Parken im NP. Es ist nicht kalt, es weht, wie sollte es auch anders sein, ein starker Wind. Das Vistosr Center öffnet erst um 10:30 Uhr, dafür sind wir sehr früh dort, also es geht gleich weiter. Über Stock und Stein marschieren wir den Londrangar Basalt Cliffs, einem freistehenden Basaltfelsen. Nach etwa 20 Minuten sind wir da, machen einige Fotos, schauen uns um, und es geht wieder zurück zum Auto. Das VC ist immer noch geschlossen, so fahren wir zum nächsten Ziel los.
Djupalonssandur Beach, oder Schwarzer Sand Beach, wo sich auch Reste von einem englischen in 1948 gestrandeten Schiff befinden, allerdings sind es nur noch Schrottreste. Der Strand ist aus zerriebenen Lavasteinen, deshalb heißt er Swarz. Inzwischen sind auch die organisierten Touristen auf Achse, so sind wir dort nicht mehr alleine, was nicht schlimm ist, der Strand ist mehr als groß genug.
Weter geht es zu einem inaktiven Vulkan namens Saxholl Crater. Auf dem Weg dorthin erwischte uns der angesagte Regen. Der war richtig stark, aber noch stärker war der Wind dort. Der hat uns gleich nach dem Aussteigen beinah umgelegt. Aber treu nach dem Motto, es gibt kein schlechtes Wetter…, geht`s los, Justus möchte gerne so einen Krater sehen. Das es eine Attraktion ist, geht nach oben ein „ordentlicher Weg, insgesamt 385 Treppenstufen, die zum Glück sehr flach sind. Das Wetter fängt an sich richtig auszutoben. Vor allem der Wind ist so stark, dass selbst ich mit dem Gleichgewicht zu kämpfen habe. Ohne Verletzungen kehren wir zum Auto zurück, leider klitsche nass. Alles, was nass ist, kommt in den Kofferraum, und weiter geht`s, die Zeit bleibt nicht stehen, und wir haben noch einiges vor.
In strömendem Regen fahren wir zum nächsten Halt, dem Skarðsvík Beach, besser Goldener Strand. Dort halten wir uns nicht lange, es gießt wie aus Eimern, und so fahren wir weiter.
Svörtuloft, ein oranggefärbten Leuchtturm. Den schauen wir uns nur aus dem Auto an, niemand will bei dem Regen aussteigen.
So geht es weiter, in ein kleines Fischerdorf namens Hellissandur. Hier können wir, leider wiederum nur aus dem Auto, viele Häuser bestaunen, die mit großen Bildern geschmückt sind, man nennt sie auch Murials.
Es regnet weiterhin in Strömen, so fahren wir zum nächsten Punkt, zum Svöðufoss-Wasserfall. Man kann nie genug Wasser haben, oder?? Ein schöner Wasserfall mit weißer Gischt der zwischen Basaltsäulen rechts und links runter fällt. Es wäre ein schöner Spaziergang, wenn… Wenn es weiterhin nicht winden und regnen würde. Erneut sind wir klitsche nass zurück gekommen.
Weiter geht`s nach Olafsvik und zu dem in der Nähe Wasserfall namens Bæjarfoss Wasserfall.
Jetzt sind wir schon auf dem Rückweg, wo auf uns noch der letzte Stopp wartet. Rauðfeldsgjá Gorge. Eine riesige Felsspalte, welche durch Wassereinwirkung entstanden ist. Allerdings gibt es dazu eine Saga, die folgendes besagt: Nach der isländischen Bárðar saga Snæfellsáss (aus dem 14. Jahrhundert) hat der Schutzgeist der Halbinsel, der Halbriese Bárður, seinen Neffen Rauðfeldur in diese Schlucht geworfen. Der Junge musste als Strafe für einen Streich sterben, bei dem er Bárðurs Tochter auf einer Eisscholle treiben ließ.
Jetzt geht`s schnurstrak nach Hause, es ist gerade noch Zeit, um einen Kaffee zu anach noch das Abendessen vorbereuten und schließlich alles packen, da es Morgen zu der nächsten Untrkunft geht.
Ein, trotz des schlechten Wetters ein schöner Tag und Reise durch den Nationalpark.
Den 4 – 29. 9. 2026
Snæfellsjökull NP – Cesta je ten cíl
Předpověď počasí na dnešek není zrovna povzbudivá. Déšť celý den. Nakonec máme ale štěstí – první dvě až tři hodiny a poslední zastávka zůstávají bez deště. Na Islandu se totiž počasí neřídí předpovědí, ale vlastní hlavou. 😄
Plán na dnešek je navštívit spoustu zajímavých míst v národním parku Snæfellsjökull. To znamená celý park objet.
První zastávkou je Visitor Center Malarrif a Londrangar Basalt Cliffs. Na parkovišti platíme asi 8 € za parkovné, které zároveň zahrnuje vstup do národního parku i parkování na dalších místech v NP.
Není zima, ale fouká. A jak jinak – fouká pořádně. Visitor Center otevírá až v 10:30, a protože jsme tu poněkud předčasně, pokračujeme dál.
Přes kameny a nerovný terén vyrážíme k Londrangar Basalt Cliffs, výrazným čedičovým skalám vystupujícím z krajiny. Asi po 20 minutách jsme na místě. Uděláme pár fotek, porozhlédneme se a zase zpátky k autu.
Visitor Center je stále zavřené, takže není na co čekat a vyrážíme k dalšímu cíli.
Další zastávkou je Djupalonssandur Beach, neboli Černá pláž. Nacházejí se zde také pozůstatky anglické lodi, která zde ztroskotala v roce 1948. Z lodi už toho ale moc nezbylo – jen hromada rezavého šrotu.
Pláž je tvořena rozdrcenými lávovými kameny, proto je tak krásně černá. Mezitím se probudili i organizovaní turisté, takže už nejsme sami. Naštěstí je pláž dost velká na to, aby se sem všichni pohodlně vešli.
Pokračujeme k neaktivní sopce Saxholl Crater. Cestou nás konečně dostihne předpovězený déšť. A nebyl to žádný jemný islandský deštíček – lilo opravdu pořádně. Ale ještě silnější byl vítr. Ten nás po vystoupení z auta málem okamžitě položil na zem.
Ale držíme se hesla „Neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený turista.“ 😄
Justus chce kráter vidět, takže vyrážíme nahoru. K vrcholu vede překvapivě „slušná“ cesta – celkem 385 schodů. Naštěstí jsou schody docela nízké, takže se to dá zvládnout.
Počasí mezitím začíná předvádět svůj kompletní program. Především vítr nabírá na síle natolik, že i já začínám mít problémy udržet rovnováhu. Naštěstí se nikomu nic nestane a vracíme se k autu.
Jediný problém je, že jsme durch a durch mokří.
Všechno mokré putuje do kufru a jedeme dál. Čas totiž nestojí a máme před sebou ještě několik zastávek.
V průtrži mračen přijíždíme na Skarðsvík Beach, známou také jako Zlatá pláž. Moc dlouho se tu nezdržujeme. Leje jako z konve, takže jen krátká zastávka a jedeme dál.
Další zastávkou je Svörtuloft – oranžově zbarvený maják. Tentokrát se na něj díváme pouze z auta. Nikdo nemá potřebu vystupovat. Některé památky si člověk prostě prohlédne přes okno. 😄
Pokračujeme do malé rybářské vesnice Hellissandur. Tady můžeme – bohužel opět jen z auta – obdivovat spoustu domů ozdobených obrovskými obrazy. Říká se jim murály.
Déšť stále pokračuje ve své práci, takže jedeme dál, tentokrát k vodopádu Svöðufoss.
Vody už máme opravdu dost. Ale jak se říká – vody není nikdy dost, že? 😄
Je to krásný vodopád, jehož bílá pěna padá mezi čedičovými sloupy po obou stranách. Za normálního počasí by to byla krásná procházka. Jenže… kdyby nefoukal uragán a nepršelo jako o život.
Takže se opět vracíme k autu úplně promočení.
Pokračujeme do Olafsvíku a k nedalekému vodopádu Bæjarfoss.
Teď už jsme na cestě zpět a čeká nás poslední zastávka – Rauðfeldsgjá Gorge. Obrovská skalní štěrbina, která vznikla působením vody.
K tomuto místu se ale váže také jedna islandská sága.
Podle islandské Bárðar ságy Snæfellsáss ze 14. století žil na poloostrově ochranný duch, napůl obr jménem Bárður. Ten jednou svého synovce Rauðfeldura shodil do této rokle.
A proč?
Chlapec měl jako trest zemřít za jeden ze svých „skvělých nápadů“, při kterém nechal Bárðurovu dceru plout na ledové kře.
Takže islandská rodinná výchova byla kdysi evidentně poněkud přísnější než dnes. 😄
A teď už hurá rovnou domů.
Ještě máme tak akorát čas dát si kávu, připravit večeři a nakonec všechno sbalit, protože zítra se stěhujeme do našeho dalšího ubytování.
Navzdory opravdu mizernému počasí to byl krásný den a zajímavá cesta národním parkem.
Island nám dnes ukázal prakticky všechno – déšť, vítr, vodu, sopky, vodopády, černou pláž a nakonec i naše nové schopnosti přežít jako promočené houby. 😄
Ale právě takové dny se nakonec pamatují nejvíc.Read more
Jsi dobrá I s rodinou. Snad jen kdyby bylo to počasí lepší. My jsme teď byli týden na Lipně - na houbách a na kolech. Jsou tam hezký cyklostezky. A počasí bylo parádní . Krásnou dovolenou přeje ivana1 [Ivana Kuželová]
Vestfirðir (Westfjorde)
September 30 in Iceland
🌧 11 °C
Tag 5 – 30.09.2026
Wir fahren weiter, die Vestfirðir (Westfjorde) warten
Heute wartet auf uns ein langer Reisetag. Am Ende des Tages, das trifft wortwörtlich zu, sind es 280 km, was hier nicht einfaches Unterfangen ist. Es sind nämlich noch etliche Straßen gar nicht asphaltiert, sondern reine Schotterpisten. Wir sind um die 100 km darauf gefahren. Aber der reihe nach.
Die FeWo wurde sauber gemacht, alles gepackt und pünktlich um 08:30 verlassen wir die Hütte in Hellnar und fahren los. Die ganze Nacht hat es geschüttet wie aus dem Eimer und es ging weiter so, den ganzen Tag heute. Nur kleine Pausen zwischendurch ließen den Scheibenwischern kurze Erholung.
Geplant waren einige Stopps mit Wanderungen, die aber aufgrund des Wetters reduziert wurden. So war der erste Halt anstatt bei einem schönen Berg namens Kirkufjell, 463 m hoch, der von den Einheimischen liebevoll Zuckerhut genannt und den wir erklimmen wollten, war der erste Stopp beim Drapuhlidarfjall Wasserfall, der sich von 527 m Höhe nach unten stürzt. Zwischen kurzen Regenstopps konnten wir fast unter ihn gelangen. Es war nicht mehr weit, und wir erreichten ein kleines Städtchen namens Stykkisholmur. Hier wurde getankt, da das Benzin bei ca, 1,95 € / Liter lag, und gleichzeitig wurden die Vorräte für die nächsten 3 Tage aufgefüllt. Der Discounter, wo viele Touris einkaufen nennt sich hier BONUS und man erkennt ihn an einem Symbol, das ein rosa Schweinchen darstellt. Trotz Discounter,übertrumpfen die Preise hier sogar die Schweiz selbst. Natürlich haben wir uns das Städtchen ein bisschen angeschaut. Die Wohnhäuser sind kein architektonisches Wunder, sondern praktisch, eine Mischung aus Skandinavien und den USA.
Hinter Stykkisholmur warteten dann auf uns etliche lange Kilometer Schotterpiste. Es war nicht leicht zu fahren, weil Dank dem Regen die Piste richtig glitschig war.
Irgendwann haben wir den nächsten Halt erreicht. Ein natürliches heiße Quellenbad. Der Eintritt war for free, es war aber auch nur ein kleines Becken da, wo das Wasser, gerade als wir dort waren, nur lau warm war. Dazu ein uriges Häuschen, das als Umkleide gedient hat. Die Familie sprang rein, ich habe ohne Reue verzichtet.
Nun warteten die letzten 185 km auf uns, Schotterpiste wechselte mit normaler Straße, die sich überwiegend entlang des Meeres schlängelten. Nach etwa 3 Stunden langer Fahrt haben wir endlich die neue Unterkunft erreicht, eine Jugendherberge. Der Ort heißt Raudsdalur und liegt direkt am Ufer des Meeres. Das nutzten die Enkel gleich zu einem kurzen Besuch am Ufer, um nach Muscheln zu suchen. Dieses Mal war die Ausbeute endlich gut.
Den 5 – 30. 9. 2026
Jedeme dál, Vestfirðir (Westfjorde) čekají
Dnes nás čeká pořádně dlouhý cestovní den. A když říkám dlouhý, myslím to doslova – na konci dne máme za sebou 280 km. Což tady na Islandu není úplně jednoduchá disciplína. Některé silnice totiž stále nejsou asfaltové, ale jsou to poctivé šotolinové cesty. Dnes jsme jich zvládli zhruba 100 km. Ale pěkně popořadě.
Apartmán jsme uklidili, všechno sbalili a přesně v 8:30 opouštíme naši chatu v Hellnaru a vyrážíme. Celou noc lilo jako z konve a déšť se rozhodl, že nám bude dělat společnost i celý dnešní den. Jen krátké přestávky mezi jednotlivými lijáky dopřály stěračům občas pár minut zaslouženého odpočinku.
Původně jsme měli naplánováno několik zastávek spojených s pěšími túrami, ale počasí mělo, jak už to tak bývá, poněkud jiný názor. Takže jsme naše turistické ambice trochu osekali.
První zastávka proto nebyla u krásné hory Kirkjufell, vysoké 463 metrů, které místní láskyplně přezdívají „Cukrová homole“ a na kterou jsme chtěli vystoupat. Místo toho jsme zamířili k vodopádu Drapuhlidarfjall, který padá dolů z výšky 527 metrů. Během jedné z krátkých dešťových pauz jsme se k němu dostali téměř až pod něj. A protože jsme už byli pořádně promočení i bez koupání, byla to vlastně ideální zastávka.
Netrvalo dlouho a dorazili jsme do malého městečka Stykkisholmur. Tady jsme natankovali – benzín vycházel asi na 1,95 € za litr – a zároveň doplnili zásoby na další tři dny.
Místní diskont, kam chodí nakupovat spousta turistů, se jmenuje BONUS a poznáte ho podle loga s růžovým prasátkem. Člověk by čekal diskontní ceny, ale prasátko má zřejmě nějaký zvláštní vztah k penězům – ceny tady dokážou překonat dokonce i ty švýcarské. 🐷💸
Samozřejmě jsme si městečko také trochu prohlédli. Obytné domy sice nejsou žádným architektonickým zázrakem, zato jsou praktické. Je to taková zajímavá směs Skandinávie a Spojených států.
Za Stykkisholmurem na nás čekaly dlouhé kilometry šotoliny. A nebylo to zrovna jednoduché řízení. Díky vytrvalému dešti byla cesta pořádně kluzká a auto si občas jelo trochu podle vlastního názoru. Taková islandská verze autodráhy, jen bez mantinelů. 😄
Po nějaké době jsme dorazili k další zastávce – k přírodnímu termálnímu jezírku. Vstupné bylo zdarma, což zní velmi dobře. Horší bylo, že tam bylo jen malé jezírko a voda byla zrovna v době naší návštěvy spíš vlažná než horká.
K tomu tam stál ještě malý, poněkud rustikální domeček, který sloužil jako převlékárna. Rodinná výprava neváhala a všichni do vody vlezli. Já jsem se naopak zcela bez výčitek rozhodla, že svět se beze mě v tomto jezírku obejde. 😄
Pak už na nás čekalo posledních 185 km. Šotolinové cesty se střídaly s normálními silnicemi, které se většinou klikatily podél moře. Po zhruba třech hodinách jízdy jsme konečně dorazili do našeho nového ubytování – hostelu.
Místo se jmenuje Rauðsdalur a leží přímo u moře. Toho samozřejmě vnoučata okamžitě využila a vyrazila na krátkou výpravu k pobřeží hledat mušle. A tentokrát byla výprava konečně úspěšná. Úlovek byl opravdu pěkný. 🐚Read more
Westfjorde / Zapadni fjordy (Vestfirðir)
October 1 in Iceland
🌧 12 °C
Tag 6 – 01.10.2026
Westfjorde (Vestfirðir)
Die Westfjorde sind eine abgelegene, bergige Halbinsel im Nordwesten Islands, die für ihre unberührte Natur, tiefen Fjorde und spektakulären Klippen für Eingeweihte bekannt ist. Hier haben wir uns, nein, meine Tochter hat 2 interessante Orte eingeplant. Eigentlich waren es drei, aber der westlichste Punkt von Europa war zu weit entfernt. Dazu lässt es sich oft nicht normal schnell fahren, weil hier noch sehr viele Straßenabschnitte als Schotterpisten vorkommen, welche meistens (bis jetzt zumindest) in erbärmlichen Zustand sind.
Es blieb bei den 2 Orten.
Zuerst sind wir zu dem Wahrzeichen der Region gefahren, dem Wasserfall mit dem, relativ einfach auszusprechenden Namen „Dynjandi“ gefahren.
Schon als wir uns dem Wasserfall genähert haben, sah es vielversprechend aus. Auf dem Parkplatz angekommen, (der am besten vorher online gebucht wird), erschien der wasserfall in seiner vollen Pracht und wir sagten nur: Wow!! Das Wasser stürzt in mehreren Stufen etwa 100 m in die Tiefe. Es sah einfach grandios aus. Nachdem wir uns mit Regenklamotten bewaffnet haben, ging es ohne langes Zögern los. Natürlich wollten wir hoch, zu der höchsten Plattform, welche sich am Fuß der ersten und höchsten Wasserfallstufe befindet. Wir sind zügig vorangekommen. Unterwegs war uns die wunderschöne Herbstfärbung den vielen Flechten und Moose aufgefallen. Wir haben sogar eine regenlose Zeitlücke erwischt, wo sich sogar mal die Sonne gezeigt hat. In dem Moment sah die Herbstfarben noch viel intensiver aus. Meine Tochter hat sogar noch einige echte isländische Heidelbeeren gefunden! Darüber hat sich meine Enkelin besonders gefreut, sind die Beeren ihre Lieblingsfrucht. Wie lange wir dort verbracht haben kann ich nicht sagen, die Zeit vergeht wie im Flug. Am Auto angekommen, hat es wieder angefangen richtig zu schütteln, und der immer gegenwärtige starke Wind hat uns ganz schnell ins Auto vertrieben. Und weiter ging`s…. Mangels Straßen muss man meistens den ganzen Fjord umfahren und auf dem gleichen Weg ging`s zurück. Vorbei an unserer Unterkunft, in die entgegengesetzte Richtung, bis zu dem zweiten Ziel des Tages.
Rauðisandur: Ein einsamer, rötlich-goldener Sandstrand, der sich stark von den schwarzen Stränden des Rests des Landes abhebt. Einsam ist der Strand wirklich, da der Weg dorthin einige km lang auf einer üblen Schotterpiste verläuft. Zum Strand selbst ging etwa 1,5 km langer Weg, wo wir, wie sollte es auch anders sein, von starkem Wind begleitet wurden. Viele Menschen verlieren sich in diese einsame Gegend. Der Strand zieht sich Kilometer weit. Leider haben wir nur einen kleinen Teil sehen kennen, weil gerade Flut herrschte. Aber von als wir uns von oben langsam näherte, konnten wir in der Ferne einige Sandbänke sehen. Trotzdem war es ein lohnender Besuch. Dann ging es auf dem gleichen Weg wieder zurück. Das Wetter wechselte fast minütlich von normal zum Regen und Nebel. Nachdem wir uns in der Unterkunft eine kurze Kaffeepause gegönnt haben, ging es weiter. Dieses Mal ohne mich. Die „Jugend“ hat noch eine nicht weit entfernte heiße Quelle besucht, ich widmete mich meinem Blog, da alles seine Zeit braucht.
Den 6 – 1. 10. 2026
Západní fjordy (Vestfirðir)
Západní fjordy jsou odlehlý, hornatý poloostrov na severozápadě Islandu, známý svou nedotčenou přírodou, hlubokými fjordy a spektakulárními útesy. Tedy především pro ty, kteří vědí, kam se dívat. 😄
Tady jsme si naplánovali – respektive moje dcera naplánovala – dva zajímavé cíle. Původně byly dokonce tři, ale nejzápadnější bod Evropy byl už příliš daleko. A navíc se tady často nedá jezdit úplně normální rychlostí, protože spousta úseků silnic je stále tvořena šotolinou, která je většinou (alespoň zatím) v opravdu žalostném stavu.
Takže zůstaly dva cíle.
Nejprve jsme vyrazili k dominantě tohoto regionu – k vodopádu s poměrně snadno vyslovitelným názvem Dynjandi.
Už když jsme se k vodopádu blížili, vypadalo to velmi slibně. Po příjezdu na parkoviště (které je nejlepší rezervovat předem online) se před námi vodopád ukázal v celé své kráse a z nás zaznělo jen:
„Wow!“
Voda se řítí v několika stupních dolů z výšky přibližně 100 metrů. Prostě nádhera!
Po krátké přípravě a navlečení nepromokavého oblečení jsme vyrazili nahoru. Samozřejmě jsme chtěli dojít až k nejvyšší vyhlídce, která se nachází přímo u paty prvního a zároveň nejvyššího stupně vodopádu.
Šlo nám to docela svižně. Cestou nás zaujaly nádherné podzimní barvy, které ještě víc vynikaly mezi všudypřítomnými lišejníky a mechy. Dokonce jsme trefili i krátké období bez deště, kdy se na chvíli ukázalo slunce. A v tu chvíli byly podzimní barvy ještě mnohem intenzivnější.
Moje dcera dokonce našla několik opravdových islandských borůvek! Z toho měla moje vnučka obzvlášť velkou radost, protože borůvky patří mezi její nejoblíbenější ovoce.
Jak dlouho jsme tam vlastně byli, nedokážu říct. Čas tam prostě letí jako voda z Dynjandi.
Když jsme dorazili zpátky k autu, začalo zase pořádně pršet. A všudypřítomný silný vítr nás velmi rychle zahnal zpátky do auta. Island nám zkrátka nedovolil příliš dlouho zahálet.
A jelo se dál
Protože silnic tady není zrovna nadbytek, musí se většinou objet celý fjord a jet zase stejnou cestou zpátky. Takže jsme projeli kolem našeho ubytování, ale pokračovali opačným směrem, až k druhému cíli dne.
Rauðisandur
Osamělá, načervenale zlatá písečná pláž, která se výrazně liší od černých pláží ve zbytku Islandu.
A že je opravdu osamělá, to můžeme potvrdit. Cesta k ní vede několik kilometrů po opravdu příšerné šotolinové cestě. Člověk má chvílemi pocit, že auto si samo říká: „A opravdu tam musíme?“ 😄
K samotné pláži jsme pak šli asi 1,5 kilometru. A samozřejmě nás i tentokrát doprovázel silný vítr. Jinak by to asi ani nebyl Island.
Přesto se do této odlehlé oblasti vydává překvapivě hodně lidí. Pláž se táhne kilometry daleko. Bohužel jsme mohli vidět jen její malou část, protože zrovna byl příliv. Když jsme se ale pomalu blížili shora, mohli jsme v dálce pozorovat několik písečných lavic.
I tak návštěva rozhodně stála za to.
Pak jsme se stejnou cestou vydali zase zpátky. Počasí se mezitím měnilo téměř každou minutu – chvíli normálně, potom déšť, následně mlha… a za chvíli zase něco úplně jiného. Island má zkrátka počasí nastavené na režim „náhodně“.
Po krátké kávové pauze v našem ubytování jsme pokračovali dál.
Tentokrát už beze mě.
„Mládež“ se ještě vydala navštívit nedaleký horký pramen. Já jsem se mezitím věnoval svému blogu, protože i blogování potřebuje svůj čas.
A všechno má svůj čas. 😉Read more
Rauðsdalur → Búðardalur
October 2 in Iceland
🌧 11 °C
Tag 7 – 02.10.2026
Raudsdalur -> Búðardalur
Ein Fahrtag, mit einigen schönen Stopps. Und die möchte ich auf den Fotos mit euch teilen.
Zuerst zeige ich euch auf den Fotos, wie kreativ die Isländer sind. Ich fand es lustig.
Heute haben mehr als 350 km Fahrstrecke auf uns gewartet.
Der erste Stopp, bei einem heiße Quellen Bad ist ausgefallen. Dort war kurz nach 09:00 Uhr noch alles zu. Deshalb ging es zügig weiter, und nach 2,5 Std. kam der zweite Stopp, wo wir getankt und ein paar Kleinigkeiten eingekauft haben. Dann sollten die Kinder ihre Energie etwas reduzieren, so folgte noch ein Spaziergang durch den Ort. Das Wetter, bis auf den gegenwärtigen Wind blieb uns heute hold, was will man mehr?
Der nächste Stopp ließ auf sich etwas warten, um so schöner war es dann. Wir haben die Kolugljúfur Schlucht erreicht. Die Kolugljúfur-Schlucht liegt im Nordwesten Islands im Víðidalur-Tal. Der Fluss Víðidalsá stürzt sich hier in mehreren Stufen in die Tiefe und hat hier eine rund 1 km lange, tief eingeschnittene, 50 – 70 m tiefe Schlucht geformt. Es gibt dazu auch eine Sage. Der Name der Schlucht ist mit dem Namen der Trollfrau Kola verbunden, die dort nach der Volkssage gelebt und die Schlucht gegraben haben soll. In der Hauswiese des Hofes Kolugil liegt der verwunschenes Fleck Koluholl, wo Kola mit ihrem Reichtum begraben sein soll. Ob es stimmt, oder doch nicht, das bleibt als Geheimnis dort weiterhin erhalten, aber die Wasserfälle mit der Schlucht sind sehr sehenswert und imposant. Nur der starke und eiskalte Wind war nicht angenehm, dagegen gibt es aber passende Kleidung.
Der letzte Stopp war in dem Städtchen Blönduós. Hier thront auf einem Hügel eine supermoderne Kirche. Ob die schön ist, die Beurteilung kann sich jeder von euch selbst machen. Ich fand das „Kunstwerk“ aus architektonischer Sicht ziemlich interessant. Interessant ist auch, dass fast in jeder Stadt so ein moderner Bau zu finden ist, und in den Dörfchen findet man die alten typischen Holzkirchen. Leider, alle Kirchen waren bis jetzt überall geschlossen. Auch hier haben wir noch eine ausgedehnte Runde perpedes absolviert, weil die Kinder während der Fahrt „zu lebhaft“ waren.
Nun waren es noch etwa 55 km, bis wir den Ort Syðra-Skörðugil Guesthouse in Varmahlid erreicht haben. Das Guesthouse hat sogar ein Hot Pot, dieses Mal sprudelte aber leicht geschwefeltes Wasser rein. Zu großer Freude der Kinder wurde es gleich genutzt. Dieses Mal ist auch eine Waschmaschine und Trockner da, ergo findet gleich auch ein Waschtag statt.
Den 7 – 2. 10. 2026
Rauðsdalur → Búðardalur
Dnes nás čekal jeden pořádný přejezdový den, ale samozřejmě s několika krásnými zastávkami. A ty vám chci ukázat na fotkách. 📸
Nejdřív vám ale na fotkách ukážu, jak kreativní Islanďané dokážou být. Mně to tedy přišlo docela vtipné. 😄
Dnes na nás čekalo více než 350 kilometrů jízdy.
První plánovaná zastávka u termálního koupaliště bohužel nevyšla. Krátce po deváté hodině ráno tam bylo ještě zavřeno. Takže jsme nezdržovali, nasedli do auta a pokračovali dál.
Po zhruba 2,5 hodinách přišla druhá zastávka – natankovali jsme, nakoupili pár drobností a protože děti měly stále energie na rozdávání, bylo potřeba ji trochu zredukovat. 😄 Takže jsme si ještě udělali procházku městečkem.
Počasí nám dnes, až na současný vítr, naštěstí přálo. A co víc si člověk může přát?
Na další zastávku jsme si museli chvíli počkat, ale rozhodně to stálo za to.
Dorazili jsme ke Kolugljúfur, nádherné soutěsce na severozápadě Islandu v údolí Víðidalur. Řeka Víðidalsá se zde v několika stupních vrhá do hlubiny a během tisíců let vytvořila přibližně kilometr dlouhou a 50–70 metrů hlubokou soutěsku.
A samozřejmě k tomu existuje i pořádná islandská legenda. 👻
Název soutěsky je spojen s trollí ženou jménem Kola, která zde podle pověsti žila a sama měla soutěsku vyhloubit. Na louce u farmy Kolugil se nachází také tajemné místo Koluhóll, kde má být Kola údajně pohřbena i se svým pokladem. 💰
Jestli je na tom něco pravdy, nebo si Islanďané zase trochu vymýšleli, zůstává dodnes tajemstvím. Jedno je ale jisté – vodopády a celá soutěska jsou opravdu nádherné a působivé.
Jediné, co nám trochu kazilo radost, byl silný a ledový vítr. Ale naštěstí máme na takové islandské rozmary odpovídající oblečení. 🥶😄
Poslední zastávkou dnešního putování bylo městečko Blönduós. Na kopci zde trůní velmi moderní kostel. Jestli je krásný, nebo spíš „zajímavý“, to už nechám na vašem vlastním posouzení. 😄
Mně osobně připadal z architektonického hlediska docela zajímavý. Zaujalo mě také, že téměř v každém větším městě narazíte na nějakou takovou moderní stavbu, zatímco v menších vesničkách se stále najdou staré, typické dřevěné kostelíky.
Bohužel jsme zatím měli smůlu – všechny kostely, které jsme chtěli navštívit, byly zavřené. Takže ani dnes se nám nepodařilo dostat dovnitř. 😅
V Blönduós jsme si proto dali ještě jednu pořádnou pěší okružní trasu. Důvod byl jednoduchý: děti měly po dlouhém sezení v autě stále podezřele mnoho energie. Takže jsme ji museli trochu vypustit. 🏃♀️🏃♂️😄
A pak už nám zbývalo jen asi 55 kilometrů do našeho dnešního cíle – Syðra-Skörðugil Guesthouse ve Varmahlíð.
A tady nás čekalo příjemné překvapení: guesthouse má dokonce vlastní Hot Pot! ♨️
Tentokrát do něj ale proudila voda lehce cítící po síře. No co… islandský wellness zážitek se vším všudy. 😄
K velké radosti dětí byl Hot Pot samozřejmě okamžitě otestován.
A protože je tu tentokrát k dispozici i pračka a sušička, využíváme příležitosti a vyhlašujeme:
🧺 Dnes je den praní!
Po týdnu cestování už si naše oblečení zasloužilo vlastní dovolenou. 😂Read more
Reisetag / Cestovni den
October 3 in Iceland
🌧 9 °C
Tag 8 – 03.10.2026
Erneut ein Reisetag
Bevor wir heute aufbrechen, steht der erste Stopp des Tages an, ohne das Auto bewegt zu haben;). Ida geht heute reiten. Der Pferdehof gehört der Vermieterfamilie. So müssen wir nur die Bundesstraße überqueren und kurz vor 09:00 Uhr sind wir da. Natürlich alle, es ist doch etwas besonderes auf einem Island-Pony zu reiten. Die Begleiterin hat schon das Pferd fertig gemacht, so konnten sie und Ida gleich loslegen. Es wurde nur eine Reitstunde gebucht, die vollkommen ausgereicht hat. Ida war happy, am Ende durfte sie das Pony noch striegeln. Die Zeit war wie im Flug verlaufen, Ida hat mit Sicherheit unvergessliche Erinnerungen, und die KK auch;).
Dann ging es los, nicht weit, Stopp Nr. 2 war dem Besuch einer historischen Stätte, wo wir eine Siedlung, wo die Häuser aus Torf gebaut wurden besichtigt haben. Glaumbær Turf Farm & Museum. Torfhäuser wurden auf Island min. seit Mittelalter gebaut, wobei man auf diesem Ort Reste sogar aus dem 11. Jh. Gefunden hat. Die Wände bestehen aus flachen Steinen, darauf wurden dicke Schichten aus Torf und Grassoden (oft im Fischgrätenmuster) gestapelt. Da es in Island kaum Bäume gab, nutzte man für den Dachstuhl und die Giebelfront seltenes Holz sowie haltbares Treibholz aus dem Meer. Die dicken Torfwände boten eine hervorragende Isolierung gegen das raue isländische Klima. Die blaue Farbe im Arbeitszimmer und Gästezimmer war etwas ganz besonderes damals, da nur reiche Menschen sich es leisten kosten, da sehr teuer. Erst später, wo die Herstellung einfacher wurde, konnten sich auch arme Leute diese Farbe leisten.
Stopp Nr. 3 war nicht weit weg, bei einer kleinen Kirche, die auch aus Torf erbaut wurde. Wie schon fast überall, auch hier war die Kirche geschlossen. Die Kirche heißt Víðimýrarkirkja. Gebaut wurde die Kirche im Jahr 1834, und das interessante ist, dass die Glocken nicht in der Kirche hängen, sondern draußen am Eingangstor.
Dann ging es weiter, und wie sollte es auch anders sein, wir gerieten in Regen, der sich hartnäckig bis heute Abend gehalten hat. Irgendwann erreichten wir Stopp Nr. 4, die zweitgrößte Stadt Islands, Akureyri. Hier haben wir und in der Altstadt umgesehen, haben getankt und für die nächsten 4 Tage einen Großeinkauf gemacht. Der Einkauf hat uns dann, als wir alles ins Auto aufräumen mussten, ganz gut ins Schwitzen gebracht, da wir schon ohne mehr als „gut beladen“ sind. Alles im strömenden Regen, versteht sich schon fast von selbst. Die Stadt ist auch Ausgangsort zu einem Skigebiet. Die verschneiten Pisten konnten wir von weitem sehen.
Nach etwa 30 Minuten dauernder Fahrt erreichten wir den letzten Sopp des Tages, Wasserfall der Götter, oder wie der Ort hier heißt, Goðafoss. Ein gewaltiger, wunderschöner Wasserfall. Da wir wegen dem starken Regen di, als Christentum e andere Seite des Flusses nicht mehr erkundet haben, werden wir den Wasserfall hoffentlich ohne Regen, in den nächsten Tagen nochmals aufsuchen, weil wir nicht weit von diesem Ort für die nächsten 4 Nächte bleiben. Der Sage nach, soll um etwa 1000 Jahre nach Christus, nach der Übernahme des Christentums als Religion sollten die letzten heidnischen Götterbilder in den Wasserfall geworfen worden sein. Daher der Name Götterwasserfall.
Jetzt waren es nochmals 30 Minuten lange Fahrt, und wir erreichten endlich unsere Unterkunft, wo der Ort Klambrasel heißt.
-----------------------------------------------------------------------------------------
Den 8. – 3. 10. 2026
Opět jeden den na cestách
Než jsme dnes vyrazili, čekala nás první zastávka dne, aniž bychom museli pohnout autem ;). Ida dnes jde jezdit na koni. Jezdecký areál patří rodině, která nám pronajímá ubytování. Stačilo tedy jen přejít hlavní silnici a krátce před 9:00 jsme byli na místě. Samozřejmě všichni – vždyť jezdit na islandském koni je přece jen něco výjimečného. Doprovázející slečna už měla koně připraveného, takže ona a Ida mohly hned vyrazit. Objednali jsme pouze jednu hodinu jízdy, což úplně stačilo. Ida byla šťastná a na konci směla poníka ještě vykartacovat. Čas utekl jako voda, Ida má určitě nezapomenutelné vzpomínky – a KK samozřejmě také ;).
Pak jsme vyrazili.
Nedaleko odtud byla zastávka č. 2 – návštěva historického místa, kde jsme si prohlédli osadu s domy postavenými z rašeliny. Glaumbær Turf Farm & Museum. Rašeliniště domy se na Islandu stavěly minimálně od středověku, přičemž na tomto místě byly nalezeny pozůstatky dokonce z 11. století. Stěny byly tvořeny plochými kameny, na které se vrstvily silné vrstvy rašeliny a travních drnů, často uspořádaných do vzoru rybí kosti. Protože na Islandu téměř nerostly stromy, používalo se na krovy a štítové stěny vzácné dřevo a také odolné naplavené dřevo z moře. Silné rašelinové stěny poskytovaly vynikající izolaci proti drsnému islandskému klimatu. A ta modra barva v hostinskym pokoji a v pracovne farare byla tenkrat velmi neobycejna, protoze jeji vyroba byla velmi draha. Az pozdeji byla dostupna i chudsim lidem.
Zastávka č. 3 nebyla daleko – u malého kostela, který byl rovněž postaven z rašeliny. Jak už tomu bylo téměř všude, i zde byl kostel zavřený. Kostel se jmenuje Víðimýrarkirkja. Byl postaven v roce 1834 a zajímavé je, že zvony nejsou zavěšené v kostele, ale venku u vstupní brány.
Pak jsme pokračovali dál a, jak by to také mohlo být jinak, dostali jsme se do deště, který se nás vytrvale držel až do večera. Nakonec jsme dorazili k zastávce č. 4 – do druhého největšího města Islandu, Akureyri. Prošli jsme se zde starým městem, natankovali a nakoupili velké zásoby na další čtyři dny. Když jsme pak museli všechno uklidit do auta, nákup nás docela zapotil, protože už bez něj jsme byli více než „dobře naložení“. A samozřejmě všechno probíhalo v pořádném lijáku.
Město je také výchozím místem do lyžařského střediska. Z dálky jsme mohli vidět zasněžené sjezdovky.
Po přibližně 30 minutách jízdy jsme dorazili k poslední zastávce dne – k Vodopádu bohů, nebo jak se toto místo nazývá zde, Goðafoss. Obrovský a nádherný vodopád. Protože jsme kvůli silnému dešti už neprozkoumali druhou stranu řeky, doufáme, že vodopád v následujících dnech navštívíme ještě jednou, tentokrát snad bez deště, protože nedaleko od tohoto místa budeme následující čtyři noci.
Podle legendy měly být kolem roku 1000, po přijetí křesťanství jako náboženství, poslední pohanské sochy bohů vhozeny do vodopádu. Odtud pochází jeho název Vodopád bohů.
Teď nás čekala ještě asi 30 minut dlouhá cesta a konečně jsme dorazili k našemu ubytování v místě zvaném Klambrasel.Read more
Myvatn See / Jezero Myvatn
October 4 in Iceland
🌧 10 °C
Tag 9 – 04.10.2026
Rund um den Myvatn See
Heute geht es um Krater, die echt oder nur pseudo sind, um Lava-Gebiete und dampfende Natur. Das alles findet sich um diesen See.
Eins verrate ich euch gleich am Anfang. Heute wurden wir nicht nass! Erst auf der Rückfahrt sind wir, kurz vor der Unterkunft in Regen geraten, da saßen wir aber schön warm und trocken.
Stopp Nr. 1 - Skútustaðagígar-Krater, oder die wurzellosen Kegel bezeichnet, weil sie, anders als normale Krater, kein Ende haben. Diese entstehen nicht durch Vulkanausbrüche, sondern sind sie ein Nebenprodukt fließender Lava. Diese Pseudokrater entstanden etwa vor 2300 Jahren. Wir sind hier auch etwas gewandert, um die 3 km lange Runde, wo wir, trotz des herbstlichen Wetters Bekannschaft mit isländischen Mücken gemacht haben. Da hätten wir uns den Wind gewünscht, der uns den ganzen Tag überall begleitet hat.
Stopp Nr. 2 war am Ort Namens Höfði, wo wir eine schöne Aussicht auf den Myvatn See genießen konnten.
Nicht weit weg war Stopp Nr. 3 – Dimmuborgir. Es ist ein Lavafeld, wo die Steinformationen des Lava bizarren Spitzen und Burgen darstellen. In der Mythologie wird der Ort auch als Unterkunftsort von Elfen und Trollen gesehen.
Stopp Nr. 3 – Dimmuborgir. Ein Lavafeld, wo sich viele bizarre Formationen finden lassen. Der Erzählungen nach ist dieses Gebiet Heimat der Elfen und Trollen. Ich würde es fast glauben, so mysthisch hat manche Ecke gewirkt.
Stopp Nr. 4 – Hverfjall – ein Vulkankrater, den man besteigen kann. Das haben wir natürlich getan, und sind steil hoch, bei starkem und kaltem Wind nach oben gestiefelt. Ziemlich steil, kann ich euch sagen! Es ist noch ein aktiver Krater, der aber schon lange Zeit still ist.
Stopp Nr. 5 - Grjótagjá-Höhle . Durch ein Riss, der sich durch die karge Lavalandschaft zieht, befindet sich ein Felsloch, wo sich einen Eingang in die „Unterwelt“ findet. Einige Meter tiefer kommt man dann zum Rand einer blau schimmernden See. Und noch etwas für Filme-Kenner. Dieser unterirdische See war Drehort der Serie „Game of Thrones“. Fans der Serie werden sich sicher an die Szene erinnern, in der Jon Snow und Ygritte in der Höhle gebadet haben.
Stopp Nr. 6 – Hvevir, oder mit meinen Worten Stinkegebiet. Ein Ort mit Schwefelfeldern und heißen Quellen.
Stopp Nr. 7 – Viti Crater Parking. Ein schöner Krater voll mit grünlichem Wasser. In der Umgebung befindet sich ein Geothermie Kraftwerk. Wir haben hier nur kurzgehalten, da wir genug von dem kalten Wind hatten. Nun ging es zügig zu der Unterkunft.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Den 9 – 04.10.2026
Kolem jezera Mývatn
Dnešní den byl o kráterech – skutečných i pseudokráterech – lávových polích a kouřící přírodě. To všechno najdete v okolí tohoto jezera.
Hned na začátku vám prozradím jednu věc. Dnes jsme nezmokli! Déšť nás zastihl až cestou zpět, kousek před ubytováním. To už jsme ale seděli pěkně v teple a suchu.
Zastávka č. 1 – krátery Skútustaðagígar, známé také jako bezkořenné kužely. Na rozdíl od běžných kráterů nevznikly sopečnou erupcí, ale jsou vedlejším produktem proudící lávy. Tyto pseudokrátery vznikly přibližně před 2 300 lety.
Také jsme se zde trochu prošli – okruh dlouhý asi 3 km nás provedl zdejší krajinou. Navzdory podzimnímu počasí jsme se přitom seznámili i s islandskými komáry. V tu chvíli bychom si přáli trochu toho větru, který nás jinak celý den všude doprovázel.
Zastávka č. 2 – Höfði Zastavili jsme se na místě zvaném Höfði, odkud byl krásný výhled na jezero Mývatn.
Nedaleko se nacházela zastávka č. 3 – Dimmuborgir. Jde o lávové pole, kde láva vytvořila bizarní skalní útvary připomínající špičaté věže a hrady. Podle islandských legend je toto místo také domovem elfů a trollů. Skoro bych tomu i věřila – některá zákoutí působila opravdu tajemně a mysticky.
Zastávka č. 4 – Hverfjall – sopečný kráter, na který se dá vystoupat. A to jsme samozřejmě udělali. Za silného a pořádně studeného větru jsme se vydali strmě vzhůru. A můžu vám říct, že to bylo opravdu hodně strmé! Jedná se o stále aktivní kráter, který je však už dlouhou dobu v klidu.
Zastávka č. 5 – jeskyně Grjótagjá. Puklina, která se táhne pustou lávovou krajinou, vytvořila skalní otvor, kterým se dá vstoupit do jakéhosi podzemního světa. O několik metrů níže se nachází okraj jezera s krásně modře zbarvenou vodou.
A ještě něco pro filmové a seriálové znalce. Toto podzemní jezero bylo jedním z míst natáčení seriálu Hra o trůny. Fanoušci seriálu si jistě vzpomenou na scénu, ve které se Jon Snow a Ygritte koupali právě v této jeskyni.
Zastávka č. 6 – Hverir, neboli podle mě jednoduše „smradlavá oblast“. 😄 Místo plné sirných polí, horkých pramenů a páry. Všude kolem je cítit síra a země zde doslova žije.
Zastávka č. 7 – parkoviště u kráteru Víti. Krásný kráter naplněný zelenomodrou vodou. V jeho okolí se nachází také geotermální elektrárna. Zdrželi jsme se zde jen krátce, protože jsme už měli dost studeného větru.
A tak jsme se vydali svižně zpět k ubytování.Read more
Vatnajökull National Park
October 5 in Iceland
☁️ 8 °C
Tag 10 – 05.10.2026
Vatnajökull National Park
Oh Schreck! Wir haben heute den ersten Schneesturm erlebt. Die Unterkunft haben wir im strömenden Regen verlasen. Nach einigen km, wo die Straße ständig rauf und runter ging, kamen wir auf einen Hügel und ohwaja, urplötzlich wurde die Gegend vor uns weiß, und Schnee klatschte auf die Windschutzscheibe. Das sah zwar recht schön aus, einladend für Wanderungen aber keinesfalls. Dabei hatten wir heute einiges vor.
Vor allem, der Stopp Nr. 1 war verlockend, wir wollten den mächtigsten Wasserfall Islands, den Dettifoss besuchen. Auf einer Breite von etwa 100 m stürzen sich die Wassermassen fast 50 m in die Tiefe. Am Parkplatz angekommen, war schon rundherum alles im Weiß, es wehte ein sehr starker Wind, der die Schneeflocken ins Gesicht peitschte. Wir waren nicht allein, es parkten nicht wenige Autos dort, wo die Besatzungen das gleiche wie wir vorhatten, nämlich den Wasserfall zu sehen. Dahin führte ca. 1 km langer Weg. Wir stiefelten durch die Pfützen und durch den Matsch in der Hoffnung, dass niemand ausrutscht und auf dem aller Wertestem landet. Wir haben es geschafft ohne Vorkommnisse dorthin zu gelangen. Leider, was für eine Enttäuschung! Der Wasserfall war eher zu hören als zu sehen. Nebel und der Schneefall haben ihn egänzlich versteckt. Nur ein kleiner Teil war sichtbar. Ja, so ist das Leben, nicht alle Tage sind Feiertage, und das Wetter macht sowieso, was es will. Na dann, vielleicht ein anderes Mal, und wir gingen zurück, wo wir ziemlich nass am Auto angekommen sind. Es ging rasch weiter,
zum Stopp Nr. 2. – Hljóðaklettar, Hljóðaklettar oder auch Echofelsen. Das ist eine Ansammlung von Basaltfelsen und -säulen und man kann neben einigen Erhebungen auch die «Kirche», eine Höhle im Basalt mit gotischer Öffnung, bewundern. Das Schneetreiben hat sich in Regen verwandelt, und kaum auf dem Wanderweg angekommen, konnten wir noch reichlich vorhandene Heidelbeeren sammeln. Was für Unterschiede! Ich habe dann mit den Enkeln früher umgedreht, weil sich der Weg in eine Kletterpartie verwandelt hat, was bei dem Schneetreiben sehr rutschig war. Safty first, heißt es auf gut Deutsch.
Stopp Nr. 3, und damit der letzte heute war Ásbyrgi-Schlucht, eine hufeisenförmige Gletscherschlucht mit bis zu 100 Meter hohen Klippen und üppiger Vegetation. Hier hat es schon wieder geregnet. So schnell ändert sich das Wetter.
Da der NP recht groß ist, sind auch die Entfernungen dem entsprechend groß. So hat auf uns ein fast 90 km langer Weg gewartet, um an unserer Unterkunft anzukommen.
Das Wetter hat uns heute einiges angeboten, nur Sonne und ein regenbogen haben noch gefällt. Dann, hoffentlich Morgen.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Den 10 – 5. 10. 2026
Národní park Vatnajökull
Ach jo! Dnes jsme zažili první sněhovou bouři. Ubytování jsme opouštěli za vytrvalého deště. Po několika kilometrech, kdy silnice neustále stoupala a zase klesala, jsme vyjeli na kopec – a najednou, z ničeho nic, se krajina před námi začala měnit v bílou peřinu a sníh nám začal plácat do čelního skla. Vypadalo to sice docela krásně, ale jako pozvánka na pěší výlet to rozhodně nepůsobilo. A přitom jsme toho dnes měli v plánu docela dost.
Nejvíc nás lákala zastávka č. 1 – chtěli jsme navštívit nejmohutnější vodopád Islandu, Dettifoss. Na šířce přibližně 100 metrů se zde valí obrovské množství vody téměř 50 metrů dolů do hlubin.
Když jsme dorazili na parkoviště, všechno kolem už bylo krásně bílé. Foukal pořádný vítr a sněhové vločky nám šlehaly přímo do obličeje. Nebyli jsme sami – parkovalo tam překvapivě hodně aut a jejich posádky měly stejný bláznivý nápad jako my: dojít se podívat na vodopád.
K němu vedla asi kilometrová cesta. Brodili jsme se kalužemi a blátem a jen doufali, že nikdo z nás neuklouzne a nepřistane v tom největším sajrajtu, který se zrovna nabízel. Naštěstí jsme dorazili bez nehody.
A pak přišlo zklamání!
Vodopád byl tentokrát spíš slyšet než vidět. Mlha a husté sněžení ho dokonale schovaly. Vidět byla jen malá část. No jo, takový je život – nejsou každý den Vánoce a počasí si stejně dělá, co chce. Tak snad někdy příště!
Otočili jsme se tedy zpátky a k autu dorazili pěkně promočení. A protože Island rozhodně nehodlal čekat, pokračovali jsme rychle dál.
Zastávka č. 2 – Hljóðaklettar, neboli Ozvěnové skály.
Jedná se o soubor čedičových skal a sloupů. Kromě různých skalních útvarů je zde možné obdivovat také „kostel“ – jeskyni v čediči s goticky tvarovaným vchodem.
Sotva jsme vyrazili, jaka zmena, najednou jsme sbirali boruvky, kterych tam bylo jeste opravdu hodne.
S vnoučaty jsme to ale raději otočila o něco dřív, protože se cesta postupně změnila v regulérní lezecký výstup. A v kombinaci s destem to bylo pěkně kluzké. Jak se říká: bezpečnost především! Nebo po našem: raději se vrátit po vlastních nohách než se nechat dopravit zpet horskou sluzbou. 😄
Zastávka č. 3 – a zároveň poslední pro dnešek – souteska Ásbyrgi.
Čekala nás podkovovitá ledovcová soutěska s až 100 metrů vysokými útesy a bujnou vegetací. Tady už zase pršelo. Počasí na Islandu zkrátka předvádí, že změnit názor každých deset minut je naprosto normální.
Protože národní park je opravdu rozlehlý, odpovídají tomu i vzdálenosti. Po všech dnešních zastávkách nás tak čekala ještě téměř 90 kilometrů dlouhá cesta, než jsme konečně dorazili k našemu ubytování.
Počasí nám dnes tedy ukázalo snad všechno, co mělo v nabídce – déšť, sníh, vítr, mlhu… Chybělo už jen slunce a duha. Ale kdo ví, třeba zítra. 😄Read more
TravelerDrücke euch die Daumen dass es bald auch bissel mehr Sonne für Euch gibt…trotzdem wunderschöne Bilder😃
Jindro, posílám Ti trochu toho 🌞 Jinak jsou to úchvatné scenérie...Tvoje vnoučata jsou dobrý sportovci👍A na ty borůvky se mi až sbíhaly sliny😋 [Eva]
Sonne / slunce + Aurora Borealis
October 6 in Iceland
☁️ 6 °C
Tag 11 – 06.10.2026
Sonne und Polarlichter
Ich fange mit gestern Abend an. Mein Schwiegersohn rief plötzlich kurz nach 22:00 Uhr: schnell, kommt raus! Polarlichter sind zu sehen. Meine Tochter und ich schnappten uns unsere Handys und sind wie die Raketen raus, aus dem Haus. Dass es saukalt war, das hat niemand gestört. Endlich waren sie sichtbar, die sagenumworbene Polarlichter, oder auch Aurora Borealis. Wir konnten uns nicht satt gucken, aber irgendwann hat uns die Kälte zurück ins Haus vertrieben.
Das war gestern, spät abends.
Heute früh hat uns endlich ein sonniger Tag begrüßt! Und was für ein! Wie aus dem Bilderbuch. Als Beilage gab es dazu Frost, das Auto war eingefroren, und im Städtchen namens Husavik, das heute unser Ziel war, wurden die Wege sogar mit Salz gestreut. Ok, einige Stellen waren wirklich eisig, und bei den vielen Touris ist immer Vorsicht angesagt.
Heute hat alles perfekt gestimmt. Meine Tochter hat eine Whale-watching Tour gebucht. Es hat alles funktioniert, sie haben Wale gesehen, das Wetter war zwar kalt, aber super. Ich blieb dem ganzen Spektakel fern. Erstens hätte ich sowieso die meiste Zeit über der Reling gehangen, weil das Meer ziemlich rau war, und zweitens, habe ich schon sehr viele Wale gesehen, da musste ich nicht wirklich mit. Ich ging spazieren, habe mir den Leuchtturm angeschaut und das Städtchen auch. Das hat mir wirklich gut gefallen..
Am Nachmittag sind wir dann alle zusammen in Wärmequellen Schwimmbad gegangen, und haben es uns in verschiedenen Becken mit 38° bzw. 41°C warmen Wasser gut gehen lassen.
Und als die Krönung des gelungenen Tages gab es nochmals Polarlichter. Die waren sogar noch intensiver sichtbar als gestern.
-----------------------------------------------------------------------
Den 11 – 6. 10. 2026
Slunce a polární záře
Začnu včerejším večerem. Krátce po 22. hodině najednou zavolal můj zeť: „Rychle, pojďte ven! Jsou vidět polární záře.“ Moje dcera a já jsme popadly mobily a vyrazily z domu jako rakety. Že byla ukrutná zima, nikoho ani nenapadlo řešit. Konečně byly vidět – tolik opěvované polární záře neboli Aurora Borealis. Nemohly jsme se na ně vynadívat, ale nakonec nás zima zahnala zpátky do domu.
To bylo včera, pozdě večer.
Dnes ráno nás konečně přivítal slunečný den! A jaký! Jako z obrázkové knížky. Jako bonus k tomu přišel mráz – auto bylo zamrzlé a v městečku jménem Husavík, které bylo dnes naším cílem, byly cesty dokonce posypané solí. Dobře, na některých místech to opravdu klouzalo a při takovém množství turistů je vždycky potřeba dávat pozor.
Dnes všechno dokonale vyšlo. Moje dcera si objednala výlet za pozorováním velryb. Všechno klaplo, velryby viděli a počasí bylo sice chladné, ale nádherné. Já jsem se celému tomu představení vyhnula. Za prvé bych stejně většinu času strávila zavěšená přes zábradlí, protože moře bylo dost rozbouřené, a za druhé už jsem viděla spoustu velryb, takže jsem tam opravdu nemusela být. Šla jsem se projít, prohlédla si maják a také samotné městečko. A to se mi opravdu moc líbilo.
Odpoledne jsme pak všichni společně vyrazili do termálního koupaliště a užívali si v různých bazénech s vodou teplou 38, respektive 41 °C.
A jako třešnička na dortu tohoto vydařeného dne se znovu objevily polární záře. Tentokrát byly dokonce ještě intenzivnější a krásnější než včera.Read more
Reisetag & 3 Wasserfälle / Jedeme dal & 3 vodopady
October 7 in Iceland
Tag 12 – 07.10.2026
Ein Reisetag & 3 Wasserfälle
Nach 4x Ü haben wir die kleine FeWo verlassen und mit einigen Stopps ging es weiter, zur nächsten Destination. Das Wetter hat erneut gut mitgespielt, die Sonne hat ihr Bestes gegeben, gepaart mit Frost sah es aus vielversprechend aus.
Bei dem super Wetter haben wir beschlossen, nochmals die Godafoss Wasserefälle zu besuchen, dieses Mal aber auf dem gegenüberliegenden Ufer. Das habe wir vor 2 Tagen wegen Regen, Kälte und Wind ausgelassen. Schön war`s!
Nun ging es zu dem Hauptziel des Tages, dem Stuðlagil Canyon. ist ein Basaltsäulen- Canyon im Jökuldalur -Tal in Ostisland . Bekannt für seine hoch aufragenden, sechseckigen Basaltformationen und den leuchtend türkisfarbenen Fluss, erlangte der Canyon internationale Aufmerksamkeit, nachdem der Wasserstand der Jökulsá á Dal (Jökla) aufgrund des Wasserkraftwerks Kárahnjúkar reduziert wurde . Obwohl der Canyon zwischen 2006 und 2009 sichtbar wurde, blieb er bis zu seiner Popularisierung durch einen isländischen Fotografen und Reiseschriftsteller im Jahr 2016 weitgehend unbekannt. Leider führte der Canyon kein türkisfarbenes Wasser, sondern das Wasser war durch Sedimente verfärbt, weil es insgesamt zu viel geregnet hat. Ja, nicht immer gelingt es, zur richtigen Zeit auf dem richtigen Ort zu sein;) Trotzdem war es wiederum ein imposanter Blick und Erlebnis. Es befinden sich dort 2 Parkplätze, Ost und West. Wir haben den Parkplatz auf der Westseite angesteuert. Für ca. 8,- € Parkgebühr wurden uns wunderbare Aussichtsplattformen mit sicherem Zugang angeboten. Wir haben diese Seite des Canyons eindeutig für die interessantere empfunden.
Dann ging es zurück und wir wollten langsam unsere, für die nächsten 2 Nächte, Unterkunft erreichen. Unterwegs passierten wir noch einen imposanten Wasserfall, der nach einem Stopp gerufen hat. Es war der Bjukandafoss, der auf der Ringstraße Nr. 1 zu finden ist, aber nicht nur dieser, es gibt mehrere Wasserfälle. Es ist ein mehrstufiger Wasserfall, der sich etwa 140 m in die Tiefe stürzt. Um den Wasserfall ganz sehen zu können, muss man sich ihn mit einer steilen Kurzwanderung verdienen.
Später haben wir unsere Unterkunft, ein Guest House, erreicht. Es gibt insgesamt für Zimmer hier, die alle ausgebucht sind.
Den 12. – 7. 10. 2026
Den na cestě & 3 vodopády
Po 4 nocích jsme opustili náš malý apartmán a s několika zastávkami jsme pokračovali dál k naší další destinaci. Počasí nám opět přálo – slunce se snažilo ze všech sil a v kombinaci s mrazem to vypadalo velmi slibně.
Protože bylo tak krásně, rozhodli jsme se znovu navštívit vodopády Goðafoss, tentokrát ale z protějšího břehu. Před dvěma dny jsme tuto stranu kvůli dešti, chladu a větru vynechali. A byla to paráda!
Poté jsme pokračovali k hlavnímu cíli dne – kaňonu Stuðlagil. Jedná se o čedičový kaňon v údolí Jökuldalur na východě Islandu. Je známý svými vysokými, šestibokými čedičovými sloupy a zářivě tyrkysovou řekou. Mezinárodní pozornost si kaňon získal poté, co se v důsledku provozu vodní elektrárny Kárahnjúkar snížila hladina řeky Jökulsá á Dal (Jökla). Přestože se kaňon stal viditelným již mezi lety 2006 a 2009, zůstal až do roku 2016, kdy jej zpopularizoval islandský fotograf a cestovatel, poměrně neznámý.
Bohužel tentokrát kaňon žádnou tyrkysovou vodu nenabízel. Voda byla zbarvená usazeninami, protože v poslední době příliš pršelo. Ano, ne vždy se podaří být ve správný čas na správném místě. ;) Přesto to byl opět impozantní pohled a skvělý zážitek.
U kaňonu jsou dvě parkoviště – na východní a západní straně. My jsme zamířili na parkoviště na západní straně. Za přibližně 8,- € parkovného jsme měli k dispozici nádherné vyhlídkové plošiny s bezpečným přístupem. Tuto stranu kaňonu jsme jednoznačně považovali za zajímavější.
Poté jsme se vydali zpět a pomalu jsme chtěli dorazit k našemu ubytování na další dvě noci. Cestou jsme narazili ještě na jeden impozantní vodopád, který si přímo říkal o zastávku. Byl to Búðarárfoss, který se nachází u silnice č. 1. A není jediný – v okolí se nachází několik dalších vodopádů. Jedná se o vícestupňový vodopád, který padá přibližně 140 metrů do hloubky. Abyste ho mohli vidět celý, musíte si ho zasloužit krátkou, ale poměrně strmou túrou.
Později jsme dorazili do našeho ubytování, jednoho Guest Housu. Celkem jsou zde k dispozici čtyři pokoje a všechny jsou plně obsazené.Read more
Umgebung von Eglisstadir / Okoli Eglisstadiru
October 8 in Iceland
🌧 6 °C
Tag 13 – 08.10.2026
Umgebung von Eglisstadir
Der Tag hat früh angefangen, der Wecker hat um 06:00 Uhr gebimmelt. Warum? Heute war nochmals eine Reitstunde für meine Enkelin. Damit wir das ganze Tagesprogramm wie geplant abspulen konnten. So waren wir früh am Morgen angekommen. Meine Enkelin hatte ihren Spaß, und der Rest der Familie hat sich in der Zwischenzeit in der Umgebung umgesehen. Eine Stunde geht schnell zu Ende, und wir fuhren weiter, über den Bergpass namens Bergpass Fjarðarheiðiin das Städtchen Seyðisfjörður. Vorher hielten wir aber erst mal bei einem imposanten Wasserfall namens Gufufoss. Das Städtchen selbst wartet mit seiner Blauen Kirche (Kirkja) und der, insgesamt sehr kreativen Gemeinde, auf. Außerdem ist der Ort auch ein Hafen. Der Wettergott war uns heute schon wieder, (nach zwei sehr schönen Tagen) nicht zugeneigt, es war etwas nebelig und genieselt hat es auch. So haben wir uns dort umgesehen, und es ging rasch weiter, wir sollten durch ein spezielles Gebiet wandern. Das Gebiet ist ein Wald mit über 100 Jahre alten Bäumen. Die Lust der Mannschaft war leider auf dem Nullpunkt. So haben wir dort am Parkplatz unsere Brote verspeist, und es ging weiter.
Das Ziel war ein interessanter Wasserfall. Der Nieselregen hat sich inzwischen in ein starker Regen verwandelt. Am Parkplatz angekommen, wurden Regenklamotten angezogen, und los ging`s. Der Wasserfall besteht eigentlich aus zwei Teilen. Der erste heißt Litlanefoss (wo auf den Fotos die Basaltsäulen zu sehen sind), der zweite und größere heißt Hengifoss. Die beiden zu sehen muss man sich wirklich verdienen. Wir mussten (bei strömendem Regen) insgesamt 350 Höhenmeter bewältigen, d.h. der Weg ging richtig steil nach oben. Es bot sich ein Rundgang an, auf einer Seite des Baches hoch und auf der anderen Seite wieder runter. Wir haben es bis zu dem Hengifoss Wasserfall geschafft, bzw. bis zum Ende des Wanderweges. Nach etwa 2 Stunden sind wir wieder zurück am Auto angekommen. Der Hengifoss Wasserfall ist bei den Besuchern sehr beliebt, wie man den Infotafeln entnehmen konnte.
Auf dem Rückweg haben wir noch unsere Vorräte aufgefüllt und es ging zügig zu unserem Guest House zurück.
Den 13. – 8. 10. 2026
Okolí Egilsstaðiru
Dnešek začal opravdu brzy – budík zazvonil už v 6:00. A proč tak brzy? Moje vnučka měla dnes ještě jednu hodinu jízdy na koni, abychom pak mohli celý denní program absolvovat podle plánu.
Brzy ráno jsme tedy dorazili na místo. Vnučka si jízdu užívala a zbytek rodiny mezitím využil čas k prohlídce okolí. Hodina utekla jako voda a my se vydali dál. Přes horský průsmyk Fjarðarheiði jsme pokračovali do městečka Seyðisfjörður. Ještě předtím jsme se ale zastavili u působivého vodopádu Gufufoss.
Samotný Seyðisfjörður nás přivítal svým Modrým kostelem (Kirkja) a celkově velmi kreativní atmosférou místní komunity. Městečko je navíc významným přístavem.
Počasí nám uz zase příliš nepřálo – po dvou nádherných dnech přišla mlha a drobné mrholení. Trochu jsme se po městečku porozhlédli a pak už jsme pokračovali dál. Čekala nás totiž procházka jednou zajímavou oblastí – lesem s více než sto let starými stromy. Lesu na Islandu se moc nenajde, proto je to tak trochu exoticka zajimavost.
Jenže nálada „druzstva“ byla bohužel na bodu mrazu. A tak jsme se rozhodli nezdržovat, na parkovišti jsme snědli naše svačiny a pokračovali dál.
Naším dalším cílem byl velmi zajímavý vodopád. Mezitím se z původního mrholení stal pořádný déšť. Jakmile jsme dorazili na parkoviště, navlékli jsme nepromokavé oblečení a vyrazili.
Vodopád se vlastně skládá ze dvou částí. První se jmenuje Litlanefoss – právě u něj jsou na fotkach co jsem zaradila do ukazky, vidět nádherné čedičové sloupy. Druhý, větší vodopád,co je o neco dal, se jmenuje Hengifoss.
Vidět oba vodopády si ale člověk musí opravdu zasloužit. V prudkém dešti jsme museli vystoupat celkem 350 výškových metrů, takže cesta vedla místy opravdu strmě vzhůru. Nabízela se okružní trasa – jednou stranou potoka nahoru a druhou stranou zase dolů.
Nakonec jsme to zvládli až k vodopádu Hengifoss, respektive až na konec turistické stezky. Po zhruba dvou hodinách jsme se opět ocitli u auta, promočení, ale spokojení, že jsme to zvládli.
Hengifoss patří mezi velmi oblíbené turistické cíle, což jsme se ostatně mohli dočíst i na informačních tabulích.
Cestou zpět jsme ještě doplnili naše zásoby a pak jeste asi 30 km zpět do našeho Guest Housu.Read more
Es geht weiter / Jedeme dal
October 9 in Iceland
🌧 8 °C
Tag 14 – 09.10.2026
Es geht weiter
Nach dem alles wieder ins Auto verstaucht wurde, ging es weiter, zu der nächsten Destination, wo wir nur eine Nacht bleiben, und Morgen wird es weitergehen.
Erst mussten wir zurück in die Stadt und von dort ging es erstmal auf der Ringstrasse 1Richtung Süden. Mittlerweile haben wir den Südosten der Insel erreicht. Irgendwann bogen wir auf eine Schotterstraße Nr. 938, die uns durch ein wunderschönes Tal geführt hat. An den Bergen hingen Nebelschwafeln, deshalb wäre es kein Wunder, hätte sich irgendwo eine Elfe oder ein Troll gezeigt. Leider haben wir keine gesehen. Bis der erste Wasserfall kam. Den Namen habe ich mir leider nicht notiert. Den Wasserfall konnte man locker vom Parkplatz aufnehmen, deshalb ging die Reise zügig weiter. Nach vielen Kurven, vielen Abs- und Aufs auf dem weiteren Verlauf der Schotterstrasse erreichten wir den ersten, für heute geplanten Halt. Etwas abseits des Parkplatzes konnte man einen mächtigen Wasserfall namens Nykurhylfoss oder auch Sveinsstekksfoss. Am Parkplatz wurde die obligatorische Parkgebühr von ca. 8,- € via App bezahlt. Danach waren wir Start klar. Meine Tochter hatte vor, entlang dem Wasserfall zu wandern. Wenigstens hat es nicht geregnet, so gingen wir los. Wir wanderten stetig Bergauf über Stock und Steine. Den Enkeln hat es richtig Spaß gemacht. Auch haben sie sich um mich rührend gekümmert und mir die Hand gereicht, wo ich mal Hilfe gebraucht habe. Ja, die alten Knochen und Gelenke wollen nicht mehr überall alles mitmachen. Nach 1,5 Stunde waren wir zurück. Jetzt fuhren wir überwiegen entlang am Meer, mit immer wieder fantastischen Blicken auf die Bergkämme und Gletscher entlang der Strecke.
Heute haben wir auch Hilfe geleistet. Plötzlich winkte uns jemand auf der anderen Straßenseite und zeigte, dass wir anhalten. Der «Gute Mann» kam von der Straße ab und landete mit den Vorderrädern tief im feinen Schotter. Eigentlich hatte er Glück im Unglück gehabt, weil er sagte, er wollte während der Fahrt ein Foto aufnehmen… Er war allein im Auto. Er hoffte, wir könnten ihn rausschieben. Das war nicht machbar, auch wenn noch andere Touris fragten, ob sie helfen könnten. Meine Tochter hat dann für ihn telefonisch alles was nötig war erledigt, er sollte sofort als Vorschuss an den Abschleppdienst etwa 100,- € überweisen. Dann musste er warten, bis er abgeschleppt wurde. Wir haben aber nicht mehr gewartet und fuhren weiter, da auch die Zeit schon fortgeschritten war. Nach einigen km erreichten wir das Ziel für heute, die Stadt Höfn. Hier müssen wir uns für die Nacht trennen, die Familie schläft in einer Hütte am Campingplatz, was eher ein Hüttchen genannt werden sollte, ich schlafe in nicht weit entferntem Hostel in einem Dormitorium Zimmer. D.h. Mehrbettzimmer, dieses Mal genau 10 Betten an der Zahl. Man muss froh sein, überhaupt einen Schlafplatz zu bekommen, wo man sagen sollte: Naja, gerade noch bezahlbar. Schlappe 63,- € pro Bett und Nacht. Ein Doppelbettzimmer hätte mehr als das doppelte gekostet. Das schreibe ich nur, um zu zeigen, dass es sogar noch teurer geht, als in der Schweiz, wo man immer sagt, dass es dort sehr teuer ist.
14. den – 9. 10. 2026
Pokračujeme dál
Když jsme všechno zase naložili do auta, vyrazili jsme k dalšímu cíli. Tam zůstaneme jen jednu noc a zítra budeme pokračovat dál.
Nejprve jsme se museli vrátit do města a odtud jsme se vydali po okružní silnici č. 1 směrem na jih. Teď už jsme se nacházeli na jihovýchodě ostrova. Po nějaké době jsme odbočili na štěrkovou silnici č. 938, která nás zavedla do nádherného údolí. Na horských svazích se povalovaly cáry mlhy, takže by vůbec nebylo divu, kdyby se někde objevil elf nebo troll. Bohužel jsme žádného nespatřili.
Pak jsme dorazili k prvnímu vodopádu. Jeho jméno jsem si bohužel nezapsala. Dal se pohodlně vyfotit přímo z parkoviště, a tak jsme brzy pokračovali v cestě. Štěrková silnice se klikatila mezi horami a čekalo nás spoustu zatáček, stoupání i klesání. Nakonec jsme dorazili k první zastávce, kterou jsme měli na dnešek naplánovanou.
Kousek od parkoviště se nacházel mohutný vodopád Nykurhylsfoss, známý také pod názvem Sveinsstekksfoss. Na parkovišti jsme jako obvykle zaplatili parkovné, jako vzdy asi 8 eur, prostřednictvím aplikace. Pak už nám nic nebránilo vyrazit.
Dcera měla v plánu vydat se na túru podél vodopádu. Naštěstí alespoň nepršelo, a tak jsme se vydali na cestu. Čekalo nás pořádné stoupání po balvanech a nerovné stezce. Vnoučata si to opravdu užívala! A musím říct, že se o mě také krásně starali. Kdykoli jsem potřeboval pomoct, podali mi ruku. Inu, staré kosti a klouby už zkrátka neslouží jako zamlada a ne všechno zvládnou tak snadno jako dřív. Po hodině a půl jsme se vrátili zpátky.
Potom jsme pokračovali v cestě, většinou podél moře. Po cestě se nám neustále otevíraly nádherné výhledy na horské hřebeny a ledovce. Člověk se těch pohledů prostě nemohl nabažit.
Dnes jsme navíc měli příležitost někomu pomoct. Najednou na nás z protější strany silnice začal někdo mávat a dával nám znamení, abychom zastavili. Ukázalo se, že dotyčný řidič vyjel ze silnice a předními koly zapadl hluboko do jemného štěrku. Vlastně měl ještě štěstí v neštěstí, protože nám prozradil, že si chtěl za jízdy fotografovat…
V autě byl sám a doufal, že mu pomůžeme vůz vytlačit. To ale bohužel nebylo v našich silách, a to ani přesto, že se nabídli k pomoci i další turisté. Dcera mu tedy alespoň telefonicky zařídila všechno potřebné. Nejdřív musel odtahové službě zaplatit zálohu ve výši přibližně 100 eur. Pak už mu nezbývalo než čekat, až pro něj odtahovka přijede.
My jsme se ale rozhodli pokračovat dál. Jednak už bylo dost pokročilé odpoledne a jednak nás čekala ještě cesta do dnešního cíle. Po asi 40 kilometrech jsme konečně dorazili do města Höfn.
Tady se dnes na noc rozdělíme. Rodina bude spát v chatce v kempu, i když při pohledu na její velikost by se jí snad mělo říkat spíš chatička. Já jsem si našla ubytování v nedalekém hostelu, kde budu spát ve společném pokoji.
A společný pokoj znamená tentokrát opravdu společný pokoj – čeká mě v něm přesně deset postelí! Člověk musí být rád, že vůbec sežene nějaké místo na přespání. A když už ho sežene, může si ještě říct: No, mohlo by to být i horší. I když částka 63 eur za jednu postel na jednu noc rozhodně není žádná maličkost. Pokoj pro me samotnou by přitom stál víc než dvojnásobek.
Píšu to jen proto, abych ukázala, že ceny za ubytování mohou být na Islandu dokonce ještě vyšší než ve Švýcarsku, o kterém se přece vždycky říká, že je tam pořádně draho.Read more
Noch ein Reisetag / Dalsi den na cestach
October 10 in Iceland
☁️ 6 °C
Tag 15 – 10.10.2026
Noch ein Reisetag
Die Nacht in dem Dormitorium habe ich gut überstanden. Zum Glück waren von 10 Betten nur insgesamt 5 Plätze belegt. Bei Vollbelegung würde es ein bisschen ungemütlicher, gelinde gesagt.
Da auch in der Hütte, wo die Jugend übernachtet hat, war es nicht gemütlich, haben wir keinen Grund gehabt dort länger zu bleiben als nötig. Wir packten unsere Sachen, und es ging zeitig los. Trotzdem waren wir schon spät. Warum? Der erste Halt war ein von den bekanntesten Spots auf Island der Dimond Beach und die Küste mit Ausblick auf die vielen Gletscher des Vatnajökulls Nationalparks, vor allem Jökulsarlon Gletscher. Es war alles sehr sehenswert, leider aber recht voll mit Touristen aus der ganzen Welt. Wir haben uns hier ziemlich lange aufgehalten und die Gegend genossen.
Der nächste Stopp war bei Skatfell Gletscher. Zu dem Gletscher ging ein etwa 2 km langer Weg. Und hier muss ich gestehen, ca. nach 1/3 habe ich umgedreht. Warum? Es hat angefangen wie aus dem Eimer zu gießen und ich hatte keine Regenjacke angezogen. Also, nichts wie zurück, trotzdem kam ich am Visitor Center total nass. Wäre ich weiter mitgegangen, (da kennt meine Tochter „nix“ und die Familie musste weiter laufen). Weil es nach einiger Zeit wieder aufgehört hat zu regnen, kam die Truppe fast trocken zurück, weil der Wind alles getrocknet hat. Inzwischen war die Zeit schon recht vorgeschritten, sodass gemeinsam entschieden wurde, alle anderen geplanten Stopps nicht mehr anzufahren und dafür direkt nach Vik, zu unserer Untrkunft, die für die nächsten 2 Nächte unser Domizil ist. Ein Hostel aus dem Jahr 1908. Die Treppe entspricht noch der Zeit, sonst ist alles modern renoviert worden. Meine Enkelin fragte mich, ob das Haus älter als ich wäre. Ich sagte ja, und dachte mir, oh je, Glück gehabt!
Mal sehen, was für Morgen am Programm steht.
Den 15 – 10. 10. 2026
Další den na cestách
Noc v noclehárně jsem naštěstí zvládla docela dobře. Z deseti lůžek bylo obsazeno jen pět, takže jsme měli kolem sebe ještě dost místa. Při plné obsazenosti by to bylo, mírně řečeno, o něco méně pohodlné.
Ani chata, kde přespala mladší část naší výpravy, zrovna útulností neoplývala, takže nebyl důvod zdržovat se tam déle, než bylo nutné. Sbalili jsme si věci a brzy vyrazili. Přesto jsme nakonec nabrali zpoždění.
Naší první zastávkou bylo jedno z nejznámějších míst Islandu – Diamond Beach neboli Diamantová pláž a pobřeží s výhledem na ledovce národního parku Vatnajökull, především na ledovcovou lagunu Jökulsárlón. Bylo se opravdu na co dívat! Jedinou vadou na kráse bylo množství turistů z celého světa. Nakonec jsme se tu ale zdrželi docela dlouho a naplno si užívali nádhernou okolní krajinu.
Poté jsme zamířili k ledovci Skaftafell. K němu vedla zhruba dvoukilometrová pěší trasa. A tady se musím přiznat, že asi po třetině cesty jsem to vzdala a vratila se zpátky. Proč? Najednou začalo lít jako z konve a já si před odchodem zapomněla obléct nepromokavou bundu. Nezbývalo tedy než se rychle vrátit. I tak jsem ale k návštěvnickému centru dorazila totalne promočena.
Mladez ale pokracovala dal. (Moje dcera totiž slovo „nejde to“ zrovna neuznává, a tak zbytek rodiny statečně pokračoval dál). Déšť však po nějaké době ustal a vsichni se vratili temer suchy. O zbytek se postaral vítr, který všechno rychle vysušil.
Čas mezitím pořádně pokročil, a tak jsme se společně rozhodli vynechat všechny zbývající plánované zastávky a zamířit rovnou do Víku, kde máme ubytování na příští dvě noci.
Naším domovem se stal hostel z roku 1908. Schodiště ještě připomíná staré časy, ale jinak je celý dům moderně zrekonstruovaný. Uvnitr. Z venku lakave zrovna nevypada. Moje vnučka se mě zeptala, jestli je ten dům starší než já. Odpověděla jsem, že ano, a v duchu jsem si oddychla: „Uf, to jsem z toho ještě vyvázlas dobře!“
Tak uvidíme, co nás čeká zítra a co dalšího nám Island připraví.Read more
Umgebung (Okkoli) von Vik i Myrdal
October 11 in Iceland
🌬 9 °C
Tag 16 – 11.10.2026
Umgebung um Vik i Myrdal
Ich fange aber mit gestern an. Am Abend riss der Himmel auf, und wir konnten erneut die Polarlichter sehen!
Vik i Myrdal liegt an Islands Südküste.
Der heutige Tag könnte unter der Überschrift „Nicht viel gefahren, aber viel gelaufen“ stehen. Das was auf dem heutigen „To do“ Zettel meiner Tochter stand, hat sich alles in der unmittelbaren Nähe des Städtchen Vik finden lassen.
Die erste Destination war der Leuchtturm auf der Halbinsel Dyrholaey, etwa 20 km von Vik entfernt. Der Leuchtturm ist eigentlich nichts Besonderes,(m.M.n.), nur die Aussicht auf die umliegenden Gletscher und die Küste mit den schwarzen Stränden ist von dort oben sagenhaft. Von dort wanderten wir in der Umgebung und ließen uns von dem sehr starken Wind mal nach vorne treiben, mal mussten wir gegen ihn ankämpfen. Danach ging`s zum nächsten Stopp, wo wir einige schöne, aus dem Atlantik rausragende Lavaformationen bewundern durften. Der nächste Halt war beim „Schwarzen Beach Reynisfjara“. Der Strand ist bekannt nicht nur für die riesigen Wellen, die sehr tückisch sind, sondern auch wegen den Basaltsäulen die direkt in den Atlantik fallen. Das Highlight sind aber die Reynisdrangar – Felsnadeln, die bis zu 66 m hoch aus dem Atlantik rausgucken. Übrigens: Als wir uns gestern Vik näherten, waren die „Felsnadeln“ von weit her zu sehen, und ich sagte: Oh, sind wir hier in Australien? Das sieht aus wie eine Mini-Great-Ocean-Road ins Australien! Wir hatten auch viel Spaß auf dem Strand. Die Wellen sind richtig hoch und sind oft und unerwartet weit auf den Strand gekommen. Dort wurden natürlich viele verrückte Fotos und Videos gemacht, vor allem auf Stellen, wo die Wellen tief den Strand erreicht haben. Dem entsprechend wurden auch viele nass, aber hey, was soll`s, Hauptsache ein interessantes Foto im Kasten. Dass es auch gefährlich werden kann, das bedenken die Wenigsten. Die Wellen können nämlich ganz schnell die Leute ins Wasser spülen, und dann soll es kaum Entkommen möglich sein. Es steht zumindest auf den Warnschildern. Schließlich fuhren wir noch zu dem „Wahrzeichen“ von Vik, der kleinen, aber von weit weg sichtbarer Kirche, die stolz über dem Ort thront.
Am Ende des Tages lief die junge Truppe in das in der Nähe liegende Schwimmbad, wo, wie wahrscheinlich überall auf Island, Whirpools mit verschiedenen Wassertemperaturen waren. Ich war nicht mit hingegangen, da mir das heiße Wasser letztes Mal nicht gutgetan hat. Anstatt dessen bin ich zum Supermarkt gelaufen, um noch einige Kleinigkeiten zu besorgen.
--------------------------------------------------------------------------------
Den 16 – 11. 10. 2026
Okolí Vík í Mýrdal
Začnu ale ještě včerejškem. Večer se konečně protrhaly mraky a my jsme mohli znovu pozorovat polární záři! To je prostě zážitek, který člověka jen tak neomrzí.
Vík í Mýrdal leží na jižním pobřeží Islandu.
Dnešní den by se dal shrnout pod heslem „Moc jsme toho nenajeli, ale zato hodně nachodili.“ Všechno, co měla dcera na dnešním seznamu úkolů, se totiž nacházelo v bezprostřední blízkosti městečka Vík.
Naší první zastávkou byl maják na poloostrově Dyrhólaey, asi 20 km od Víku. Samotný maják vlastně není ničím zvláštním – alespoň podle mého názoru. Zato výhled na okolní ledovce a pobřeží s černými plážemi je odtud shora naprosto úchvatný.
Potom jsme se vydali na procházku po okolí. Vítr byl opravdu silný, takže nás chvílemi tlačil dopředu, jindy jsme s ním zase museli bojovat, abychom se vůbec posunuli dál. Člověk měl co dělat, aby udržel směr!
Pak jsme pokračovali k další zastávce, kde jsme mohli obdivovat několik krásných lávových útvarů vystupujících z Atlantiku.
Následující zastávkou byla černá pláž Reynisfjara. Ta je známá nejen obrovskými a velmi zrádnými vlnami, ale také čedičovými sloupy, které se tyčí přímo u Atlantiku. Největší atrakcí jsou však skalní jehly Reynisdrangar, které vystupují z oceánu a dosahují výšky až 66 metrů.
Mimochodem, když jsme se včera blížili k Víku, byly tyhle skalní jehly vidět už z velké dálky. A já jsem hned povídala: „Jé, jsme snad v Austrálii? Vždyť to vypadá jako taková miniaturní Great Ocean Road v Austrálii!“ 😀
Na pláži jsme si užili také spoustu legrace. Vlny jsou opravdu vysoké a často se naprosto nečekaně dostávají hodně hluboko na pláž. Samozřejmě se tam pořizovalo spoustu bláznivých fotografií a videí, především na místech, kam vlny zasahovaly opravdu daleko.
A podle toho to také dopadlo – mnozí skončili mokří. Ale co už, hlavně že máme zajímavou fotku nebo video v mobilu! Vždyť právě takové okamžiky pak člověku zůstanou v paměti. 😀
Že to ale může být také nebezpečné, si bohužel uvědomuje jen málokdo. Vlny totiž mohou člověka velmi rychle strhnout do moře a dostat se potom zpátky na břeh může být téměř nemožné. Alespoň tak varují tabule na pláži. Člověk by si tedy měl dávat pořádný pozor, i když ho zrovna láká pořídit si co nejzajímavější záběr.
Nakonec jsme ještě zajeli k místnímu „symbolu“ Víku – malému kostelíku, který je vidět už zdaleka a hrdě se tyčí na kopci nad městečkem.
Na konci dne vyrazila naše mladá parta do nedalekého bazénu, kde byly – jak už to na Islandu snad bývá všude – vířivky s různě teplou vodou.
Já jsem s nimi tentokrát nešla, protože mi horká voda při poslední návštěvě nedělala dobře. Místo toho jsem se vydala pěšky do supermarketu, abych nakoupila ještě pár drobností.
A tak zatímco si ostatní užívali teplou vodu, já jsem si vyřídila svoje malé nákupy. I takové chvíle zkrátka patří k našemu islandskému dobrodružství.Read more
Es ist einfach richtig schön in Vik und Umgebung. Wie schön, dass ihr sogar nochmal Nordlichter sehen konntet. [Steven+Nicole]
TravelerOh ja, die Wellen dort sind unberechenbar und haben schon einige Menschen mitgerissen. 🙈 Und dies nur für ein Foto!
Viele Wasserfälle / Spousta vodopadu
October 12 in Germany
⛅ 16 °C
Tag 17 – 12.10.2026
Viele Wasserfälle und die nächste Unterkunft
Heute früh, erneut nach dem ergiebigen Frühstück das dieses Mal sogar dabei war, wurde wieder gepackt, es ging weiter.
Die Reiseleitung hatte heute unterwegs mit uns was vor! Es war der Tag der Wasserfälle.
Gleich nach ein paar Kilometern kam der erste Halt, bei dem Skogafoss (Wasserfall). Als wir ankamen, war der Parkplatz schon gut belegt, mit Autos, genauso mit Bussen. Nicht weit weg, etwa 500m konnten wir schon den riesigen Wasserfall bewundern. Natürlich waren wir nicht allein, es sah aus wie auf einem Ameisenhaufen. Man konnte den Wasserfall von unten gut sehen, aber, es ergab sich die Möglichkeit, den auch oben, bei seinem Abgang zu zuschauen. Allerdings war die die Frage, zumindest für mich, (die junge Truppe war zu der oberen Aussichtsplattform schon auf dem Weg), soll ich, oder doch nicht? Man musste nämlich ganze 566 Stufen bewältigen, um oben anzukommen. Nach einer kurzen Überlegung stand fest, ja, ich gehe auch hoch. Klar haben die Oberschenkel gebrannt, aber nach den obligatorischen Fotos und dem anschließenden Abstieg konnte ich mir stolz sagen, auch das ist geschafft worden! Natürlich geht`s runter auf die Knie, da muss man aber durch, es kommt kein Helikopter, der einen retten würde. Unten angekommen, gab es keine Pause, sondern wir marschierten zum nächsten Wasserfall, der nicht weit weg zu finden ist. Allerdings, zwecks Parkgebühren, die in der Höhe von etwa 10,- €, die erneut fällig wären, sind wir die etwa 3 km hingelaufen. Der Wasserfall heißt Kvernufoss. Der war zwar nicht so mächtig wie der Skogafoss, dafür konnte man hinter dem Wasserfall durchlaufen. Das war ein Gaudi für die Enkel! Jetzt ging es wieder die gleiche Strecke zum Auto zurück. Die Reiseleitung war uns später etwas gnädig und ca. nach der Hälfte des Rückwegs durften wir im Visitor Center warten, und sie hat allein das Auto geholt und uns abgeholt. Nett sage ich mal!
Dann ging es weiter, der dritte Wasserfall namens Seljalandsfoss wartete. Geplant war, dass wir uns den aus der Nähe betrachten werden. Als wir uns dem Wasserfall näherten, haben wir alle zusammen gesagt, dass es uns reicht, den nur kurz anzuschauen, und Gebühren frei sind wir ganz schnell weitergefahren. 15 Minuten sind frei. Das Nummernschild wird bei der Einfahrt mit Kamera gescannt, und das gleiche auch bei der Ausfahrt. Das funktioniert überall perfekt, allerdings, bei mehreren Parkstopps mit jedes Mal 10,- € Gebühr kommt am Tag einiges zusammen. Nachdem die Fotos im Kasten waren, ging es zu dem vierten Halt bei einem Wasserfall. Hier war auch wiederum eine kurze Wanderung dabei. Weil alle nass waren, die Zeit schon fortgeschritten, wollte niemand mehr dorthin. Es ging weiter, Richtung Unterkunft, die wir nicht betreten konnten, weil die Reiseleitung keinen Code für den Schlüsselkasten bekommen hat. Sie musste den Vermieter anschreiben, alles auf isländisch, (zum Glück geht es heute mit der Übersetzung ganz easy). Irgendwann kam per E-Mail auch der Code und wir konnten unser vorletztes Domizil für die nächsten 4 Nächte beziehen.
Die Unterkünfte sind fast überall so organisiert, dass alles nur mit einem Code zu öffnen geht. Sogar auch die Zimmertüre in einigen Hostels lassen sich nur mit einem Code öffnen. Auch wenn man sich ständig neue Codes merken muss, (oder auf die Hand aufschreiben kann), finde ich es praktisch, man kann seine Wertsachen im Zimmer lassen. Überhaupt, was die Digitalisierung angeht, ist man uns hier weit voraus. Tanken geht auch nur bargeldlos, bezahlen in bar habe ich bis jetzt nur ein Mal im Supermarkt gesehen, das war eine einheimische Person im Rentenalter. Ob so was gut ist, darüber muss man selbst urteilen. Auf jeden Fall, man braucht hier kein Bargeld.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Den 17 – 12. 10. 2026
Spousta vodopádů a další ubytování
Dnešní ráno začalo opět balením, tentokrát po vydatné snídani, která byla konečně zahrnuta v ceně. A pak už jsme vyrazili dál.
Naše „vedouci vypravy“ si pro nás na dnešní cestu připravila něco speciálního – čekal nás den plný vodopádů!
První zastávka přišla už po několika kilometrech. Zamířili jsme k vodopádu Skógafoss. Parkoviště bylo v tu dobu už pořádně zaplněné, a to jak osobními auty, tak autobusy. K samotnému vodopádu to bylo asi 500 metrů a už z dálky jsme mohli obdivovat jeho mohutnost. Samozřejmě jsme nebyli jediní, kdo si tuhle přírodní krásu přijel prohlédnout. Všude to vypadalo jako v mraveništi. A jako vzdy a vsude, bylo opet i par mokrych bot, kdyz ti blaznivi cinani foti pro instagram kuriozni fotky.
Zespodu byl vodopád nádherný, ale nabízela se i možnost vystoupat nahoru a podívat se na něj z místa, odkud voda padá dolů. A tak jsem si položila otázku: mám jít, nebo raději ne? Mladší část naší skupiny už byla na cestě k horní vyhlídce. Čekalo nás totiž celých 566 schodů!
Po krátkém rozmýšlení jsem se rozhodla, že to také zkusím. Stehna sice pořádně pálila, ale když jsem pořídila povinné fotografie a pak zase sestoupila dolů, mohla jsem si hrdě říct: Zvládla jsem to! Při cestě dolů dostávají zabrat hlavně kolena, ale co se dá dělat, člověk to musí vydržet. Žádný vrtulník, který by ho zachránil, nepřiletí!
Dole jsme se dlouho nezdržovali a pokračovali k dalšímu vodopádu, který leží nedaleko. Abychom nemuseli znovu platit parkovné ve výši přibližně 10 eur, rozhodli jsme se ty zhruba tři kilometry dojít pěšky.
Naším dalším cílem byl Kvernufoss. Nebyl sice tak mohutný jako Skógafoss, zato se dalo projít přímo za jeho vodní stěnou. Pro vnoučata to byla obrovská zábava!
Potom nás čekala stejná cesta zpátky k autu. Naše „vedouci vypravy“ se nad námi nakonec trochu slitovala. Zhruba v polovině zpáteční trasy jsme mohli počkat v návštěvnickém centru, zatímco ona sama pro auto dosla a přijela nás vvednout. To bylo od ní opravdu milé!
Pak jsme zamířili ke tretimu vodopádu. Seljalandsfoss. Původně jsme si ho chtěli prohlédnout zblízka, ale když jsme se blížili, všichni jsme se shodli, že nám stačí jen krátká zastávka na pokochání. A protože prvních 15 minut parkování je zdarma, mohli jsme bez placení zase rychle pokračovat dál.
Celý systém funguje jednoduše: při vjezdu kamera naskenuje registrační značku auta a při výjezdu ji zkontroluje znovu. Všechno probíhá bez problémů, jenže když člověk během jednoho dne několikrát zaparkuje a pokaždé zaplatí kolem 10 eur, výsledná částka už není zrovna zanedbatelná.
Po pořízení dalších fotografií jsme pokračovali ke čtvrtému vodopádu. I tentokrát by nás čekala kratší pěší túra, ale protože už jsme byli všichni mokří a den pokročil, nikomu se do dalšího výletu příliš nechtělo. Rozhodli jsme se proto zamířit rovnou k našemu ubytování.
Ani tam jsme se ovšem nemohli hned nastěhovat. Naše průvodkyně totiž nedostala kód ke schránce na klíče. Nezbývalo jí tedy nic jiného než napsat majiteli ubytování, a to samozřejmě islandsky. Naštěstí dnes překladače fungují opravdu snadno! Po nějaké době dorazil e-mailem potřebný kód a konečně jsme se mohli ubytovat v našem předposledním domově na této cestě, kde strávíme následující čtyři noci.
Na Islandu je většina ubytování zařízena tak, že se dveře otevírají pomocí číselného kódu. V některých hostelech to platí dokonce i pro dveře jednotlivých pokojů. Člověk si sice musí neustále pamatovat nové kombinace, (a nebo si je může napsat na ruku), ale mně tento systém připadá praktický. Své cennosti totiž můžu bez obav nechat na pokoji.
Co se digitalizace týče, jsou Islanďané před námi opravdu o pořádný kus napřed. Dokonce i tankování probíhá bezhotovostně. Platbu v hotovosti jsem zatím zaznamenala jen jednou v supermarketu, kde takto platila místní starší paní v důchodovém věku. Vsude na tech parkovistich se palti jen kartou, zada se cislo auta, zaplati a kasenbon vyjede automaticky.
Zda je to dobře nebo ne, na to si už musí každý sam udělat vlastní názor.Read more
Ja, das mit dem Bargeld war auch schon 2019 so, wir hatten wirklich alles mit Karten zahlen können. Jeden Einkauf, jeden Campingplatz und jeden Snack unterwegs. Fanden wir sehr praktisch [Nicole+Steven]
TravelerWieder mal: tolle Bilder!!!! Ich persönlich bin auch in Hamburg so bargeldlos unterwegs, dass ich noch nicht mal ein Portemonnaie besitze 😀
TravelerBargeldlos ist auch praktisch. Ich habe neulich zu Hause ein paar mal wieder versucht Cash zu zahlen. Ich war wie gelähmt, dachte, es dauert eine Ewigkeit. Hier ist schon vieles digital.
Gold Circle, Island
October 13 in Germany
☁️ 15 °C
Tag 18 – 13.10.2026
Gold Circle
Gold Circle, das ist der wohl bekanntester Name was einfällt, wenn die Rede über Island ist. Es handelt sich um ein Gebiet nicht weit weg von Reykjavik, mit vier sehr markanten Stellen. Eigentlich sind es die Hauptattraktionen. Ich benenne sie in der Reihenfolge, wie wir sie angefahren haben.
Der Vulkankrater Kerið -Geothermalgebiet Geysir -> Wasserfall Gullfoss -> Þingvellir Nationalpark, (wird auch Thingvellir geschrieben).
Wir starteten nicht weit weg von der aufstrebenden Stadt Sellfoss, wo unsere vorletzte Unterkunft liegt. Als wir den Vulkankrater erreicht haben, war das Wetter fürchterlich, Regen ohne Ende. Dieses Mal war anstatt Parkgebühr ein Eintritt fällig. Kurzes Info: Der Krater ist 55 m tief und 3 – 6500 Jahre alt. Man kann den Krater am oberen Rand umrunden, was wir auch gemacht haben. Dann ging es noch in runter in den Krater, (139 Stufen) um direkt am Wasser stehen zu können. Interessanter als am Wasser war wohl die Beobachtung der Asiaten, besser gesagt der chinesischen Jugend, (es waren Mittglieder einer organsierter Gruppentour), die natürlich ihre Videos für Instagramm im Kasten haben wollten und nicht auf die Uhr schauten. Der Guide hat richtig Druck gemacht, dass sie endlich kommen, „the show must go on“, meinte er wahrscheinlich. So etwas gehört auch zur Beobachtung bei Reisen, meine ich. Leider war keine Sonne da, das Wasser war „nur“ grün, aber wenigstens die Kraterwände haben Farbe gezeigt, die roten und schwarzen Lavaschichten, und die bunte Bewachsung, die doch etwas von herbstlichen Farben gezeigt hat.
Wir fuhren weiter, der Regen hat aufgehört, was hier recht schnell wechselt, und wir erreichten den Geysir. Für Besucher ist ein Areal zugänglich, wo man einige kleinere Geysire sehen kann, und natürlich den „größten“ (strokur = aktiver) Geysir. Er schießt alle etwa 10 Minuten in die Höhe, meistens 15 – 30 m, aber es können auch 40 m sein. Der wirklich große Geysir „Stori Geysir“ springt nur noch selten in die Höhe, etwa aööe 20 – 30 jahre, oder bei / nach Erdbeben. Das ganze Areal bietet eine schöne Wanderung mit guten Aussichtspunkten über das ganze Gebiet. Und hurraaa, hier hat es nicht geregnet! Bleibt nur zu erwähnen, wer schon vorher den Yellowstone NP besucht hat, für den ist diese Gegend nur ein kleines „Mini“.
Danach erreichten wir, für viele Menschen wohl die interessanteste Attraktion, den Wasserfall Gullfoss, oder übersetzt, Wasserfall des Goldes. Der Wassefall liegt im Fluss Hvita. Der Wasserfall ist in zweimächtige Kaskaden geteilt, die erste ist etwa 11 m hoch, aber richtig breit, der zweite Teil ist 22 m hoch und stürzt in eine enge Schlucht, Das ganze Spektakel ist wirklich interessant, und Dank den gut ausgebauten Wegen auch gut zugänglich. Hier war, wie am Geysir auch, der Zutritt für Lau, dafür war natürlich die Parkgebühr fällig. Zu dem Wasserfall gibt es selbstverständlich auch eine Liebesgeschichte. Es hat gegolten, dass man den Fluss um den Wasserfall nicht überqueren kann. Auf dem rechten Ufer lebte ein junger Mann, auf dem anderen Ufer ein junges Mädchen, das sich (angeblich) in den Mann verliebt hat und ihn aufgefordert hat, den Fluss zu überqueren. Schließlich war es ihm gelungen, sie heirateten und bekamen viele Kinder. (wie es damals sowieso ein Usus war…). Und der Name Gull = Gold Wasserfall kommt vor einer Erzählung, dass ein Mann aus der Nähe sehr viel Gold zu Hause hatte, dass er in einem Koffer deponiert hat und schließlich in den Wasserfall geworfen hat. Wer es glaubt, wird Seelig, gefunden wurde der Koffer nie.:)
Nun erreichten wir den letzten, für die Runde geplanten Stopp. Den Nationalpark Pingvellir. Der Himmel war abenteuerlich verfärbt, zwischen schwarz bis blau war alles vertreten. Nass wurden wir allemal, die Sonne hat sich hinter dem Regen gezeigt und einen schönen Regenbogen (teilweise sogar doppelten) gezaubert, wir haben die ganze Wetterpallette erwischt. In diesem NP ist sehr viel zu entdecken, wir mussten uns wegen fortgeschrittener Zeit mit den Hauptpunkten zufriedengeben. Der NP liegt am Nordufer des natürlichen Sees Pingvallavatan, in der Grabenbruchzone der zwei tektonischen Platten, der amerikanischen und der euroasiatischen. Das „Ping“ in dem Namen des NP bedeutet Volksversammlung. Kurz gesagt, der Name des Ortes bedeutet „Ebene der Volksversammlung“. In der Nähe der Schlucht Almannagjá, wurde bereits um 930, also am Ende der Landnahme durch vor allem norwegische Wikinger, einmal jährlich während zwei Wochen im Juni die traditionelle Versammlung Althing abgehalten, die sowohl gesetzgeberische als auch gerichtliche Funktion hatte. Es handelt sich um eines der ältesten Parlamente der Welt. Am Ende der Besichtigung ging es noch zum nicht weit entfernten Öxararfoss (Wasserfall). Der Wasserfall diente auch als Filmkulisse zu „Games of Thron“.
Nun wurde es langsam dunkel, nicht nur durch die Regenwolken, auch der Tag neigte sich dem Ende zu. Wir fuhren zurück nach Sellfoss, haben noch eingekauft und gegen 20:00 Uhr waren wir wieder in der Unterkunft angekommen.
Den 18 – 13. 10. 2026
Zlatý okruh (Golden Circle)
Golden Circle je pravděpodobně nejznámější název, který každého napadne, když se mluví o Islandu. Jedná se o oblast nedaleko Reykjavíku se čtyřmi velmi výraznými místy. Vlastně jde o hlavní turistické atrakce. Uvedu je v pořadí, v jakém jsme je navštívili:
Sopečný kráter Kerið → geotermální oblast Geysir → vodopád Gullfoss → národní park Þingvellir (píše se také Thingvellir).
Vyrazili jsme nedaleko rozvíjejícího se města Selfoss, kde se nachází naše předposlední ubytování. Když jsme dorazili k sopečnému kráteru, počasí bylo příšerné, pršelo bez přestání. Tentokrát se místo parkovného platilo vstupné.
Pro zajímavost: kráter je hluboký 55 metrů a je starý přibližně 3 000 až 6 500 let. Lze ho obejít po horním okraji, což jsme také udělali. Potom jsme sestoupili dolů do kráteru (139 schodů), abychom se mohli dostat přímo k vodě.
Zajímavější než samotná voda bylo asi pozorování turistů z Asie, přesněji řečeno mladých Číňanů, kteří byli členy organizovaného zájezdu. Samozřejmě si chtěli pořídit svá videa na Instagram a vůbec nesledovali čas. Průvodce na ně pořádně tlačil, aby už konečně přišli – pravděpodobně si říkal: „The show must go on!“ Myslím, že i takové zážitky patří k pozorování lidí během cestování.
Bohužel nevysvitlo slunce, takže voda měla „jen“ zelenou barvu. Alespoň stěny kráteru však ukázaly své barvy: červené a černé vrstvy lávy a pestrou vegetaci, která místy hrála podzimními barvami.
Pokračovali jsme dál. Déšť ustal, což se tady poměrně rychle mění, a dorazili jsme ke Geysiru. Návštěvníkům je přístupná oblast, kde lze vidět několik menších gejzírů a samozřejmě také ten „největší“ – aktivní gejzír Strokkur.
Ten vystřikuje vodu do výšky přibližně každých deset minut, většinou do 15 až 30 metrů, ale někdy může dosáhnout až 40 metrů. Skutečně velký gejzír Stóri Geysir vytryskne do výšky už jen zřídka, přibližně jednou za 20 až 30 let, případně při zemětřesení nebo po něm.
Celá oblast nabízí příjemnou procházku a krásné vyhlídky na okolní krajinu. A hurááá, tady nepršelo! Pro ty, co jiz predtim navsivili Yellowstone NP je toto misto jen „klaks“.
Poté jsme dorazili k atrakci, která je pro mnoho lidí asi nejzajímavější – k vodopádu Gullfoss, což v překladu znamená Zlatý vodopád. Leží na řece Hvítá.
Vodopád tvoří dvě mohutné kaskády. První je vysoká přibližně 11 metrů a je opravdu široká, druhá část měří 22 metrů a padá do úzké soutěsky. Celá podívaná je skutečně působivá a díky dobře upraveným stezkám také snadno přístupná.
Stejně jako u gejzíru se zde neplatilo vstupné, zato bylo samozřejmě nutné zaplatit parkovné.
K vodopádu se samozřejmě váže také milostný příběh. Traduje se, že řeku v místě vodopádu nebylo možné překročit. Na jednom břehu žil mladý muž a na druhém mladá dívka, která se do něj údajně zamilovala a vyzvala ho, aby řeku překonal. Nakonec se mu to podařilo, vzali se a měli mnoho dětí (což tehdy ostatně bývalo běžným zvykem…).
Název Gullfoss, tedy Zlatý vodopád, je také spojován s příběhem o muži z nedalekého okolí, který měl doma velké množství zlata uloženého v kufru. Nakonec ho prý hodil do vodopádu. Kdo tomu věří, ať věří – kufr se nikdy nenašel. :)
Nyní jsme dorazili k poslední plánované zastávce našeho okruhu, do národního parku Þingvellir.
Obloha měla fantastické barvy, od černé až po modrou bylo zastoupeno snad všechno. Mokří jsme byli každopádně všichni, ale za deště se ukázalo i slunce a vykouzlilo krásnou duhu, místy dokonce dvojitou. Zažili jsme tak celou paletu islandského počasí.
V tomto národním parku je toho k vidění opravdu hodně, ale vzhledem k pokročilé hodině jsme se museli spokojit s hlavními zajímavostmi.
Národní park leží na severním břehu přírodního jezera Þingvallavatn, v oblasti riftového údolí, kde se od sebe vzdalují dvě tektonické desky – severoamerická a euroasijská.
Slovo „Þing“ v názvu parku znamená shromáždění, respektive sněm. Název místa tedy v překladu znamená „Rovina sněmu“.
V blízkosti soutěsky Almannagjá se již kolem roku 930, tedy na konci osidlování Islandu především norskými Vikingy, začalo každoročně v červnu konat tradiční shromáždění Althing. Trvalo dva týdny a plnilo jak zákonodárnou, tak soudní funkci. Jedná se o jeden z nejstarších parlamentů na světě.
Na závěr prohlídky jsme se ještě vydali k nedalekému vodopádu Öxarárfoss. Tento vodopád posloužil také jako filmová kulisa pro seriál Hra o trůny (Game of Thrones).
Pomalu se začalo stmívat, a to nejen kvůli dešťovým mrakům, ale také proto, že se den chýlil ke konci. Vrátili jsme se do Selfossu, ještě jsme nakoupili a kolem 20:00 jsme dorazili zpět na ubytování.Read more
Ein stürmischer Tag / den vichrice
October 14 in Germany
☁️ 16 °C
Tag 19 – 14.10.2026
Ein stürmischer Tag mit Wetterwarnung
Das war die Wettervorhersage für heute Vormittag. Und so kam es auch, ab 06:00 Uhr morgens hat`s gestürmt und geregnet um die Wette. Viele Straßen auf ganz Iceland waren sogar gesperrt. Teilweise sollte es Schneefälle oder Eisregen geben. Da wir es wussten und auch in der Hütte gespürt haben, konnten wir heute ohne Reue ausschlafen. Den Vormittag haben wir auch drinnen mit Spielen verbracht. Da es fast den ganzen Tag über regnen sollte, hat unsere Reiseleitung das Programm verändert und uns etwas Bildung angeordnet. Nach dem Mittagessen sind wir nach Sellfoss in das Skyr – Museum gefahren und haben uns die Geschichte über die Entstehung des Skyr angeschaut. Diese hat etwa vor 1100 Jahren mit den ersten Siedlern, die aus Norwegen kamen, hier begonnen. Sie haben Kühe mitgebracht und wussten über den Nährwert der Milch Bescheid. Im Laufe der Zeit wurden die Skyr Kulturen entdeckt und das Geheimnis wurde über Generationen von Frau an Frau weitergegeben, heute sollen es 40 Generationen sein.
Skyt liegt etwa zwischen Joghurt und Quark was die Konsistenz betrifft, hat kaum Fett, dafür aber einen hohen Anteil an Proteinen. Am Anfang wurde Skyr aus Schafsmilch hergestellt, heute aus entrahmter Kuhmilch.
2016 kam Skyr in die USA und seitdem gehört Skyt zu einem festen Bestandteil der „gesunden Ernährung“, vor allem ist Skyr bei Sportlern sehr beliebt.
Am Ende gab es noch eine kleine Skyr-Verkostung. Wir kaufen uns hier schon von Anfang an Skyr für das morgendliche Müsli. Es schmeckt neutral, sodass man es nach Belieben selbst verfeinern kann.
Auf dem Rückweg haben wir noch einen Stopp beim Lighthouse gemacht. Der Regen hat aufgehört, nur der starke Wind hat uns getrieben. Natürlich war auch der Wellengang dem entsprechend sehr hoch. In der Hütte waren nochmals Spiele am Programm, und das letzte Wäschewaschen auf dieser Reise musste nochmals erledigt werden.
Den 19 – 14. 10. 2026
Bouřlivý den s výstrahou před nepříznivým počasím
Taková byla předpověď počasí na dnešní dopoledne. A přesně tak to také dopadlo. Od šesti hodin ráno se střídavě zvedal silný vítr a vydatně pršelo. Mnoho silnic po celém Islandu bylo dokonce uzavřeno. Místy mělo sněžit nebo se měl vyskytovat mrznoucí déšť. Protože jsme o tom věděli a počasí jsme pocítili i v naší chatce, (ta se castecne trasla jak osika) mohli jsme dnes bez výčitek dlouho spát. Dopoledne jsme strávili také uvnitř hraním her.
Protože mělo pršet téměř celý den, naše průvodkyně změnila program a naordinovala nám trochu vzdělávání. Po obědě jsme odjeli do Sellfossu do muzea o Skyru, kde jsme se seznámili s historií vzniku tohoto tradičního islandského mléčného výrobku. Jeho historie zde začala přibližně před 1 100 lety s prvními osadníky, kteří přišli z Norska. Přivezli s sebou krávy a znali výživovou hodnotu mléka. Postupem času byly objeveny kultury potřebné k výrobě skyru a tajemství jeho přípravy se předávalo po generace z ženy na ženu. Dnes by tech generaci mělo být už 40.
Co se týče konzistence, skyr se pohybuje někde mezi jogurtem a tvarohem. Obsahuje jen velmi málo tuku, zato má vysoký obsah bílkovin. Zpočátku se vyráběl z ovčího mléka, dnes se připravuje z odstředěného kravského mléka.
V roce 2016 se skyr dostal do USA a od té doby se stal pevnou součástí zdravého stravování. Oblíbený je především mezi sportovci.
Na závěr nás čekala ještě malá ochutnávka skyru. My si ho zde kupujeme už od samého začátku na naši ranní müsli snídani. Má neutrální chuť, takže si ho každý může dochutit podle vlastních představ.
Cestou zpět jsme se ještě zastavili u majáku. Déšť ustal, ale silný vítr nás stále pořádně proháněl. Samozřejmě tomu odpovídaly i vlny v Atlantiku, které byly opravdu vysoké.
V chatce jsme si pak opět zahráli nějaké hry a bylo také potřeba naposledy na této cestě vyprat prádlo.Read more
Fluss (reka) Reykjadalsa
October 15 in Germany
☁️ 19 °C
Tag 20 – 15.10.2026
Baden in Reykjadalsa Fluss
So schnell kann es mit dem Wetter gehen. Gestern Unwetter, heute blauer Himmel, allerdings saukalt. Selbs die Kälte hielt unsere Reiseleitung nicht davon ab Befehl auszugeben: Auf geht`s, heute wird in einem warmen Fluss gebadet! Man widerspricht nicht, so wurde alles Notwendige gepackt und los ging`s, etwa 30 km weit, tief in die Berge. So ein Ereignis muss man sich, wie immer, erarbeiten. Als wir am Parkplatz ausgestiegen sind, schlug uns peitschend ein richtig kalter Wind in unsere Gesichter. Der Wind war dazu richtig stark, und hat uns bis zum Ziel begleitet, schön immer gegen den Körper und natürlich ins Gesicht. Der Weg war 3,3 km lang. Den ersten km ging es auf einem breiten Weg steil bergauf, was wegen dem starken Gegenwind harte Arbeit war. Später wechselte es bergab und bergauf, dafür waren wir schon höher und der Weg, inzwischen ein Pfad wurde immer mehr vereist, auch einige Bächer mussten überquert werden. Angenehm sieht anders aus, möchte die Verfasserin sagen….
Oben, bei der Badestelle angekommen, ganz zu meiner Überraschung, lagen einige Wanderer in dem etwa 40°C warmen Wasser. Mein Schwager hat sich schnell umgezogen und hüpfte in das warme Wasser und hat es sichtlich genossen. Die Enkel mit ihrer Mama haben sich die Füße warm gebadet. Ich, für meine Person, trotz allen notwendigen mitgebrachten Utensilien, habe entschieden, dass das Umziehen zu umständlich ist und habe es sein lassen. Der Wind peitschte weiterhin kalt und unermüdlich, so fiel mir die Entscheidung nicht schwer, nach dem Motto: Man muss nicht immer jede Gaudi mitmachen.
Nachdem alle wieder in voller Muntur startklar waren, sind wir den Weg zurück angetreten. Aber wie schön es war! Inzwischen hat sich der Tag zu einem superschönen Tag gemausert, der Himmel hat eine wunderschöne blaue Farbe gehabt, und die Sonne lachte uns in unsere Gesichter entgegen, ja die hat direkt geblendet. Das Beste an dem Wetter jetzt war, die Sonne hat mit ihrer Kraft die vereisten Pfade in gut begehbare verwandelt. Jetzt konnten wir auch endlich die Aussicht genießen und einige Fotos schießen. Das war bergauf wegen dem Wind unds kalten Fingern schier unmöglich. Nach etwa 4 Stunden haben wir den Parkplatz wieder erreicht, und es ging zurück, zu unserer Ferienhütte auf Zeit.
Die Inhaber des ganzen Grundstücks, es ist auch ein Zeltplatz dabei und noch weitere Hütten haben wohl Sinn für eine Art speziellen Kunst, die ich erst heute bei dem schönen Sonnenschein fotografieren konnte und euch in der Fotogaleirie zeige.
Laut Prognose sollen um Mitternacht wieder Polarlichter sichtbar sein. Mal sehen, ob wir aufwachen und aus den warmen Betten freiwillig raus, in die Kälte gehen werden.
Den 20 – 15. 10. 2026
Koupání v řece Reykjadalsá
Jak rychle se počasí dokáže změnit! Včera řádila bouřka, dnes modrá obloha, i když je pořádná kosa. Ani ta zima ale neodradila naši vedoucí zájezdu od toho, aby vydala jasný rozkaz: „Tak jdeme, dnes se budeme koupat v teplé řece!“ Rozkaz je rozkaz, neodporuje se, a tak jsme sbalili všechno potřebné a vyrazili. Asi 30 kilometrů daleko, hluboko do hor.
Takovou událost si člověk, jako ostatně vždycky, musí nejdřív zasloužit. Hned po vystoupení z auta na parkovišti nás do tváří šlehl pořádně ledový vítr. A nejen že byl ledový, on byl taky pořádně silný. Doprovázel nás až k cíli a celou cestu nám foukal pěkně proti srsti, samozřejmě přímo do obličeje. Prostě hotová idylka!
Cesta měřila 3,3 kilometru. První kilometr vedl po široké cestě strmě do kopce. V kombinaci se silným protivětrem to byla opravdu makačka. Potom se cesta začala střídat nahoru a dolů. Byli jsme už ale ve větší výšce a cesta, která se mezitím změnila v pěšinu, byla čím dál víc zledovatělá. A aby toho nebylo málo, museli jsme překonat i několik potoků.
No, příjemná procházka vypadá podle mě poněkud jinak, chtěla by podotknout autorka těchto řádků…
Když jsme konečně dorazili nahoru k místu ke koupání, čekalo mě překvapení. Několik turistů si tam spokojeně hovelo ve vodě teplé asi 40 °C. Můj švagr se rychle převlékl a hupnul do teplé vody. Bylo vidět, že si to náramně užívá. Vnoučata se svou maminkou si alespoň prohřála nožičky.
A já? Já jsem měla s sebou všechno potřebné vybavení, ale nakonec jsem dospěla k názoru, že převlékání je příliš komplikovaná záležitost. A tak jsem to prostě vzdala. Vítr mezitím dál neúnavně a ledově bičoval všechno kolem, takže mě mé rozhodnutí nijak zvlášť netrápilo. Vždyť člověk přece nemusí absolvovat každou legraci, která se mu nabídne! 😄
Když se všichni zase navlékli do kompletní výstroje a byli připraveni k odchodu, vydali jsme se na zpáteční cestu.
A teď pozor, jak se všechno změnilo! Den se mezitím proměnil v naprosto nádherný den. Obloha měla překrásnou modrou barvu a sluníčko se na nás smálo tak usilovně, až nás přímo oslňovalo. A to nejlepší? Jeho síla stačila na to, aby zledovatělé pěšiny proměnilo v docela dobře schůdné cesty.
Konečně jsme si tedy mohli užívat i výhledy a pořizovat nějaké ty fotografie. Cestou nahoru to kvůli protivětru a zmrzlým prstům bylo totiž skoro nemožné. Člověk si mohl tak akorát hlídat, aby ho vítr neodfoukl, a doufat, že mu prsty ještě někdy rozmrznou.
Po zhruba čtyřech hodinách jsme dorazili zpátky na parkoviště a odtud se vydali do naší dočasné rekreační chaloupky. Člověk se přece jen rád vrací tam, kde je teplo a nefouká mu přímo do obličeje.
Majitelé celého pozemku, na kterém se kromě několika dalších chatek nachází i kemp, mají zřejmě zvláštní smysl pro umění. Jaký přesně, to zatím nedokážu posoudit. Každopádně jsem jejich výtvory mohla teprve dnes, za krásného slunečného počasí, pořádně vyfotografovat. Fotografie vám ukážu ve fotogalerii, ať si na to uděláte vlastní názor.
Podle předpovědi by měla být kolem půlnoci opět vidět polární záře. Tak uvidíme, jestli se probudíme a jestli se nám bude chtít dobrovolně opustit vyhřáté postele a vyrazit ven do té zimy. Nadšení pro přírodu má totiž své hranice… a někdy končí přesně tam, kde začíná teplá peřina! 😄Read more
Zivilisation ruft ... / Civilizace vola...
October 16 in Germany
☁️ 20 °C
Tag 21 – 16.10.2026
Fahrt zurück in die Zivilisation
Nach vier Nächten haben wir die vorletzte Unterkunft am heutigen Morgen verlassen. Natürlich bei Regen, der sich zum Teil alle Mühe gemacht hat stark zu werden, aber der immer gegenwärtige Wind hat ihn meistens auseinandergejagt. Hin und wieder hat sich auch kurz die Sonne gezeigt, leider sehr sporadisch.
Wir haben auf der Reykjanes Halbinsel die Küstenstraße Richtung Reykjavik erkundet, wo wir in einem Vorort von Reykjavik zum letzten Mal auf Iceland übernachten werden.
Voll beladen ging es los. Erst zu einem Leuchtturm namens Selvogsviti. Die Leuchtturme sehen hier alle gleich aus. Der Spaziergang hat uns allen gutgetan, einige Schritte am frühen Morgen zu machen, und der Schwiegersohn, dem sein Wunsch es war dorthin zu fahren, durfte auf der Gravel Road üben das Auto durch die Schlaglöcher sicher durchzubringen.
Dann ging es zum nächsten Halt Nr. 2 in Krysuvik – Seltun. Es ist ein bunter, brodelnder Geothermalgebiet mit kochenden Schlammtöpfen, fauchenden Dampfschloten und farbenprächtigen Mineralablagerungen. Ein Holzbohlensteg führt rund um das Areal, sodass es ein bequemer Spaziergang war. Allerdings, wer schon Mal den Yellowstone NP besucht hat, würde das hier nur mit einem kleinen Lächeln abtun.
Der weitere Stopp, Nr. 3 war nur etwa 5 km weit entfernt, und wir erreichten den größten See der Reykjanes Halbinsel. Wie es in einem Geothermischen Gebiet zu erwarten sein sollte, der See ist eingerahmt mit pechschwarzen Sandstränden und Vulkanfelsen. Interessant ist, dass der See keine oberirdische Zu- oder Abflüsse hat.
Danach sind wir etwas länger gefahren und der Halt Nr. 4 war direkt vor der tobenden Küste des Atlantiks. Der Ort heißt Brimketill. Das interessante dort zu sehen ist, ist ein natürliches rundes Becken aus schwarzer Lava, der sich direkt auf den Klippen befindet. Bei Seegang krachen die Atlantikwellen spektakulär in das Becken hinein. Auch die zerklüftete Lavaküste bietet Blick an, was die Kraft des Wassers kann. Der Wind war sehr stark und zusammen mit den Wellen und dem Himmel voll mit Wolken ergab sich ein furchterregendes Bild.
Halt Nr. 4 war bei Gunnuver, dem aktivsten Geothermalfeld der Halbinsel. Dort findet man Islands größten kochenden Schlammkrater. Aus ihm treten riesige fauchende Dampfwolken aus. Schaut euch das Video mit Ton an, dort könnt ihr den Krach hören, was so eine Wolke macht.
Halt Nr. 5 war eine Fußgängerbrücke, die die Spalte des Grabenbruchs zwischen der nordamerikanischen und der eurasischen tektonischen Platten markiert. Der Gaben, laut den dort stehenden Infotafeln breitet sich pro Jaht etwa um 2 cm aus. Von hier aus fuhren wir nach Keflavik, um uns dort im Visitor Center eine Urkunde über die Überquerung der Spalte ausstellen zu lassen. Daraus wurde nichts, man hat uns eine E-Mail-Adresse gegeben, wo wir die Urkunden beantragen können.
Es ging weiter, Richtung Reykjavik, wo wir kurz davor den letzten Halt gemacht haben. Es ist ein kleiner, verwunschener Park mitten in alten Lavafelsen und heißt Hellisgerdi. Der Ort trägt den schlecht aussprechbaren Namen Hafnarfjördur (wie fast alle Namen auf Island). Der Park gilt in isländischen Volkssagen als einer der bekanntesten Wohnorte des „Verborgenen Volkes“, der Elfen. Elfen sind uns leider keine begegnet, vielleicht war es noch zu früh, oder noch zu hell, wer weiß es schon…
Nun führte unser Weg zu der letzten Untrkunft auf dieser Reise.
Morgen werden wir uns Reykjavik ansehen, und kurz vor Mitternacht werden wir die Insel verlassen.
Den 21 – 16. 10. 2026
Cesta zpět do civilizace
Po čtyřech nocích jsme dnes ráno opustili předposlední ubytování. Samozřejmě za deště, který se místy opravdu snažil zesílit, ale všudypřítomný vítr ho většinou rozfoukal. Čas od času se na chvíli ukázalo i slunce, bohužel jen velmi sporadicky.
Na poloostrově Reykjanes jsme prozkoumali pobřežní silnici směrem k Reykjavíku, kde přespíme poslední noc na Islandu, a to na předměstí Reykjavíku.
Vyrazili jsme plně naložení. Nejprve jsme zamířili k majáku jménem Selvogsviti. Všechny majáky zde vypadají skoro stejně. Procházka nám všem prospěla, protože jsme se mohli hned ráno trochu projít. A zeť, který si přál na toto místo jet, si na štěrkové cestě mohl procvičit, jak bezpečně projet s autem přes výmoly.
Poté jsme pokračovali k druhé zastávce, do oblasti Krýsuvík – Seltún. Jedná se o barevnou, bublající geotermální oblast s vařícími bahenními jezírky, syčícími parními průduchy a pestrobarevnými minerálními usazeninami. Dřevěný chodník vede kolem celého areálu, takže procházka byla pohodlná. Kdo už ale někdy navštívil Yellowstonský národní park, ten by nad tímto místem nejspíš jen lehce pousmál.
Další zastávka, číslo 3, byla vzdálená jen asi 5 km. Dorazili jsme k největšímu jezeru na poloostrově Reykjanes. Jak se dá v geotermální oblasti očekávat, jezero je obklopené černými písečnými plážemi a vulkanickými skalami. Zajímavé je, že jezero nemá žádné povrchové přítoky ani odtoky.
Poté jsme jeli o něco déle a zastávka číslo 4 se nacházela přímo u divokého pobřeží Atlantiku. Toto místo se jmenuje Brimketill. Nejzajímavější je zde přírodní kruhová tůň vytvořená z černé lávy, která leží přímo na útesech. Když je moře rozbouřené, narážejí do ní atlantické vlny s úchvatnou silou. Také členité lávové pobřeží nabízí působivou ukázku toho, co dokáže síla vody. Vítr byl velmi silný a v kombinaci s vlnami a oblohou plnou mraků vytvářel až děsivou scenérii.
Další zastávka byla u Gunnuhveru, nejaktivnějšího geotermálního pole na poloostrově. Nachází se zde největší islandský vroucí bahenní kráter, z něhož stoupají obrovská oblaka syčící páry. Podívejte se na video se zapnutým zvukem, abyste slyšeli ten rachot, který takové oblaky vydávají.
Zastávka číslo 5 byla u lávky pro pěší, která označuje puklinu v riftové zóně mezi severoamerickou a euroasijskou tektonickou deskou. Podle informačních tabulí, které zde stojí, se tato trhlina rozšiřuje přibližně o 2 cm ročně. Odtud jsme pokračovali do Keflavíku, kde jsme chtěli v návštěvnickém centru získat certifikát potvrzující překročení této pukliny. Z toho ale nakonec nic nebylo. Dostali jsme pouze e-mailovou adresu, na kterou můžeme o certifikáty požádat.
Pokračovali jsme dál směrem k Reykjavíku a krátce před ním jsme udělali poslední zastávku. Jedná se o malý, kouzelný park uprostřed starých lávových skal, který se jmenuje Hellisgerði. Nachází se ve městě s těžko vyslovitelným názvem Hafnarfjörður (jako ostatně téměř všechna islandská jména).
Podle islandských lidových pověstí patří tento park k nejznámějším místům, kde žije takzvaný „skrytý lid“, tedy elfové. Bohužel jsme žádné elfy nepotkali. Možná bylo ještě příliš brzy, nebo příliš světlo… Kdo ví?
Nyní už naše cesta vedla do posledního ubytování na této cestě.
Zítra si prohlédneme Reykjavík a krátce před půlnocí ostrov opustíme.Read more
Reykjavik
October 17 in Switzerland
🌧 14 °C
Tag 22 – 17.10.2026
Reykjavik und Flug nach Hause
Nach dem ihr die Fotos von Reykjavik gesehen habt, wird bestimmt jeder von euch aus einem unterschiedlichen Blickwinkel alles betrachten und beurteilen. Hier ist meine Sicht: Reykjavik ist eine raue Schönheit, ich würde sagen dem Klima bzw. Wetter angepasst, aus ganz moderner Architektur, die sehr kalt wirkt, weil Grün fehlt, und aus ganz niedlichen, mit viel Liebe restaurierten alten Bebauung. Damit meine ich die kleinen bunten Häuser, die zwischen der neuen Bebauung ihr Platz behaupten müssen. Ich habe weder hier noch auf der ganzen Runde auf Iceland keine Bauruine sehen können, alle Häuser sind renoviert. Klar, man findet auch verfallene alte Häuser, die ihrem Schicksal überlassen sind, den Grund kriegt man als Tourist schwer raus.
Wir haben einen kostenlosen Parkplatz nicht weit von der wiederum recht modernen Kirche ergattert, und es ging los, das Zentrum etwas kennen zu lernen. Ja, die Kirche. Die kleinen, klassischen Holzkirchen dienen wohl nur noch auf dem Land, jeder größere Gemeinde hat eine, fast supermoderne Kirche. Alles ist aus Beton, es sieht nicht gut oder war aus, ich könnte mir aber vorstellen, dass die Bauweise auch etwas Praktisches an sich hat. Bei den vielen Erdbeben bleibt so eine große Kirche vielleicht besser stehen, sofern sie erdbebensicher gebaut ist, oder ein Neuaufbau wäre nicht so teuer, wie zum Beispiel bei unserem Kulturgut.
Wie es sich gehört, sind wir auch auf die Aussichtsplattform gegangen. Der Ausblick war gut, für Fotos aufnehmen war es auch gut, weil die Lücken nicht verglast waren. Das hat aber den Nachteil, dass es kräftig rein regnet, was gerade der Fall war, als wir oben waren. Wobei, der Regen war erst für Nachmittag vorhergesagt, aber damit war wahrscheinlich ein richtig starker Regen gemeint, nicht so was Kurzes wie vorher.
Wir trudelten kreuz und quer durch das Zentrum, haben noch ein paar Sachen besorgt, die bestellt zu mitbringen bei uns in Auftrag gegeben wurden. Gegen 13:00 Uhr hat sich der Hunger gemeldet. Heute war ein Hot Dog Essen angesagt. In der kleinen Bude Mitte im Hafenviertel, die ihr auf den Fotos sehen könnt, (ich nannte es sofort eine kleine Goldgrube) soll es der beste Hot Dog auf ganz Iceland geben. Natürlich wussten es alle Touris, und dem entsprechend war die Schlange lang. Irgendwann kamen wir auch dran, und ich muss sagen, es hat wirklich gut geschmeckt. Und ich bin kein Freund von solchen Sachen, meistens ist es ein Nepp. Dieses Mal habe ich nicht Recht gehabt. Das Würstchen ist aus Lammfleisch, war sehr zart, gut gewürzt, einfach Klasse. Über das Brötchen kann man sich streiten, gesund und nahrhaft sieht ander aus. Aber wir haben auch dazu gehört…!!
Danach ging es zurück zum Auto, für Nachmittag war von unserer Reiseleitung ein Museum Besuch geplant, weil es ein Unwetter kommen sollte. Deshalb haben wir das Auto geholt und in die Tiefgarage neben dem Museum eingeparkt. Ich sage nur: Zum Glück! Als wir später das Museum verlassen haben, waren wir froh darüber, es hat wie aus den Eimern geschüttet, und der Wind war noch um vieles stärker als Vormittag, sogar Leute wurden zum Boden geweht. Jetzt fragt ihr bestimmt, was für ein Museum wir besucht haben. Ich glaube, ohne zu recherchieren, dass es ein einziges Museum dieser Art auf der Welt ist. Und das steht nun, nach einigen Umzügen, in Reykjavik.
Es ist das Penis Museum. Der Eintritt war nicht gerade billig, aber hey, so etwas kann man sich doch nicht entgehen lassen! So viel verrate ich euch gleich. Es war äußerst interessant. Es befinden sich dort etwa 250 Ausstellungsstücke. Die meiste Ausstellung ist der Tierwelt gewidmet, aber auch dem Menschen, bzw. dem Mann. Einige Männer haben sogar ihre Penisse dem Museum gewidmet, dazu sind auch Urkunden beigelegt. Sogar von vielen Künstlern sind dort ihre „beste Stücke“ im Plastik verewigt. Abnormalien dürfen selbstverständlich auch nicht fehlen. Die Tierwelt ist von der Maus, über Fuchs, Hase, und viele Kleintiere mehr vertreten. Da Iceland im Atlantik liegt, ist dem Nahe, dass auch von vielen Meeresbewohnern Ausstellungsstücke vorhanden sind. Von kleinen Fischen, bis zu den größten, wie Blauwal.
Das Museum ist aus einem Witz entstanden. Seinem Gründer, damals Lehrer und Schulleiter in der Stadt Arkanes Sigudur Hjartarson wurde irgendwann in den 1970er Jahren von Kollegen Bullenpenis geschenkt. Es hat sich rumgesprochen, und daraufhin bekam er ganz plötzlich nach der Walsaison weitere Exemplare. Daraus entstand sogenannter „Running Gag“, der sich immer weiterentwickelt hat, bis die Idee mit einem Museum der Icelandischen Tierwelt aufkam. Ich wollte euch diese Geschichte und das Besuch etwas näher beschreiben, da es etwas außergewöhnlich ist, was man nicht alle Tage sehen kann.
Als wir nach draußen kamen, war das vorhergesagte Wetter in vollem Gange. Deshalb musste das weitere Programm gestrichen werden, und es wurde entschieden, direkt zum Flughafen zu fahren, um eventuellen Straßensperrungen zu entgehen. Die lange Wartezeit, bis Abflug um 00:15 Uhr (eigentlich schon am Sonntag) war zwar lang, ging schließlich auch zu Ende, der Flieger hat pünktlich abgehoben, und nach etwa 4 Stunden langem Flug sind wir heute morgen, am 18.10. nach 3 Wochen in Basel sicher gelandet. (Eine Zusammenfassung kommt noch die nächsten Tage). Damit wir nicht aus der Übung rauskommen würden. Was für ein Wetter hat uns morgens um 06:00 Uhr in Basel empfangen? 3x dürft ihr raten; REGEN!
Den 22 – 17. 10. 2026
Reykjavík a let domů
Poté, co jste si prohlédli fotografie Reykjavíku, bude se na něj určitě každý z vás dívat a hodnotit ho z jiného úhlu pohledu. Tady je můj pohled: Reykjavík je drsná krása. Řekl bych, že je přizpůsobený místnímu klimatu, respektive počasí. Tvoří ho jednak velmi moderní architektura, která působí chladně, protože jí chybí zeleň, a jednak velmi roztomilé staré domky, zrekonstruované s velkou láskou. Mám na mysli malé barevné domečky, které si musí uhájit své místo mezi novou zástavbou. Ani tady, ani během celého našeho putování po Islandu jsem neviděl žádnou ruinu. Všechny domy jsou opravené. Samozřejmě se najdou i staré zchátralé domy, které jsou ponechány svému osudu, ale jako turista se člověk jen těžko dozví, proč tomu tak je.
Podařilo se nám najít bezplatné parkovací místo nedaleko opět poměrně moderního kostela a vydali jsme se poznávat centrum města. Ano, ten kostel! Zdá se, že malé klasické dřevěné kostelíky dnes slouží už hlavně na venkově, zatímco každá větší obec má téměř supermoderní kostel. Všechno je z betonu a na pohled to zrovna není žádná krása. Dokážu si ale představit, že tento způsob stavby má i své praktické výhody. Při tolika zemětřeseních možná takový velký kostel lépe odolá, pokud je postavený s ohledem na zemětřesení. Případná nová výstavba by navíc nemusela být tak drahá jako například u našich historických památek.
Jak se sluší a patří, vydali jsme se také na vyhlídkovou plošinu. Výhled byl pěkný a místo bylo vhodné i k fotografování, protože otvory nebyly zasklené. To má ovšem jednu nevýhodu: pořádně dovnitř prší, což se stalo právě ve chvíli, kdy jsme byli nahoře. Déšť byl sice předpovídán až na odpoledne, ale tím se pravděpodobně myslel opravdu silný liják, ne jen taková krátká přeháňka, jakou jsme zažili předtím.
Procházeli jsme centrem křížem krážem a nakoupili ještě několik věcí, které nám ostatní objednali, abychom jim je přivezli. Kolem 13. hodiny se ozval hlad. Dnes přišel na řadu hot dog. V malém stánku uprostřed přístavní čtvrti, který můžete vidět na fotografiích a který jsem okamžitě označil za malý zlatý důl, prý dělají nejlepší hot dogy na celém Islandu. Samozřejmě to věděli všichni turisté, a podle toho také vypadala fronta. Nakonec jsme se dostali na řadu i my a musím říct, že to opravdu výborně chutnalo. A to nejsem žádným příznivcem podobných jídel, protože většinou jde jen o předraženou turistickou atrakci. Tentokrát jsem se ale mýlil. Párek byl z jehněčího masa, velmi jemný, dobře ochucený, zkrátka skvělý. O housce by se dalo polemizovat – zdravě a výživně rozhodně nevypadala. Ale i my jsme k tomu patřili…!!
Potom jsme se vrátili k autu. Na odpoledne měla naše průvodkyně naplánovanou návštěvu muzea, protože se očekávala silná bouře. Proto jsme vyzvedli auto a zaparkovali v podzemních garážích vedle muzea. Řeknu vám jen jedno: Ještě že jsme to udělali! Když jsme muzeum později opouštěli, byli jsme za to opravdu rádi. Lilo jako z konve a vítr byl ještě mnohem silnější než dopoledne. Dokonce odfukoval lidi až k zemi!
Teď se určitě ptáte, jaké muzeum jsme navštívili. Myslím, že aniž bych to musel ověřovat, jde o jediné muzeum tohoto druhu na světě. A po několika stěhováních se dnes nachází právě v Reykjavíku.
Je to Muzeum penisů. Vstupné nebylo zrovna levné, ale řekněte sami – něco takového si přece nemůžete nechat ujít! Hned vám prozradím alespoň tolik: Bylo to mimořádně zajímavé. Nachází se tam přibližně 250 exponátů. Většina výstavy je věnována zvířecí říši, ale nechybí ani člověk, respektive muž. Někteří muži dokonce muzeu věnovali své vlastní penisy a jsou k nim přiloženy i příslušné dokumenty. Také mnozí umělci zde mají své „nejlepší kousky“ zvěčněné v plastice. Samozřejmě nechybějí ani různé abnormality.
Ze zvířecí říše jsou zastoupeni tvorové od myši přes lišku a zajíce až po mnoho dalších drobných zvířat. Vzhledem k tomu, že Island leží v Atlantiku, není překvapením, že jsou zde vystaveny také exponáty mnoha mořských živočichů. Od malých ryb až po ty největší, například plejtváka obrovského.
Muzeum vzniklo vlastně jako vtip. Jeho zakladatel Sigurður Hjartarson, který tehdy působil jako učitel a ředitel školy ve městě Akranes, dostal někdy v 70. letech minulého století od kolegů býčí penis. Zpráva se rozšířila a po skončení velrybářské sezóny začal najednou dostávat další exempláře. Z toho se postupně stal takzvaný „běžící vtip“, který se stále rozvíjel, až nakonec vznikla myšlenka založit muzeum věnované islandské zvířecí říši. Chtěl jsem vám tento příběh i naši návštěvu popsat trochu podrobněji, protože jde o něco opravdu neobvyklého, co člověk nemá možnost vidět každý den.
Když jsme vyšli ven, předpovídaná nepřízeň počasí už naplno udeřila. Proto musel být zbytek programu zrušen a bylo rozhodnuto, že pojedeme rovnou na letiště, abychom se vyhnuli případným uzavírkám silnic.
Čekání na odlet, který byl naplánován na 00:15, tedy vlastně už na neděli, bylo sice dlouhé, ale nakonec jsme ho také zvládli. Letadlo odstartovalo přesně podle plánu a po přibližně čtyřhodinovém letu jsme dnes ráno, 18.10., bezpečně přistáli v Basileji. Tím po třech týdnech naše cesta skončila. A abychom nevysli ze cviku, jake bylo pocasi? DEST!!!
Shrnutí celého putování ještě přidám v následujících dnech.Read more
TravelerGute Reise!
TravelerIch bin dabei
Auch von mir eine gute Reise und schöne Erlebnisse ! [Marianne]