Expedice Ukrajina

Z Oděsi jsme se opět přes noc přesunuli vlakem do Kyjeva. Já si bohužel kromě pěkných zážitků dovezla i pekelnou bolest v krku a strašnou únavu. Do Kyjeva jsme přijeli asi v osm hodin. Rozhodli jsme se, že zkusíme zjistit, jestli by nás v hotelu neubytovali dřív, abych si mohla lehnout. Hotel byl umístěn přímo na Náměstí nezávislosti (Majdan). Všude byla vojenská technika a vojáci. Jak jsme zjistili později, tak 24. 8. je na Ukrajině státní svátek - Den nezávislosti.

V hotelu nás bohužel dřív neubytovali. Mohli jsme tam alespoň nechat batohy. Vydali jsme se na lehkou procházku přes Majdan a do Mekáče na snídani a teplý čaj. V životě jsem tak dlouho hamburger nejedla. Přes nateklý krk jsem nebyla skoro schopná procpat sousto.

Pak jsme se šli vozit metrem - tam jsem mohla sedět a spát. Do 14. hodiny jsme zabíjeli čas v metru. Hned po druhé jsme se ubytovali a já zapadla do postele. K bolesti v krku se přidala ještě zimnice. Kluci šli do města a já zbytek dne proležela a koukala na seriály... Ještě, že fungovalo WI-FI připojení.

Večer mi Míra přinesl třídenní antibiotika, která se na Ukrajině dají sehnat bez předpisu. Poté, co jsem si našla, že se prodávají i u nás a přečetla si, na co jsou, jsem usoudila, že hůř mi být nemůže a vzala si je. S představou, jak se budu s angínou dostávat domů jsem usnula.

Ráno jsem se probudila a bylo mi o moc líp než večer. Opadla teplota a i krk splasknul... Pokoj jsme museli vyklidit do 12 hodin. Tak jsem měla dost času na přemýšlení, co dál. Protože mi bylo líp a líp, tak jsem se rozhodla pokračovat v dovolené. Dopoledne nás opustil Míra, který se vracel letecky do ČR a nám s Mírou začala soukromá dovolená.

Po dvanácté jsme odvezli batohy na nádraží do úschovny. Cestou na nádraží jsme vyjeli lanovkou jako vede na Petřín na jeden kopec, kde stál krásný pravoslavný kostel. Pak už bez batohů jsme vyjeli na jiný kopec (trochu jak naše Letná). Tady byly různé památníky - památník obětem 2. sv. války, památník obětem hladomorů (1921-1922, 1932-1933 a 1946-1947). Velkou část kopce pak zabíral klášterní komplex. No a asi zdaleka nejviditelnějším bodem je socha u muzea 2. sv. války - i s podstavcem měří 91 metrů. Prošli jsme i muzeum. Pak nás chytnul déšť, tak jsme se začali přesouvat zpět k nádraží, kde jsme si došli na večeři a počkali na noční vlak do Lvova.Meer informatie