Středa, poledne

Místo první poobědové hodiny jsme se, už by se dalo říct, že téměř tradičně, s Mankou vydaly do řeky. Neměly jsme ale chuť se seznamovat, ani odmítat pivo a to všechno okolo, tak jsme se rozhodly najít si nějaké odlehlé místo, kde budeme samy. Svým způsobem to byl opravdu dobrý nápad. Špatný nápad byl jít tam bosky. V pravé poledne. Po rozpálených silnicích. A bylo to fakt docela daleko, až u Tsiskvili. Ještě teď mnou projede vlna horka a mrazu zároveň, když si na to vzpomenu. Až na ty spálené nohy byla ale ta cesta docela sranda! Přebíhat z jednoho stínu do druhého napříč celou ulicí, skákat po jedné noze a nahlas vřískat "auauauau" a nadávat. Too much fun, I'd say. Stoupnout si po tomhle do té ledové řeky byl možná nejlepší pocit za celou Gruzii. Vrchol slasti. V řece jsme si otevřely pivka, která jsme po cestě koupily, a plánovaly jsme sraz s pohraničníky, který se měl odehrát další den. Chtěly jsme je nějak odradit a vyděsit, aby s námi nechtěli nic mít, a vymyslely jsme sadu otázek na svatbu a děti a požadavků na spolubydlení s tchýní, životní styl náš i jejich a naši akademickou kariéru, že bychom snad musely odradit každého chlapa. (Později nám Dejv s Maki tenhle skvělý otázkový plán vymluvili, prý abychom nezpůsobily mezinárodní konflikt. Poslechli jsme je až u argumentu, že by se to mohlo otočit proti nám, protože Gruzínci jsou velmi rodinně založení. Bylo by nepříjemné, kdyby se jim naše nápady líbily, to jsme nezvážily.) Taky jsme vymyslely 24 jmen pro našich 12 dětí - vždycky holku a kluka, jejichž jména začínají na první písmeno daného měsíce, ve kterém se mají narodit. V každém měsíci budeme mít jedno dítě. Nejsem si přesně jistá, proč jsme vymýšlely jména pro naše společné děti, ale každopádně jsem dospěla k názoru, že být s Mankou v jednom harému by asi nebylo až tak hrozné, myslím, že bychom skvěle vycházely. Krom tohoto rozhovoru s pivkem v ruce (úžasná pohodička) jsme se samozřejmě pomazaly blátem od shora dolů a házely žabky a brodily řeku a posílaly si po vodě kusy dřeva, prostě klasika. Asi jsem se zamilovala.

U řeky jsem našla jeden růžový pantofel, tak jsme si ho po cestě zpátky střídaly. Jeden by nevěřil, jak moc na té rozpálené silnici pomohlo mít aspoň jednu botu!Read more