NP Curonian spit

Uzky a dlouhy vybezek zvany Litevska kosa (pul patri Rusku, pul Litve) je cely tvoreny pisecnou naplaveninou a je asi 3800 let stary. Celou jeho delkou se tahne silnice spolu s cyklostezkou. To maji udelane pekne. Najdete tu par osad a - dnes uz ciste turistickych - mestecek, z nichz nejvetsi je Nida v jizni casti litevske casti.

Z prirodnich kras tu uvidite to, co roste na pisku. Hlavne tedy spesl druh borovice, vysazene sem na prelomu 18/19. stoleti, aby tim mistni osadnici zabranili zasypani svych obydlicek vlivem pohybu pisecnych dun (nekde az 5 m rocne!). Dale brezove haje, mechy, lisejniky, nekolik druhu suchomilnych bylin a kvetin, trava ostrice a tak.

Toto vse je nejlepe k videni z mnozstvi vyhlidek a kratkych cesticek z parkovist rozesetych podel silnice, a zejmena v jedne ze tri "dunovych" rezervaci. Ja videl dve.

Grey dunes u vesnicky Pervalka, kde se muzete vydat na kilometrovou poznavaci vychazku lesem a piskem na vyhlidku k mori a zpet. Vstupne 2€ a za pulhodinku jste zpatky.

Mne vic zaujala Parnidis dune u mesta Nida. Kratka cesticka vas zavede na vrsek, odkud se muzete vydat na prochazku (trek, pokud chcete moderni honosna slova) doleva do lesnate casti, dale rovne k mori, nebo vpravo dolu mezi pisecne dunicky blizko hranic s Ruskem.

Ja neudelal ani jedno, neb uz jsem byl uvedrovan a zdejsimi krasami mirne presycen. Pro mne byl zlatym hrebem novodoby kamenny kalendar na vrsku - 12metrovy zulovy obelisk se soustavou schudku a znacek ve velkem kruhu kolem z roku 1995. Moc pekne. Sice se neumi prepnout na Letni cas, takze se zpozdoval o hodinu (chacha), ale jinak umi i datum, rovnodennosti, vychod zapad a tak. Hodiny jsou arabskymi cislicemi (nase), zbytek znaky ze zdejsi starobyle kultury. Vic se mi z litevstiny rozlustit nepodarilo. Paradni.

Pamatky a stavby na Kose: par drevenych prkynkovych domku, cihlickovi kostelickove, sem-tam pamatnicek ci pomnicek z valky. Celkem pekne naplavky a mola.

Mesto Nida zije hlavne turismem a zajmem o jantar. Klasicky litevsky je vystavene z nizkych rodinnych domku, vicepatrovych budov jsem videl jen par. Vkusne zasazene do krajiny, take typicky ciste. Navstivil jsem tu galerii/muzeum jantaru a hledal pitnou vodu, neb mi uz rano dosla.

S vodou to tu neni snadne. Pani za pultem busovych linek se se mnou neparala a na mou prosbu o natoceni vody me odkazala do "shopu". Hm. Turisticke infocentrum! Zavreno. V nedeli. To dava smysl. Hm. Restaurace? Moc plne. Zridlo nekde? Hledal. Nevidel. Ha, WC! A jen za dvema rohy! Prichazim, starsi manzelsky par posedava pred vstupem. Ukazuju flasky: "Laba dian, prasom geriamas vanduo?" Tvari se ochotne, a pomalou rustinou mi vysvetluji, ze tu Net choroso a ze mam jit kamsi tam. Eee... Ok, pan bere vlastni kanystrik, kolo a uz me vede o ulici dal. Tu je pumpa a nekolik obyvatel si take odnasi vodu. Dozvidam se, ze v cele dolni Nida neni v bytech dobra voda. Jake pohodli pit z kohoutku doma! GPS pumpy: 55°18′14.1″N 21°00′11.14″E

Jeste musim zminit kormorany, neb jsou tu duleziti. Jsou to ti ptaci co lovi ryby, dokzi se stremhlav potopit az do 30 m a tam uplavat dalsich 50 rovne. Husty. V 90. letech si tu v jednom lesiku udelali 40 hnizd a dnes jich maji 3700. Jejich populaci pry uz redukuji. Stavi si hnizda na vrcholcich stromu a jejich trus je tak kysely, ze jak kajdej, strom sesycha. Postupne tim za sebou vlastne nechavaji les posrany k smrti. Checht. Podivat se na to vsechno muzete ze spesl vyhlidky hned u silnice, za vesnici Juodkrantes.

Po tomhle vsem uz beru jen do ruky svacinu, nasledne caru celou Kosou zpet na trajekt. KDE HODINU STOJIM 2,7 km DLOUHOU KOLONU. Prejezd do NP Zemaitia se mi tak mirne protahuje a puvodni plan jeste vecerni prohlidky a ranniho odjezdu hned dal pada.

Zvlastni chovani litevcanu za volantem pokracuje: kdyz v kolone pred trajektem pojizdim jen tak bez motoru zvolna z kopecka (10 m prede mnou snura aut, neni kam se hnat ani kam odbocovat), ridici za mnou to nevydrzi a asi pet aut me na plynu predjizdi, aby se vzapeti zase ubrzdili prede mnou. Owkej. Dalsi vec: oprava silnice, provoz jednim pruhem, semafory. Nevahaji vyjet z kolony a vjet do cervene, na plynu rachotit rozbitou silnici a dohanet zadni voj tech, co odjeli na zele.Read more