Vlčoun

Pilot. Traveler. Acro yogi. Life explorer.
  • Day14

    Prelet na Palawan - Sabang

    November 5 on the Philippines

    Podle rady Fredyho z 1peace vy nechávám cele Cebu a mam v planu doletet na Palawan, dopravit se do vesnicky Sabang na prohlidku podzemni reky, a druhy den pokracovat do mestecka Port Barton, kde je to pry moc hezke misto. Tam chci stravit dva dny, a dal se uvidi - budto do San Vicente, nebo El Nido. Rad bych take videl Coron, ostrov severne od Palawanu. Dny rozvrhnu podle atmosfery mist a chuti cestovat.

    Cely den od rana mne tedy ceka cestovani, spousta časových prostoju... Z hotelu na molo, fast boat do Cebu city. Na letiste. Letadlem na Palawan. Venku cekani na van do Sabangu. Transfer na terminal vanu. Cekani na odjezd. Odmenuji se značkovým cokodonutem, nic moc. Dve hodiny drncani ve vanu na nerovne ceste. Vybirani ubytka za jizdy pri stejně nerovnem signálu.

    10minutova prochazka pri pobrezi, tusenem jen diky zvuku priboje. Zahrada s bungalowy a romantickym osvetlenim. Hledam recepci. V restauraci/recepci sleduji divoke prase, hledajici dva metry ode mne neco na zub. Spagety s omackou za 200 p a mango shake me povzbuzuji. Desne vedro. Komari. Vtirava kocka, snazici se mi krast jidlo. Vzpominky na Limusku a jeji trpelive loudeni u jidla. Je tu oprqvdu prijemne. Jake to bude za svetla?

    Beru pokoj za 1200 na noc, ma klimosku, coz fakt potrebuju. Aha, funguje jen od 21 do 06 hodin. Tak musim pulhodku pockat. Protahnout, zacvicit. Sprcha. Sakra! Malem slapu na zabu, trunici na prahu koupelny. Odmita se hnout. Hazim na ni rucnik, obaluji, vynasim ven. Tvari se urazene. Klimoska nefunguje. Oblekam a jdu do recepce. Pani vola pana, oba jdou nekam za roh. Klimoska se rozdrnci. Skoro prehlusuje i rachot diesel generatoru...

    Zkousim usnout. Tralalaaa... Spim. Nespim. Pa pa ram paaa... Ted?

    Na 1 noc takovou dalku do Sabangu kvuli podzemni rece, chranene UNESCO - doufam, ze bude stat za to...
    Read more

  • Explore, what other travelers do in:
  • Day13

    Bohol - prej... eh, zpet do Tagbiralanu

    November 4 on the Philippines

    Boure a lijak s nadale protekajici strechou rozhodly, ze z 1peace dnes odjedu. Boris mi sice nabizel noc zdarma nahradou, ale uz se mi chtelo neco podnikat. Navic, spocital jsem dny a zas tolik jich nezustava.

    Bohuzel jsem ztratil pulden, nez prestalo prset. Na silnici si stopuji trikolku na stanici busu. Vystupuje se mnou takovy hubeny padesatnik, obleceny do bileho svátečního. Davame se klasicky do řeči, jde do kostela hrat na kytaru, ohoo! Jeho anglictina je dobra, probíráme zivot tady, v Evrope, politiku, Americany a valky, zkratka velky rozhovor v malem meste :). Rikam si, za tohle absurdne-bajecne setkani ta hodina cekani na bus stala...

    To ještě netuším, ze jakmile odejde pan, zacne se me vyptavat vylozene starenka, sedici na schodech u obchodu/obcerstvovny. Nema anglictinu ani dobrou vyslovnost, ale o to vetsi zajem si povidat a dozvidat se věci. Jeji hlavni tema je mistni farar, z Norska, ktery se nemuze vratit domu, protože nema dost velký prijem z cirkve na koupi letenky za 50 tisic pesos. Proste osudy.

    Bus prijizdi od namesti, pomerne narvany, skoro sama omladina. Pani me cpe dozadu na pětku, ze tam budu jako na super miste. Uzasny. A mam misto u okynka, batoh na kline. Zda se, ze jede pryc asi cely skolni okres. Kazdych doslova par metru nekdo vystupuje nebo spise pristupuje, za par minut uz lide stoji v ulicce. Rikam si, ze timhle tempem se do Tagbilaranu jen tak nedostaneme. Muj puvodni odvazny plan A nechat se vysadit cestou a odbočit si na 2 hodinky do parku Nartounu se timto hrouti. Na hlavni pobřežní silnici sice zrychlujeme, leč ne dost.

    Do pristavu v Tagbilaranu vjizdim trikolkou az po pate hodine, coz se zahy ukazuje jako pricina zhrouceni planu B - totiz vzit první trajekt, preplavit se na noc do Cebu city a rano preletet na Palawan. Vsechny trajekty vsech spolecnosti jsou pro dnesek vyprodány. Jo, filipinci se vraci ze 4denniho volna... Vedel jsem to, ale doufal. Holt neny. Jesteze jsem nerezervoval zadny let ani hotel. Clovek ma hned vic svobody i penez. Cas na plan C.

    S partou asi 6 mladych cestovatelu se zkousime domluvit o nabídce zvlasrniho chlapikayktery nam zkousi prodat misto na privatni rychle lodi na Cebu. Dostali bychom se pres more jeste vecer, misto 500 za 1500, ale mohl bych odletět uz rano... Detaily nabidky se ale meni s rychleu vetou, a rychle dochazi ke zmatku. Do toho kolem nas proudi davy, my zkousime ulovit dalsi pasazery, protoze lod ma pry kapacitu 10... Nabidka pro nas prestava byt zajímavá v okamziku, kdy se chlapik podrekne(?) ze lod popluje do mesta Oslob, misto do Cebu city. To je vice jak hodinu cesty taxikem ci busem, a o pulnoci tohle nikdo z nas absolvovat nechce. Ja mel sice Oslob a jih Cebu puvodne v planu, ale... Palawan vitezi, počet dni do odletu neni nafukovaci. Cebu skrtam.

    Nemam z chlapika ten správný pocit, proto ostatni nechávám dalsimu vyjednavani a jdu si koupit listek na zitra brzy ráno. Jakmile ho mam, kupuji pres mobil letenku ze Cebu na Palawan. Bohuzel zrovna nefunguje dobre spojeni s Paypalem, takze za dávám platbu kartou - coz znamena odeslat, vyndat lekarnicku, z ni spendlik, spendlikem simku z iphonu, dat ceskou, pockat na pripojeni, prijmout potvrzovaci sms s kodem, prehodit zpet filipinskou sim, zadat kod a odeslat platbu. Uf. A to cele na lavicce mezi 50 lidmi, cekajicimi ve vecernim vedru na trajekt. Nekteri do rana.

    Po tomhle upocenem shonu se jdu odmenit prvnim jídlem od rana. V Ande koupene pecivo jsem zapomnel vedle te pani na schodech... Davam si dva vajickove burgry, teple jidlo v zaludku je prima.

    A znamou trasou do meho predesleho hotelu Blue moon. Dindi me poznava, dostavam vedlejsi pokoj, uzivam si luxusu civilizace.. Treba pitna voda zdarma, klimoska, horka voda.

    Jo, filtr na vodu mi dobre nefunguje, netesnici tesneni pri sroubeni na zdrojovou lahev. Celkem skoda. Jsem tak odkazany na kupovanou vodu, stejne jako vsichni domaci.

    Na zal si jdu koupit par místních laskomin, treba balicek banana chipsu za 65 p. Jsou fakt dobre.
    Read more

  • Day12

    Bohol - Vstupenka do podmorskeho sveta

    November 3 on the Philippines

    Noc byla intenzivni a kratka. A dnes rano, po nocni tropicke bouri...

    Dnes jsem se vzbudil do raje.

    Vsude byl klid a mir, hrála prijemna muzika. K snidani jsem si dal zrale ovoce koupene vcera na trhu. Mistni psici se mi prisli pohladit - jen tak prisli, opřeli si celo o moji nohu, bez dotirani, bez ocekavani... Zavřeli oci... Chvili jsem je tak drbal, pak nastavili jeste zadek. Po chvili mi olizli ruku a odkraceli nekam za svym. Kdo z lidi byl vzhuru, vsichni usmevy usty i ocima, ze vsech zarila radost z toho, byt na svete a na tomto miste...

    A ja zjistil, ze stejny klid mam v sobě. Uz nebudu bojovat sam se sebou. Nic me neovlada.

    A ze se mi nechce tady z toho mista. Zítra dopo bych mel sbalit a jit, ale neumim si predstavit byt opet v civilizaci. A jet mezi lidmi, v hluku a smradu vyfuku... Jeste jeden den si tu dam.

    Prisedl si Cedric, instruktor potapeni. "Tak co, jeste neni cas na ponor?"
    "Myslim ze je. Muzeme dnes?"
    "Jasne ze muzeme! Jeste trochu zametu a sejdeme se za 30 minut."

    A tim zacala moje prvni cesta pod hladinu v zivote, s kyslikovou lahvi a ve slusivem neoprenku. Cele to pry bude cca na hodinku i s teorii, za 3200 p. Dole pri ponoru zůstaneme, dokud nam vystačí kyslik, nebo dokud budu chtit.

    Cedric pro me pripravil asi 4 papiry k procteni a podpisu, potvrzujici moji ochotu dobrovolne zemrit na ruzna rizika spojena s potapenim. Dale sklenici s vodou a instruktazni serii obrazku. Na nich mi postupne demonstroval, jak se budeme chovat k podmorskemu zivotu a co budeme a nebudeme pod hladinou delat, abychom ve zdravi prezili. Hydrostaticky tlak a dutiny, spravne dýchání, nateceni vody do masky, vytrhnuti hadice s regulatorem (dejchac vzduchu) a jeji vyprazdneni od vody.

    Po teorii jsme se oblekli, prinesl vybavení, lahve, navesil to na me a slo se na plaz. V melke vode jsem si vyzkousel vsechny ty situace, a po ohromnem uspechu jsme prifoukli vesty, otočili se na zada a jako dve bojky kopali nozickama smerem k 200m vzdalenemu koralovemu utesu.

    Ponor samotny jsme zacali asi ve trimetrove hloubce. Byl jsem na sebe hodne zvedavy ohledne profoukavani usi kvuli vyrovnani tlaku, ale bylo to naprosto v pohode na první dobrou a po celou dobu. Cedric me celou dobu drzel za ruku nebo nejake madlo na veste, urcoval smer, pomahal mi dopredu a reguloval vzduch ve veste, abych moc neklesal ani nestoupal. S tim jsem mel jako zacatecnik nejvetsi problem - nadechnete se moc a zacnete stoupat, nadechnete se malo a neni to prijemne. Vydechnete ulevne a zacnetene klesat ke dnu... Urcite bych ocenil dalsi zatez, protože vetsinu casu jsem nechtene stoupal. Take mi zcela spravne nesedela maska, takze jsem mel porad nos ve vode a kazdych par minut musel bublat, abych ji dostal ven.

    Az na tato nepohodli to byl zajimavy, sportovne - poznavaci zazitek. Cedric tu znal kazdy kamen a rybu, ukazoval mi zajimave tvory, ktere bych normalne prehledl, krizoval prostorem, dokud nenasel, co hledal. Podmorsky zivot v miste jsem tedy poznal dosytosti a co do potapeni se take vyblbnul. Pozdeji mi Cedric sveril, ze jsme byli v 18 metrech, tedy maximu prvniho ponoru, a meli velke stesti na urcite ryby; ze jednu konkrétní hledal uz 9 dni - a objevil ji az ted se mnou.

    Dalsim prekvapenim pro Cedrica i ostatni zkusenejsi potapece u vecere bylo, ze jsme pod vodou stravili presne 61 minut, dokoncili cely okruh az k plazi bez vynoreni... A ze mi zbylo kysliku jeste o něco vice nez jemu. Bezne pry zbyde 50 baru, ja mel 73, Cedric 71. Zrejme slusnej oddil no. Pra jsem byl dostatecne klidny a moje telo vyuziva kyslik efektivne. Skoro mi neverili, ze se potapim poprve. Ale fakt jo.

    Sprcha, prikryt se v pelechu - trochu jsem prece jen vychladl. Vecere. Opet postel. Dnes zadne ponocovani :), přeci jen uz fakt potrebuju dospat deficit.

    Opet se rozprselo, a opet mi kape na podlahu. Skoro i dost. Vyklizim radeji skrin, presouvam boty, batoh i postel. Spat mi moc nejde, i pres dest je prilis vedro.... Chjo.
    Read more

  • Day11

    Bohol - Caumantad waterfall

    November 2 on the Philippines

    Pocasi je stale krasne, skutr mam jeste na dnes, zítra nejspis odjizdim - to je na dalsi celodenni vylet!

    Volba pada na petihvezdickovy vodopad, takze u nej i koupacku, lehacku, konecne bude i trocha toho cteni a dopsani denicku. Lepsi nez se nekde v koute uzirat a okousavat si nehty.

    Cesta je prach a sterk a udusaná hlina... si zpivam, kdyz odbocuji ze známé hlavni silnice na mountain road "do neznáma". Navigovat se muzu jen podle popisu z 1peace, protoze papirova mapa ani Mapsme tento vodopad nemaji. (Doporucuji vynikajici Mapy.cz, ktere maji i na Filipinach necekanou presnost a velmi dobre vykresleni. Bravo!) Prekvapive ale staci ujet par km, kdr stejne neni kam uhnout, a dale me vede nekolik ceduli, pres nekolik vesnic. Parkrat se doptavam, kontroluji smer... Jinak je cesta jak vejce vejci podobna vcerejsi - vymoly, krajina, usmevavi, zvědaví, mili lide, mavajici deti... Uzivam si to.

    Skoro necekane se na kraji dalsi vesnice vynoruje budka se vstupnim poplatkem. Jako vsude, i zde si zapisuji jmeno, narodnost, datum vjezdu. Pas ale nikde nechteji, takze pisu proste Vlcoun nebo Wolfik... Dostavam instrukce kam dal, prani krasneho zazitku a zamavani.

    Po dalsich dvou kilometrech vjizdim na betonove parkoviste. V budliku sedi kluk a holka, zdr se opet zapisuji. Nechávám skutrik ve stinu a jdu taky mezi stromy, pesinkou, za zvukem zurčící ricky.

    Jeden mostik, druhy, malebna dzungle okolo. U vodopadu par stolecku se zidlemi k pouziti, plus nezbytny bambusovy pristresek. Je tu asi 20 lidi. Particka filipincu se koupe v jezirku pod vidopadem. 2 bili kluci tezce vybaveni kamerami, stoji a koukají. Davam se s nimi do řeči. Jsou to youtuberi, nataceji cestovatelská videa o Filipinach a zivi je to.

    Jdu se taky vykoupat. Dno je kamenite, klouze. Nic moc hloubka. Nechavam se masírovat vodopádem a po par minutach vyhovuji zadosti youtuberu o vyklizeni prostoru, aby si dronem udelali zabery bez lidi. Proc ne. Zarazi me ovsem jejich jednani o minutu pozdeji, kdyz skupinku filipinskych turistu "zadaji" o chvili strpeni slovy "nechodte tam, nevidite ze natacime video?" Frikulini jedni moderni...

    Průměrné interni hodnoceni vodopadu se dost zvedá po vrácení se 100m nazpet, k lagune, do niz spada asi 5metrovy vodopad ze stejne ricky. Vypada to tu trochu jako na Stribrnem jezere, mixle Indiana Jonesem. Hraju si tu, plavu a skacu asi hodinu.

    Pak cteni a lenoseni v bambus chysi, pokec s filipincem a jeho rodinou, ktery se jen tak dal do reci, zkonzumovani cokosusenek Bingo a hele! Jsou 3 odpo, nejvyssi cas odjet, abych byl do tmy v Anda. Vsak mi tu komari nedavaji nic zadarmo.

    V Anda vracim skutr do Coco loco. Objevuji se se slovy "is this place for having the famous coco burger?" a pani domaci se smeje a vita me. Coco burger je vegansky, plny zeleniny a - misto masa ma nakorenenou, marinovanou kokosovou duzinu! Podava se s hranolkami a je naprosto luxusní.

    Zpatky to beru pres trh, 4 banany a mango, svezeni motorkou za 30p k odbocce na 1peace a po par krocich me vyzvedává Roberto, mladas pomocnik / kuchar na ubytku. Vraci se z basketbalu a je nadseny, vyhrali.

    Po klasicky studené sprse uz jsem jen tak na malou veceri, pivo a spat, ale je to jinak...

    Sedame si v 9 vecer s klukem z Finska ven na terasu. Hovor plyne, on nacina dalsi litrovou lahev piva, noc ubíhá. Je pul 4 rano, Fin ma vypito 5,5 litru a ja se citim sice unavene, ale hodne prijemne. Probrali jsme zivot, vztahy, vnitrni svet a ego, ayahuasca a tma ritualy, touhy a zavazky, armadu a valku (slouzil ve Finsku), finskou rapovou scenu, EU, vegetarianstvi, ekonomiku, letani i moje posledni udalosti.

    Na konci, pri louceni, mi o me rika dve osobni veci: prvni me potesi, druha naprosto zaskoci a zamrazi. Ale sedi to. Neuveritelne.

    Opet smekam nad kouzlem proudu zivota, ktery vam na druhem konci sveta do cesty prihraje uplne neznameho cloveka s dost odlisnym zpusobem zivota v dost odlisne zemi... A přesto - nebo prave proto? - si presne zapadnete, ve chvili, kdy to nejvice klici.

    Nemam slov. Uklona, odchod do saten. Jo, leje. Nadherna tropicka boure. Za tech pár metru jsem promocen na kost.

    Usmivam se.
    Read more

  • Day10

    Bohol - Chocolate hills a Danao adv park

    November 1 on the Philippines

    Po probdele noci rano zkousim alespon na hodinku dospat, lec nedari se. Vstavam v pul 8 a od majitele Borise si vyprosim horkou vodu na svou posledni kasi a caj.

    V 9 vyrazim na skutriku, namazanej, dlouhy rukav dlouhe nohavice, na celodenni výlet. Ceka me minimalne 150 km, časová polovina z toho po nezpevnene ceste (tu nazyvana mountain road). Ne ze bych se citil na dusi i na tele zrovna pripraven, ale v takovem stavu je lepsi neco podniknout...

    Cesta ubiha bez problemu, slunce vesele praží, obcas se zastavuji napit ze zasob, nebo vyfotit silnicni scenerii. Pripadam si na celem světě jako jediny bily turista.

    O 90 min pozdeji... Prvni zastavka: Chocolate hills viewpoint. Odbocka z hlavni, zaplaceni vjezdneho 50 p, 2 minutky na kopec na parkoviste. Je tu rusno. Obchudky, policajti, nevidomi maseri, turisti. Ponejvice typ Selfickari. Takova filipinska klasika.

    Davam svacu z peciva zakoupeneho vcera, zarazuji se do fronty a stoupam schody na vyhlidkove misto. Cekal jsem vic. Ne ze by to nebylo roztomily, kulate kopecky jak od zmrzlinare, ale rychle se to okouka, a za 1,5 hodiny jjzdy to nestoji. Dole casova kontrola, konzultace mapy. Ano, Danao bych mel stihat a do setmeni byt v klidu doma.

    Na silnici jeste kupuju banany k obedu. Prekvapuje me, kdyz cenu 60 p za kilo neusmlouvam. Cena jak u nás, ale pani se jenom smeje. Pry drahe jak v Evrope, chichi!

    Napodruhe trefuji odbocku na "opravdovy venkov Boholu", do nejchudší oblasti u mestecka Danao. Tezko dosazitelna, kopcovita, nepříliš urodna. Podnikavy starosta tu behem poslednich let nechal postavit park adrenalinovych atrakci, cimz cely region pozvedl financne i do povedomi, a místním lidem dal praci.

    Cesta typu polnacka je velmi hrbolata, samy vymol a kamen. Obcas si rikam, zda to skutrik da, ale jede spolehlive. Krajina je nadherna, svezi, pohledy na vzdalene kopce a udoli stridaji ryzova pole a zapadle vesnice. Pro mistni jsem velka atrakce - bily chlapik na skutru, vyzubeny v helme, se tudy asi často neprohání. Mavani, usmevy, halekani mne provázejí celou trasu. A ja tu roli hraju a uzivam si ji - salutuji, pokyvuji, zdravim jako prvni, projizdim opatrne a s respektem... Proste se snazim být lidsky, jsem koneckoncu na návštěvě u jejich prahu. A celou dobu se citim naprosto bezpecne a klidny. Neni duvod se tu bat o zivot, naopak.

    Kdyz vyjizdim z venkova opet na lepsi silnici u Danao, skoro je mi to lito.

    Prvni vec, ktera mne v Danao prasti do mozku, jsou smerove cedule k parku - konecne! Navic je temer cela cesta i na krizovatkach po obou stranach vyzdobena barevnymi trasnemi, vlajeckami, mavatky. Krasne ukazatele bZjistuji, ze jsou nastříhané z odpadniho plastu. Dost dobry.

    Po prijezdu k brane a welcome office platim všudypřítomné vjezdne, vyptavam se, jak to chodi, a laskuji s milou, ale dost unudenou recepcni. Jsem tu naprosto sam. Tak jsem ji alespon osvezil odpoledne par vtípky.

    Na skutru od brany je to jen minutka k budce s listky. Tady si zaplatíte konkrerni atrakce, o nez mate zajem. Pak je navstivite v jakemkoli poradi. Ja mam jasno - dve nejadrenalinovejsi. "Suislide", coz je ziplajna, a "Plunge", neboli obri houpacka s pry nejdelsim volnym padem na svete (79 m). Pani u pokladny se me pta, zda jsem si OPRAVDU jisty, ze na ryto dve chci jit. Pta se mozna povinne, mozna, aby trochu atrakci vybudila. Ujistuji ji, ze ANO, ze letam s letadlem a vysek se nebojim. Jsou mi tedy prodany listky za 700 p na ziplajn a 350 na Plunge.

    Na listku mam napsano "Mr. Wolfek" :)).

    Nejprve zipline. Jako clovek trochu znaly veci bedlive sleduji vybaveni, pocinani i stav personalu a atrakce. Maji to zmakle, muzu jim verit. Upnou me do takove lehaci vesty, zacvaknou k ocelovemu lanu, nataženému pres siroke ricni údolí. 3, 2, 1, jedem. Krasne to svisti, natacim video, koukam se dolu, vlevo, vpravo, a uz se blizi konec. Hergot, jak oni me vlastne zpomalej?? Ceka tam chlapik, ma v ruce tyc polozenou na lane... A uz to skube, mobil jsem udrzel, dobrý. Jdu 50m nahoru na dalsi stanici, odkud me posilaji zpet na spravnou stranu udoli. Porad se mw ptaji, jestli jsem si "enjoy ride", a ja to chvalim, nebot nemam to srdce jim rict, ze to pro pilota, lezce a paraglidistu bylo vlastne jenom tak fajn. :)

    Na Plunge jsem treti ve fronte, takze sleduju, jak se předchůdce vzdaluje dolu, houpe se, je vytahovan nahoru, vtažen zper na mustek. A celou dobu je jak models ropazenyma rukama soustredeny do fotaku, jak ho nataci jeho kamarádi.

    Zpáteční cesta uz je jenom zpatecni. Dost zdlouhava, zadek mam straslive osezeny a opoceny, pomalu zacinam ziznit a jsem rad, kdyz tesne po setmeni dojizdim do oblibeneho Coco loco v Ande, abych si dal kokosovy hamburger! Ano! Vegansky burger v nejleosi kvalite a chuti, jaky jsem kdy jedl. Kokosova duzina upravena tak, ze vypada jak maso z reklamy.

    Ackoli najedeny, zucastnuji se jeste v 8 vecer pravidelne rodinne vecere na ubytku, kde se vtipkuje na zname tema muzi, zeny a horke podnebi.

    A ten Plunge? Byl fajn. Nejvic jsem si na nem uzil, ze jsem cele 3 vteriny volneho padu myslel jen na priblizujici se zem. Poprve za cely den jsem byl, alespon na chvili, schopen vypnout bolestivé myslenky z nocniho chatu.
    Read more

  • Day9

    Poklidny den, krutá noc

    October 31 on the Philippines

    Spal jsem dlouho a dobre. Snad prvni noc na Filipinach, kdy jsem si dostatecne odpocal. Usinat při sumeni vln byla parada!

    Po rannich ritualech a - hura! joze na travniku u more jsem nekdy v 11 sebral snorchl a ploutve. Od mistniho potapece Cedrica jsem zjistil, kde se nejvic nakoukam, a do 13 hodin plavcil a cucel na rybicky.

    K utesy to byla pres 200 metru streka, alespon jsem potrenoval kraula. Nemit ploutve, musel bych proti mirnemu prilivovemu proudu celkem makat. Takhle jsem na nej jeste pohodlne stacil, a zpatky se "vezl". Dojem z mistniho podmorskeho zivota bylo opet mirne zklamani, neb si dosud pamatuji uzasnou barevnost Menjangan island v Indonesii. Tady byly koraly opet sedive, rybicek dost, ale nehyrily zrovna barvami. Ovšem zelvicky! :)) Tedy, metrove ci vetsi, ale roztomile. Byly hodne opatrne, nepustily si mne bliz nez na nekolik metru. Jim stejne stacilo mavnout ploutvi a frrrnk...

    Po dvou hodinach plavani me osvezujici vlazna sprcha (ohřev slunecni, cili vecer uz studená) poslala se natahnout. Pri poslechu audioknizky jsem usnul jak kote.

    Vzbudil me hlad. 1530, dve hodiny do setmeni. Nějakou dobu jsem vahal, zda si dat jidlo tady, nakonec vyhrala touha objevovat.

    Pujcil jsem si v ubytku motorku poloautomat a vyrazil drkotajici polnackou na hlavni silnici. Zaradit se do provozu uz byla rutina, ale myslet po skutru na razeni, a ze brzdu mam na prave noze, chtelo zas pouzivat mozek. Souzneni se strojem nepomohlo ani to, ze na me dlouhe nohy nebyly staveny operky - pripadal jsem si, ze porad klouzu po sedle dopredu. Kdyz jsem si pak spalil vnitrni stranu chodidla v zabkach o sirokou prevodovku, mel jsem jasno, ze chci nekde sehnat klasicky skutr automat.

    Zastavil jsem se proto v Trip advisoru doporucene Coco loco restauraci / ubytovne / pujcovne a udelal jsem dobre. Pojedl jsem vyborny humus se zeleninou a plackou, pujcil si od nich dobry skutr, ktery zrovna majitelka umyvala, zapil vedro kokosem a mile si popovidal s osazenstvem. Maji dobrou anglictinu a takovy ten primy, rodinne-pozorny pristup, ktery znam treba z venkovskych reckych taveren. Zavezli mi navic skutrik večer do ubytka, abych nemusel zitra rano zase jezdit sem.

    Dve hodinky cteni a plkani ve 1peace se prehouplo do vecere, jime zase spolu, ucime se v 5 jazycich vtipkovat o vedru. Proste nadhera na všech frontach...

    A aby byla na svete rovnovaha, prozil jsem nejhorsi noc za poslednich par mesicu. Ani minuta spanku, zato dlouhy chat do CR. Na osobni rovine bolest, smutek, frustrace... Raj se mi rozerval pod rukama.

    Happy Halloween!
    Read more

  • Day8

    Bohol - Anda, mir a klid na prvni nádech

    October 30 on the Philippines

    Kdyz jste nekde "doma", poznate to s pr vnim úderem srdce. Všechno do sebe zapada - obraz, zvuky, vune... Jsou to vlastne malickosti. Jako treba proudeni vanku mezi listy stromu. To, jak se na vas podiva nejblizsi clovek nebo zviratko. Tvar nasypanych koralu mezi sterkem na cesticce... Barvy obleceni, susiciho se na snure... Zpusob, jakym se vlny blizi omyt plaz... Pisnicka, nevtirave se linouci z repraku, vystrceneho oknem. Vse se prolne, a člověčí duší zachveje dokonalost - nadhera jednoho, jedineho tepu srdce.

    Ja takove misto nasel. Je u mestecka Anda, jmenuje se 1Peace a pokud o nejakem miste mohu rici, ze ma pozitivni vibrace, je to tady.

    Ale to predbiham.

    Rano se kopu z hotelu az v 10 a pani ve vyvarovne na rohu se mi smeje, ze chci snidani: "U tuu lejt srr!" Tak tedy nudle a nalozenou morskou travu, coz mi moc nejede, ale snad je to alespon zdrave. Chut si vylepsuji v pekarne vedle - 4 kousky sladkeho pečiva (jine snad ani na Filipinach nedělají) me opet stoji 20 p a ja pojimam podezreni, ze v pekarnach prostě vse stoji 5 p za kus.

    Tricykl me za 30 p veze na bus terminál, kde chci najit dodavku do Anda. Tahle oblast ma pry krasne plaze, snorchl, potapeni, morske jeskyne. Takze vstrebavat bude co. Cesta mestem je spinava, smradlava a hlucna. Zpestření mi poskytují ostatni tricykly - téměř kazdy z nich ma vzadu nějaký citat z bible nebo nabozensky text, a je to legrace: "Buh zehnej nasi jizde" nebo "Se mnou jezdi Ježíš" u mne vedou.

    Terminál je takove vetsi nadrazicko, obchudky s pochutinami, ovocem, sperky, tricky. Celkem snadno za pomoci naháněče nacházím jednu z dodávek pro 9 lidí, která jede směr anda. Odjíždí až za 0,5 hod., takže čas vyplňuji nákupem několika banánků, dvou mandarinek a sledování místních, Kteří sledují basketbalový zápas. Basketbal je mimochodem sport č. jedna na Filipínách. Což je s podivem, protože Filipínci jsou vzrustově dost malý národ.

    V dodávce sedím vedle řidiče, naštěstí sám, takže mám dost místa na nohy na batoh. Cesta ubíhá svižně, pobřežní silnice místy nabízí i velmi romantické pohledy na mořské zátoky a pláže. Já dílem pospávám, dílem se snažím vymyslet nějaké ubytování. Protože ale signál každou chvíli nejistý, celkem brzy to vzdávám.

    Z původních 2 hod. náš řidič si stihl přijet do cíle za hodinu 40 min. Vystupuji skoro jako poslední, před centrem turistických informací, umístěnému v budově na pláži v srdci anda. Pláž se mi líbí zejména tím, že jsou na ní obrovské rozložité stromy, poskytující příjemný stín. Pod ten nejbližší si sedám a pěkných pár minut jenom tak jsem a vstřebávám. Několik Filipínců se koupe a dovádí s dětmi na čáře přílivu. Cítím se tu dobře. Tady se mi bude líbit…

    Je 13:38 a já beru mobil a začínám hledat to pravé ubytování. Chci bydlet rovnou na pláži, v nějakém hezkém, klidném místě, kde bych mohl relaxovat šnorchlovat. Zároveň bych rád měl vlastní pokoj.

    O 2:20 později se nacházím na polní cestě mezi silnicí a pláží. Jdu sám, hladový, unavený, mírně frustrovaný, spálený, zaprášený. Za sebou vám několikakilometrovou jízdu s anda k vybranému obídku – o kterém nikdo z místních ovšem nic neví, A které jsme s panem taxikářem a jeho manželkou, kteří se opravdu snažili mi ze všech sil pomoci, prostě nenašli. Ve 4 sousedících rezortech bylo buď plno, nebo naprosto nesmyslně draho, v jednom případě se mi nelíbila atmosféra.

    O 0,5 hod. později s trochou vnitřního neklidu (je totiž už před 5. hodinou odpoledne, což znamená, že se blíží soumrak) prichazim na úžasně vypadající místo. Sedi tu postarší muž s evropskymi rysy. Tento rezort je prý zavřený, nefunkční. Mám jít vedle, ukazuje rukou směrem po plážích. Děkuji a odcházím po písku nízkou zídku mezi dvěma rezorty.

    A jsem tu. Je tu takový poklidný ruch, pohyb beze spěchu. Muzika hraje, na dvoupatrové dřevěné věži jsou zavěšeny hamaky. Několik lidí posedává na zápraží a popíjí. Na pláži se někdo opaluje, z mírných vln vystupují 3 potápěči. Mezi hlavní budovou a pláží je travnatý plac, Na něm polehávají psíci a pase se koza. 4 bambusové relax přístřešky a na všem ulpívá tak krásný pokoj a klid...

    Majitel je belgičan, kluk tak v mém věku a má naprosto výborný, vyrovnaný výraz a pohled. Vysvětluje mi, co a jak. Dělají to snídaně, obědy i večeře. Večeře je vždy společná, rodina. V hlavní budově je bar a dlouhý stůl, kde si všichni sednou a vzájemně si podávají mísy s jídlem. To se mi moc líbí. K dispozici je šnorchlovací vybavení a lednice s nápoji. Kdo si co vezme, na to si udělá čárku v chlívečku podle pokojů a je to.

    Tenhle rezort si pamatuju z nabídek na booking.com – tam se prodávala jen lůžka ve společném pokoji. Naštěstí realita nabízí i samostatné domky, nebo pokoje s větrákem. Jeden pokoj dostávám, házím na sebe plavky a jdu se přivítat s pejsky a s mořem.

    Při večeři se se všemi vítám seznamují, vypadá to na ohromně fajn partu. Všichni jsou podobně vyklidnění a naladění. Je tu Japonka, Filipínka, mladý pár z finska, potápěčský instruktor z Francie a dvě rodinky, také Francouzi. Vypomáhá tu mladý kluk Roberto, místní z boholu. je vtipný a neuvěřitelně pozitivní.

    Na tyhle Filipíny jsem se těšil a doufal, že takové opravdu existují…
    Read more

  • Day7

    Nevsedni presun na Bohol

    October 29 on the Philippines

    To mate tak. Nekdy se holt pul dne balite, pak pul dne cestujete autem, letadlem, lodi... A je to jen unavne, zdlouhave, upocene, hladove, ziznive. Nejiste. Zpozdene. Proste "ztraceny den".

    Pak vkrocite jinam. Do jineho proudu. Ucitite zvláštní dotyk nekde vzadu nad hlavou, jak vas vede neviditelna ruka. A behem pul hodiny se stanete soucasti drobnych, ale silnych udalosti, ktere vam uplne vynahradi cely den...

    Co bych si chtel z tohoto dne zapamatovat a sem vypichnout?

    - Krome koupene letenky na ostrov Cebu jsem nemel zadny pevny plan, kde skoncim. Behem hodinoveho preletu jsem poprve otevrel Lonely planet a dival se, kam se vydat. Po pristani jsem u informaci zjistil, ze se casove dokazu dopravit trajektem na sousedni Bohol, a moooznaaa ho pak i celý prejet na vychodni pobrezi, do oblasti kolem mestecka Anda.

    - Taxikar byl mlady kluk, poctive meril taxametrem, dobre jsme si popovidali. Klickoval tak, ze by prazsti taxikari bledli zavisti.

    - Pier 1 neboli odjezdove molo nejen na Bohol, terminal 1, je hodne rozsáhlý komplex. Pro mistni je to neco jako jet busem. Jenom vas zkasnou o vstupni poplatek a 2x projdete bezpecnostni kontrolou jako na letisti. Lístky koupite pres silnici naproti terminalu, pak vam teprvr umozni vstup. Pry se vyplatí se pred koupi zeptat, zda je opravdu na lodi jeste volne misto, aby pak clovek nebyl nemile prekvapeny dlouhym cekanim na dalsi.

    - Podcenil jsem vodu, dehydratoval telo a dostal migrenu. Na letisti na dvojich wc netekla voda, takze muj filtr se do hry nedostal. Nez jsem si koupil pullitr petku za 25 na molu, uz bylo pozde.

    - Namorni plavba je věc osidna, a ani lodim se nevyhybaji zpozdeni. Ta moje mela 1,5 hod. z puvodniho vypluti v 1620. To mi bylo jasne, ze dalsi přesun po Boholu nestihnu a musim prenocovat v Tagbilaranu na jiznim cipu.

    - Cekani jsem si zpestril koupi vajickoveho burgeru a poslechem kapely nevidomych hudebniku, takovych peknych stariku. Hodil jsem jim do kasicky všechny drobne. Take si muzete dat hodne levnou masaz (150 p za hlavu a siji) od nevidomych maseru, primo na sedacce v hale.

    - Behem dvouhodinove plavby jsem zkousel zahánět migrenku dalsi vodou, pospavanim a sledováním Herkulese na video tv. Pokusy o nalezeni ubytování pres mobil selhaly na nedostatku kvalitniho signalu.

    - Ubytko vybráno u verejneho wc na parkovisti, 18 minut chuze. Po prosezenem dni jsem se chtel projit, a proto jsem neposlechl maminku a sel sam, v cizi zemi, cizim mestem. Po setmeni. Naprosto v klidu.

    - S usmevem odmitam nabidky motorkarskych a tricykl taxikaru, ze to mam par minut pesky. Lehounce prsi. Je to prijemne.

    - Na rohu hlavni od pristaviste opet odmitam odvoz, kdyz me za rukav taha mala ruka. Kouknu dole, tak 5leta usmudlana holcicka... Ale s krasnyma ocima... Ukazuje světově zname gesto "jist, jist". Aha, takze prvni filipinsky zebrak. Za ni, na schodech v podloubi, vidim zrejme jeji rodinu. Nejake drobne mam, lovim 10 p. A ona... Ona poskakuje k rodicum a tancuje u nich radosti. Tata se na usmeje, nezne a laskyplne. Vůbec ne jako nejaky "pasak" vyuzivajici ditete k zisku. Neskutecny moment. Lovim jeste jeden drobak a ze schodu se zveda jina divka, lezici oprena o matku. V jejich ocich čtu vdecnost, ale i strach - ze snad ucuknu...

    - Klickuji dvema, tremi ulicemi. A mistni zivot se mi odviji pred ocima jako film: kluci, hrajici nejakou pinkanou ve spinavem dvore. Cmoudici hromada odpadu a kokosovych slupek vedle zaparkovaného auta. Vyrostci upravujici motorku v dilne, smejici se necemu na mobilu. Projizdejici devcata, tri na jednom skútru - volaji Helou handsome! A pak se tomu pubertalne smeji. Muz a zena na motorce, on vepredu klec se slepici, ona v sukni, sedici elegantne obema nohama na jednu stranu. Babicka se dvema vnoucatky na zidlich, vsichni sledujici ulici jak televizi. Vnoucek vola: Helou, sir! Ja na nej pod dojmem filmu Helou, Hercules! Evidentne vi, protoze okamzite nadme hrudnik. Delam jeste poklonku babicce: Helou madam! A babicka se pobavila, az se zasmala a tleskla si. Tak tohle me bavi.

    - Hotel je dustojny, levny a kluk na recepci mluvi dobre anglicky. Jmenuje se Dindy, a ja odpadavam. Chapete... :) Zkousim mu to vysvetlit, ale co uz.

    - Sprcha, maly supermarket retezce 7eleven nabizi k jidlu... Instantni nudle! Jako odmenu za dlouhy prejezd pridavam dva coko donaty. Zajimava vychytavka: v obchode je nadrzka s horkou vodou, takze si nudle rovnou muzete zalit, a u dvou stolecku v rohu sníst. Ja jdu na hotel.

    - Pred usnutim podnikam nepříliš vydareny chat, a usinam těžko, trudomyslne a smuten.

    Tak to byl muj prejezd na Bohol.
    Read more

  • Day6

    Siargao - surfing a Sugba lagoon

    October 28 on the Philippines

    Den zacal ovesnou kasi z CR a odjezdem 300 metru s JRem pro surfboard na mou vyuku. Vůbec jsem nevedel co ocekavat, jestli me to bude bavit, zda se nahoře udrzim...

    Po prijezdu k mori hned vedle ve vsi mi nejprve na sousi ukazal, jak se na lopatu leha :), padluje, jak se vstava pres povel Ready! Up! a umisteni nohou. Vycekali jsme si par minut, nez se na muj vkus zivy priboj uklidnil, a opatrne, ja s nekolika odsedy na zadek, jsme dosahli nasedaci hloubky. JR vedle me plaval, vicemene vsude stacil, ja padloval a snazil se lezet na surfu rovně.

    Nasmerovat prkno ke brehu, cekat na vlnu, JR me misto padlovani roztlacuje... Ready! Up! Vstavam a... Jedu! Hahaaa! Roky obloucku na snowboardu se zurocily. Prvni tri vlny postupne davam, padluju ve svem cernem bambus tricku zpatky, a nejaci JRovo kamaradi se ptají, jestli fakt stojim na surfu poprvé. Rikam klasicky zert, je to dobrym instruktorem, povedl se...

    Pokrocilejsi faze surf vyuky znamena, ze zkousim sam dopadlovat na rychlost vlny, a odhadnout, kdy vstat. JR se venuje i vedle se snazici blondyne, ecidentne samouk. Taky neveri, ze jezdim poprvé. Na vlne se vždy vzajemne podporujeme potleskem a halekanim, atmoska jak v Austrálii. Dari se mi nicmene střídavě, po 1,5 hodine zacinam byt unaven. Posledni vlnu pak krasne chytam, dojizdim - pry - 70 metru a vlastne musim sam sestoupit, protoze se blížím k nejakym kamenum.

    Tak surf bychom meli, odškrtnuto.

    Sprcha, neplanovany usinaci odpocinek, a po 13. hodine sedam na skutr smer mestecko Del Carmen, odkud vyplouvají specialni lode do dalsi atrakce ostrova, Sugba lagoon. Ma to byt malebna morska laguna s krasnym koupanim a snorchlovanim.

    Cesta je bez problemu, vedro rekl bych az zhnouci a ja se po zaparkovani skutru mezi 107 ostatnich na placenem parkovistatku u pristavu vydavam obhlednout mistni obchůdky, ci maji opalovaci krem. Potrebuje ho zejmena muj nos. A maji, ale cena 350 p za 50 ml lahvicku se mi zda prehnana. Koupim v ubytku za 200.

    Pak je potreba vyresit hlad a spolucestující. Lod do laguny je totiz vždy pro 6 osob a stojí stejne, je to oficialni podnik a cena 1600 p. Muzu ji zaplatit sam a jet, nebo pockat, az se sejde dost zajemcu.

    Davam si zeleninove kari v ne prilis vábně vyhlizejici mistni jidelne, a jsem zklaman - ve vegetarianskem jídle jsou kousky hoveziho. Hohoo. Na nalodeni pak cekam pres hodinu, protoze na spatnem miste. Cekaci misto je vzadu za restauraci, kde je ofiko kancelar s prodejem listku.

    Schazime se 4 dospeli a dve deti, ja a jeden bodry Australan mame specialni "zahraniční" cenu samozrejme. Bez dalsich průtahu se nalodujeme a vyplouvame. Jde o podstatne rychlejsi lod, nez z meho predchoziho výletu, ale stejny typ - bangka. Jen vetsi a misto bambusu je z kovu a plastů.

    Frcime kolem mangrovniku, coz je romantika, a neustale nekdo foti. Ja si ostentativne uklizim mobil do igelitky kvuli vodni tristi, a pozpevuju si Vzhuru na paalubu daalky volaji... A desne me to bavi. Subjektivne mi cesta prijde docela dlouha, ale vic nez 30 minut to asi nebude. Cestou muzeme obdivovat (a fotit) mangrovniky, kulate kopce jako od zmrzlinare a jak proplouvame mezi utesy, objevuji se i vesnicky na vode, chajdy na kulech.

    Kdyz vplouvame do Sugba lagoon, je mi behem prvnich par vterin jasne, ze tady jsem spatne. Shrnu a zrychlim:
    - voda je zakalena a celkem studena
    - Na miste neni nic zajimaveho
    - Podmorsky zivot temer cista nula
    - Jedina atrakce je tu seskok z 3metrove drevene vezicky u mola, a to mi prijde za 500 p a dlouhou jizdu dost malo.

    Davam si alespon par set metru kraula uplnym ponorenim, abych tu alespon neco delal. Venku z vody sleduji asi 15 minut hromadu Filipincu, jak dovadi u skoku, nekolik turistu se obsriva 50 m tam a zpatky lagunou na paddleboardech, a za mnou cesac a malir pripravuje nějakou mistni krasku na foceni. Aha, uz prisel i krasavec, asi svatba.

    Nastesti nas brzy volaji zpatky na lod a cesta slabnoucim sluncem uz utika rychle a zatim neni chladno.

    Skutrik jako samojediny ceka na parkovisti. Startuji do pocinajiciho soumraku, ktery je tu v tropech po čertech rychly. Zpáteční cestu plus minus odtrpim v poletujicim hmyzu bez bryli, abych lepe videl na silnici a chodce. Ale frčí to pekne. Prijde mi, ze vyjelo dost omladiny, asi do mesta za zabavou.

    Zpatky v Dapa se hlasi hlad. Na pomoc beru opět Maps.me a koukam koukam, ma tu byt obchodacek! To by jeste mohli mit otevreno. Propletam se par ulickami, je to jak ve filmu... A najednou pekarna na rohu! Jooo! Okamzite otacim a rozjarene nastupuji k mlade slecne, která ma nadherny usmev (smeje se i ocima) a nejlepší anglictinu, co jsem tu zatim slysel - temer bez prizvuku, slusna slovni zasoba. Konecne muzu prestat mluvit jako retard. Nakup si uzivam a vuni peciva take. Konecne neco normálního k jidlu!

    Vecer zavrsuji o ulici dal v typicke malé rodinne vyvarovne. Kluk venku griluje, v kuchyni uvnitr vari ryzi atd, hoste sedi na plastovych zidlich a diskutuji u cuceni do mobilu. Pololamane se zdravím s hlavou rodiny, vysvetluji ze nechci maso. Zmatene a soucitne mi zkousi vybrat rybu :)). Je ro legrace, ale nakonex se dohodneme na hranolkach (ó!) a nejake zelenine. Pan mi ukazuje lilky, jestli muze byt, a pak je podava synovi na gril. Po cca 10 minutach mi prinaseji tak bajecne vypadajici talir lilku vcelku, nazdobeny dalsi syrovou i nalozenou zeleninou, ze by u nas stal tak 250. Vsechno jim to zkousim vysvětlit, chapou a krasne se teteli nad tou chvalou. Uzasny. Tady jsem se za 100 p výborně najedl a jeste pokecal s ohromne vstricnymi a milymi lidmi.

    Louci se se mnou skoro jako se stamgastem a ja tech poslednich par km do ubytka jedu s nepritomnym usmevem a zvlastnim, hrejivym pocitem, ze nehlede na barvu, rasu, kulturu, vek ci pohlavi se proste laskavi lide vzdycky najdou, a rozzari vam den.

    Ne tak 1,5 hodiny prazdnych pokusu o koupeni letenky na dalsi ostrov. Signal je mizerny, stejne jako mistni wifi. Zbyva posledni pokus, popojedu blize do Dapu, tam byl dobry LTE signal. Beru skutr a vyjizdim jen s mobilem.

    A pak se to stane.

    Na jednom jedinem kratkem useku, kde sviti poulicni lampy, stoji u cesty tri pejsci. Provoz je uz slabsi, ale prece jen, pořád neco jezdi. Ja moc nenavykly troubeni a klickovani zpomaluji... Pejsci dělají nesmely pokus o vstup do silnice... Jeste zpomaluji... Pejsci se na me divaji a stoji, vsichni u sebe. Uplne jsem zastavil. Vedle me dalsi motorka, za nami take. A oni... Dva krajni berou mezi sebe jednoho, mensiho, ktery tezce pajda na dve tlapky. kymaci se tak, ze jasne, ze sam by nepresel. A ti dva ho podporuji a chrani. Nikdy jsem nic podobneho nevidel. V protismeru take zastavilo auto, nechává je prejit.

    A jsou tam.

    Pejsci prevedli sveho kamarada pres cestu, a vsichni ti lide tady to pochopili, umoznili jim to.

    Provoz se zvolna rozjizdi, ja mam ale oci plne těch psích, jak se na me podivali na zacatku... Vlastne slz. Stojím uprostred pruhu a utiram si oci, takhle nejde ridit. Kdosi vedle me popojede, placa me po rameni. Vidim povzbudivy usmev nejakeho pana, ma laskave oci. A mizi na motorce pryc.

    Tohle si chci zapamatovat. Navzdycky.
    Read more

  • Day5

    Siargao skutr tour - Tak tak falls

    October 27 on the Philippines

    Poslední zastavkou sobotniho vyletu jsou sladkovodni (hura) vodopady s poloprirodnim koupalistem. Vydavame se tam JRovym autem po srazu v Pacifico. Seznamuji se s jeho přítelkyní Valerie ze Svycarska, a jejim francouzskym kamaradem z ubytka.

    Po 15 minutach jizdy a 10minutove chuzi z parkoviste jsme tam. Vstupne 25 p. Čekal jsem davy, preci jen je sobota odpo... ale krome nasich pratel Lorenza se Stefanii a dvou zahradnic tam neni noha.

    Ja s Valerii jsme jedini, kdo hupkaji do vody. Prijemne osvezeni, byt v chladnejsi nez 30stupnove slane vode. Nechavam se masirovat vodopadem na skalisku, pak opatrna sipka, plavu zpatky. Kvalita vody by v EU neprošla :).

    Vsem sdeluji svuj zazitek: je to tyden, co jsem si toto misto prohlizel na Google mapach jako panoramatickou fotku. A dnes tu stojim a koupu se! Spouští to debatni lavinu tema globalizace, ekologie a politika. S potesenim zjistuji, ze mame všichni hodne podobne informace i pohledy na problematiku. To takhle Filipínci, Svycarka, Francouz a Cech vejdou do baru...

    Cedtou zpatky se jeste zastavujeme na pul hodiny v Pacifico, kde hraje muzika mezi palmami na plazi a nejaci dva moderatori cosi vyhlasuji. JR si mysli, ze bude jeste pokracovat surfarska soutez, ale po chvili je jasne, ze uz jen rozdavaji tricka ucastnikum. Uz me to tam neba, chvilku pozoruji racka poustevnika, jak dela nenapadneho v podlouhle, spicate skebli, pak si jdu koupit na vecer jedno krasne zlute mango. Ostatni uz se sbiraji, takze se loucime, ja sedam na skutrik, oni do auta.

    Zpatecni cesta je pomerne dlouha a malinko unavna. Ne kazdy ucastnik provozu sviti, nebo si jako chodec dava dost pozor. To je takova odvracena strana toho jejich troubeni - zda se mi, ze vsichni tak jako pocitaji s tim, ze je kazde projizdejici vozidlo upozorni, a nestaraji se dost sami. Ja jako troubeni nezvykly jedu v obydlenych castech radeji hodne pomalu.

    Je vecer, od obedoveho curry jsem nepozrel. Premyslim, zda se zastavit nekde na jidlo, ale nakonec to vyhrava unava s pohodlnosti a dam si na ubytku cinskou z pytliku. Od kucharky dostavam ryzi z vecere, dobra kombinace :). A jako dezert vyborne mango.

    Postrehy znhromadne z celeho dne:

    - [ ] Hodne psiku, vsichni jsou si rasou podobni, vypadaji velmi krotce a přívětivě. Lezi u silnice, u zaprazi, dopravu maji zmaknutou a vi, kdy se troubi na ně a maji uhnout. Neviděl jsem ale nikoho je hladit, krmit ani si s nimi hrat.
    - [ ] Kokosove skorapky nebo zrnka ryze na plachtach, susici se u silnice. Skorapkami se topi v grilech vyvaroven podel silnic. Cmoud je to slusnej.
    - [ ] Vsechny napisy silnicnich znacek jsou v anglictine - druhy uredni jazyk Filipin. Co ostrov, to totiz vice ci mene jiny jazyk. Cesi, Slovaci a Polaci si taky "skoro rozumí", ale neni to ono. A mate rovniu elehantne vyresene cizince.
    - [ ] Holcicka prechazejici s mensim braskou silnici, mavajici, "Hellou!" Jako bilej jsem v zapadlejsich castech proste atrakce.
    - [ ] Vodni buvoli s kruhem v nose, pasouci se v palmovych hajich. Zemedelske tazne zvire.
    - [ ] Mrte muchnicek mezi stromy ve stinu - zastaveni se na minutku kvuli fotce znamena mit obe nohy zestipane
    - [ ] Co jsem nečekal a co me tesi - nejsou tu zadni otravni poulicni prodejci, nebo vnucovaci cehokoli kdekoli. Lidi koukaji, kam jako pujdu, leckdy se i zeptají, ale nikdo mi nic nevnucuje.
    - [ ] Jako zahranicni turista mam vyssi ceny nez domaci. Ze zakona. Napr. vstup vcera do jeskyne za 850 p, Filipinci za 150. Ubytovani stejne tak. Alespon jidlo ma ceny stejne - tedy, tam, kde jsou ceny oficialne vypsane na nejaky papir. Kde ne, smlouva se. Ja jsem si ale rekl, ze setrit nemusim a nebudu domaci zdimat. Kdyz se mi něco zda uz moc, usmeju se a ptam se: "Is this a fair price?" Kdyz si ten clovek stoji za svym, dam, co si rekl. Jo, a zaokrouhluju. Jednak za opravdu drobne 1, 5 pesos skoro nic nekoupite, druhak nechci cinkat cvanclikama, tretak lokalnim to urcite pomuze. No a nejsou na to uplne zvykli, mnohdy nechapou proc si vracene penize nechci vzit.
    Read more

Never miss updates of Vlčoun with our app:

FindPenguins for iOS FindPenguins for Android