Bohol - Vstupenka do podmorskeho sveta

Noc byla intenzivni a kratka. A dnes rano, po nocni tropicke bouri...

Dnes jsem se vzbudil do raje.

Vsude byl klid a mir, hrála prijemna muzika. K snidani jsem si dal zrale ovoce koupene vcera na trhu. Mistni psici se mi prisli pohladit - jen tak prisli, opřeli si celo o moji nohu, bez dotirani, bez ocekavani... Zavřeli oci... Chvili jsem je tak drbal, pak nastavili jeste zadek. Po chvili mi olizli ruku a odkraceli nekam za svym. Kdo z lidi byl vzhuru, vsichni usmevy usty i ocima, ze vsech zarila radost z toho, byt na svete a na tomto miste...

A ja zjistil, ze stejny klid mam v sobě. Uz nebudu bojovat sam se sebou. Nic me neovlada.

A ze se mi nechce tady z toho mista. Zítra dopo bych mel sbalit a jit, ale neumim si predstavit byt opet v civilizaci. A jet mezi lidmi, v hluku a smradu vyfuku... Jeste jeden den si tu dam.

Prisedl si Cedric, instruktor potapeni. "Tak co, jeste neni cas na ponor?"
"Myslim ze je. Muzeme dnes?"
"Jasne ze muzeme! Jeste trochu zametu a sejdeme se za 30 minut."

A tim zacala moje prvni cesta pod hladinu v zivote, s kyslikovou lahvi a ve slusivem neoprenku. Cele to pry bude cca na hodinku i s teorii, za 3200 p. Dole pri ponoru zůstaneme, dokud nam vystačí kyslik, nebo dokud budu chtit.

Cedric pro me pripravil asi 4 papiry k procteni a podpisu, potvrzujici moji ochotu dobrovolne zemrit na ruzna rizika spojena s potapenim. Dale sklenici s vodou a instruktazni serii obrazku. Na nich mi postupne demonstroval, jak se budeme chovat k podmorskemu zivotu a co budeme a nebudeme pod hladinou delat, abychom ve zdravi prezili. Hydrostaticky tlak a dutiny, spravne dýchání, nateceni vody do masky, vytrhnuti hadice s regulatorem (dejchac vzduchu) a jeji vyprazdneni od vody.

Po teorii jsme se oblekli, prinesl vybavení, lahve, navesil to na me a slo se na plaz. V melke vode jsem si vyzkousel vsechny ty situace, a po ohromnem uspechu jsme prifoukli vesty, otočili se na zada a jako dve bojky kopali nozickama smerem k 200m vzdalenemu koralovemu utesu.

Ponor samotny jsme zacali asi ve trimetrove hloubce. Byl jsem na sebe hodne zvedavy ohledne profoukavani usi kvuli vyrovnani tlaku, ale bylo to naprosto v pohode na první dobrou a po celou dobu. Cedric me celou dobu drzel za ruku nebo nejake madlo na veste, urcoval smer, pomahal mi dopredu a reguloval vzduch ve veste, abych moc neklesal ani nestoupal. S tim jsem mel jako zacatecnik nejvetsi problem - nadechnete se moc a zacnete stoupat, nadechnete se malo a neni to prijemne. Vydechnete ulevne a zacnetene klesat ke dnu... Urcite bych ocenil dalsi zatez, protože vetsinu casu jsem nechtene stoupal. Take mi zcela spravne nesedela maska, takze jsem mel porad nos ve vode a kazdych par minut musel bublat, abych ji dostal ven.

Az na tato nepohodli to byl zajimavy, sportovne - poznavaci zazitek. Cedric tu znal kazdy kamen a rybu, ukazoval mi zajimave tvory, ktere bych normalne prehledl, krizoval prostorem, dokud nenasel, co hledal. Podmorsky zivot v miste jsem tedy poznal dosytosti a co do potapeni se take vyblbnul. Pozdeji mi Cedric sveril, ze jsme byli v 18 metrech, tedy maximu prvniho ponoru, a meli velke stesti na urcite ryby; ze jednu konkrétní hledal uz 9 dni - a objevil ji az ted se mnou.

Dalsim prekvapenim pro Cedrica i ostatni zkusenejsi potapece u vecere bylo, ze jsme pod vodou stravili presne 61 minut, dokoncili cely okruh az k plazi bez vynoreni... A ze mi zbylo kysliku jeste o něco vice nez jemu. Bezne pry zbyde 50 baru, ja mel 73, Cedric 71. Zrejme slusnej oddil no. Pra jsem byl dostatecne klidny a moje telo vyuziva kyslik efektivne. Skoro mi neverili, ze se potapim poprve. Ale fakt jo.

Sprcha, prikryt se v pelechu - trochu jsem prece jen vychladl. Vecere. Opet postel. Dnes zadne ponocovani :), přeci jen uz fakt potrebuju dospat deficit.

Opet se rozprselo, a opet mi kape na podlahu. Skoro i dost. Vyklizim radeji skrin, presouvam boty, batoh i postel. Spat mi moc nejde, i pres dest je prilis vedro.... Chjo.Read more