Peru - to Nej za měsíc

Vydatná snídaně v hotelu, rychlá procházka začínajícím vedrem pro hrftku pífku na památku, a už nás polední taxi za 7 sol odváží na polední bus (opět Cruz del Sur) z Ica do Lima.

Jízda po Panamerické dálnici byla klidnější, než jsme čekali. Velmi nás ale udivila prázdná městečka na dohled - uprostřed ničeho, jen písek a kamení, neobydlené prefabrikované domy, ulice naznačené řadami bílých kamenů... Jinak vlevo oceán, vpravo NIC. A čas od času malá benzínka s restaurací - něco na způsob USA Route 66, ale v Peruánské režii to působilo ošuntěle, mrazivě (a směšně).

V Limě je velmi klidno - je neděle. Máme ještě 4 h do odletu a hlad. Dáváme si pizzu a lasagne v Pizzu Hut a pak jdeme doplnit zásoby suvenýrů do supermarketu Metro přes křižovatku.

Venku zjišťujeme že už je tma. Mladý kluk v neofiko taxíku nás sice veze za nabídnutých 30 soles na letiště, ale jede s námi vážně jako kdyby nás ukradl. Prostě závěrečná Peruánská jízda pozdní nedělní dopravou jak má být...

Na letišti ještě profiltrovat litr vody na pití a hurá na gate, do Paříže a do Prahy.

Zpáteční let přes Pacifik celkem rychle utekl, naštěstí jsme dobře spali. V pohodlí a servisu zatím stále vede KLM.

V Praze jsme přistáli poměrně dobře odpočati a naladěni v osm večer. Bohužel, naladění nám nevydrželo - Zuzce otevřeli během přepravy batoh "kvůli bezpečnostní prohlídce" a nejenom že jí ho opět nezabalili (za zabalení jsme dali 250,- Kč), ale navíc jí ho na třech místech prořízli a odřeli. Není to úplně pěkná tečka za cestou. Skoro hodinu to řešíme u pultíku a na lince Air France. Podle slibů by to měli opravit jejich partneři v holešovické firmě - uvidíme :(.

Peru zůstalo za námi, na druhé půlce světa. Vlastně jsme rádi, že už tam nejsme, ale domů se nám také úplně nechce. Odvážíme si spoustu prožitků a náhled do kultury 16x většího státu než je ČR. Žít bychom tam nechtěli. A co tady, budou pro nás Čechy po uplynulém měsíci stejně přívětivé, stejně dávající, stejně přijímající...?

Pochybuji.

Už jsme jiní.Читать далее