A 30-day adventure by Vlčoun
  • Day29

    Závěrečná jízda Limou

    April 17, 2016 in Peru ⋅ 🌙 21 °C

    Vydatná snídaně v hotelu, rychlá procházka začínajícím vedrem pro hrftku pífku na památku, a už nás polední taxi za 7 sol odváží na polední bus (opět Cruz del Sur) z Ica do Lima.

    Jízda po Panamerické dálnici byla klidnější, než jsme čekali. Velmi nás ale udivila prázdná městečka na dohled - uprostřed ničeho, jen písek a kamení, neobydlené prefabrikované domy, ulice naznačené řadami bílých kamenů... Jinak vlevo oceán, vpravo NIC. A čas od času malá benzínka s restaurací - něco na způsob USA Route 66, ale v Peruánské režii to působilo ošuntěle, mrazivě (a směšně).

    V Limě je velmi klidno - je neděle. Máme ještě 4 h do odletu a hlad. Dáváme si pizzu a lasagne v Pizzu Hut a pak jdeme doplnit zásoby suvenýrů do supermarketu Metro přes křižovatku.

    Venku zjišťujeme že už je tma. Mladý kluk v neofiko taxíku nás sice veze za nabídnutých 30 soles na letiště, ale jede s námi vážně jako kdyby nás ukradl. Prostě závěrečná Peruánská jízda pozdní nedělní dopravou jak má být...

    Na letišti ještě profiltrovat litr vody na pití a hurá na gate, do Paříže a do Prahy.

    Zpáteční let přes Pacifik celkem rychle utekl, naštěstí jsme dobře spali. V pohodlí a servisu zatím stále vede KLM.

    V Praze jsme přistáli poměrně dobře odpočati a naladěni v osm večer. Bohužel, naladění nám nevydrželo - Zuzce otevřeli během přepravy batoh "kvůli bezpečnostní prohlídce" a nejenom že jí ho opět nezabalili (za zabalení jsme dali 250,- Kč), ale navíc jí ho na třech místech prořízli a odřeli. Není to úplně pěkná tečka za cestou. Skoro hodinu to řešíme u pultíku a na lince Air France. Podle slibů by to měli opravit jejich partneři v holešovické firmě - uvidíme :(.

    Peru zůstalo za námi, na druhé půlce světa. Vlastně jsme rádi, že už tam nejsme, ale domů se nám také úplně nechce. Odvážíme si spoustu prožitků a náhled do kultury 16x většího státu než je ČR. Žít bychom tam nechtěli. A co tady, budou pro nás Čechy po uplynulém měsíci stejně přívětivé, stejně dávající, stejně přijímající...?

    Pochybuji.

    Už jsme jiní.
    Read more

  • Day28

    Huacachina - smradlava oaza

    April 16, 2016 in Peru ⋅ ⛅ 16 °C

    Nam sa to naozaj krati, da sa povedat, ze sa nam to uplne skratilo. A zitra uz letime domov. Po tych roznych peripetiach ale i krasnych zazitkoch musim povedat, ze sa nam ani moc nechce, ale i sa celkom tesime.

    Vcera sme stravili perfektny den v oaze Huacachina nedaleko mesta Ica.

    Po prijazde nocneho autobusu sme si vzali taxi, ten nas odviezol cca 4 km do oazy a ubytovali sme sa, na miestne pomery, v pomerne paradnom hoteli. Ze si teda na tu poslednu noc doprajeme nieco luxusnejsie. U nas by toto miestne luxusno dosahovalo priemerny typ ubytovania, ale sme v Peru. ;)

    Po ubytovani sme si na chvilu oddychli, nocna 11 hodinova jazda autobusom je predsa len trochu unavna a citili sme sa po nej dost spinavi a ucapkani. Po asi 2-hodinovom spanku sme vyrazili na prieskum oazy a do puste okolo nej. Poriadne sme sa obliekli - dlhe nohavice, dlhy rukav, klobuky, satky a okuliare - ved uz sme sa spalili dost a slnko riadne pieklo.

    Oaza je vskutku turisticke hniezdo. Je vcelku mala a dost spinava. Vsade sa valaju odpadky a vietor ich nesie siroko-daleko. Vysli sme na najblizsiu pomerne vysoku dunu. Zacal fukat vietor, pre pocit teploty to bolo prijmne, ale vietor zdvihal piesok a presuval ho cez okraj dun a my sme ho mali vsade, i medzi zubami. Slapat "do kopca v horucom piesku" je celkom zabavne, ale asi iba na taku chvilu, ktoru sme tam stravili my. Da to dost prace, dostat sa az na vrchol pieskovej hory. Bol odtial pekny pohlad do puste i na oazu. Prekvapilo nas, ked sme na druhej strane objavili mestecko s mnohymi do dialky roztrusenymi obydliami. Co tam ti ludia uprostred puste asi tak mozu robit...??? Nechapeme. V dialke bolo vidno Icu.

    Vietor silnel, tak sme radsej rychlo zbehli spat do Oazy. Zasli sme si do bazenu zablbnut a zrelaxovat sa asi tak na hodinku. Od 16-tej sme mali dohodnuty vylet do puste v buginach spolu so sandboardingom.

    Pozicali nam drevene dosky, na ktorych sme sa spustali z dun dolu. Bola to velka sranda. Aj jazda buginov bola super. Videli sme i zapad slnka, co bola velka parada.

    Po navrate opat sprcha, bo piesok sme mali uplne vsade, priniesla som si ho dost i vo vackoch gati. No a po sprche sme vyrazili na veceru a nasytili zaludky samou dobrotou - ovocny dzus a koktejl, kavovy milkshake, vyborne a super palive thajske kari a falafel, na zaver brownie so zmrzlinou, uplna mnamka.

    Dnesny den sa naozaj vydaril a boli sme ako ozajstni dovolenkovi bieli turisti :). Zvlastne ale prijemne oddychove.

    A preco "smradlava oaza"? :) Pretoze voda v jazierku naozaj smrdi - ved ju pouzivaji ako kanalizaciu... Romantika s dromedarmi sa tu nekona ;).
    Read more

  • Day26

    El Misti trek - vzhuru k vyskam 5825

    April 14, 2016 in Peru ⋅ ☀️ 13 °C

    Tak uz vime, jak zpivaji ptaci v 5825 mnm...

    Nijak! Zadni tam nejsou :). Ale slunce, slunce tam teda pali.

    Po celkem 6 hodinach prevalovani a neco mala spanku "na trhacku" vstavame v jednu v noci do minusove teploty. Zacina jeden z nejdelsich vystupu v nasem zivote a rozhodne je to ten nejvyssi.

    Zimni cepice z batohu konecne prichazi ke slovu. Nejlepsim pritelem se stavaji VHT rukavice pujcene z agentury a horky caj z listku koky od Joseho. Mame k nemu klasickou peruanskou snidani: jakobyhousky, ovci syr, margarin a marmeladu.

    Kazdy bereme batoh. Nemusime, jdeme nalehko, ale je to dalsi vrstva na zadech, chranici nas pred chladem a vetrem. V batohu litr vody, litr Coly, neco susenek a snickersek, nepropo navleky na gate, tunelovy satek, opalovaci krem.

    1:45
    Jose vola "Vamos chicos!" Na hlavu celovku, hulky a vyrazime. A ja bych zrovna docela usnul.

    2:30 a cca 4650 mnm
    Prvni zastavka. Tempo je sneci, jdeme jako posledni. Jose vepredu udrzuje stalou pomalost pohybu. Chapeme proc, ale potrebovali bychom jit o malinko rychleji - abychom se zahrali. S dechem ani vykonem problemy nemame. Ne tak kanadska vyprava.

    3:30 a cca 4800 mnm
    Dalsi pauza. Jose udrzuje sneci tempo. Kanadanky presto nezvladaji, zastavuji se kazde tri kroky a potaceji se na nerovnostech. Zuzka je z toho drobet na nervy a zacina ji roztrasat zima. Me tempo uspava.

    5:17
    Slavime 5000 mnm. Tedy, ti kteri vladnou nohama hlavou a pusou. Ja a Jose. Zuzce je velka zima, jen se usmala a odskocila si na velkou. Vzhledem k tomu, ze se k nasi skupine pridal nenapadne i vitr, ji vubec nezavidim. Pridavam ke garderobe satek pres hubu a krk, protoze Jose uz ho ma.

    Zuzka se vraci a zvladla na pohodu. Ja jsem ale rad ze nemam potrebu.

    V dalce za pohorim Pichu pichu zacina svitat.

    Stav: srdce pumpuje a svaly pali, kdyz udelame dynamictejsi sekvenci pohybu, ale jinak jsme v pohode az nas to prekvapuje - zadne bolesti ani toceni hlavy, navaly na zvraceni ci popadani dechu. Je potreba si fakt hlidat stale tempo a snazit se porad zhluboka dychat.

    Kanadanky vypadaji, ze kazdou chvili odpadnou. Alespon ze na sobe maji vypujcene doporucene obleceni. Je ale sakra znat, ze nemaji hulky - ty jsou opravdu k nezaplaceni. Pomahaji se stabilitou, s vystupy na kameny.

    A propo, stezka. Nejedna se o technicky vystup, je to chodak. Stridaji se useky vyslapane v sopecnem pisku a useky kamenite, kde je potreba pozorne stoupat. Dohromady nic narocneho. Pokud clovek vi, jak se v takovem terenu pohybovat, znacne mu to setri sily. Jinak na cernem podkladu a potme neni cesta videt, guide je tu nezbytny.

    Zuzku uz celkem dost trese zima a nervy, tak se ptam Joseho zda bychom mohli jit o malinko rychleji, treba sami napred. Rika rezolutne ne, musime zustat pohromade. Mozna pry az bude svetlo a budeme v jine oblasti. Chapu, udelal bych to stejne.

    5300 mnm
    Nevim kolik je. Soustredeni na kroky a dech je nez... byt.. ne... a cely vas svet. Jinak naprosto na pohodu, az jsem prekvapen. Zuzka se take drzi, jen se ji spustila tresavka - zrejme projev velke vysky. Vlastne bychom ani nemuseli pauzovat, jen se napit a jit dal, je to lepsi nez vychladat pri postavani. Dvakrat mam pocit jakoze mi zacina byt na zvraceni, ale nastesti staci zpomalit kroky a zacit vice dychat.

    Uz jdeme tesne za Josem misto kanadanek, zaostavaji a my na ne vzdy cekame. Jose rika, ze jsme silna skupina a jdeme pekne. Divime se, se holky stale drzi. Jsou houzevnate.

    Mame na sobe uz vsechno obleceni a presto nam je pri poryvech vetru kosa.

    Voda se neda pit, je prilis studena. Coca cola taky, ale citime ze diky cukru a kofeinu pomaha. Bonbony z koky take, mame vycucany jeden cely balicek.

    6:26 a cca 5700 mnm
    Jose nas pustil dopredu, takze jsme svym tempem dosahli sedla na sirokem okraji krateru El Misti. Slunce sem sviti a jeho teplo je vice nez vitane. Zuzka se mi regulerne klepe v naruci, ale po par minutach to prestava.

    Jdeme si odskocit na curandu a foceni sopecne plane. V Zuzce se probudil geolog a nadsene sbira nejake kaminky a rika jejich jmena. Prikyvuju. Nektere jsou i hezky barevne.

    Vyhledy do sireho okoli jsou dechberouci. Doslova :)).

    15 min po nas dorazil Jose s holkama. Zhroutily se okamzite na zem, ale jsou tu. Neuveritelne. Docela jim zaciname fandit!

    Po pulhodinove pauze zaciname stoupat ke krizi (jak jinak) na vrcholku. Jose, s nim ja, s odstupem Zuzka. Kanadanky porad jeste sedi.

    Jose se mne pta, kde pracuju a co delam. Asi je mu divne, ze s nim drzim krok a obcas fotim. Taky je mi to divne, ale jsem rad ze zrovna dneska mam huste telo :).

    Jo, a ve vzduchu je asi od 4700 m citit sira. Obcas je to fakt smrad utocici na zaludek.

    5825 mnm
    Par metru pred krizem to obracim a cekam na Zuzku. El Misti dobyvame spolu. Jose odpocitava a pak nas objima a gratuluje.

    Je nadherne pocasi, viditelnost pres sto km na vsechny strany. Vyhledy naprosto uchvatne. Jose nam vyjmenovava vrcholky a dalsi sopky.

    Holky kanadske to zvladly taky. Jsou vycerpane, s puchyri, je jim zle, ale jsou tu.

    Celkove to nedokazu dost dobre popsat. Uleva, euforie, radost z vykonu i z dosazeni cile. Na vrcholu sopky 3500 mnm od nejblizsi civilizace je pet lidi. A vidi tohle vsechno.

    My.

    Duchove hory nam jsou nakloneni. Peru se s nami louci opravdu skvelym, silnym zazitkem a ukazuje nam svou primarni, divokou krasu.

    Zpatecni cesta
    Nahoru 7 hodin, dolu 2?? Ano. Jose to totiz ze sedla bere dlouhym, sirokym popelecnym splazem. Nasazuji oblibenou techniku "rizeny beh skluzem" a jde to bezvadne :).

    Vsem trem holkam je ale po chvili spatne, prilis rychly sestup take nedela telu dobre. Kanadanky navic nemaji hulky a neumi se v terenu tak dobre pohybovat, zaostavaji celkem dost. Davam kazde jednu svou hulku i s instrukcemi (Its like you were skiing - We have never been on ski - Good luck then) a bezim to se Zuzkou bok po boku. Jose je tak trista metru pod nami a vyorava cestu.

    Bylo to dlouhe, unavne, slunce prazilo az moc a Zuzka skoro usinala za chuze. V tabore jsme meli 15 min odpocinek, pak balime. Po dalsi 1,5 hodine jsme dole u auta. Zapraseni, spaleni, unaveni. Zuzku chytly kolena. Kanadanky to skoro doplazily. Ty sly o zivot :). Ale jsme vsichni spokojeni. Dnes jsme NECO zazili.

    Zbytek dne
    Autem zpet do mesta. Smrad a spina predmesti.

    Vratit vybaveni a rozloucit se s Josem. U auta se prevlekl do bile kosile a s ksiltovkou vypada jako kdyby dnes cely den prosedel na gauci :)).

    Hostel, zachod, sprcha, hodinove mdloby v pelechu.

    Ven na veceri - restaurace Hatanupa, kde poprve ochutnavame alespon 7 druhu brambor z peruanskych 4000. Mnam.

    Zpatky do pelechu pres market s ovocem... a za odmenu film Revenant s DiCapriem. Strasna blbost!

    Denicek a spat.

    3600 vyskovych metru naslapano za jediny den. Ze 4500 do 5825 a zpatky do 2330. Kdyz si to takhle napisu, docela zahul. Ale nic neboli, kolena svaly hlava zaludek vsechno v cajku.
    Read more

    Dobře vy! Těším se moc na fotky :) Delfi

    4/16/16Reply

    Gratulujemeeeee!!! Jsme na Vás moc hrdí! Také se těšíme na fotky! :-)) I. + L.

    4/16/16Reply

    Bezvadné, dokázali jste to! A hlavně bez ztráty kytičky, ve zdraví. Hezky jste to putování zakončili a doma se pak zrekreujete. Pozdravuje Honzík, právě je u nás v Maršovicích. Můžete nám koupit ty kokové bonbony? Rádi bychom je ochutnali. Moc se na vás už těšíme. M a T

    4/16/16Reply
    5 more comments
     
  • Day25

    El Misti trek - basecamp 4500 mnm

    April 13, 2016 in Peru ⋅ ☀️ 13 °C

    El Misti je 5825 m vysoka sopka, jejiz rozeklany vrcholek je videt vsude z Arequipy. Ke zdolani zlakala i nas.

    Da se pokorit dvoudennim trekem s placenym guidem, vylety na vlastni pest nedoporucujeme - cesta nahoru neni znacena a skoro sestitisicova vyska nese urcita rizika. My jsme si na zaklade recenzi vybrali agenturu Waiky tours a ted po navratu muzeme prohlasit, ze nelitujeme.

    Po vydatne snidani v nasem hostelu Mango nas v 8:15 vyzvedl sympatak Alfonso v sedmimistne 4x4 a odvezl nas do sidla ke kontrole vybaveni s guidem. Cestou jsme meli nabrat jeste jednoho ucastnika treku, ale pry se opil a je mu nevolno takze nejde. Ok, jeho 250 soles.

    V sidle agentury Waiky tours jsme se potkali s asi 50letym guidem Josem (Chosé) a tremi holkami z Kanady, ktere take pujdou. Celkem nas tedy melo byt pet plus guide plus jeho asistent Carlos. Jose byl typu oslehany horsky vudce, vzbuzujici duveru. Kanadanky vypadaly na totalni lamicky, coz se vzapeti potvrdilo pri seznamovani - nulove zkusenosti s treky, natoz VHT, natoz v takove vysce. Jen jsme v duchu kroutili hlavou, na co ti lidi asi mysli kdyz se prihlasi na takovy "vylet"...

    Dostali jsme stan, poneseme ho sami spolu se spanim a vsim vlastnim vybavenim. Dale 5 litru vody na osobu plus litr Coly. 1 litr od kazdeho se vezme na vareni. Jose s Carlosem berou veceri a snidani pro vsechny. Narozdil od kanadske vypravy jsme si vzali i turisticke hole.

    Autem nas vyvezli 1,5 h cesty za mesto, vstric cnici mase El Misti. Posledni usek prasnou cestou opravdu proveril kazdou vymozenost pohonu 4x4 i Alfonsuv um. Behem cesty jsme jeste se Zuzkou natlacili 1,5 l vody, te proste neni nikdy dost.

    Vysli jsme z maleho placku posilneni navic bananem a mandarinkou, ukryti pod klobouky a dlouhymi rukavy - slunce prazilo a prach na pozvolna se zvedajicich svazich sopky nam sel vetrem vstric. Zacina se ve 3400 m a dorazit mame za cca 4-6 h a prekonani 1100 vyskovych metru do zakladniho tabora ve vysce 4500 mnm.

    Tri holky vyrazily v tilkach, bez klobouku a skoro bosky - tedy, mely trekovky, ale jen takove ty nizke sportovni ponozky v nich. Po prvnich 120 metrech slapani s placem jedna vzdava. Pry nemuze popadnout dech a batoh je tezky.

    Z utrzku konverzace mezi nimi a guidem se dozvidame, ze ma astma (!!) a chce se vratit. Jose vola zpet auto mobilem a skromny tichy Carlos, s nimz jsme si v aute prijemne popovidali, se vraci s ni na parkoviste a do mesta - dle pravidel staci na 4 lidi jenom guide. Krcime rameny, loucime se a jdeme dal.

    Stezka se krouti mezi trsy pichlave travy, trnitymi keriky a balvany. A stoupa stoupa. Slo se nam dobre, nase obavy z unavy z Colca kanonu se nepotvrdily a navic aklimatizace jeste z Huarazu a Machu je zrejme znat. Velka uleva. Zato kanadanky toho maji zakratko plne bryle a na obycejnych krocich pres kameny se doslova potaceji. Jose je vsak profik, drzi mirne tempo a dela zastavky tak akorat, aby to daly. Na nas moc casto.

    Krajina je tu drsna, ale svym zpusobem uchvatna. A je tu naprosty klid. Jsme jedina vyprava a po vcerejsim turistickem viru je to prijemne osvezeni. Seznamujeme se s endemickymi andskymi mechy, dravcem Kara kara. Nemame vyraznych problemu, pijeme, energii doplnujeme susenkou a Snickerskami.

    Tech nekolik hodin chuze nam v zasade ubehlo klidne a mirne, lec zadarmo to nebylo, v cili unaveni po pravu jsme. Pro kanadanky hodne husty vyslap, ale daly to a ani moc neknuci. Zakladniho tabora dosahujeme nekdy ve tri odpoledne. Je to nekolik sousedicich placku na stan, klasicky obestavenych kameny proti vetru. Vybirame si jeden, stavime stan (uz nema koliky, takze na snury navazujeme kameny), fotime a zkoumame nejblizsi okoli - hodne pozvolna, protoze ve 4500 m se vam lehce zatoci hlava pri tech nejobycejnejsich cinnostech. Vsechno je tu potreba delat s rozmyslem, i kdyz nadsenim a ochanim z uzasnych vyhledu se nam chce skakat.

    Kratce po 17 h ma Jose hotovou veceri: polevku s ryzi a zeleninou, hlavni chod ryze avokado rajce a salsa omacka. Na tomto miste a po takovem vykonu chutna naprosto skvele. Jeste caj z hermanku neboli Manzanilly pro dobry spanek, a slunce se kloni k obzoru. Vytvari typicky uchvatne barvicky a my si jdeme v jeho poslednich paprscich jeste zacvicit. Prece jen, kdy se vam postesti akrojogovat na sopce pri zapadu slunce ve 4,5 tisicich ze :).

    To se uz ale rychle ochlazuje, cili zoubky curat naposled pokochat a cca v 19 h se zavrtavame do spacaku, neb v jednu v noci vstavame a jdeme na to. Karimatka je tenounka a podklad oblazkovy, ale co byste na sopce chteli, ze.
    Read more

    Ty jooo, to vypadá super! Už se těším na pokračování! Parádní místa, ten kaňon minule vypadal taky skvěle. Hezký kout Peru! H.

    4/15/16Reply

    Už se těším na rozuzlení příběhu. Vyšli? Nevyšli? A nakonec to je jedno, zážitek to určitě byl! Delfi

    4/15/16Reply
    Petr Šmíd

    Jůů tohle už vypadá jako opravdický dobrodružství, cesta, sopka, malá dramata, hluboké zážitky!

    4/15/16Reply
    5 more comments
     
  • Day24

    Kanon del Colca

    April 12, 2016 in Peru ⋅ ⛅ 30 °C

    Uplynule dva dny jsme byli na placenem treku do 2. nejhlubsiho trvale obydleneho kanonu sveta, ktery svou hloubkou 3196 m predci i Grand canyon a aspiruje na jmenovani mezi 7 novodobych divu sveta.

    Priroda byla dle ocekavani krasna. Kanon samotny je vyprahlo - zeleny, dost mi pripominal prvni patro Grand canyonu. Kaktusy a kvitky jsou i zde, dole lide pestuji avokada, limetky, brambory, kukurici a mnoho dalsiho.

    Na vyhlidce obsypane turisty se nam podarilo sledovat tri kondory andske, ptaky s nejvetsim rozpetim kridel (az tri metry). Zuzka vcas poprosila vesmir ;). Ti, co prijeli 5 minut po nas, uz sledovali jen prazdne svahy.

    Neockavane nam v kanonu prselo, ale vybaveni jsme byli :).

    Ubytovani dole v oaze bylo velmi primitivni, bez teple vody, lec na prespani dostacujici. Dvacka navic nam zajistila privatni pokoj s vlastni koupelnou. Kvuli pocasi jsme nevyuzili venkovni bazen ani si nezacvicili, ale aspon nelitali moskyti.

    Ranni vystup od 5 jsme zvladli za dve hodiny, byli za hustory a pak dalsi hodinu cekali nahore na zbytek vypravy. Rikali jsme jim muly, bylo jich asi 50 a byli to z 90 % ti klasicti teniskari s neforemnym batuzkem z trhu. Nasli se ale i duse stejne krve, napr. padesatilety francouz sympatak, nebo parek polky Kasi a ukrajince Olega.

    Druhy den bylo na programu nekolik zastavek. Bajecna byla koupel v horkych pramenech s "prirodnimi" bazenky, kde jsme se namasirovali a zrelaxovali svaliky. Bazenku bylo nekolik a byly odstupnovany dle teploty. Do dvou poslednich jsem ani nestrcil prst, stacil mi ten se 70C :).

    Cely vylet jsme brali hlavne jako fyzickou a vyskovou pripravu na dvoudenni vystup na sopku El Misti - 5825 mnm. Dle ocekavani nas vylet v takove valne hromade moc nadchnout nemohl, zvlaste kdyz nas guide stal za prd a bylo na nem videt, ze ho prace nebavi. A fyzicky jsme na tom byli navic lepe nez on. Ale sve jsme si tom nasli a uzili si co slo.

    Po prijezdu v pet odpo jsme rychle skocili do agentury Waiky tours kvuli kontrole vybaveni - stan, spacak, hulky, rukavice. Bereme s sebou a presun na hostel, rychly nakup energetickych potravin a vody (5 l na osobu plus litr coly). Mame i bonbony z koky, ktere by mely pomoci ve vysoke vysce s nevolnosti.

    Ted je kratce po desate nocni, od sedmi jsme balili a filtrovali vodu. Jime bajecne zrale mango, u postele se jezi hromada igelitek s vecmi ktere nepotrebujeme a nechavame v hostelu ve skladu. Zitra nas vyzvednou v osm po snidani a vyrazime. Ceka nas 1200 vyskovych s plnou polni do zakladniho tabora. Ozveme se tedy po navratu, spise vsak az v patek rano naseho casu.
    Read more

    Vlčoun

    Po vystupu

    4/12/16Reply
    Vlčoun

    Vyhlidka Mirador des Andes, 4910 mnm. Domorodci skladaji stovky kamennych muzicku pri stesti.

    4/12/16Reply
    Vlčoun

    Narodni parka Salinas de Aguada. Horska raseliniste 2700 mnm +. Domov lam a vikuni.

    4/12/16Reply
    10 more comments
     
  • Day22

    Arequipa

    April 10, 2016 in Peru ⋅ 🌙 15 °C

    Cesta nocnim busem byla primerene pohodlna a neco jsme i tzv. Na trhacku naspali.

    Po prijezdu v 7 mala snidanka primo na terminalu na lavicce z nakoupenych zasob, rychly vyber prvniho hostelu ze tri pripravenych tipu, taxi, a bydlime hned napoprve! Mango hostel, za 70 soles noc odpovida. Jeste jsme menili pokoj, neb prideleny nesel dost dobre odemykat.

    Behem cekani na uklizeni jineho pokoje jsme si dosli na mistni snidani, na kterou se zvolna zacinali trousit mistni spolubydlici. Pokecali jsme asi hodinu s asi 25letym cechem Honzou, ktery ma cestu po Jizni Americe na 5 mesicu. Z Peru nijak nadseny neni, ma dost podobne zkusenosti jsko my. Velmi vychvaloval Chille - pristup lidi, prirodu i ceny.

    Po zabydleni 1,5hodinove dospani a dvouhodinove rozmysleni planu. Ve tri odpo jsme vyrazili do mesta k jejih realizaci :).

    Arequipa nebo alespon ta jeji hostoricky cast je bila, vystavni, kolonialni. Namesti asi nejhezci co jsme v Peru videli. Ulice velmi klidne. Mozna je to nedeli, mozna tim ze jsou prezidentske volby - ty jsou tu povinne, berou to tu dost vazne a napr. uz od vcera je vsude zakaz prodeje alkoholu i turistum.

    Mno a nase plany klaply, obesli jsme nekolik agentur a udelame si tu dva vyslapy: Colca kanon na dva dny, kam vyrazime ve 3 v noci. Vratime se v utery vecer, prebalime, vyzkousime v agenture VHT vybaveni a ve stredu rano prozmenu vyrazime do vysky, na 5825 m vysokou sopku El Misty. Posuneme si oba nasi dosavadni hranici asi upe vseho :).

    Na oba treky mame jednu agenturu, Waiky tours. Ceny 120 soles osoba za Colca, 230 za sopku. Colca je s ubytovanim s bazenem dole v oaze, sopka ve stanu v zakladnim tabore. Vse si poneseme sami, jen jidlo bude mit nas guide (my zas jeho vodu) a bude nas tam max 5.

    Stihli jsme i neplanovane nakoupit kloboucek cepicku a tasku, vse z vlny, peruanske a zarucene barevne.

    Rychla dobra vecere v mistni male provozovne (vetsina restauraci je zavrenych kvuli volbam), hodina na sbaleni do jednoho baglu, druhy tu nechavame v uschove. Zuzka uz 40 min oddychuje, zase ma naskok :). Ale aspon jsem dopsal denicek.

    Trimetrovym kondorum zitra zdar!
    Read more

    Petr Šmíd

    Poslednich par dnu mam pocit, ze se vase pohodicka a nadseni vyrazne zlepsilo, to je moc dobra zprava. Uzivejte si to, kamaradi. At se vam dobre trekuje. A kontrolni otazka: jestlipak vite, kolik kolibriku je potreba k nasyceni dospeleho kondora na jeden den?

    4/11/16Reply
    Vlčoun

    Asi je to tak Koudaku :). Stav jaky je uz bereme jako hru. Kondor? Zeptame se guida dneska - ak dorazi ovsem. Uz 35 minut cekame venku na busik Servicio turistico.

    4/11/16Reply
    Petr Šmíd

    Tak to by se vam mohl hodit spanelsky vyraz pro kolibrika - takze je tooo..... colibrí! (Jako fakt, nekecam, ja vam to chtel najit a ono je to takhle jednoduchy. Spanelstina je sranda.)

    4/11/16Reply
    2 more comments
     
  • Day21

    Pevnost Olantaytambo a cesta do Arequipy

    April 9, 2016 in Peru ⋅ ⛅ 19 °C

    V 10 rano jsme nechali bagly v hostelu v uschove a vyrazili na prohlidku mistnich inckych ruin, tycicich se na svazich hned za mesteckem. Byly to nase posledni, 9. jubilejni ruiny v Peru (9. vlna, 9. brana, proste magicka 9).

    Nejdrive jsme vsak zasli pro snidani do marketu - banany 0,5 s za kus, susenky za 2 a nechali jsme si ukrojit dva kusy vystavene babovky za 2 soles. Cast jsme snedli hned, opreni o kamennou zidku na okraji zastavby a sledovali, jak se na protejsim svahu hemzi mezi kamennymi stavbami turiste. A za par minut jsme byli mezi nimi :).

    Vstup do pevnosti/citadely je na Boleto turistico, coz uz jsme meli koupene. Dokonce tu davaji mapicku s trochou textu a k dispozici jsou i wc u vstupu. Sluzby samozrejme nabizeji i pruvodci - my si ho nebrali - a co jsme meli moznost zaslechnout, vypraveji vskutku velice poutave a fundovane. Dobre.

    Bylo jemne pod mrakem, neco mezi trickem a mikinou. Do schodu jsme sundavali, pri zastavkach oblekali.

    Ruiny samotne nejsou nicim uplne mega vyznamne, jen historii. Nam se tedy libily pomerne zachovale lazne a chram Vody, kde tato proudila ve starobylych kanalcich a zurcela do kaskadovych fontanek. Dale nas zaujalo, ze i ve vlastne vojenske stavbe meli dve observatore - jednu hvezdnou na vrcholku hory a jednu slunecni = kalendar dole u skaly.

    Prohlidka nam trvala asi dve hodiny a postestilo se nam opet videt zblizka kolibrika, jako pod Machu picchu - zelenomodreho, ale tento mel navic zlutou kresbu na hlavicce. Setkani s temito srandovnimi ptacky nas vzdycky roznezni a rozesmeje. Jsou take dost rychli a neposedni, takze fotku bohuzel necekejte :).

    Cele okoli tvoreno tremi udolimi je hodne fotogenicke a koukatelne, jedna se o konec tzv. Posvatneho udoli. Nedaleko se nachazi i incky dul, ale na ten nam nezbyl cas. A k te historii: inka Manca sem ustoupil po porazce v Saqsaywamanu s nekolika tisici bojovniky. Spanele na nej vytahli se 70 kavaleristy, Manca je nechal zautocit na hradby a pak jim zaplavil udoli pod kopyty koni diky pripravenym kanalum. Spanele panicky prchli. Byla to posledni vyhrana bitva inku.

    My misto na konich opustili Olantaytambo busikem collectivo i s vyzvednutymi batohy a taskou vypraneho pradla z Lavanderie (2 kg, celkem za 8 soles). Uz jsme vedeli co a jak, takze nas nikdo nenatahl a za celkem 3x 6 sol jsme se i se zastavkou v Pisacu na nakup dostali do Cusca.

    V Cuscu jsme pristali casove tak akorat na 2 km prochazku do depa bus spolecnosti Cruz del Sur, vymenu elektronicke jizdenky za papirovou, toaletu a snedeni papas fritas se zeleninou.

    Chvili pred 20. hodinou jsme se nalodili na palubu busu, za jizdy psali denicek a vicemene zkoukli celkem prijemnou americkou westernovou komedii od Adama Sandlera. Pak s jejim skonceni nekdy v deset jsme konecne zavreli oci.

    Bylo toho v planu celkem dost, prejezdy a zastavky, ale vse klaplo s jistou davkou pile a vule. Dekujeme :). Unava velika, uz i v hlave, nechce se nam nic moc resit ani planovat. Jenze to holt tak je, kdyz chceme za mesic objet ta "Nej".
    Read more

    Už jste takoví peruánští mazáci, už si na vás nepřijdou :-) Fotky super, jako vždy. Papa, Alice

    4/11/16Reply
     
  • Day20

    Do Olantaytamba

    April 8, 2016 in Peru ⋅ ⛅ 15 °C

    Dnesni den byl ve znameni prejezdu z Machu picchu puebla alias Aguas calientes do Ollantaytamba - zpet ke Cuscu, na konec Posvatneho udoli.

    Z hostelu jsme vyrazili v 10 opet trekem podel koleji k hidroelectricó. Prochazku jsme si opet uzili, opet jsme videli preletat hejno kricicich papousku, opet jsme se zdravili s elegantnimi velkymi motyly, opet jsme voneli k mnoha barevnym kvetum dzungle. A opet nas pokousaly zdejsi pisecne blechy, i pres repelent. Nechaji po sobe celkem velkou krvacejici ranku - tu je dobre osetrit hned, muze se rychle zanitit a pak stipanec dost natece.

    Po polednach slunce nemilosrdne prazilo a my se na zeleznem moste loucili s Machupicchu poslednim pohledem na majestatni uboci a drobne stavby na nem.

    Kratce pote uz jsme prochazeli nadrazickem u elektrarny a hledali mezi zaparkovanymi auty odvoz do Olantaytamba. Zpocatku se nam nedarilo, minibusy jely jen do Santa Maria. Ridici aut by nas vzali, ale vzdy chteli cekat na dalsi dva pasazery - a nam se nechtelo mackat 4 hodiny v plnem aute s batohy na kline. Asi pul hodiny za nami prisla vesela particka ctyr ceskych kluku a holek - a v sesti lidech se odvoz domlouva o hodne lehceji.

    Svezli jsme se spolecne pres Santa Marii az do Ollantaytamba, oni pokracovali do Cusca a dale do Brazilie. Maji v planu cestovat 3-4 mesice. Bylo osvezujici pokecat si v rodne reci a cesta byla vesela. Stala nas jen 70 soles, oproti 150 ve smeru k Machu. Inu zkusenosti delaji hodne, clovek uz vi za ci plati a jakou ti ma hodnotu, neni napospas vymyslum ridicu.

    V Ollay jsme si nasli prvni hostel co nam padl pod ruku. Slabsi prumer ale byli jsme prilis unaveni hledat dal. Zasli jsme do pradelny nechat vyprat a na skvelou vege veceri. Byla nejdrazsi co jsme v Peru meli, neb jsme si doprali i zakusek a proslavene Pisco sour - michany napoj z koralky Pisco a limetkove limonady. Ja si jen cucnul a ayahuasca v mych bunkach se okamzite vzbourila. Zuzka behem povidani o zazitcich a vedeni scrumu dopila.

    Celkove na nas Olantaytambo pusobi jako takove mensi klidne hnizdo na krizovatce silnic a koleji. Posvatne udoli se kolem nej svira ze vsech stran a pohled je to pekny. Zivot je tu klidnejsi, ulicky malebne a peruanci se zde misty i usmivaji.

    Po navratu nekdy v 9 jsme zjistili, ze netece tepla voda :( a wifi nepremava. Umyli jsme se v dost "vlazne" a zalehli. Nastesti wifi se kolem pulnoci rozjela, takze jsem byl schopen rezervovat na dalsi den listky na bus Cusco - Arequipa. Zvolili jsme stredne drahy Cruz del Sol za 22 dolaru osoba, protoze s pohodlim pri jizde z Huarazu jsme byli spokojeni.

    Zitra nas tedy ceka navsteva mista posledniho boje inky Mancy se spanely - pevnosti Ollantaytambo - pak presun do Pisacu na mensi nakup a frr do Cusca na bus v osm vecer.
    Read more

    Ahoj, já už se tak těším, až nám budete o všem povídat naživo! Užívám si denně dobrodružství "z gauče" skrz váš deníček, škoda, že tam nejste taky na 3-4 měsíce, to bych toho procestovala :-) Papa, Alice

    4/10/16Reply

    Tedy písečné blechy fakt nemusíme. Nevozte je domů na památku. Jak je vidět, Češi jsou opravdu všude a je to prima se potkat. Musíte být hodně unaveni tím vším cestováním, ale ty zážitky byste jinak neměli. M a T

    4/10/16Reply
     
  • Day19

    Mlzne Machupicchu - sladka zumpa

    April 7, 2016 in Peru ⋅ ⛅ 25 °C

    Kratce. Unava.

    2040 m vyskovych prekonano. Machu picchu je nadherne misto s jemnou energii a krasnymi zachovalymi ruinami. Dojem kazi bezostysny peruansky vysavac na penize a jejich pitoma pravidla, o kterych se clovek dozvi az v okamziku kdy je proti nemu nekdo uplatnuje.

    Vstali jsme v pul 4 kvuli vyslapu na Machu, chteli jsme videt vychod slunce.

    dle dohody s hotelem ve 4 udelaji snidani (jejich bezna nabidka) a schovaji nam batohy v uzamcene mistnosti - coz normalne nedelaji, nechavaji je u recepce za zastenou. nas pokoj pry neni na dalsi noc volny, takze se musime zase sbalit. S sebou na Machu bereme jen vrchlik batohu a igelitku s bundou a vodou.

    Dohody ale v Peru neplati, takze snidane nikde, recepcni nikde, barak zamceny. Nakonec Zuzka po 12 min zpozdeni zbesile busila na plechova vrata, az se slecna recepcni vzbudila, zamkla batohy a odemkla vrata. Rozcarovani a hladovi vyrazime do tmy.

    Dalsi rozcarovani, kdy nam uz pohar pretekl: po kilometru je most, na moste zamcena brana u brany strazce tvrdici ze oteviraji v 5. Coze?? A proc se tuto informaci nikde nedozvime?? Web, oficialni kancelar Machu, cedule?? Na sve budce maji vytisteny papir a PROPISKOU MALYM PISMEM "5am-8pm". Citelne z 20 cm. Fakt uz nas to nastvalo. Cesta hore je pry na 2 h. Vychod slunce asi neuvidime. Asi to delaji naschval, aby si vsichni koupili predrazeny bus v 5:30. Je 4:20, je tu vic lidi, vsichni zmateni. Dohadovani s nimi nikam nevedlo. Cekali jsme do 5, ukazali jim vstupenku a pas a vyrazili sviznym tempem do destiveho nocniho pralesa.

    Fyzicka dobra, dech obcas nestacil, promoceni jsme byli zespodu i svrchu. 2 h vystup jsme zvladli za 45 min. Pred vsrupem snidame, neb dovnitr se nesmi brat jidlo (pasujeme susenky) ani batohy >20l.

    Kratce po 6. jsme vesli dovnitr, nechali se okouzlit a fotili fotili Machu temer bez turistu.

    Zaplatili jsme si i povolenku na vystup na Cerro Machupicchu, tu horu ktera neni na vsech fotkach ;) ale mesto ma po ni jmeno. To uz se zvedal mraky z udoli k nam, zacalo prset a mlha nas obklopila. Vystup byl narocny, po strmych kamennych stupnich, mokro vsude, lidi ve strudlu.

    Na vrcholku mlzno, vyhled nula. Cekali jsme. Skoro se i dockali, ale pak radeji obracime k navratu a prohlidce ruin. Cestou dolu se vyjasnilo a Machu jsme konecne meli jako na dlani.

    Pak asi 3 h prohlidka, foceni, kochani. Opravdu je co videt. Lidi ani moc nebylo, nebo nam aspon neprekazeli. Pocasi stale vicemene zamracene a poprchavaci.

    Sestup do mestecka Aguas caliente nekdy v 15 h uz jsme odtapali jen s vidinou tepleho jidla a sprchy.

    Coz se postupne povedlo, jen opet dve prihody peruanci vs. bily turista. Nejprve nam v pizzerii zkouseli nauctovat 11 sol "servis" coz jsme odmitli. Vysvetleni od cisnika prislo postupne nekolik, nakonec to svedl na platbu kartou ze 10%, jenze matematicky by to bylo 5,6 sol nikoli 11... Platili jsme tedy hotove a jen castku za jidlo. Uz se proste odrbavat na kazdem rohu nedame.

    Podobne naladeni v hotelu chceme slevu za neposkytnutou snidani. Recepcni evidentne nechtela resit vlastni chybu se sefovou, ale nebyla schopna nam nic nabidnout. Do toho se zamotal nas jimi zmeneny trojluzkovy pokoj, v nemz netekla voda a v koupelne byla plisen. A vida, najednou muzeme byt opet v tom samem pokoji co vcera!! Proc jsme se tedy museli sbalit a vystehovat?? Trojluzkac stal o 5$ vice, takze slevit jsme chteli zpatky i tyto.

    Cele to nakonec trvalo vic nez hodinu a pul, majitel ci sef se vubec neobtezoval to s nami vyridit, recepcni na 30 min zmizela. Slevu jsme dostali 50 sol, ale zustava horkost z jejich jednani a promrhaneho vecera. A odhodlani pri zitrejsi zpatecni ceste zase za sebe bojovat a nenechat se zneuzivat kvuli barve pleti.

    Mimochodem - vlak do vsi pod Machu pro cizince: 330 soles. Ten samy pro peruance: 10 soles... Chapete?

    Zitra rano se presouvame opet pesky podel trati, a pak collectivos do Ollantaytamba, kde chceme prespat a druhy den navstivit mistni ruiny incke pevnosti.
    Read more

    Milí naši K+Z, obdivujeme jak snášíte všechny ty peripetie s ledabylostí a nedbalostí se kterou se potýkáte. Hlavně že ještě nechtěli zaplatit v hotelu nová vrata. Myslíme, že z nich nic po bušení Zuzinky nic nezbylo :-). Hodně štěstí pro další putování, M a T

    4/8/16Reply

    Googlim fotky Macu Picchu a hledam tu horu, ktera neni na vsech fotkach. A na vsech fotkach je jedna velka vpravo a jedna mensi vlevo. Tajna hora, na kterou jste vystoupali, nemuzu nikde najit. Nevadi, pockam si na vase vypraveni :-) V knizce jsem ted cetla, jak moc dulezite a posvatne je to misto a co se tam odehravalo, verim, za na vas prece neco z nej dychlo. Ad dojeni turistu - to k temhle koncinam patri, nejinak tomu bylo i v Asii. Je to chuda zeme, ktera na turismu proste zdima. Tak si to neberte tolik osobne a radujte z toho, co se dari. At mate krasne vzpominky na tuhle nevsedni cestu :-) Kac

    4/8/16Reply

    Tak jste viděli krásné místo s dobrou energií a to je dobře. No a jiná země jiný mrav, my jsme prostě zvyklí na řád a oni ne. Ale dobré je, že jste se naučili brát se za své a nenechat se obírat zbytečně. Ten rozdíl cen ale je pochopitelný, tam je veliká chudoba oproti nám a místní by jinak asi památky neměli šanci moc navštěvovat. Vždyť u nás v 90. letech byly také někde rozdílné ceny pro našince a turisty. Tak šťastnou další cestu. Máma

    4/8/16Reply
    4 more comments
     
  • Day18

    Mlznou dzungli pod Machu picchu

    April 6, 2016 in Peru ⋅ ☀️ 28 °C

    Jsme tu, pod Machu picchu!

    V pul osme rano jsme stali na silnici smer Ollantaytambo a prepravili se postupne tremi collectivos pres Santa Maria a Santa Teresa az ke stanici hydroelektrarny na rece Urubambe. Vypadalo to zezacatku dost napjate v smyslu, ze budeme dochazet do hnizda pod Machu - Aguas calientes - za tmy, ale ve dve odpoledne uz jsme hazeli bagly na zada a vychazeli.

    12 km Stezka vede podel koleji. Z jedne strany huci Urubamba, okolo vlhka mlzna horska dzungle, nad hlavou vresti papagajove :). Prochazku jsme si moc uzili, bez problemu jsme sehnali i listky na zitra do Machu. Listek na bus z vesnice na Machu stoji 40 sol na osobu, zpatecni 80. Takze puvodni plan jit trekem nahoru plati. Stejne jako nepojedeme nazpet vlakem za 300 sol na osobu, vezmeme to stejnou cestou.

    Celkove se den vydaril a plany klaply. Mohl byt i skvely, kdybychom se trikrat ze tri ridicu nesetkali s tim, ze nas peruanci opet natahli jak cvicky, lhali nam do oci a nedodrzeli dohodu co slibili (napr. nas vylozili jinde, nebo kyvli na castku a pak chteli vice). Takhle v nas opet zustava horkost z toho, jak tady funguji a za co nas maji...

    Vice napisem zitra, ted zakehavame ve 22:41 abychom do budicku ve 3:39 neco naspali :)
    Read more

    Ahoj, těším se na zážitky z Machu. Hele, a četli jste někde na webu podobné nebo stejné zkušenosti jiných cestovatelů s chováním a přístupem místních jako popisujete vy? Ta mentalita mě až šokuje - manana je jedna věc, ale lhaní věc druhá :-( Papa, Alicce

    4/7/16Reply

    Hola chicos, disfrutar de su viaje de buena salud y bien. Hey mamá y papá :-) Mucho sol. :-))

    4/7/16Reply
    Petr Šmíd

    Moc rad ctu, ze vam presun vysel a jste tam, kde jste chteli byt. Stupen dojivosti turistu je v Peru evidentne vysoky, asi uz to jine nebude - i to patri k cestovani, nenechte si zkazit naladu. ;-)

    4/7/16Reply

    Jasně, nenechte si zkazit náladu a zážitky, Machu je světové a vy tam jste! Prý tam jednoduchá cesta není a vy jste toho důkazem. Ale je bezva, že si dovedete poradit a zvládáte vše skvěle! Tak zítra krásné zážitky a příjemné lidi. Máma

    4/7/16Reply