Peru - to Nej za měsíc

March - April 2016
A 30-day adventure by Vlčoun Read more
  • 26footprints
  • 2countries
  • 30days
  • 100photos
  • 0videos
  • 4.7kkilometers
  • 1.0kkilometers
  • Day 1

    Dálky volají...

    March 20, 2016 in Czech Republic ⋅ ☁️ 3 °C

    Amazonský prales, hliněné pagody, kamenná města skrytá v horách, incké pevnosti nad majestátnými údolími. Oázy, vyprahlé pouště i bouřící řeky. Vysokohorské průsmyky, jezera, i nejhlubší obydlený kaňon světa.

    Peruánská pohostinnost, rozmanitost, úsměvy i bída. Andské píšťaly a šamanské bubny. Batoh, busy, lodě, hostely.

    Dobrodružství. Acroyoga. Foťák.

    A my.
    Read more

  • Day 2

    4 letiste za 1 den

    March 21, 2016 in Peru ⋅ 🌙 23 °C

    Praha, Amsterdam, Panama, Lima

    Po 1,5 h spanku a 22 h letu a prestupu jsme tu! Svetelka Limy cekaji venku, az projdeme celnici a imigracio.

    Zazitky mame zatim klasicke letistni. Nejvice nas zaujala Panama svymi lodemi a mrakodrapy, topicimi se v 34C dusnu.Read more

  • Day 4

    Lima - prvni dojmy

    March 23, 2016 in Peru ⋅ ⛅ 21 °C

    Noční jízda z letiště připomínala dopravní špičku v Praze. Kdo troubí, jede. Klaksony se používají i místo blinkrů a křižování pruhů ubezpecuje, ze čáry jsou na malované spis jako na okrasu.

    Lima smrdí. Smrdí jako oceán, ryba, zpocené dlouho nemyté podpaží a nohy, jako naftové spaliny a prach.

    Lima překvapila vedrem. Čekali jsme 20 či 21 stupnu, ale tropickou noc 26 rozhodne ne. V maličkém pokoji se ihned rosime. Sprcha to po celodenním letu jistí, nicméně relax to není - stridava studena s varici nas udrzuje ve strehu.

    Noc je jen jako cvaknuti oci a ranni 30st vedro je tu. Ty kratasy by se hodily... No odpocivejte v pokoji! (v mojem, ve skrini). Snidane kontinentalni, vejce houska mistni dzus a ovoce granadino, co vypada jako granatove jablko. Moc toho nebylo, pro vegetariana uz vubec.

    Po snidani a prebaleni batohu na vyletni se vydavame na nakup lehkych bot, opal kremu, simkarty a vody za roh do mistniho supermarketu. V planu potom mame odjezd mistnim busem do historickeho centra, kde se chceme pocourat kolem nejvyznamnejsich pamatek a cestou zpatky na jih do hostelu projit i tri nejvetsi parky Limy.

    K te simkarte - jednak se bude hodit internet v mobilu, druhak byt k zastizeni na vlastnim cisle. Tmobile ma totiz Jizni Ameriku v zone 4, kterou zrejme dostanete jen na pozadani nebo na zalohu. Tady jsme pripravu podcenili. Diky tomu najednou nemame pristup k volnemu presouvani penez v bance, placeni po internetu napr. letenek. Komplikace, a zbytecna. Skoda.

    Supermarket retezce Plaza Vea je uplne bezny, dobre zasobeny typ "Kaufland". Boty moji velikosti 43 nemaji, peruanci jsou asi ponejvice malinky. Simku take nedostaneme, protoze jakozto cizincum nam ji mohou operatori vydat pouze v siti svych prodejen, a ve Vea je jenom takovy pultik s jednou mladou pani. Takze simka a boty zustavaji jako restik do mesta.

    Bus naseho doporuceneho cisla 301 delsi dobu neprijizdi, takze nastupujeme do asi ctvrte 302 a ridic nam na lamanou otazku prikyvuje ze jede do "centro historico". Behem jizdy se bus plni az po okraj, a druhymi dvermi z nej zase lidicky vypadavaji. Mistni reknou vzdy: "Permisi!" a protlacuji se ulickou dozadu k vystupu. Bohuzel do cile nedorazime, neb po hodinovem propletani se zacpou a klickovanim pruhy se otre o nejaky osobacek vpredu a musi zajet do vedlejsi a skoncit.

    Vydavame se tedy pesky s tim, ze jen otocime trasu a nejprve si pres parky dojdeme na hostoricke namesti. Ehm. Diky chybe v navigaci tahnu sebevedome Zuzku na upe opacnou stranu. Dochazi nam to po asi dvou km chuze a navratu na puvodni pozici trojuhelnikovym obchvatem.

    Parkem pokracujeme po spravne trase, az k velkemu nakupnimu centru. Zde dokupujeme vodu, boty, simkartu (coz by vydalo na samostatny clanek, ale slo veskrze o vtipny a mily zazitek... Jen prilis dlouhy). Jdeme si odpocinout s nanukem zpet do parku, ale za chvili nas zveda pracovnik mestskych sluzeb "senor! Aqua aqua!" Az z gesta jeho kolegy chapeme, ze nam nenabizi vodu ke koupi ale ze tu budou zalevat travnik. V tom vedru by ani nevadilo, kdyby nas trochu zavlazili. Dvakrat nas oslovuji studentici, kteri dnes pachaji projekt typu "Povidej si s cizincem, ptej se ho na Peru a natoc se u toho na mobil". Je to mile a vtipne, tak vesele odpovidame a bavime se. Oni napul anglicky, my na procento a pul spanelsky.

    Pres dalsi dve namesti a kdysi slavnou ulici Jiron de la Union dorazime do historickeho centra, kde opravdu je na co se divat. Prazak co videl Francii se sice nerozplyne, ale kolonialni styl s maurskymi balkony ma neco do sebe. Na namesti Plaza de armas, hlavni atrakci, mijime palace a katedralu de Lima. Pred prezidentskym sidlem stoji straze a dnes i silne ozbrojeni policiste. Jedno z nej lakadel, kostel San Pedro, je bohuzel z neznamych duvodu zavreny - stejne jako park de la Muralla s hradbami. Ech.

    Odpocivame tedy vsede na retezu kol kasny pred klasterem San Francisco, dopijime svou posledni vodu a vydavame se peso po velmi frekventovane ulici Abancay. Mame asi hodinu a pul, nez v parku Magic water zacne nocni predstaveni. Neco jako zpivajici fontana, jen tady je jich asi 15, jsou ruzneho tvaru i velikosti a do nekterych se muze lozit, nechat se zmacet nebo vyfotit treba v siti vodnich proudu.

    Abancay v odpoledni spicce je to prave orechove pro cestovatele, chtejiciho se seznamit s mistnim koloritem. Stankari, poulicni prodavaci klepoukovovym drobnym na sve bedynky ci krabice se zbozim, aby tak prilakali pozornost kolemjdoucich. Za jizdy se vyklanejici nahaneci z mikrobusu vyvolavaji cilove nazvy, taxikari vylezajici na cervene z aut a prekrikujici se s nabidkami. Vune jidel smazenych varenych syrovych se misi s vyfukovymi plyny, prachem velkomesta a prekryva leskle vylohy lepsich obchodu i zaspinene podlahy tech obycejnych, zhusta jen jakoby oblozenych prujezdu.

    Lide na ulici jsou ale celkem ukazneni, nikdo se moc nepropleta ani neklickuje ani nepredbiha. Rychle se prizpusobujeme tempu, ze ktereho vypadavame jen kdyz chceme fotit. Jsme uz celkem dost unaveni a hladovi, utrmaceni z vedra. Jako vzpruhu si davame cosi, co vypada jako smazeny krouh testa velky na dlan - a ono je to sladke a medove! Navic cerstve usmazene a 4 ks jen za 2 sol. Myslim ze se to jmenovalo nejak jako Pesticidos, ale Zuzka se mi smeje ze to urcite ne e. Tak pry Picarones.

    O blok dale odpocivame v malem parku a postopate kontrolujeme na offline mape smer. Zaplatpambu za tuhle aplikaci zdarma! Odtud pak uz svinskym krokem neb se nam krati cas.

    Je tma, ulice se meni ve sve osvetlene tajemnejsi protejsky, a my jen s nekolikaminutovym zpozdenim platime u pokladny parku 10 sol za osobu... A vstupujeme do nadherne vytvoreneho, udrzovaneho a osvetleneho prostoru. Tohle vazne stoji za navstevu. Stravime v parku magickych fontan magicke dve hodiny, zacvicime si par pozic acroyogy pred velkou kruhovou fontanou (a lide si nas foti).

    Pak uz je unava prilis velika - na ulici bereme minibus combis, nahaneci rikame "plaza Vea Miraflores", on "Si si" a uz sedime. Opet kontrolujeme na ipad offline mape nazvy ulic, abych na xkilometrove ceste neprejeli. Ale nahanec je borec, v plnem busiku si nas pamatuje a uz nekolik bloku predem krici dozadu nas nazev zastavky.

    Rychly nakup vecere v supermarketu, smejeme se ze tu nas den zacal i konci. A ze prinesl zazitku!

    Stripky z cesty po meste:
    - Doprava busy i minibusy Combis je super levna - cesta skrz mesto stoji 1 sol na osobu, coz je 7,20 CZK. (Dale budu Soles psat jako fufeň nebo sol a vy si prepocitate).
    - taxi stoji 2 sol na km a cena do cile se smlouva predem. Taxametry chybi.
    - peruanci se moc nesmeji, za to hodne mluvi do mobilu nebo chatuji na facebooku a whatsapp. Jsou takovi zdrzenlivi, ale velmi mili a ochotni. Dokonce mi prijde, ze se nekteri tak trochu i stydi s nami mluvit. Je mozne ze je to kvuli mistnimu vnimani bilych a belejsich jako vyssi kasty? V pruvodci Lonely planet o tom zminka byla. Zuzka tento pocit nema.
    - anglicky mluvi jen studentici, a to tak asi kazdy treti. Zbytek populace vcetne prodavacu a pracovniku v turistickem ruchu cista nula. Spanelcina nam chybi, ale z drmoleni mistnich usuzujeme ze ani pulrok biflovani by nam nestacil. Vsichni tak nejak predpokladaji ze kdyz uz jste v Jizni Americe, tak spanelsky umite.
    - myfriendy jsme nepotkali a celkove tu v Lime nemame problem s otravovanim nebo prilisnou pozornosti. Bloudili jsme beznymi ulicemi (doslova) a prestoze jsme byli siroko daleko jedini bily a Zuzka jedina blondyna, citili jsme se bezpecne a v pohode. Indonesie v tomhle byla daleko narocnejsi.
    - ulice smrdi moci a jsou takove jakoby upocene a spinave a zaprasene, ale odpadky skoro nevidite. Metaru je hodne a svou praci delaji. Vzpominame si asi tak na jeden papirek na namesti a mozna jednu petflasku v parku...?
    - snad kazdych 100 metru stoji policista/ka. Nekteri v plne zbroji, se samopaly nebo balistickymi stity! Nevime zda se diky tomu mame citit bezpecne, nebo cekat divokou prestrelku gangu. (Druhy den nam José, recepcni z hostelu, rekl ze to byla specialni akce prepadu nejakych narkomafianu).
    - poulicni prodavaci jidla a pochutin vsechno co se da bali do takovych podlouhlych uzkych pytliku, kterym pracovne rikame Pindici. V pindikovi tak mate bonbony orisky nanuky chipsy a podivne pasty ci kremy, coz muze byt rozmixovane jidlo stejne jako sladkost. Nevime. Ale jedi tak na ulici stare zeny i mladi policajti.
    - doprava je silena a zacpovita cely den a nejspis i celou noc. Ridici se hodne mackaji, hodne se tlaci, hodne troubi. Ridic naseho busu se nevahal z okenka hadat a pokrikovat s nejakym ridicem osobaku, ktery zastavil a vylezl az pod jeho okenko. Policiste jsou na par krizovatkach a snazi se rukama a pistalkou ridit dopravu, ale dle vyjadreni Joseho spise jen prekazi :). Je fakt, ze nehodu jsme nevideli, coz je nekdy opravdu s podivem. Predstavte si dvouproudy trychtyr, do nehoz se vlevaji dve ctyrproude!! silnice, navic z kruhace velikosti Vaclavaku. Do toho vedro, troubeni, smrad z vyfuku a poulicni prodavaci propletajici se mezi zacpanymi auty, nabizejici vodu, napoje a zmrzlinu. Nechybi jim v nabidce ale ani autodrzaky, nabijecky ci noviny. Celkove ale jde tak o ctvrtinu silenosti Indoneske.
    - parky jsou v Lime velmi vkusne a prakticky udelane. Na trave ve stinu stromu sedavaji ci lehavaji lide i psi. Kasna nechybi nikde, jen kvetinu jsme nevideli temer zadnou.
    - vecerni Limu bych nazval stejne uspechanou jako denni, navic hezky osvetlenou.
    - reka v Lime je uplne sedohneda, stejne jako vyprahle a puste kopce okolo.
    - V Peru se chystaji volby, takze vsude visi usmevavi panove s cislem v rohu. Hodne to na ulicich zilo letaky a premlouvaky. Dokonce i nas parkrat oslovili a podavali nam prospekt jakehosi budouciho senatora spasitele. Muj anglicky vyklad, ze je mi lito ale nemam volebni pravo v jejich zemi, pochopili :) a ruku vzdy stahli.
    Read more

  • Day 5

    Hlinene pyramidy Pachacamac a Amazonie

    March 24, 2016 in Peru ⋅ 🌙 23 °C

    Po nocnim zjisteni, ze nedokazeme kvuli limitum a chybejicimu pristupu k sms koupit ze sveho uctu letenky, se vzbouzime v nejistote a rozvazujeme postup.

    Bratr Mato nam z Brna pomuze letenky online koupit, takze snidane a ve velmi rychlem tempu se rozhodujeme pro navstevu archeologickeho naleziste Pachacamac taxikem, balime a vyjizdime. Pritom doufame, ze letenky budou a ve vybranem case a za puvodni cenu...

    Pribeh jejich porizeni se tahne az do 15:00 tedy tri hodiny pred planovanym odletem, zahrnuje spoustu zprav s Matkem, zoufale pokusy online nakupu, frustraci, 20min hovor s infolinkou spolecnosti, bleskurychly nakup a akcni jizdu po meste do kancelare Peruvian air a stihaci presun na letiste.

    Nakonec vse klaplo a my po silenych peripetiich a nekolikerych zmenach odleteli do mesta Iquitos, ukryteho hluboko v amazonskem pralese - jsme tu!!

    Obrovsky dik posilame Matovi domu a do Limy Josemu, recepcnimu hostelu. Vozil nas po vsech certech, pomahal vyrizovat, tlumocil a nechtel za to nic navic.

    Iquitos je plny motorek a mototaxi. Na letisti se jich k nam hrne spousta. Vime ze 12 km k vybranemu hostelu je za cca 12x2 sol, nabidce za 20$ se tedy smejeme. Je rychle zmenena na 20 sol takze sedame. Mlady ridic ma kosili a snazi se prodat i vylet do dzungle, ale o tom se nechcem hned rozhodovat. Take se rovnou pta zda jedeme za ayahuascou. Neni jediny, zdejsi pomery jsou tedy jasne. Navic rika ze moskyti ve meste nejsou, jen in da dzangle, repellente okej in lodges.

    Ubytovavame se spaleni sluncem a unaveni v Camu camu hotelu. Sice za mirne vyssi peniz nez bych cekal, ale nechci uz tahat Zuzku ani sebe nocni masinerii 500tisicoveho mesta.

    Sprcha vybaleni dve housky k veceri namazat spaleniny a padame naznak. Klima bezi. Zuzka vypada s opalenymi brylemi a nosem fakt legracne. Asi se budu chechtat i ve spanku...

    A ten Pachacamac? Kopec vyprahle kamenite pouste, udoli se zavlahou a dohled na ocean. Na uzemi cca 35 hektaru mesto z hlinenych cihel az 2000 let stare. Udivujici zbytky velkych stupnovitych pyramid s rampami, lidskymi obetmi a prilehlymi palaci a administr budovami. Inkove pristaveli typicky Chram slunce a Chram Cistych panen. Fouka tu, ale vedro je silne a i pod chytre donesenym destnikem se slunce odrazene od pisku zakusuje do pokozky. Zajimalo by nas jak tu tenkrat zili.

    Vy zijte blaze nasi mili, a klidne si od nas trochu toho slunce vezmete! My ho asi mame nadbytek :).
    Read more

  • Day 5

    Iquitos - brana Amazonie

    March 24, 2016 in Peru ⋅ 🌙 26 °C

    Iquitos je ostrovni mesto, v prenesenem i plnem vyznamu slova. Je skutecne postaveno na ostrove, obklopenem rekami Amazonkou a Itayou a jejich pritoky. A take je odriznuto od sveta. Do pulmilionoveho mesta se dostanete jen letecky, nebo po rece lodi. Hlavni obzivou obyvatel je prace pro naftove, drevarske spolecnosti a prace v turistickem ruchu. 75 % zen je v domacnosti a mivaji 5-7 deti.

    My jsme sve prvni dopoledne stravili shanenim jineho hotelu, protoze Camu-camu nas zklamal na cele care. Za 120 fufnu za noc pokoj kde nic nefunguje, nelze ho zamknout a rano v 6:37 vas vzbudi personal povykujici na chodbach. Coz vlastne moc nevadi, protoze v 7 uz zacinaji tlouct omitku v prilehlem atriu. Snidane sestavajici ze sklenice dzusu a dvou krajicu toustaku s dzemem nas dorazila.

    Jeste jsme ale procetli informace z ayahuaskovych diskuzi a promysleli, jak to chceme pojmout a kolik tomuto zazitku dame casu. Ayahu programy, kdyz to myslite vazne, zacinaji na 7 dnech a jsou za 1500 sol az 2500$ na osobu. Pak tu jsou jednorazovky od ruznych agentur, ale na ty je dle ocekavani spousta varovani.

    Sbaleni a vybaveni tremi tipy opoustime hotel v poledne a vydavame se po mistni hlavni tride k jinemu hotelu, pres namesti Plaza de armas (ktere je v kazdem meste Peru nejspis). Neni to daleko, na rohu stoji pekny velky kostel s zrovna v nem pred Velkym patkem probiha nejaka slavnost - zpiva se s tleska, mladi stari zebrak i policajt. Chvili se divame, vychutnavame atmosferu a pak vychazime na chodnik.

    A ted to prijde.

    Zastavuje u nas jeden z obrovskeho mnozstvi motokar taxikaru, takovy sympos ve strednich letech. Prvni reakce hlavy je "no, gracias" protoze jsme se chteli projit. Jenze misto me odpovida Ten druhy, takova ta Synchronicita nekde za hlavou, a ukazuje mu na mape kam chceme. Prikyvuje, za 1 sol nas sveze a neni to daleko. Sotva ujedeme par metru, pta se lamane co chceme podnikat.
    Jungle trek.
    Vyborne, rodina ma agenturu a je to hned tady!
    Nene, my mame vybrany tip (od Spunta, kde pred rokem byl on), jmenuji se Amazontrips.com.
    Sisi, to jsme my.
    To neni mozne oni maji takovouhle stranku a sidli v jine ulici.
    To jsme my, podivejte!
    A zastavuje hned po par metrech, seskoci k takovemu prujezdu, sahne a ukazuje nam katalog a prospekt se stejnym logem a webovou strankou agentury jakou jsme meli vytipovanou. Zuzka mu moc neveri, hodna holka, ale ja si je pamatuju a citim jak nas nese ten proud. Tak jo :).

    Uvnitr jsou velmi mili a maji to dobre zmaknute. Opatrne rikam o zajmu na ayahu a pan majitel jen prikyvuje. Cena 1200 sol za tridenni jungke trek s ubytovanim guidem dopravou holinkami :) jidlem a pitim pro dva. Plus 150 fufnu na osobu za aya obrad. Cenu jsem usmlouval jen o stovku dolu. Vi co prodava a jaka je jeho konkurence. Nemam sanci :). Nabidky na webu ostatnich agentur byly o neco drazsi. Treba dvojnasobne.

    Takove seriozni mnozstvi fufni u sebe nemame, zkousim to pouzit jako paku ale chce platbu asoon za aya obrad - pry musi hned poslat cloveka v lodi za samanem, aby za dva dny prisel. Pak me vezme na namesti k bankomatu, cestou mi nabizi ze nas hodi k Animal rescue centru, ze ted uz je na vylety mimo mesto stejne pozde. Bankomat vydava max. 400 sol cili vybiram na xkrat. Pak doplacime zbytek za trek, pak nas opet nas znamy motokar taxikar veze k vybranemu hotelu.

    Hotel Marfil del Amazonas je za strjnou cenu 120 sol, ale naprosto luxusni, cisty, udrzovany. Libi se nam tu na prvni pohled. A recepcni mluvi anglicky, coz byva spise vyjimkou.

    Z hotelu opet mototaxikem pro sefa a trada pres cele mesto. Sefa vysazujeme na letisti, ale cestou jeste zpovidame o mistnim zivote a lidech. Misty ho moc neslysime pro hluk motorek a vitr, ale nevadi. Jizda pres vsechny ctvrti od te hotelove po tu nejchudsi s chatrcemi z plechu je zazitek.

    Animal centre je maly chov ruznych zachranenych zvirat dzungle. Spolupracuji s Dallas world aquariem, provadi skupiny i poradaji poucne skolni vylety. Prohlidka je delana jako chvile kraceni "divokou" prirodou, hlazeni opicek (Zuzka se rozplyva), sovicky ktera pri mazleni rozkosnacky privira oci, a krmeni vodnich savcu mama mama, takove ryby krizene s prasatkem. Od mladeho pruvodce vysokoskolaka Gaspara se dovidame neco o problemech ochrany prirody pred mistnimi obyvateli.

    Zpet motokarem, trochu prekvapuje absence hotovosti v penezence - nejsme tu ani tyden a uz jsme utratili 36 tisic!! 9 sezral prelet sem, dalsich skoro 11 zitrejsi vylet.

    A uz mame po 4 dnech opravdu hlad, takze na doporuceni z ayahu webu jdeme do restiky Dawn of Amazon - a ta je na zvysene naplavce nad rekou!! Vidime poprve opravdovy destny prales na jejim druhem brehu!! Chvile romantiky dobrodruznych filmu, knizek a dokumentu o prirode... Velmi pekna promenada, pocasi vedrovite ale blahe, temer vsude bez odpadku, a klidecek... Jsme opravdu v Amazonii? Na konci civilizace? Nejak nam to neprijde.

    Jidlo je cerstve, uzasne pripravene a barevne. Vybirame Ayahuaskove menu - specialni dieta doporucena par dni pred obradem - de facti veganske jidlo. Cerstvy dzus z ovoce camu-camu a passion fruit bez cukru je kyseleee ale plne vitaminu C. A celkem drahe - dve hlavni jidla a dva dzusy vychazi na 64 sol. Peru vubec neni levna zeme. Co neni drazsi nez v CR, je asoon stejne drahe.

    Posedime, vychutnavame atmosferu, ale po pate se zvedame a pres supermarket s pecivem a ovocem se jdeme zkulturnit a vyprat do hotelu.

    Zitra nas ceka prvni dobrodruzny den ze tri. Pojedeme po Amazonce, budeme kracet primarni dzungli a plavat s delfiny! Zvirata pry zarucena - opice tarantule papouchove zelvy a vubec :). A v sobotu vecer tedy ayahuasca obrad... Mozna se ozveme az v nedeli, nevime jak je to 100 km v dzungli se signalem! ;)
    Read more

  • Day 9

    Amazonska dzungle

    March 28, 2016 in Peru ⋅ ☀️ 21 °C

    "Nothing dies here, it will grow" rekl nas domorody pruvodce Raoul.

    Vzal si od nas metrovou lianu, z niz jsme pili vodu, a vrazil ji jednim koncem do tlejiciho listi. Pak vysel zpatky na stezku a o kousek dal pozdravil nehybneho pavouka, velkeho jak pest:
    "Hola mister spider, yellow spider, good morning, Pachamama."
    A za zatackou stezky stal velky strom, pod nimz se narodil. Doslova.

    Za tri dny v destnem pralese jsme zazili a videli tolik krasneho, neznameho i strasidelneho! Dobrodruzne knizky a filmy nam doslova ozily pred ocima. Plavili jsme se v noci po Amazonce, prochazeli se kolem tarantuli. Na clunu si prosekavali cestu macetou i mavali ruzovym delfinum. Videli a slyseli jsme bezpocet uzasnych druhu ptactva, kajmany, lenochody, jestery, hady, zaby, opicky i hmyzacky a pavouky. Bydleli jsme u domorodych obyvatel ve velmi jednoduche, ale utulne drevene chatce s rakosovou strechou.

    A ted jsme uz nekolik hodin zpet ve meste, vsechno smrdi a nam slzi oci. Zuzka tohle zaziva poprve, ja ne - ale tim to nemam o nic snadnejsi...

    A co? Ten pocit, kdy odletite na druhy konec sveta, do jednoho z nejodlehlejsiho koutu planety. A tam, 100 km od civilizace, mezi zelenosedymi stromy, v nadherne ale krute prirode, se stanou z uplne neznamych lidi, zijicich neskutecne odlisnym zpusobem, vasi nejlepsi pratele. Nemusite si nic rikat, staci se jen obejmout a videt.

    Senor Fredy s laskavym pohledem, co mne drzel za ruku v nejtezsi chvili meho zivota; nas maly osmilety pruvodce Chico, ktereho par hodin pred odjezdem kousl nejvetsi mravenec Amazonie (Bullet ant, neb je to jak kdyz vas streli z pistole, a boli to 24 hodin). Celou dobu se statecne drzel, a plakat zacal az kdyz jsem ho vzal do naruci; ctyrleta Manzanita ("Male jablicko") s ocima jak hnede hrnky, co se rozmluvila az u louceni, kdyz ukazovala Zuzce na stipance a zvatlala Moskytou? Moskytou?; a dalsi, cela jejich rodina... A francouzka Cecille s pritelem Michello, dalsi dva cestovatele do nasi party. Nekoho potkate a proste mate pocit, ze to tak je spravne. A ze se znate uz dlouho. A ze az se znovu uvidite, bude to, jako byste se na tom rakosovem zaprazi nikdy nerozloucili.

    "Vamos, mi amigos, buen viaje!" Maval nam Raoul, ktereho 90 obradu ayahuasky zmenilo na ostrov klidu a usmevu. "Pachamama will care you."

    Tebe taky, Raoule. Vime to. Skrze nej se na vas totiz diva pysna Amazonie.

    Pachamama znamena Matku Zemi.
    Read more

  • Day 9

    Ayahuascovy obrad

    March 28, 2016 in Peru ⋅ ⛅ 26 °C

    Straslive. Neskutecne. Desive.

    Uz to nikdy nechceme zazit znovu.

    Bylo to poucne v mnoha smerech a rozhodne potrebne, ale koncim. Dostal jsem lekci od neceho neuveritelne prastareho a nepredstavitelne mocneho, ale presto shovivaveho.

    Nebyt skveleho samana a jeho ctyr uzasnych pecujicich a chapavych pomocniku, vcetne Raoula, nevim zda bych se nezblaznil. A Zuzka.

    Zuzka byla moji nejdulezitejsi kotvou z tohoto sveta a na tomto svete. Drzel jsem se myslenky, ze se k ni chci a musim vratit. I kdyz pokazde nevypadala jako bytost z masa a krve...

    Stravit nejtezsi noc sveho zivota v chatrci v pralese na druhem konci sveta s domorodym samanem: Vycisteno, odzito, odskrtnuto.

    Zbyva si to prevypravet, prebrat, pochopit a udelat si uceleny vytah toho, co nam to prineslo.

    Treba to, ze jsme oba se Zuzkou meli uplne stejne vize. Pry je to tim, ze jsme na sebe hodne vyladeni.
    Read more

  • Day 10

    Den Dopravniho silenstvi

    March 29, 2016 in Peru ⋅ ☀️ 26 °C

    Dopoledne let z Iquitosu do Limy, s mezipristanim v Pucallpu, dalsim velkomeste v dzungli. Za zminku zde stoji snad jen fakt ze na letisti v Iquitosu nam jedinym (bilym turistum) neprohledavali na checkinu batohy. Jinak vsem mistnim otevirali tasky i zabalene krabice - a ze jich vezli :)). Nejspis bezpecaci vedeli, ze vime co do letadla patri a nepatri.

    V Lime jsme meli asi 9 h do odjezdu nocniho busu smer Huaraz. Dle planu jsme si natocili na letisku vodu (filtrujeme do petek) a vyrazili na minibusy nazyvane combis, aby nas dovezli na busovy terminal. Chteli jsme v klidu s predstihem videt kde je nase nastupiste, vyzvednout rezervovane listky.

    Vedro a silenstvi zacp a troubeni nas obklopilo. Shodli jsme se ze Limu jako misto uz fakt nemusime. Probihali jsme mezi zacpanymi auty od combi ke combi, volali "plaza norte terminal bus?" Same vrteni hlavou, az vystoupil takovy hubeny bodry padesatnik a odvedl nas 300 m na jinou krizovatku, nasedl s nami do combi, odvezl nas 30 min k terminalu a sel az na nastupiste. Naprosto prirozene se ptal ostatnich na cestu a odkud to jezdi, u okenka nam delal predskokana :). Zuzka ho podezrivala co za to bude chtit, ale me tak bezelo hlavou, ze je to nas dalsi mistni andel.

    Listky jsme vyridili, lamanou anglictinou se rozloucili s andelem co na mobilu poslouchal salzu, koupili mu colu a vydali se nazdarbuh do nejvetsiho provozu na combika. Chteli jsme dojet do Miraflores, kde je hlineny chram Puclana - par ulic od naseho prvniho ubytka zde.

    Cesta v odpoledni dopravni spicce byla az tak zajimava, ze 30minutovou cestu jsme jeli asi 1,5 hodiny. Hlineny chram mezitim zavrel a padla tma. Mila prihoda byla, kdyz jsem v buse udelal origami vlcka mirne vzlykajici dvoulete holcicce. Ona i maminka mely ohromnou radost.

    Upoceni ulepeni jsme se alespon prosli moc peknymi parky na pobrezi, kde behala a cvicila a vencika psy mistni smetanka. Ctvrti v Lime jsou totiz dost vyrazne odlisne, poznate jaka trida v ni zije.

    Na chvili jsme sedli na travnik i my, vytahli vyprane mokre veci (slunce uz jsme nestihli) a zacvicili si acroyogu - teprve potreti v Peru. A stejne jako v dzungli Amazonany, i zdejsi jsme zaujali a byli foceni.

    Cas zacal tlacit, proto jsme sice levny bus (za 3 sol) ale v provozu pomaly neriskovali a vzali taxik (50 s).

    U terminalu velikosti asi 3x hlavak je nakupni centrum velikosti asi 2x letnany. Nakoupili jsme tu svacinu a snidani do busu, dosli si na rychlou pizzu (jedine vegetarianske jidlo k sehnani) a svinskym krokem vyrazili na nastupiste. V podminkach bylo ze tam mame byt 40 minut predem. Ech.

    Zchvaceni a znechuceni slozitosti infrastruktury a papirovani (koupite online jizdenku; jdete k pultu do fronty kde dostanete papir; s papirem k jinemu pultu do fronty kde zaplatite 1,5 sol na osobu za vstup na nastupiste a daji vam mal listecek; listecek date o dva metry dale ve fronte senorite hlidajici turniket, ktera hodi listecek a protoci vam turniket...?!!) jsme dorazili - a bus nikde. Hodina zpozdeni na odjezdu. Okej. Zmatek s umistenim batohu - pry se vejdou nahoru nad sedacky. Nevejdou. Okej. Po nastartovani pustili NAHLAS nejaky film. Bylo 0:08. Nad kazdou dvousedackou pro jistotu dva repraky. Zuzka se rozohnila se slovnikem v ruce. "Ruido!! Vypnout!! Nechceme!!" Pry to nejde. Okej. To bude jizda.

    Nastesti to UZ V 1:39 VYPNULI, protoze film skoncil a stewardovi doslo, ze se na to fakt nikdo nekoukal - vsichni zkouseli spat. Dalsi film uz tedy nepustil. Se spolecnosti Linea uz nepojedeme.

    Rano v 8 parkujeme v Huarazu, modre nebe a horsky vzduch. Prvni nas tip na ubytovani je asi 20 m od stanoviste busu, vypada jednoduse, prima a obsluha sympaticka. 50 sol za noc je po tech 120 vitana cena. Vybalujeme a pred prvnim aklimatizacnim kratkym trekem si prave davame snidanku a leharko.

    Houska mi drobi na displej a Zuzka uz nosem kraji vzduch :).
    Read more

  • Day 11

    Ve stinu Bilych Kordiler

    March 30, 2016 in Peru ⋅ ☀️ 17 °C

    V osm rano bus dorazil do Huarazu, podhorskeho stotisicoveho mesta, zakladny trekaru a horolezcu.

    Ubytovali jsme se hned po 20 metrech v hostelu Schatzi. Zakladni vybaveni, ale horka voda tece a za 50 sol je to zatim nejlevnejsi samostatny pokoj co jsme v Peru nasli.

    Planujeme zustat tri dny. Dnes byla aklimatizace, dalsi dva dny chceme uskutecnit vht treky udolim k horskym jezerum s vyhledem na okolni sestitisicovky.

    Po skoro probdele noci jsme si od 10 do 1245 dachli a pak hledali mensi vyslap, ktery bychom jeste za svetla stihli. Vyhraly to ruiny Willkahuin na jednom z kopcu nad mestem.

    Taxi nas tam vzal za 20 s mensim roztahanym mesteckem, prisernou kamenitou cestou. Samotne misto je jedna triatrova kamenna pyramida bez pruvodce. Zato se da vlezt do osvetleneho vnitrku a prohlednout si uzke chodby a mistnosti s nizkymi stropy. Zit bychom tu nechteli.

    Po svacine jsme odehnali roztomile, ale loudici psy a vydali se v ramci aklimatizace na blizky kopec s krizem. Prima osamelou prochazku s peknymi vyhledy a vuni cyprisu a eukalyptu(!!) prerusil dest z hor, takze cestou zpet jsme vytahli destnik.

    Jakmile jsme vytahli i sladkou buchtu k odpoledni svace, objevil se combi. Nasedli jsme za 1,5 sol na osobu a nabidli kus buchty postupne vsem asi 6 pasazerum. Nic navic nam sice nezbylo, ale jejich prekvapene a potesene vyrazy staly za to. Vsadime se, ze zadny bily turista jim jeste jidlo nenabidl :)

    Zpet v Huarazu menime plan z vecere v restauraci na uprk do hostelu ma wc, neb Zuzce se neudelalo dobre. Zda je to vyskova nemoc nebo chytla bacil, nevime. Jedla i pila to same co ja. Vodu poctive filtrujeme.

    Kazdopadne od 6 do 8 spala, pak jsme skocili na nakup na zitrejsi snidani a trek (je to tu zoufale, v celem Peru a tady zatim nejvic - minimalni vyber, zadne pecivo krom toustoveho chleba. Konzervy? Tycinky ci coko? Nic. Ovoce minimum, zeleninu jsme V CELEM MESTE NEVIDELI. Restaurace ani neumi udelat varene brambory ci ryzi se zeleninou. Asi tu jako vegan chcipnu hlady.)

    Po nakupu holt na drahou pizzu 34 sol, ale zasytila. Zuzce je cim dal hur - unava, tepava bolest hlavy. V 10 pada rovnou do pelechu, ja zarizuji horkou vodu na caj rano, filtruji vodu, hledam vychozi misto combi busu a pisu tohle.

    A trochu si zoufam ze za 5,5 h vstavame a diskoteka nize v ulici je slyset trochu dost nahlas. Latinska Amerika se nezapre.
    Read more

  • Day 11

    3588 schodu k Laguna Churup

    March 30, 2016 in Peru ⋅ ⛅ 16 °C

    Budicek pred sedmou zazvonil, abych se stacil obleknout a otevrit recepcnimu, ktery nam vecer slibil donest horkou vodu na caj. Nestalo se tak, sel jsem proto zaklepat a vyresila to jeho sestra a Google translator v iphonu. Tato prihoda predznamenala, jak se odvijel cely den - a vlastne i to, jak se zatim citime tady v Peru (krome zazitku dzungle).

    Citime se totiz tak, ze tu kazdy krok dre a nic tu nejde upe hladce a napoprve. Ze musime vynalozit znacne usili i na ty nejmensi veci a zarizovani. Jiste, jazyk je prekazka, ale neni to jen o tom. Peruanci se nam zdaji takovi odtaziti, a do situaci nevnaseji moc zajmu ani selskeho rozumu. Vlastne se ani moc nesmeji a nevidime je se tak jakoby odlehcene bavit.

    Kazdopadne, Zuzka se vzbudila uz bez bolesti hlavy a hnacky. Mohli jsme tedy zacit realizovat dnesni plan - VHT trek k jezeru Rojucolta (Rochukolta). Combi nas pry sveze asi 30 km za Huaraz do vesnicky, odkud si muzeme vzit taxi cca 10 km na zacatek Narodniho parku. Zbyvalo by nam asi 8 km velmi lehkeho stoupani k jezeru, s nadhenymi vyhledy na nejvyssi velikany Cordillera Blanca.

    Jenze.

    - vysoukat se se sbalenym batohem nam trvalo necele 2h
    - Pobihani po meste a shaneni prislusneho odjezdoveho stanoviste combis spolklo dalsich 75 minut. Informace z Lonely planet byla zastarala a informace od mistnich se dost lisily. Zuzku jsem radeji uz i krotil mirnym hlasem, neb z neschopnosti obcanu podat nam pravdivou a relevantni informaci chytla pravy slovensky psotnik ;)
    - Mapa je super, ale kdyz na ni vite KAM a nikoli ODKUD, jste stejne nahrani

    Jeden z dotazanych byl beloch, starsi pan a majitel trekove agentury. Vysvetlil nam, ze nase informace jsou prinejmensim neuplne, ze tenhle trek rozhodne nestihame ze bychom museli vyrazit tak v 5 rano... Z cilove stanice. Ze autem se tak daleko stejne nedostaneme a tak. Doporucil nam nasi druhou variantu, trek k jezeru Churupa. Je to sice kratsi, zato vsak strmejsi cesta a jezero lezi MNOHEM vyse, 4450 mnm.

    Uz bylo skoro pozde vyrazit, ale chteli jsme to zkusit a projit se co to pujde. Casove pocasove i fyzicky ve vysoke vysce. Vydali jsme se tedy opet na jinou stranu mesta, odkud mely jezdit combis do vychozi vesnicky Pitec.

    Samozrejme jsme nepochodili.

    Nakonec v rostoucim vedru a zoufalstvi zakrocil Jehova. Tedy jeho svedek. A nekecam. Byl to polak, asi 28 let a mluvil trochu anglicky a vyborne spanelsky. Siril viru na ulici a pomohl nam se zeptat asi dvou panu. Ten druhy se nabidl, ze nas do Pitecu odveze a pocka na nas asi 5 hodin, nez se vratime. Usmlouvali jsme na 60 soles a vyrazili za nim k autu.

    Po pul kilometru velice ehm zvlastni casti mesta nas zavedl k otriskanemu minibusu combis :) a v nem jsme hrkave vyrazili prisernou cestou do krpalu za mesto vstric horam. Senor Martin ma nas obdiv a dik, ze se mu vubec na takovou cestu chtelo.

    Jeli jsme 80 minut pres rigoly a kameny roztahanymi vesnickami, mijeli osliky ovce slepice prasatka kravky a barevne oblecene mistni zeny ve vysokych andskych kloboucich. Soucasti mistniho kroje je i vlneny barevny satek a dlouhe copy. Satek slouzi k prenaseni veci i deti.

    Uz jsme propadali trudomyslnosti z ubihajiciho casu a mnozicich se mracen, kdyz konecne cil! Male travnate parkovisko ve vysce 3840 mnm a vedle siroka cesta do kopce do hor. Dohodli jsme se s Martinem ze skutecne pocka, dali mu zalohu 10 sol a slibili si vzjemne se Zuzkou, ze pujdeme kam a jak to pujde a proste se vyvetrame a cile muzeme a nemusime dosahnout.

    Udrzovana cesta ohranicena natrenymi bilymi kameny se zmenila v klasickou horskou, jen bez znaceni. Bylo ale dobre videt kudy je vyslapana. Pocasi nam pralo, vysoka vyska nas brzdila tlukoucim srdcem, kratkym dechem a mirnou motolici. Pauzovali jsme dle potreby, fotili, kochali se bajecnymi vyhledy a porad sli. Minuli jsme vodopad, vybehli par kratouckych zajistenych useku. Az jsme dosli!

    Jezero bylo modrosede a zelene, pruzracne a sedel nad nim ledovec a strme skalni steny. Stravili jsme tu necelou hodinku - posvacili jsme, fotili, poklabosili s parem z USA a smocili nohy do puli lytek. Osvezujici! Zahrmeni nam pripomenulo, ze sice mame od mistnich duchu slibene sucho na cestu, ale uz bychom vazne meli jit.

    Cesta dolu byla uz naprosto v pohode a rychla. Nez jsme nastoupili do cekajiciho combi, dopadlo na nas jenom par kapek. Za jizdy zpet jsme si mirne chrupli, jak jen se v drkocajicim se minibusu dalo.

    Po navratu jsme v Huarazu objevili mistni trzistni ulicku, kde primo na zemi nebo ve vylozenych osatkach nabizeji zeleninu, ovoce, pecivo! Juchuu! Nakoupili jsme na veceri i snidani klasicky vtipne (ja se zeptam na cenu, oni odpovi a my jim nerozumime... Nabidnu v dlani mince a prodejci si neco vezmou a obcas neco vrati) :)

    Cestou do hostelu Zuzka neomylne cuchem zaznamenala Pikarentos, ty sladke krouzky co nam zachutnaly v Lime. Davame si dve porce a vydavame se je snist na namesti jak jinak nez Plaza de Armas. Teple jidlo je mnam, na namku pridavame jeste varenou kukurici typu obr seminka. Sedi se nam prijemne, fotime mistni kolorit, rozhodujeme se si na zitra zkusit zaplatit vylet na dalsi trek. Vyhani nas az mraky nacucane destem.

    Mizime smerem k hostelu (iphone s GPS a aplikaci Maps.me s offline mapou Peru i vsech mest je k nezaplaceni) a "nahoda nase kroky vede" do jedne trekove agentury. Chlapik za pultem vypada presne jak Inka z filmu, mluvi anglicky a vyzaruje z nej privetive sebevedomi horskeho vudce. Probira s nami vylet, nabizi to co vime ze ma obsahovat a za presnou cenu co to ma pry stat - 35 sol za osobu. Rezervujeme, platime. Mluvi jeste o dvou vyletech co jsou oblibene a ziskava si nas tim, ze nas zve at si klidne prijdem k nemu jen pokecat pro info, pokud bychom se rozhodli ze je chceme absolvovat sami jako dnes Churup.

    A pak uz vazne na hostel, je kratce po seste. Takze umyt pripravit veci na celodenni trek, snidani svacu i obed s sebou, budicek na 05:00 a do hajan.

    Jee hele, ono je uz 23:39. To leti. Tak dobrou.

    PS: oba jsme se shodli, ze Ayahuascu stale citime a tusime nekde v sobe na pozadi - nasich mysli, podvedomi i tela. Porad je s nami. Ten sok a hruza opadavaji, a vynoruje se naopak pokora a vdecnost z poznani, jak moc nam dala, ukazala, a ze nas STALE JESTE UCI.
    Read more