Bogota

Není nad to vstávat v 5 ráno a vědět, že zase strávíme celý den na cestách. Většinu už jsme měli sbalenou a tak nám to ráno moc netrvalo. Náš autobus do města Armenia jsme stihli a v 06:40 už byli na cestě. Po asi hodinové jízdě jsme dorazili na autobusový terminál a čekali na přestup do Bogoty. Zatímco jsem si odskočil na záchod, měla Nikča šanci pozorovat dva autobusy, jak do sebe nacouvali. Oni o sobě dokonce i věděli, prý ale oba začali troubit, pokračovali ale v jízdě dozadu. To zablokovalo další autobusy, které už nabírali cestující, našeho se to ale naštěstí netýkalo. Odjezd proběhl včas, což je zde rarita. Na nás tedy čekala jízda autobusem dalších 7 hodin. Přestože jsme měli předem určená místa v autobuse, moc jsme místnímu systému nedůvěřovali a nacpali se mezi prvními dovnitř. K našemu překvapení byl autobus skvěle uzpůsoben na delší jízdu - klimatizace, záchody, displaye pro každé sedadlo a překvapivě spousta místa na nohy. Klimatizace občas jela na plný koule, takže jsme se trochu klepali i ve svetru a kalhotech, po chvíli jsme si ale zvykli a po zbytek cesty nám to ani nevadilo. Na plný koule nejela jen klima, ale i hudba, kterou si řidič pouštěl a která byla slyšet i na záchodech v autobuse. Zastavili jsme i na oběd a já se rozhodl pro lehkou variantu - kus pečeného kuřete s rýží. Niki si dala jednu empanadu (taštičku s rýží uvnitř) a míchané vejce, co si včera připravila. V buse jsme se dobře vyspali a kvůli menšímu zpozdění díky zácpě dorazili v 17:00 do Bogoty, což bylo hodinu později, než podle plánu. Tam jsme vzali Uber do našeho ubytování, který nás vezl půl hodiny městem a za cestu si účtoval pouze 4,5€. K našemu překvapení se naše ubytování nenachází v turistické části La Candelaria, ani v její blízkosti, ale je vzdálené půl hodiny cesty autem. Prý je tu ale taky bezpečno 🫣
Náš pokoj vypadá nádherně, je tu spousta místa a docela klid, až na hlavní silnici hned pod okny, které netěstní. Niki se udělalo ječné zrno, proto bylo potřeba najít nějakou lékárnu. Jednu obří jsme našli kousek od baráku, kde Niki dostala antibiotika bez předpisu, jen tak ji vyndali jedno platíčko z krabičky a oznámili nám cenu 1,3€. My jsme byli nadšený, že se nám to povedlo takhle rychle a levně sehnat a šli jsme na večeři. V Kolumbii je tradiční pouliční pokrm "Salchipapas" - klobása s hranolkama. Naše varianta byla asi až moc pouliční, protože jsme snědli jen půlku a zbytek si vzali s sebou, s tím, že uvidíme, jestli na to náhodou ještě nedostaneme chuť. Po cestě domů jsme potkali bezdomovce, jak se hrabe v popelnici, takže jsme byli vysvobození z našeho salchipapas-prokletí a milerádi naší porci odevzdali. Bezďák měl radost a my taky. Po příchodu na byt jsme hodili naše prádlo do pračky a když budeme mít štěstí, stihneme ještě sušičku přes noc.Baca lagi