Ollantaytambo

Ještě než jsme odevzdali klíče od našeho pokoje, už nám psal někdo ze společnosti, která nás má dnes odvézt do Ollantaytambo. Upřesnil detaily, kdy a kde se máme sejít. Na sraz jsme dorazili včas a ještě stihli koupit bagetu, ať máme s čím jíst náš sýr ze včera.

Namísto autobusu přijelo normální sedmimístné auto. Do kufru se jen tak tak vešly naše batohy. Naštěstí jsme byli jediní, kdo měl nějaká další zavazadla s sebou. Nás posadil dozadu a jelo se. To bylo poprvé, co nás někdo nabral dříve než bylo v plánu. Díky tomu jsme dorazili do Ollantaytamba nejen včas, ale dokonce o 15 minut dřív.

V hostelu jsme odevzdali batohy, na check-in jsme ještě pár hodin museli čekat. Náš hostel leží pár metrů od hlavního náměstí, odkud jsou vidět ruiny na kopcích okolo. My se rozhodli navštívit hlavní ruiny Ollantaytambo a vzali rovnou i průvodce.

Dříve toto místo sloužilo jako vojenská pevnost a také k různým ceremoniálům. Lokalitu strategicky vybrali právě tady, protože se tu sbíhají tři údolí. Terasy sloužily k pěstování léčivých a ceremoniálních rostlin. Na pěstování jídla sloužily pole a terasy v údolí.
Opět zde bylo vidět, stejně jako v Saqsaywaman, jak jsou kameny precizně opracovány a perfektně pasují do sebe. Ten největší má kompletně rovné strany a váží 75 tun. Doteď se přesně neví, jakým způsobem docílili takové přesnosto a jak ty bloky transportovali.

Malá zajímavost k těm kamenům a zdem: zdi, kde jsou kameny takhle přesně opracovány a není použity žádný jiný materiál, byly velmi důležité - chrámy atd. Zdi, kde jsou kameny poměrně hrubě opracovány, jestli vůbec, a jsou spojeny hlínou nebo jiným materiálem, hráli spíše vedlejší roli a sloužili pro prostý lid nebo zemědělství.

Po prohlídce byl čas na oběd a my se zeptali průvodce, co nám může doporučit. Ten jen odvětil, že máme jít na náměstí a že tam je spousta restaurací... Do jedné z nich jsme se posadili, pročetli menu a byli připraveni objednat. Servírka, asi 60 letá paní, ale připravena zjevně nebyla. Třikrát jsem jí musel zopakovat, které jídlo chci (španělsky) a u toho ukazoval prstem v menu na místo, kde to jídlo bylo uvedené. Asi neuměla číst a ani poslouchat, protože nebyla schopná pochopit, co chceme. Buď začala číst na úplně jiném místě a nebo jen nechápavě koukala.

To nás trochu vyděsilo a tak jsme radši objednávku ukončili a šli jinam. To se ukázalo jako výhra. V nové restauraci jsem si objednal steak z alpaky a čekal. Přinesli mi krásně naservírované jídlo, kde steak ještě prskal na rozžhaveném kameni. Jídlo bylo vynikající a my šli do hostelu na náš pokoj odložit batohy, než se vrátíme do ruin.

Tam nás naštěstí bez problémů pustili a my rychle prozkoumali druhou část teras, která sloužila pro pěstování a skladování jídla. Stejné budovy lze najít i na hoře Pinkuylluna naproti ruinám. Na to dnes ale nezbýval čas a tak se tam snad podíváme někdy později.

Ruin jsme už měli dost a šli se radši postarat k tisk vstupenek na vlak a autobus na Machu Picchu. Zítra v 06:10 musíme být na zastávce a tak je třeba vše připravit. Po pár metrech k Nikče přiběhla malá holčička, která obdivovala Nikčiny piercingy a chtěla si na ně sáhnout. Pak už jsme jen na trhu nakoupili ovoce a vodu na zítřek a šli zpátky na hostel si lehnout.Read more