Vinicunca

Probouzení bylo náročné, ale nějak jsme se vykopali z postele a šli dobalit naše věci. Tohle byla poslední noc v Cuscu a po dnešním výletu si akorát vyzvedneme batohy a jdeme na bus směrem Arequipa. Abychom si mohli všechny naše věci nechat na hostelu, musela paní domácí vstát ve 4 ráno a dát si je k sobě do pokoje - tak jsme se domluvili včera večer. To bylo docela štěstí, protože jsme plán B neměli.

Než jsme měli vše hotovo, už volali z "cestovky", že jsou na cestě a kde se máme sejít. Ještě než jsme s věcmi opustili náš apartmán, slyšeli jsme, jak se otevírají dveře v pokoji naproti. Paní domácí zjevně byla ready dřív než my, převzala všechny naše věci a klíče a my mohli jít na místo setkání.

Dnes jedeme na horu Vinicunca, známou také pod názvem rainbow mountain. Cesta trvá asi 4 hodiny, takže jsme se nějak snažili zabavit v dodávce. Po cestě byla opět zastávka na snídani a později i oběd ve formě bufetů - aspoň nějaké plus, když je ta cesta tak dlouhá.

Po dvou a půl hodině jízdy jsme sjeli z normální silnice a jeli jen přes polní (spíše horské) cesty. Cesta se klikatěla svahem a nám se pomalu otevíral pohled na zasněžené vrcholky hor. Kolem pobíhaly lamy a alpaky a před námi i za námi jelo několik dodávek. Zjevně je to hodně populární výlet.

Zastavili jsme na posledním parkovišti ve výšce 4600 metrů a zbývajících 400 metrů na vrchol už jsme museli zdolat po vlastních. Řídký vzduch už nám nedělá takové problémy jako na začátku a tak výstup trval asi jen hodinu a čtvrt. Už po cestě jsme obdivovali okolní kopce, které byly zbarvené do červena.

Nahoru jsme dorazili právě ve chvíli, kdy se přitáhly mraky a tak jsme moc neviděli, ale po pár minutách byla zase čistá obloha. Mraky a slunce se střídali snad každou minutu a tak byl pohled na okolní kopce a údolí a jejich barvy pokaždé jiný.

Hora Vinicunca je také přezdívaná jako hora sedmi barev. Zbarvení je způsobeno různými minerály jako železo, měď či síra. Není to však jediná taková hora - i okolní kopce hrají všemi barvami. Obzvlášť, když z mraků vyleze slunce a ozáří je. My jsme jen žasli a fotili.

Po asi hodině kochaní se krajinou jsme se vrátili k autobusu. Já jsem po asi pěti minutách usnul, Niki ale nebylo nejlíp a nejdříve se jí dělaly mžitky před očima a po chvíli na jedno oko skoro neviděla. To zanedlouho naštěstí přešlo - asi to bylo tou výškou.

Po cestě jsme opět zastavili na oběd a pokračovali dál směrem Cusco. Tam jsme akorát vyskočili a šli si vyzvednout batohy z našeho bývalého ubytování. Vše proběhlo hladce a my vzali Uber k autobusovému terminálu. Tedy jsme poblíž našli fajn bar/restauraci, kde skvěle vařili a my mohli během čekání na autobus vytřídit fotky.

Nakonec jsme odevzdali batohy a nasedli do autobusu našeho oblíbeného přepravce - Cruz del Sur. Sice je o něco dražší, než ostatní, zato máme ale jistotu, že tu budeme mít pohodlné sedačky a v klidu se vyspíme - dnešní cesta do Arequipy má trvat 10 hodin.Read more