Colca Canyon - San Juan de Chuccho

Budík zvonil ve 02:15 a my se museli připravit na odjezd. Dodávka nás nabrala ve 03:15 a my jeli do města Chivay na snídani. Po cestě se nám podařilo usnout asi na půl hodiny a vzbudili jsme se akorát před příjezdem. Snídaně nebyla nijak bohatá, ale aspoň něco do žaludku. Koupili jsme si ještě předraženou vodu, protože jsme měli jen 1 litr s sebou.

Od města Chivay jsme pokračovali na dvě vyhlídky na kaňon Colca. Z té první byly vidět terasy na pěstování různých plodin z dob ještě než tu byli Inkové a na druhé jsme mohli pozorovat kondory. Kondor z And je jeden z největších létajících ptáků na světě, před ním už jsou jen různé druhy pelikána a albatrose.
K našemu štěstí se tu vznášelo několik kondorů nad kaňonem, kde jen plachtili vzduchem a posedávali na skalách. Kaňonem se linuly mraky a zpoza nich vykukovaly zasněžené špičky hor. Občas se kondoři přiblížili natolik, že nám pomalu létali nad hlavou.

Po půl hodině jsme sice ještě neměli dost, ale museli pokračovat k začátku naší túry. Tady jsme se namazali krémem, dali si malou sváču a koupili si bambusové hole. Dnes nás čeká asi čtyřhodinový sestup až na dno kaňonu a v tomhle místě je hluboký asi 1 km. Když byli všichni připraveni, vydala se naše šestičlenná skupina + průvodce směrem ke startu. Tady nám zkontrolovali vstupenky do národního parku a my ještě dostali výklad o tom, co dělat a co ne. Například máme pustit osly, když je potkáme, a přitom si stoupnout směrem nahoru ke svahu a ne dolů, aby nás neshodil. Taky je nemáme plácat přes zadek. To bylo vše. To snad zvládneme.

V 10:00 jsme vyrazili klidným tempem a prvních pár set metrů nám průvodce ukazoval různé rostliny a vysvětloval, k čemu se používají a nebo proč si na ně dát pozor. Například se podél cesty nachází spousta kaktusů, jejichž jméno jsme už zapomněli, které při vytáhnutí ostnů z těla způsobují extrémní bolesti. Jen asi dvě minuty poté nám šel ukázat další kytku, která se používá do krémů, do čaje a nebo sladkostí, a přitom procházel v kraťasech jen pár centimetrů kolem těchto kaktusů...

Po asi 15 minutách nám vysvětlil, že musíme dojít k mostu a tam počkat, on mezitím zařídí jídlo a další organizační věci. Každý z nás se tedy vydal vlastním tempem a po chvíli se naše skupinka roztáhla natolik, že jsme všichni byli sami a mohli si užívat přírodu kolem nás jen pro sebe. Kolem zpívali ptáci a voněly různé rozkvetlé kytky a keře a sluníčko svítilo tak akorát. Mraky mezi vrcholky kopců několik hodin visely nad údolím jako přibité.

Sestup byl poměrně v klidu, žádné těžké úseky, akorát spousta "schodů" dolů a tak nás ke konci pomalu začínala bolet kolena. Aspoň že měl každý z nás jednu bambusovou hůl, která docela pomáhala. Krátce před cílem se Niki rozbili náhradní boty, které měla na sobě a tak se musela přezout. Naštěstí měla oba páry bot s sebou. Nakonec jsme se všichni sešli u mostu přes řeku Colca a v tu chvíli se přitáhly mraky a začalo pršet. Oblékli jsme pláštěnky a ochrany na batohy a šli směrem k prvnímu ubytování.

Kolem 14:00 jsme dorazili na místo a konečně dostali oběd. Polívku a hlavní jídlo jsme měli zdarma (veškeré jídlo máme už zaplacené v rámci tour) a nápoje byly na nás. V klidu jsme se najedli a pak si dali pivko a povídali si s ostatními. Když bylo dopito, ukázali nám naše ubytování. Pokoj je v pohodě, akorát od něj nemáme klíč (nemáme se bát, je tu prý bezpečno) a není tu ani elektrika. Máme ale pokoj jen pro sebe, v něm dvě postele a sucho. Co víc si přát. Sprcha je pod širým nebem a je zde jen studená voda. Zítra ale máme dorazit do oázy, kde vyvěrá voda s 20-25°C a kterou naše zítřejší ubytování používá pro napájení bazénu a tak to asi s tou sprchou necháme. Na záchodech není toaletní papír - tohle privilegium mají jen vybraní s privátní toaletou. My si toaleťák musíme koupit.

Kolem 16:00 jsme zalezli do postele a vytuhli až do 18:30. To jsme museli vstávat, protože se v 7 servírovala večeře. Seděli jsme celá naše skupinka u stolu za svitu svíček a ještě si povídali o našich zážitcích z cest a vyměňovali si zkušenosti a různé tipy. Po večeři ještě přišel průvodce a my hlasovali o zítřejší cestě. Všichni se shodli, že si chůzi prodloužíme o hodinu podíváme se do města Tapay, odkud je prý nejhezčí výhled na kaňon.

Odpolední spánek nám zjevně nestačil a my padli do postele a šli znovu spát. Zítra máme snídani v 7, takže můžeme ten nedostatek spánku dohnat.Read more