Salar de Uyuni

Den 1 - část 1/2

Já se včera rozhodnul vysprchovat až ráno, což byla velká chyba. V noci je tady kolem bodu mrazu a okna netěsní, takže jsem se těšil na horkou sprchu... V celém hostelu netekla voda, recepční se o to ale postarala a za pár minut už kapala sprcha. Člověk tady má otočit kohoutkem na teplou vodu a počkat 3-4 minuty, než se voda ohřeje. Po 10 minutách ledové vody jsem se rozhodl, že tam teda vlezu. Mezitím ale klesal tlak vody, než nakonec víceméně jen vytékalo pár kapek. 

Sprcha alespoň probrala a my šli na snídani. Ta byla formou napůl bufetu, protože u stolu s jídlem stála obsluha, která nám dala vše, co jsme si zamanuli. Pak už jen zbývalo jít vybrat peníze, po cestě koupit sluneční brýle a dobalit poslední věci.

V 10:30 už byl sraz u naší cestovní agentury, odkud budeme vyrážet na naší třídenní výpravu po jihu Bolívie. Jede nás celkem 6 a řidič tereňákem Toyota Land Cruiser a batohy máme na střeše. 

První zastávka byla u hřbitova vlaků, kde stojí nejstarší lokomotivy z Bolívie. Ty sem byly dovezeny kolem roku 1899 z Francie a Anglie. Právě tudy vede první postavená železniční trať, která spojuje Bolívii s Chile. Na začátku sloužila primárně k přepravě vytěžených minerálů v Bolívii.

Než jsme dorazili na další místo, museli jsme krátce zastavit v servisu, protože nám píchlo kolo. Nějaký hřebík se zjevně zarazil do pneumatiky, to ale nebyl žádný problém. Za 10 minut už jsme měli nové kolo a mohli pokračovat.

Po krátké jízdě po silnici uprostřed ničeho jsme dojeli k menšímu městečku, kde stálo asi 50 dalších tereňaků. Tady jsme si naštěstí jen dali oběd. 

Ještě včera jsme při objednávání dnešního výletu zařídili, že s námi pojedou do "zatopené" části solné pouště, kde ještě stojí voda a hladina vše odráží jako zrcadlo. Podle původního plánu bychom sem nejeli a v ostatních místech je solná plocha kompletně vyschlá. 

Před vystoupením jsme nasadili gumáky a vyskočili z auta. Kolem nás nebylo nic než jen sůl, z části pokrytá vodou. Na zemi byly vidět stopy aut, které tudy zjevně projeli před pár dny a kolem nás se válely krystaly soli. Udělali jsme pár fotek a dostali výklad ohledně vzniku Salar de Uyuni - to tady ale nebudu rozepisovat, protože dnes bylo až příliš moc zážitků. To místo bylo k neuvěření a my se nemohli nabažit pohledů nekončící solnou plochu s horami v pozadí.

Po asi půl hodině nás řidič svolal zpět do auta a my přejeli o kus dál k prvnímu solnému hotelu v této lokalitě. Ten je celý postaven ze soli, nyní však funguje pouze jako místo pro krátkou zastávku na cestě po Salar de Uyuni. Také se tu nachází památník na rallye Dakar, která se tu před asi 10 lety jela, a menší "park" z vlajek. Okolo byly ještě k vidění kaluže s vodou, na jejíž hladině už krystalizovala sůl a vrhala stín na jejich dno. 

Odsud jsme dojeli doprostřed pouště, kde jsme museli vystoupit a dělat skupinové fotky. Zjevně to není přání všech turistů se tady kýčovitě zvěčnit, nýbrž mokrý sen průvodců. Vytáhnul rohožku z auta, hodil ji na zem a pak přinesl talíř, dinosaura, láhev od piva a tubu od Pringles. Nám pak dal pokyny, kam se postavit a jelo to. Focení trvalo asi půl hodiny, kde jsme museli tancovat, balancovat na šňůře od bot a nebo ležet na zemi. Nakonec to byla docela i sranda, ale znovu už to zažít nechceme.

Kvůli naší zjevné neschopnosti se zkoordinovat pak musel chudák řidič trochu spěchat, abychom stíhali zbylý program.Leer más