Salar de Uyuni

Den 2 - část 2/2

U třetího jezera (jménem Honda) jsme se opět mohli v klidu projít na malý poloostrov.  V jednom místě tu rostly i rudé řasy a kolem jezera rostla vysoká tráva.

Než jsme dojeli na čtvrtou lagunu, stihli jsme ještě dvakrát zastavit. Poprvé u sopečných skal, po kterých lezly viskači. Ty vypadají jako kříženci králíka a činčily. Schovávaly se ve skalách, která vedla podél naší cesty, a kupodivu se nás ani moc nebály a nechaly nás přiblížit se až na metr. Další zastávka byla u různých sopečných útvarů. Kvůli silným větrům erodují specifickým způsobem, díky čemuž vznikají tvary jako například strom - tak je pojmenován nejznámější skalní útvar v této části pouště.

Nakonec jsme dorazili k Laguna Colorado, neboli barevnému jezeru. Měli jsme hodinu na návštěvu vyhlídek a procházky podél břehu. Foukal tam šílený vítr a už byla pořádná zima, takže jsme na sebe oblekli všechny vrstvy, které jsme měli s sebou. U poslední vyhlídky nás zastavil jeden kluk, který od jednoho našeho spolucestujícího na téhle výpravě zaslechl, že jsme z Česka. Prohodili jsme pár slov a zjistili, že je ubytovaný nedaleko odsud a že je velká šance, že tam taky budeme spát. Bohužel jsme už museli jít dál, zatímco oni akorát přijeli, a tak jsme se rychle rozloučili.

Laguna byla plná soli a plameňáků, od těch ostatních se však lišila barvou. Díky mikroorganismům ve vodě, které slouží jako obživa pro plameňáky, se při slunečním svitu zbarví do ruda. Do toho pomalu zapadalo slunce a my mohli v okolí pozorovat všechny možné barvy. To nejlepší tedy přišlo na konec.

V 17:00 jsme se vrátili k autu a přejeli do našeho ubytování. Dnes máme jeden společný pokoj pro 6 lidí. Odložili jsme batohy a šli si sednout ke stolu, kde na nás čekal čaj, kafe a sušenky. Díky našemu setkání s českým turistou u laguny jsme věděli, že se ve městě nachází bar. Abychom zabili čas před večeří, vydali jsme se bar hledat. 

Byla to spíše garáž, kde prodávali drinky, to nám ale stačilo. Chvíli jsme pokecali a pak se šli vrátit na večeři. Po ní zůstala půlka naší skupiny (včetně Niki) na pokoji a zbytek jsme šli do dalšího baru, kde prý měli i kulečník. Je třeba říct, že se v téhle osadě uprostřed pouště obklopené sopkami ve výšce nad 4000 m.n.m. nacházelo asi jen 15 domů. O to větší bylo překvapení, když jsme dorazili do baru a tam měli dva kulečníkové stoly, ping-pong, fotbálek a křesla na sezení. Chvíli jsme si zahráli i společně s naším průvodcem, ale po jednom pivu už byl čas jít spát. Průvodce nám nabídnul, že nás hodí autem zpátky. Sice to bylo asi 500 metrů, ale proč se nesvézt. Pak nás už jen pustil dovnitř do hostelu a my šli spát.Read more