Salar de Uyuni / San Pedro de Atacama

Abychom dnes vše stihli, museli jsme vstávat krátce před pátou a v 05:20 být nastoupení na chodbě. Vyspali jsme se relativně dobře na to, že nás na pokoji spalo 6. Opět jsme zabalili naše věci, naložili je na střechu auta a šli ještě chvíli pozorovat hvězdy. Měsíc už byl pryč a nad námi zářily stovky hvězd. Mléčná dráha byla krásně vidět a my si říkali, že to je ten nejhezčí pohled na hvězdy, jaký jsme kdy zažili.

Za pár minut už jsme byli opět na cestě. Nejdříve jsme zastavili u gejzírů, kde zrovna začínal východ slunce a tak celá krajina působila jako z jiné planety. Ze země tu tryskala pára, všude byla cítít síra a na některých místech bublalo horké bláto. Že bylo horké vím proto, že jsem lezl mimo označené cesty a zrovna to extrémně vyprsklo, takže jsem měl to bláto až na rameni a jen o kousek mi minulo obličej. Většina dopadla na bundu a kousek i na kalhoty, kde to hned začalo pálit a já si musel kalhoty odtáhnout od těla, aby to nebolelo. Niki to taky trefilo a my se jen museli smát. Ze všech těch lidí, co tam s námi byli, jsme samozřejmě byli jediní, kdo měl všude na sobě bahno.

Zpátky v autě jsme se částečně očistili vlhčenými ubrousky a těšili se, až si dáme sprchu. Kolem sedmé ráno jsme zastavili u termálních pramenů, kde jsme se nejdříve nasnídali a pak dostali asi 45 minut na koupání. Oba bazénky ležely přímo vedle solného jezera, nad jehož hladinou zrovna vycházelo slunce a vrhalo paprsky na páru linoucí se z horkých pramenů. To vše se odehrávalo ve výšce 4400 metrů nad mořem, takže kolem samozřejmě ještě mrzlo.

Po převlečení do suchého prádla ještě zbývalo pár kilometrů k Chilské hranici. My po cestě ještě zastavili na poušti Salvador Dalí, která prý připomíná jedno malířovo dílo (já je stejně neznám, takže mi můžou namluvit, co chtěj..). Nakonec nás ještě čekaly dvě laguny - verde & blanco. Ty jsme už pozorovali pouze z dáli, spolu se sopkou Licanbur tyčící se za ní. Ta leží hranici s Chile a Bolívii a nám bylo jasné, že se pomalu blížíme k našemu cíli.

Část z nás, co byla na tomto výletě, pokračuje dál do San Pedro de Atacama v Chile a zbytek jede zpátky do města Uyuni. Na hranici jsme vyplnili formulář, nechali si dát razítko potvrzující opuštění Bolívie a dojeli na parkoviště, kde jsme přestoupili do jiné dodávky. Rozloučili jsme se s naší skupinou a jeli na hraniční kontrolu v Chile.

Tady to moc neodsýpalo a my čekali celkem asi hodinu, než jsme se přes kontrolu dokumentů a skenování batohů konečně dostali do čtvrté země na naší cestě - Chile.

Do San Pedro de Atacama jsme dorazili kolem 11:00 a šli zkusit, jestli nás v ubytování už pustí dovnitř. Check-in měl být až od tří. Neměli jsme však žádný internet a tak jsme šli tím směrem, kde jsme si mysleli, že leží náš hostel. Paměť nám zjevně slouží dobře a za chvíli jsme už byli tam. Vše proběhlo hladce a my po ani ne 5 minutách mohli do našeho pokoje.

My hned potom vyrazili do města na jídlo. Po chvíli hledání jsme našli restauraci, kde měli WiFi. U nás na hostelu nefunguje a my musíme zařídit pár věcí. Vše je tady podstatně dražší, jedno levnější jídlo stojí okolo 10€. Díky WiFi jsme ale našli důležité informace a šli hned odtamtud koupit SIM karty. Ty jsou zde extrémně levné - 8$ za 60 GB.

Pak byl čas jít zpátky na hostel a vyhledat na internetu potřebné informace. A taky si odpočinout. Na chvíli jsme usnuli a šli řešit praní prádla, hledání obchodů pro nákup jídla a psaní textů a třídění fotek z posledních tří dnů. Kvůli vysokým cenám se budeme snažit nakupovat jídlo v supermarketu a jíst doma. K večeři jsme si dali obložené housky a pak zalezli do postele.Read more