Base las Torres

Další výlet, který se nám tu podařilo zařídit, dnes povede k Base las Torres. Sem jsme si původně chtěli udělat túru sami, to však bohužel nejde. Naštěstí to cestovky nadále nabízejí jako túru, akorát s průvodcem. Navíc k tomu dostaneme trekingové hole a mačky, bez kterých by to jen tak nešlo.

Vstávali jsme brzy a už krátce po šesté pro nás opět přijela dodávka a my jeli do národního parku. V 9 jsme dorazili na místo, odkud dnes budeme vyrážet. Jedná se o nejznámější jednodenní túru v parku Torres del Paine a zároveň poslední etapu známého treku W.

Rozdali nám hole a mačky. Ty jsme ze začátku nepotřebovali a mohli je nechat v batohu. Slunce ještě nevyšlo, ale už bylo dost světla na to, abychom vyrazili na cestu. Klidným tempem jsme stoupali do kopců a slunce nám šlo od vrcholků naproti.

Na slunci jsme ale moc dlouho nestrávili, protože se stezka po asi hodině stočila do údolí. Tam byl všude sníh a led. My jsme nasadili mačky, dali si malou svačinu a pokračovali v chůzi.

Cesta utíkala poměrně rychle a kolem dvanácté jsme se nacházeli před poslední částí, která má být náročná. Tady jsme si doplnili láhve vodou z potoka z ledovce a vyrazili. O hodinu později jsme stáli u laguny a nám připadalo, že jsme ten těžký úsek asi propásli. Buď máme už dobře netrénováno a nebo ty hole a mačky fakt hodně pomáhají.

Nahoře se nám otevřel pohled na tři věže a jezero pod ním. Bylo tady asi jen dalších 10 lidí a bezvětří. Kolem bylo stále slyšet padající kamení, jinak absolutní ticho. V klidu jsme si sedli, pozorovali okolí a dali si malou svačinu. Malou z toho důvodu, že jsme toho nenakoupili dost a po tom, co jsme snědli všechno jídlo na celý den, stále ještě měli hlad.

Hodinka nahoře stačila a my se vydali na cestu zpět. Jeden turista z naší skupiny měl něco s nohou a tak jsme občas museli čekat, než nás dožene. Díky tomu jsme se z údolí vynořili kolem západu slunce a čekala nás krásná podívaná.

Během cesty jsme si ještě povídali s ostatními a zjistili, že zatímco my doma bojovali s různými platebními systémy, abychom koupili vstupenky do parku, oni to nechali být a rozhodli se je koupit na místě. To prý nemělo být možné... A taky tak nějak ani nebylo. Mezitím co jsme ráno ukazovali naše vstupenky, bylo jim řečeno, že v parku nefunguje systém a ať jdou dál. Tuhle story jsme slyšeli od více lidí, kteří byli s námi. V Patagonii zjevně neplatí, že připraveným štěstí přeje.

K dodávce jsme dorazili až v půl sedmé večer. Tady jsme odevzdali naše vypůjčené vybavení, počkali asi 10 minut na posledního se skupiny a pak jeli zpět do Puerto Natales.

Nechali jsme se vyhodit v centru a šli rovnou do restaurace. K nám se přidal Kyle z USA. Ten je ubytován ve stejném hostelu jako my. Dali jsme si obří burger, který nikdo z nás nesnědl, jak byl velký. Na zasloužené pivko ale samozřejmě místo zůstalo. Domů jsme se úplně ko vrátili až někde v půl jedenácté večer a jen padli do postele.Read more