Iguazu Falls

S tímto dnem jsme při tvorbě našich plánů úplně nepočítali. Cesta z mokřad ale proběhla mnohem lépe, než jsme čekali a tak tady máme skoro celý den navíc. Sice venku pršelo, déšť měl ale od poledne polevit. Rozhodli jsme se to využít a rychle zařídit nejdůležitější věci - nechat prát prádlo a vybrat peníze. 

Od našeho prvního dne do teď klesla hodnota ARS proti EUR o asi 15%, ceny ale ještě zjevně neupravili, takže tím teoreticky šetříme při platbě kartou. Nemáme ale už skoro žádnou hotovost a první bankomat byl prázdný. Na ten další se stála pořádná fronta. Asi proto, že je pondělí a doplnili v nich peníze. Za výběr ekvivalentu 15€ si účtuje poplatek 9€... Vybrali jsme jen jednou, abychom měli na autobus k vodopádům a doufáme, že všechno ostatní půjde zařídit jen kartou. Už nám ale zbývají jen dva dny v Argentině, tak to snad naše peněženka nějak vydrží.

Autobus jezdí každých 15 minut a jede se asi půl hodiny. Dnes jsme si chtěli projít méně atraktivní úseky a zítra, když má bý lepší počasí, jít na hlavní místa. Bohužel jsme zjistili, že největší lákadlo u vodopádů je stále ještě zavřené. Před tři čtvrtě rokem tady extrémně stoupla voda a kompletně zničila cesty a mosty vedoucí k nejznámější vyhlídce Garganta del Diablo (Devil's Throat). Opravená bude až někdy v červenci tohoto roku. 

Zas tolik navíc toho nezbývá a tak jsme si to šli v klidu projít. Zítra se sem sice budeme vracet, ale to chceme absolvovat projížďku na lodi, která by nás měla vzít o něco blíže k vodopádům. Navíc budeme mít díky dnešní návštěvě slevu 50% a vodopádů není nikdy dost.

Už předem jsme navíc četli, jak extrémně jsou Iguazu Falls přeplněné a že se zde není skoro možné hnout. Denně tu je ve špičce kolem 12.000 turistů. O to lépe, že je pondělí a trochu prší, snad budeme mít štěstí. 

Začali jsme horním okruhem vedoucím nad vodopády. Bylo neskutečné, kolik vody tudy proteče a jak hlasité to je i tady nahoře. Je tu několik vyhlídek přímo v místech, kde voda padá dolů. Vodopády se táhnou jako obří stěna, jenže zeshora toho není až tolik vidět. Pokračovali jsme na dolní okruh, kde má  člověk být blíže řece a má vodopády před sebou.

Než jsme dorazili k začátku okruhu, prošli jsme kolem občerstvení, kde byla jídelní zóna v obří kleci a kolem ní varování, aby lidé nekrmili zvířata. Vyskytují se tu prý nosálové a opice, které nemají problém s napadením lidí, jen aby se dostali k potravě. Nám přišlo to řešení geniální. Zamkneme lidi do klecí a zvířata necháme volně běhat v přírodě.

Hned na začátku úseku jsme nosáli potkali a okamžitě zapomněli na všechna varování. Procházeli kolem nás na cestě i zábradlí a nám nezbylo nic jiného, než je u toho z blízka fotit a natáčet. Oni nás přitom úplně ignorovali. 

Pak už ale přišly vodopády. Nejdříve na nás vykoukla brazilská strana částečně schovaná za mlhou, pak přišla obří stěna na argentinské straně. Několik set metrů se táhly vodopády ve dvou kaskádách a nad nimi se vznášeli supi. Vodopády jsou jedním ze sedmi přírodních divů světa a známé pro svůj obří průtok - v průměru 1.700.000 litrů vody za sekundu. 

Po prohlídce jsme vzali vlak, který nás během asi 10 minut dovezl zpět ke vstupu. Tady jsme si jen nechali označit vstupenky, abychom zítra dostali slevu a jeli zpět domů. Došli jsme si nechat vytisknout vstupenky na autobus v Brazílii, nakoupili jídlo na zítřek a pak vyzvedli vyprané prádlo. Zbylo nám asi 20 minut odpočinku doma, než jsme šli si šli sednout na pivo s holkama z Ibery. Oboum je 18, jsou z Kanady a mají v plánu cestovat měsíc po Argentině. Super jsme se bavili a podnik opouštěli až po zavíračce. To nebylo nejlepší rozhodnutí, vzhledem k tomu, že holky letí v 7 ráno dál a my máme zařízenou jízdu na lodi.Read more