Ilha Grande - severní strana

Jako první výlet jsme si naplánovali cestu lodí podél severního pobřeží se zastávkou na těch nejhezčích plážích. Zatímco jsem se ještě válel v posteli, Niki už připravila snidani. Tu jsme si pak za zpěvu ptáků vychutnali na naší terase před ubytováním. V 10:00 jsme měli být u naší agentury, odkud nás odvedli na pláž a postavili do skupinek. V těch jsme čekali, než náš po chvíli vyzvedli kapitáni a odvedli k našim lodím.

Máme skupinu asi jen 10 lidí a menší loď. Počasí vyšlo skvěle a celou dobu jen svítilo slunce. To bylo potřeba, protože v Brazílii je právě zimní období a je o něco chladněji než normálně. (o 3-4°C)

Jako první jsme dostali 30 minut na pláži Grumixama, kde se to rybami jen hemžilo. Plavaly všude kolem nás a my nemuseli ani nikam plavat, abychom ta hejna mohli pozorovat.

Po návratu na lodi jsme jeli ještě dalších asi 20 minut, než jsme zastavili u skal a museli tam vylézt z lodi. My jsme nerozuměli ničemu, co náš průvodce říká. Jeden z cestujích (Pedro) zjevně viděl, jak jsme bezradní, a rozhodl se pro nás vše překládat. Jen díky němu jsme věděli, kde jsme a nebo kolik času máme.

Přišla návštěva jeskyně Achaia. Zaplatili jsme vstup 30 Real a šli čekat před vchod. Pak přišel chlapík, slezl po schodech a zmizel někde ve tmě. Prý máme jít za ním. Já zůstal nahoře a čekal, než projde celá skupina, abych zůstal poslední. Niki šla přede mnou a když jsem slezl po schodech, viděl jsem ji několik metrů přede mnou jak leží na zádech v asi 60 cm (jestli vůbec) vysoké štěrbině, která se zjevně táhne ještě dál.

Pro mě v tu chvíli bylo jasné, že tam nepůjdu. Kdo ví, jak daleko to ještě vede. Pak už Niki zvolala, že už vidí vodu a že je to nádhera. Já se rozhodl to zkusit a lezl za ní. Po průlezu se člověk ocitl v o něco větší jeskyni, kde dole zářila modrozelená voda. Slunce ozařuje vodu v oceánu a svítí až sem do jeskyně. Slezli jsme po čtyřech dolů a já chvíli poseděl u vody. Její hladina však občas stoupla až o metr díky vlnám, což ve mě vyvolávalo paniku. Ja se asi po dvou minutách u vody rozhodl otočit a vrátit se. Dobře sem udělal, protože jakmile jsem vyšel ven, šla dovnitř skupina asi pěti ne úplně fit čtyřicátníků, kteří se tak trochu zasekli po cestě dovnitř.

To už bylo dost jeskyně. Odsud jsme se přesunuli na Laguna Verde, krásnou pláž se spoustou ryb. Už při koupi výletu nám prodejce doporučil, abychom tady šli na druhou strany zátoky. Prý je to tam klidnější a hezčí, než v místech, kde všichni zůstávají. Tam jsme chvíli šnorchlovali a vzali i zbytek skupiny na tento "secret spot". Poštěstilo se nám a ve vodě pod námi jsme objevili i želvu.

Jako poslední jsme navštívili Laguna Azul. To už se ale blížil západ slunce, proto ve vodě nebylo tolik vidět. Moc jsme tu neviděli a navíc začínalo být chladno. Vrátili jsme se na loď a jeli zpět. Ještě jsme zastavili u jedné restaurace, ale kvůli vysokým cenám jsme si dali jen pivo a pokecali s ostatními.

Po návratu do města Abraão už jsme měli extrémní hlad, byla nám ale moc zima na to jít si rovnou někam sednout. Navíc jsme se domluvili s Pedrem a jeho přítelkyní Beatriz, že si společně zajdem na drinky. Sešli jsme se v půl osmé v baru na pláži a nějak se zakecali. Večer jsme si náramně užili a přitom trochu zapomněli čas. Až někde kolem čtvrt na dvě se nám to podařilo zabalit. Dostali jsme na ně ale kontakt a máme se jim ozvat, až budeme v Riu. Třeba ještě něco společně podnikneme.Read more