Žebra

(english version down below)

Cestování (stejně jako život sám) nabízí žvance, které rychle překopou dosavadní plány.
Matteo si při jednom svém parkuru zlomil kotník, aby pak měsíc čampal o berlích, a další dva dával chodidlo do kupy.
Jeana zase potrápil močák, přičemž laxnost zdejších felčarů jej přinutila nasednou letadlo směr Austrálie.
Jose při práci na stavbě utržil šrám každý týden, a různé covidy a virózy jsme sdíleli den co den.
Mimo tyto náhody pak ještě vymýšlíme kolosální hlouposti. Jako třeba masáž chůzí po zádech. Nutno říct, že úleva bývá veliká, nicméně když jedna pochůzka dopadla špatně, odcházel jsem s pohmožděnými žebry, bolavými nocemi a budoucími týdny tvrdého omezení. Řádný kajak, žádné treky, žádná práce, a žádné prohýřené večery. Když mě navíc chytne koleno a já půjčuji od Mattea berle, připadám si jako ve vězení.
Co chcete dělat. Nezbývá než přijmout realitu a zklidnit se. Kluci jsou prostě kluci.

Ribs

Traveling (just like life itself) throws such things at you that can easily overun your plans. Matteo broke his foot during one of his parkour runs and then spent a month hobbling on crutches and another two getting it back in shape.
Jean had bladder issues, and the laziness of the local doctors pushed him onto a plane to Australia.
José picked up a new scrape every week working in construction, and we shared various covids and viruses pretty much daily.
And beyond these accidents, we also come up with some spectacular stupidity—like back massages by walking on each other.
Got to say, the relief can be huge. But when one session went wrong, I walked away with bruised ribs, painful nights, and weeks of being out of action.
No kayaking, no treks, no work, no wild evenings. And when my knee starts aching and I’m borrowing crutches from Matteo, I feel like I’m in prison.
What can you do? Nothing but to accept it and slow down. Boys will be boys.Read more