New Plymouth

Ještě na Fidži mě potkala zvláštní věc. Respektive byly dvě a jmenovaly se Peter a Rachel. Postarší páreček, manželé, co rádi cestují a s oblibou si vykládají. Jako všichni kiwáci. Slovo dalo slovo, já nastínil plány, a už mě oba zvali, abych cestou kolem Zélandu přespal u nich na dvorku. O pět měsíců později nás pak silnice táhne přesně tím směrem. Wow. Představte si, že na letišti potkáte neznámého cápka, který pochází bůhví odkud, a v deseti minutách plkání ve frontě mu pak nabídnete adresu. V jiném kraji jiný mrav. A rozhodně méně strachu o majetek. Peter s Rachel nám darují obří pokoj, za který bychom se Sophie v hotelu platili majlant. „Užijte si prázdniny,“ popřáli ležérně, a my už vymýšlíme plán, kterak zdolat masivní vulkán, jenž platí za zdejší dominantu. Počasí však hází vidle, přičemž itinerář budoucích dní drsně křičí o pozornost. Takže Mt Taranaki vzdáváme. Navíc zjišťujeme, že jsme oba unavení a otrávení. Přespávat každou chvíli někde jinde možná na Instagramu vypadá skvěle, v reálu však mluvíme o tvrdé práci každodenního plánování a vzájemného domlouvání, které vysilují. Naivně navíc skládáme jednu štaci za druhou, bez pár dní odpočinku či prostoru pro další plánování vůbec, až si říkáme, že van life pověsíme na hřebík. Asi to chce dovolenou.Read more