New Plymouth

(english version down below)

Ještě na Fidži mě potkala zvláštní věc. Respektive byly dvě a jmenovaly se Peter a Rachel.
Postarší páreček, manželé, co rádi cestují a s oblibou si vykládají. Jako všichni kiwáci. Slovo dalo slovo, já nastínil plány, a už mě oba zvali, abych cestou kolem Zélandu přespal u nich na dvorku. O pět měsíců později nás pak silnice táhne přesně tím směrem. Wow.
Představte si, že na letišti potkáte neznámého cápka, který pochází bůhví odkud, a v deseti minutách plkání ve frontě mu pak nabídnete adresu. V jiném kraji jiný mrav. A rozhodně méně strachu o majetek.
Peter s Rachel nám darují obří pokoj, za který bychom se Sophie v hotelu platili majlant. „Užijte si prázdniny,“ popřáli ležérně, a my už vymýšlíme plán, kterak zdolat masivní vulkán, jenž platí za zdejší dominantu.
Počasí však hází vidle, přičemž itinerář budoucích dní drsně křičí o pozornost. Takže Mt Taranaki vzdáváme.
Navíc zjišťujeme, že jsme oba unavení a otrávení. Přespávat každou chvíli někde jinde možná na Instagramu vypadá skvěle, v reálu však mluvíme o tvrdé práci každodenního plánování a vzájemného domlouvání, které vysilují. Naivně navíc skládáme jednu štaci za druhou, bez pár dní odpočinku či prostoru pro další plánování vůbec, až si říkáme, že van life pověsíme na hřebík.
Asi to chce dovolenou.

New Plymouth

Something strange happened to me back in Fiji. Actually, two things—and their names were Peter and Rachel.
An older couple, who love to travel and chat. Like all Kiwis. One conversation led to another, I mentioned my plans, and before I knew it, they invited me to stay in their yard when I passed through New Zealand.
Five months later, the road takes us exactly that way. Wow.
Imagine meeting a random guy at the airport, from who-knows-where, and after ten minutes of small talk in a queue, you give him your address. Different country, different customs—and definitely less fear about a property.
Peter and Rachel give us a huge room—one we’d be paying a fortune for in a hotel. “Enjoy your holiday,” they say casually, while we start planning how to climb the massive volcano that dominates the area.
But the weather throws a wrench in it, and our upcoming itinerary is already screaming for attention. So we give up on Mt Taranaki.
On top of that, we realise we’re both tired and a bit fed up. Sleeping somewhere new all the time might look great on Instagram, but in reality it’s hard work—constant planning and coordination wears us down.
On top of that, we naively stack one thing after another, without leaving any time to rest or even plan properly, until we start thinking about giving up van life altogether.
Maybe what we really need… is a holiday.Read more