Whanganui River

(english version down below)

Po měsíci putování vyhlížíme první velký trek. Čtyřdenní kanoe trip na řece Whanganui, která stéká Středozemím z hory Osudu až dolů do oceánu.
Zjišťujeme, že značně podceňujem přípravu, když nám balit tašky a shánět věci 2 hodiny před odjezdem nestačí ani k sepsání nákupního listu. Takže orosená čela, kupa stresu a zbožná přísaha, že laxní přístup už nikdy víc.
Před obědem pak rozvíříme vodu, přičemž následující dny trávíme v plastové bárce vezoucí nás masivním kaňonem vstříc cíli. Vykrádáme banku štěstěny, jelikož krom jedné grupy kiwáků máme celou řeku s okolními kempy jen pro sebe.
Člověk v té samotě a tichu zacítí posvátno. Obklopeni skalnatými břehy, jež porůstá oživlá zeleň, proplouváme až snovou realitou. Pozoruji magii zdejšího světa a připadám si jako na cestě časem. Nikde ani živáčka, jen ten kámen, stromy a kapradí, které tu stojí nachlup stejné jako před třemi sty lety.
Den po dni propadáme kouzlu řeky i přírody, učíme se ovládat loď i ladně sjíždět divoké proudy. Nakonec přežíváme i obávaný rapid 50/50, což je číslo, které vyjadřuje poměr mezi úspěchem a překlopením.
Na konci pak z lodi vytahujem unavená těla, barel úžasných zážitků i niterný klid, který naleznete, jen když zabloudíte hluboko do divočiny.

Whanganui River

After a month on the road, we set our sights on our first big trek—a four-day canoe trip on the Whanganui River, which flows through Middle-earth from Mount Doom all the way to the ocean.
We quickly realise just how badly we underestimated the preparation. Packing our bags and gathering gear two hours before departure isn’t even enough to write a shopping list. So—sweaty foreheads, a pile of stress, and a solemn vow: never again with this kind of lazy approach.
By midday, we’re already stirring the water, and over the following days we drift in a plastic canoe through a massive canyon, heading toward our goal.
We hit the jackpot. Apart from one group of Kiwis, we have the entire river and its campsites to ourselves. In that silence and solitude, you can feel something sacred.
Surrounded by rocky cliffs covered in living green, we move through what feels like a dream. I watch the magic of this place and feel as if I’ve stepped back in time. Not a soul in sight—just rock, trees, and ferns that look exactly as they did three hundred years ago.
Day by day, we fall under the spell of the river and the wilderness. We learn to control the boat, to ride the currents with ease.
In the end, we even survive the feared rapid 50/50—a name that says it all: fifty percent success, fifty percent flipping over.
At the end, we pull our tired bodies out of the canoe, along with a barrel full of incredible memories—and a deep inner calm you only find when you venture far into the wild.Read more