Nelson - Maitai Camp Site

(english version down below)

Že postrádáme plán pro Jižák víme už dýl. Jakmile však odvalíme první kilometry zdejších cest, zahryzne nás úzkost.
Padáme nejen únavou z předchozího shonu, ale i frustrací z pochybného plánování. Cestování teď vypadá jako um, kterému se učíme tou hořkou metodou pokus-omyl-zase bota.
Nevíme, jak dál, a zoufáme si. Bookujem pak kemp za městem, kde hledáme pár dní odpočinku, a taky rýsovací prkno pro naše budoucí kroky. Otazníky poletují vzduchem, a den po dni nás pálí jako místní slunce pod chybějící ozónovou vrstvou. Dále tedy mažeme opalovák, a pilně zpovídáme své vnitřnosti.
Situaci pak zpestří objevivší se Bariš, turecký kamarád z Whangarei, který finišuje ostrov opačným směrem. Zase společně kuchtíme, a vzpomínáme na staré dobré časy. A jelikož jako všichni baťůžkáři pěstujeme závislost na burákovém másle, navštěvujeme místní arašídovou továrnu.
Dostáváme tučnou prohlídku, kupu vzorků, a samozřejmě nakupujem. Perličkou je pak trhlé kolo, ze kterého šlapáním destilujem vlastní máslo. Jojo, kdo nabízí lidem jídlo a hry, toho lidé zbožňují.

Nelson - Maitai Camp Site

We’ve known for a while that we lack a proper plan for the South Island. But the moment we roll out the first kilometres here, anxiety sinks its teeth into us.
We’re not just exhausted from the previous rush—we’re also frustrated with our shaky planning. Travelling suddenly feels like a craft we’re learning the hard way: trial, error… and another mistake.
We don’t know what to do next, and we’re close to despair. So we book a campsite outside the city, looking for a few days of rest—and a drawing board for our next steps.
Question marks hang in the air, burning us day by day like the local sun under the thinning ozone layer. So we put on sunscreen—and start seriously interrogating our inner selves.
Then things get a bit brighter when Bariš shows up—a Turkish friend from Whangārei, who’s finishing the island in the opposite direction. We cook together again and reminisce about the good old days.
And since, like all backpackers, we’ve developed a serious addiction to peanut butter, we visit a local peanut factory. We get a generous tour, plenty of samples—and of course, we buy some.
The highlight is a quirky bike that lets you churn your own peanut butter by pedalling. Yeah… give people food and games, and they’ll love you for it.Read more