Abel Tasman National Park

Plán zní následovně. Vydolovat zbytek peněz, a ještě za tepla nakoukat pár hezkých míst. Ideálně takových, které Sophie posledně zmeškala. Začínáme Národním parkem Abel Tasman, který slibuje vyleštěné pláže i podmanivou přírodu. Jelikož nám srdcem protéká stále řeka Whanganui, znovu zamlouváme kajak. Dva dny brázdit pobřeží, a třetí nazout boty a táhnout lesem. Poučeni z minula, zapalujem nálož příprav o den dřív, abychom na vše měli moře času. Blahopřejem si však jen do doby, než zjistíme, že zase připlouváme totálně pozdě. Poslední z věcí nakupujem až za tmy, takže nezbývá než hrubě ranní budík, abychom vůbec stihli zahájení. Když pak pozorujem ostatní účastníky, kterak s klidem a grácií kráčejí natěšení kolem, skládáme další zbožnou přísahu, že takto už nikdy víc. Rozpálení stresem pak vyplouváme na moře. Když později rozbalujem oběd na jednom z ostrovů zalévaným deštěm, připadáme si ztroskotaní stejně jako Robinson. Naštěstí každé neštěstí jednou pomine, takže stan tyčíme už pod sluncem. Druhý den pak barví obloha bez jediného mráčku. Rozrážíme vlny oceánu a navštěvujem okolní ostrůvky, chutnajíc tak ze života námořníků. Modro vpřed, modro vzad, a jen ta malá loďka, bez které jsme nahraní. Intenzivní zkušenost plná různorodých emocí. Náš vehikl poté kotvíme na pláží. Dál totiž vyrážíme po svých. Pouť lesem provázejí nádherné výhledy, jenž navečer zakončuje plné bříško a slastný spánek. Ten naruší pouze desorganizovaná Němka volající přesně ve 3 ráno domů. Grüß Gott! Treku dominují snad nejkrásnější pláže, které na Zélandu najdete. Stejně tak i hromada lidí, jež každý ze slavných „Walků“ provází. Vlastně si celou dobu připadám jako na školním výletě. Více než příroda tu hraje prim sranda s kamarády, komfort, a pohodové tempo. Nic proti. Já však po osamocené výpravě do hlubin řeky Whanganui čekal přeci jen něco jiného.Read more