Název projektu – Cesta
February 20, 2025 in New Zealand ⋅ ☀️ 22 °C
(english version down below)
Když jsem nádeničinu pověsil na hřebík, plně se roztočil kolotoč plánování.
Původní představu woofingu měníme za ideu rachoty, která napumpuje vyschlou peněženku.
Jenže na Zélandu léto brzy končí, a prošlapávat si výletní stopu sněhem nepříjemně zebe. Takže trampovat, kempovat či pracovat?
Rozhodnutí, které komplikuje i fakt, že Sophie zde oproti mně natáčí již druhou sezónu. Začátkem minulého roku trávila cestováním na ostrovech několik měsíců sama. Pak sice odletěla domů, ale s nárazem britského podzimu frnkla zase zpátky.
Takže řešíme kolizi. Já natěšený poznat neviděné, zatímco zahradní designerka vedle mě už hledí strčit pohorky do skříně, a usadit se. Nastupují tak složitá vyjednávání diplomatických sborů.
Postupně slíváme vzájemné potřeby i očekávání, přičemž na konci z kotlíku vytahujem uspokojivé dílo. Manažer uvnitř nás plesá štěstím, a já si připadám znovu jako na stavbě. Modeluju projekt – tentokrát cesty s baťohem. A na závěr koupit chlebíčky, a zkolaudovat.
Project - Travels
When I finally hung up my labouring days for good, the carousel of planning spun up in full force.
Our original idea of more woofing led to something more practical—hard work to pump life back into a dried-out wallet. But summer in New Zealand fades quickly, and hiking trails through snow offers anything but pleasant feelings. So the question stood: roam, camp, or work?
The decision was further complicated by the fact that, Sophie is already here for her second time.
At the start of the previous year, she had spent months traveling the islands on her own. She flew home eventually, but with the arrival of the bleak British autumn, she promptly turned around and came back.
And so, we found ourselves negotiating a collision of paths. I was eager to discover the unseen, while the garden designer beside me was ready to hang up her hiking boots and settle down.
Thus began the delicate diplomacy.
Step by step, we blended our needs and expectations, until eventually we pulled something workable out of the pot. The manager within us rejoiced, and I felt like I was back on a construction site—only this time, I was building a project of travel.Read more


