Nelson Lakes National Park - 5. den

(english version down below)

Šestá ranní, vstávačka, a s radostí vpřed! Tedy jak kdo.
Sophie v noci pozřel mocně nasvícený měsíc, a tak ráno leze ze spacáku jako vypálená baterka. Kouknu na ni, a zakousnou mě obavy. Poslední etapa sice nabízí bezprecedentní rovinku, i tak nám ale ta dnešní třicítka vyhrožuje jak rozběhnutý kanec.
Krajina pomalu mění svoji tvář. Hory dezertují, načež scénu roztančí louky, mírný lesík a teplé klima. Konec cesty pak promlouvá z úst lidí, kterých najednou potkáváme víc a víc.
S hranou masivního jezera nás omámí zvláštní smutek. Pětidennímu dobrodružství zvoní umíráček. Nabíjíme hlaveň odhodlání, zavrhujem možnost sjet poslední kilometry lodí, a křápeme i poslední ořech.
Příjemná to procházka, na které nás nejvíc pobaví pár výletníků v žabkách. Tady dochází ke střetu dvou absolutně rozdílných světů. O to více pak oceňujem hloubku zážitků, která na denním výšlapu prostě chybí.
Poslední z kopců ještě přátelsky nahulí pod kotel, ale to už přecházíme s klidem. Šeď pak zatahuje oblohu právě ve chvíli, kdy máme naši káru téměř na dohled. Ve smíchu natahujem na posledních pár minut pláštěnky, a když za šíleného krupobití sedáme do auta, zasáhne nás šíp úlevy a štěstí.
Zvládli jsme to!
Jako Kolumbus dopluli jsme navzdory nesnázím do své miniaturní Ameriky. Odolali jsme nástrahám, čelili výzvám, a konečně naplnili svůj cíl.
Ale co teď?
Bilancovat tuhle unikátní zkušenost necháváme zítřku. Jakkoli byla totiž celá výprava úžasná, neuvěřitelná a boží, přeju si teď jediné.
A to pořádnou postel!

Nelson Lakes National Park - Day Five

Six in the morning. Wake-up call, and gladly onward!
Well—depending on who you ask. Sophie was apparently swallowed whole by the brilliantly lit moon during the night, because she crawls out of her sleeping bag like a dead battery. I look at her, and worry sinks its teeth into me.
The final stage may offer an unprecedented flat route, but even so, today’s thirty kilometres threatens us like a charging boar.
The landscape slowly changes its face. The mountains stay behind, leaving the stage to meadows, gentle woodland, and warmer air. The end of the journey speaks through the mouths of people—we suddenly start meeting more and more of them.
Along the edge of the vast lake, a strange sadness overtakes us. The death bell is tolling for our five-day adventure.
We load the barrel of determination, reject the option of taking a boat for the final kilometres, and crack the last nut ourselves. A pleasant walk, made funniest by the sight of day-trippers in flip-flops.
Here, two completely different worlds collide. It only makes us appreciate even more the depth of experience that simple day hikes can never quite provide.
The final hill gives us a friendly blast of challange, but by now we take it calmly. Grey clouds finally swallow the sky just as our car comes almost into view. Laughing, we pull on rain jackets for the last few minutes, and when we dive into the car beneath a savage hailstorm, an arrow of relief and happiness strikes us clean through.
We did it!
Like Columbus, we sailed through hardship to our own tiny America. We endured the obstacles, faced the challenges, and finally reached the goal we had set ourselves.
But what now?
We leave the reckoning of this unique experience for tomorrow. Because however incredible, unforgettable, and glorious the whole expedition was, right now I want only one thing.
A bed!Read more