Westport

(english version down below)

Tentokráte už vážně prosím odpočinek! A trochu toho ticha a klidu.
Bivakujem na pláži u miniaturního městečka, které dle zdejších standardů drží téměř punc metropole. Když shodíte kotvu na Jižáku, vyjma několika center lidství, zbytek působí jako absolutní konec světa. Pár osamocených člobrdů, stodvacítka farem, a jen nekonečná stáda asynchronního bučení.
Prohrábnete-li pak statistiku, zjistíte, že jen ovcí tu skotačí až pětkrát víc než všech lidiček do kupy. Bééé.
Krajinu pokrývá moře lesů, záplava hor, a všeho všudy pouhé tři cesty spojující sever a jih. Venkovská jednoduchost vracející vás o sto let nazpět.
Vyhmátneme bufík s perfektně napečenými koláči, který trumfnou všechno, co jsme prozatím ochutnali. Paradoxně v té kapitalismem vyšperkované dokonalosti stejně něco postrádám. Možná to srdíčko upocenýho pekaře, který s vámi poklábosí, mezitím co mu další várka zlátne v troubě.
Já si vážně myslím, že celá ta sofistikovanost a umělé inteligenství nás začne pěkně brzo srát. Plast a dotykovka nás v noci pod peřinou nezahřeje.
Skoro celý den trávíme pak v knihovně. Popouštím své nové závislosti, a plánujeme další hike.
Tetelím se blahem.
Tohle bude paráda!

Westport

This time, I truly mean it.
We need rest! And a bit of peace and quiet.
We bivouac on a beach near a tiny little town which, by local standards, almost carries the status of a metropolis. Once you drop anchor on the South Island, apart from a few centres of civilisation, everything else feels like the absolute end of the world.
A handful of lonely souls, a hundred and twenty farms, and endless herds mooing out of sync. And if you check the numbers, you’ll find there are up to five times more sheep here than people altogether.
Baa.
The landscape is covered by seas of forest, floods of mountains, and only three roads linking north and south in total. A kind of rural simplicity that sends you a hundred years back in time.
We stumble upon a snack bar selling perfectly baked pies that outclass everything we’ve tasted so far. And yet, paradoxically, even in that polished capitalist perfection, I feel something is missing. Maybe the warm heart of a sweaty baker who chats with you while the next batch turns golden in the oven.
I genuinely think all this sophistication and AI is going to start annoying us pretty soon. Plastic and touchscreens won’t keep you warm under the blankets at night.
We spend nearly the whole day in the library. I indulge my newest addiction, while we plan another hike.
I’m buzzing with excitement.
This is going to be brilliant.Read more