Tom a Kara

(english version down below)

Když už se vám všechno sype pod rukama, buďte si jistí jedním. Brzy se to zlepší!
Naše spása přichází v podobě kiwácké rodiny, ke které se na týden stěhujeme.
Woofing – tedy směna práce za žvanec a postel (!) – působí jako vysvobození. Už žádné rozhodování, plánování ani vymýšlení! Konečně nám někdo řekne, co máme dělat!
Zpočátku jsme nervózní. A to nejen kvůli hippie bajdě posazené v buši, ale i dvěma prckům, kterým máme tak trochu dělat chůvu.
Skoro dvouletá Bodie May je ve věku, kdy chce zkoumat svět. Ideálně tak 120x dokola!
A čtyřletý Jaxson? V tom jako by někdo nechal běžet dva jaderné reaktory!
Navzdory obavám však nakonec dolujeme zlato!
Rodinka nás přijme s takovou srdečností, až se cítíme jako… doma.
Přes den montujeme nový kurník a večer vytahujem světelné meče a balíme děcka do palačinek.
Tom a Kara se ukazují jako skvělí rodičové. Byť jejich přízvuk připomíná spíš než angličtinu japonský dialekt, stejně cítím, že tihle lidé mají svůj svět ještě v pořádku.
Takže co víc? Zbývá už jen třešnička na dortu.
Tom je řezbář a pracuje s nefritem. Když nás pak vezme do své dílny a pomůže nám vyrobit si vlastní náhrdelníky, skáčeme štěstím do vzduchu. Velké díky vám, Tome a Karo, za to, jací úžasní lidé jste.
Tady jsme s vámi udělali banku.

Tom and Kara

When everything seems to be falling apart, be sure of one thing. Soon it will get better.
Our salvation arrives in the form of a Kiwi family we move in with for a week. Woofing – working in exchange for food and a bed (!) – feels like deliverance.
No more deciding, planning, or constantly figuring things out. Finally, someone else will tell us what to do!
At first, we’re nervous. And not only because of the hippie house hidden in the bush, but also because of the two little kids we’re meant to babysit… at least a bit.
Nearly two-year-old Bodie May is at that age when she wants to explore the world. Preferably 120 times in a row. And four-year-old Jaxson? It feels as if someone left two nuclear reactors running inside him.
Despite our worries, though, we end up striking gold.
The family welcomes us with such warmth that we feel at home almost instantly.
During the day we build a new chicken coop, and in the evenings we pull out lightsabers and wrap the kids in pancakes.
Tom and Kara turn out to be wonderful parents. Even though their accent sounds more like a Japanese dialect, I can still feel that these people have their little world in order.
And what more could you ask for?
Perhaps just the cherry on top.
Tom is a carver who works with jade. When he takes us into his workshop and helps us make our own necklaces, we’re jumping with joy.
Thank you so much Tom and Kara for being such an amazing people.
We really hit the jackpot with you.Read more