Franz Josef

(english version down below)

V půlce osmihodinovky směrem na jih brzdíme k odpočinku. Nacházíme městečko jako vystřižené z Alp.
Penziony a restaurace uprostřed zasněžených masivů. Jiný důvod návštěvy než – treky, wellness, lyže – nehledejte.
A ještě lety helikoptérou. Populární kratochvíle, která vás vynese až na vrchol LEDOVCE.
Ano, místní dominanta číslo jedna, na kterou turistické kanceláře lákaly už před sto lety. Jenom toho „věčného“ sněhu tu tehdy leželo o pár miliard tun víc.
Chystáme si denní túru. Špacír na vyhlídku, ze které lze toho běláska pokoutně špehovat. I když po vás hází očkem téměř odevšad, přiblížit se láká.
Sami sebe však zaskočíme, jak moc nám chybí motivace cokoliv dělat. „Přijde mi to,“ říká Sophie, „jako když se vrátím z dovolené a zjistím, že práci nesnáším pořád stejně.“
Averze z cest se vrací, a tlačí nás stále jako princeznu pověstný hrášek. Nejradši bychom odstavili klíče a auto zahodili do kanálu! Po týdnu oddechu se cítíme znovu totálně vyhořelí!
Nakonec to prorážíme silou. Sophie medituje u práce, a já nervózně vytahuju hole. Kolena roztáčím lesem vzhůru, kde na konci čeká nafintěný ledovec.
Ačkoliv ze začátku hýkám jak přestárlý hlodavec, srdce mi brzy buší radostí.
A to bez ohledu na fakt, že prší, kameny děsně kloužou, a ten slavný ledovec není pod mraky skoro ani vidět!
Příroda léčí.
Moudrost, kterou si potřebuji stále opakovat.

Franz Josef

Halfway through an eight-hour drive south, we pull over for a break. What we find is a town stolen straight from the Alps.
Hotels and restaurants tucked beneath snow-covered peaks. There is little reason to come here except for the obvious: hiking, spas, skiing.
And helicopter rides.
A popular gig that lifts you all the way to the top of a glacier. Yes—the local star attraction, advertised by travel offices more than a century ago. Back then, of course, there were a few billion more tonnes of “eternal” ice lying around.
We plan a day walk.
A modest climb to a lookout point where the white giant can be admired from a respectful distance. Even though it stares at you from almost every angle in town, getting closer still feels tempting.
What surprises us most, however, is how little motivation we have left.
“It feels,” Sophie says, “like coming back from holiday and realising you still hate your job just as much.”
Our travel fatigue has returned. It presses on us like the famous pea beneath the princess’s mattress. We would gladly throw the car keys into a drain and walk away.
After a week of rest, we feel completely burned out again.
In the end, we push through by force. Sophie chooses to work, while I nervously pull out my hiking poles. My knees begin their slow rotation uphill through the forest, where a shiny glacier waits somewhere above.
At first I wheeze like an ageing rodent, but before long my heart is pounding with joy.
And that despite the rain, the slick rocks, and the fact that the celebrated glacier is barely visible through the cloud.
Nature heals.
A truth I seem to need reminding of again and again.Read more