Christie Brothers aneb

kterak započala a také skončila moje dráha nádenního stavaře.

V čase největší nouze mi bratři šéfové hází lano. Jde o výhodný byznys. Chlapi totiž staví vilu jednomu prominentnímu chlapíkovi. Bohatý kiwák oplývá nejen penězi, ale stejně tak i OCD poruchou. Bez ohledu na fakt, že výstavba žene hrubou fází a odevšad věčně padá dřevo či beton, pan majitel požaduje na staveništi čisto. Absolutní! „To si děláte srandu?“ hlesnou šéfové jak opaření, když jim boháč poručí. Závan odporu však v mžiku hasne, jakmile promluví chechtáky. „Hele, zaplatím vám extra ruce, jen tam už ukliďte!“ „To si děláte prdel??“ vybouchne tamní stavbyvedoucí o pár hodin později, když na něj pak naletí. „Žádný strachy, my ti někoho najdem,“ konejší ho záhy. A teď už teda víte, jak to všechno začalo. Na stavbě, kde hudbu komponuje flexa, pila, sbíječka, dvakrát denně zametám, z bahna lovím hřebíky a těch 47 oken umývám furt dokola! Když mi stavoš Ryan dopřeje, bourám pak beton, térem natírám základ a vyřezávám zásuvky do masivního obložení za trilion. Prostě chuťovky, kterými obdarujete jen ty nejskvělejší dacany. Za pár týdnů už hrabu hubou o dno. Ne však kvůli nosánku, který bych si odmítal zašpinit. Na stavbě jsou všichni místní. Krom absurdního přízvuku, který připomíná něco mezi zaniklým dialektem a spiťanským blábolem, jsem totiž každému šumák. S pochybnou prací, o kterou kromě praštěného majitele nestojí nikdo a nic, si připadám zbytečný. Domů chodím zničený. Sophie už si se mnou neví rady, ale já zkouším vydržet. Potřebuji prašule, a práci aby člověk ve Wanace pohledal. Nakonec však není zbytí. Boj uvnitř vlastní duše totiž vyhrát nelze. Dávám výpověď.Read more