Bytové jádro

(english version down below)

Naše vymodlené bydlení již na startu zavání podezřele. Nejdříve před domem obhlížíme podivnou ceduli „Na prodej“. Zvláštní sled událostí, říkáme si. Vždyť jsme právě vynosili věci z auta. Kluci nás hned uklidňují, že tak horké to zas není. Zájemci tu už točí dveřmi více jak rok, a na obzoru nic! Navíc, jelikož oba sviští brzy do Evropy, majitelé jim přislíbili, že i kdyby přistál na stole majlant, tak počkají. Jako ortodoxnímu pesimistovi mi hnedle bylo jasné, jak tahle taškařice skončí. Tři týdny napětí… a… jasně! Barák dostává nálepku „Prodáno“! „Takže zase měníme plány,“ oplatím už značně unavený úsměv Sophie, když na ledničce čteme oznámení o vystěhování. Pro nás jenom kapka v cestami rozbouřeném moři, ale co kluci? Jeden už v Evropě, a druhý natěšeně balí kufry. Ti dva byli taky esa. Nejdřív Rory. Ten zprvu vypadá jako reklama na platinového kamaráda. Avšak po čase uznáme, že moje máma má pravdu, a že soudit lidi podle prvního dojmu nelze. Fakt, že náhle odevšad vyskakuje jeho přítelkyně, kterou k nám vlastně beze slova nastěhoval, mě ale naštve. Naštěstí nám to Rory vynahrazuje pořádnou house party, kdy do šesté ranní v obýváku potí trika 42 lidí pod obřím ptačím hnízdem. To Dani je zas fér. Že k nám svoji ženu stěhuje nám oznamuje ještě před příletem zpět. Zhudebnit je Avril Lavigne oba do not, píseň by vypadala asi takto:
♬ On byl Španěl, ♬
♬ ona byla Francouzka, ♬
♬ a ta jejich láska byla čistě italská. ♬
Žít s párem, který po sobě hází příslovečné nože, naučí pozornosti. Celý byt rázem vnímám jako arénu, kde člověk skáče od zákopu k sedačce, aby zachoval život. Naštěstí ti dva zápasili povětšinou v soukromí. Ale konec už těch stížností. Může to být horší. Po měsících na cestě i tak cítím vděčnost za tyhle čtyři stěny. Problém máme spíše s okny. Nad ránem nám nad rámem sedá mráz. Ale prosím… zevnitř! Nastává tak vzácný úkaz obrácené mrazničky, kdy lednička potraviny oproti teplotě v bytu vlastně ohřívá. Jediný způsob zateplení, který na Zélandu znají, je totiž „Zatop si!“. To nejskvělejší pouto na bytě tak navazujeme s krbem. Vřelý to přítel, který nakonec vyhrává cenu pro nejlepšího spolubydlu.

The Flat Unit
Our much-prayed-for housing feels suspicious right from the beginning. First thing we notice is a strange sign in front of the house: “For Sale.” A curious sequence of events, we tell ourselves. After all, we’ve only just brought our bags in! The guys reassure us that it’s not that dramatic. Potential buyers have been opening the door for over a year now, and nothing’s happened yet! Besides, since both Rory and Dani are zipping off to Europe, the owners promised that even if a fortune were about to land on the table, they’d wait.
As an orthodox pessimist, I knew instantly how this will end.
Three weeks later… and… of course! The house gets slapped with a “Sold” sticker.
“So, plans are changing again,” I give Sophie a rather tired smile as we read the eviction notice on the fridge. For us it’s just a drop in already rough travel sea — but what about the guys? One is already in Europe, and the other is eagerly packing his bags. Those two were characters as well.
First, Rory. At first he looks like an ad for a platinum-tier friend. But after some time we have to admit my mum is right: you really can’t judge people by first impression. What does annoy me, though, is the sudden omnipresence of his girlfriend, whom he essentially moved in without a single word. Thankfully, Rory makes it up for us with a proper house party, where forty-two people sweat their their T-shirts in our living room until six in the morning, right under a giant bird’s nest. Yeah, a giant bird´s nest!
Dani, on the other hand, is fair. He tells us that he’s moving his girlfriend in—before even flying back. Avril Lavigne would probably sing something like this:
♬ He was from Spain, ♬
♬ she was from France, ♬
♬ and their love it was purely Italian. ♬
Living with a couple who throw proverbial knives at each other teaches vigilance. The entire flat suddenly feels like an arena, where one jumps from trench to couch just to stay alive. Luckily, they mostly fought their battles in private.
But enough of complaining. It could be worse. After months on the road, I feel grateful for these four walls. Honestly, the problem are the windows! By morning, frost sits on the frame—
but please… on the inside!
Thus occurs the rare phenomenon of the inverted freezer, where the refrigerator actually warms food compared to the temperature in the flat. The only insulation method known in New Zealand is simply: “Light a fire!” And so, in the end, the strongest bond we form in the apartment is with the fireplace. A warm-hearted friend, and the well-deserved winner of Best Flatmate badge.Read more