Letovisko Queenstown

(english version down below)

Kdo navštíví Nový Zéland, dříve či později zakopne i o Queenstown. Nafintěné městečko, které podestýlá turistům uprostřed pohádkové krajiny. Oproti Wanace, kterou protne v podstatě jediná silnice, nabývá Queenstown v pořádný kus civilizace. Hledačům štěstí tu nabízí hotely, galerie, kavárny, i nespočet zážitků, které místní agentury provozují okolo dalšího z obřích jezer. No, žádný vykrucování. Rovnou povím, že to celé vnímám tragicky. Možná QT loví jiné ryby než nebonitní baťůžkáře jako my. To beru. Ale copak McDonald ‘s patří do lesa? Houfy turistů, hluk, a kolkolem rozlitý bolehlav, mě brzo rozčilují. Objevuji zde jistý paradox. Queenstown začne jako země zaslíbená. Pohoří, skály, jezero – scenérie jako z románu. Přírodní svátost, za kterou lidé putují. Časem však jejich počet naroste tak, až město dočista zaplaví. A Queenstown se mění v přízrak. Přírodu a klid nahrazují shon a semafory. S raketovou poptávkou ceny atakují nesmysl, a vy za tu hromadu zlaťáků nakonec dostáváte vlastně přesný opak původní ideje. Neurózu a tři tuny betonu. Naštěstí tu žije José. Náš chillanský kamarád z Whanagrei. Osud jej sem zatáh donucením, když přišel o práci i o vízum. Na pár posledních měsíců tak zaparkuje zde, což hodnotím jako tu nejlepší věc na světě. Přes kopec z Wanaky to máme sice hodinu, ale za dobrým člověkem bych býval jezdil i dál. Párkrát jej tu navštívíme, tradičně kuchtíme žvanec, klábosíme a smějeme se. V nedostatku skutečných přátel ve Wanace nám José svítí z Queenstownu jako maják, za který jsme upřímně vděční. Jiný důvod, než je on, a občasná fuška s nábytkem pro Flock, však k návštěvě není. Možná ještě to poznání, že… zaplať Pánbůh, že jsme to zapíchli ve Wanace.

Queenstown Resort

Anyone who visits New Zealand will sooner or later stumble upon Queenstown. A dolled-up little town that rolls out the carpet for tourists in the middle of a fairytale landscape. Compared to Wanaka, which is basically cut through by a single road, Queenstown swells into a proper slice of civilization. To seekers of fortune it offers hotels, galleries, cafés, and countless experiences run by local agencies around another of the giant lakes.
No beating around the bush—I’ll say it straight: I find the whole thing tragic. Maybe QT is fishing for different catches than cash-strapped backpackers like us. Fair enough. But does a McDonald’s really belong in the forest? Crowds of tourists, noise, and hangover-inducing chaos spilled all around soon get on my nerves.
I discover a certain paradox here. Queenstown begins as a promised land. Mountains, cliffs, a lake—scenery straight out of a novel. A natural sanctuary people travel far to see. Over time, though, their numbers grow until they flood the town completely. And Queenstown turns into a specter. Nature and calm are replaced by hustle and traffic lights. With demand skyrocketing, prices shoot into the absurd, and for that pile of gold coins you ultimately get the exact opposite of the original idea: neurosis and three tons of concrete.
Luckily, José lives here. Our Chilean friend from Whangarei. Fate dragged him here by force when he lost both his job and his visa. So for a few final months he parks himself here—which I consider the best thing in the world. It’s an hour over the hill from Wanaka, but for a good person I’d have driven even farther. We visit him a few times, cook up some grub, chat, and laugh. In the absence of real friends in Wanaka, José shines out of Queenstown like a lighthouse, for which we’re genuinely grateful.
Aside from him—and the occasional furniture gig for Flock—there’s really no other reason to visit. Maybe just the realization that… thank God we put down roots in Wanaka.Læs mere