Mount Cook

(english version down below)

Nejvyšší kiwácká hora, která tyčí čapkou přes tři a půl tisíce metrů nad zemí. Právem jde o nejprofláklejší bodík na Zélandu, což vám potvrdí 10 z 10 všudypřítomných turistů. Celou oblast zdobí ostře vysekané masivy, jež oblékají kabát do běla.
Když přijíždíme, už z dálky lze vidět – a cítit – tu absolutnost. Pokud Maoři považují hory za božství, tady jim dávám za pravdu. Místní Zeus je obrovský, monumentální, a budí přirozený respekt.
Tři dny přespáváme v kempu, vmáčknutí zpět do miniaturního prostoru auta. Byť dispozicemi směle konkurujeme prvoligovým sardinkám, usínáme večer s vděčností. Obýváme totiž plechovku, která je jenom naše. Na výšlapy pak dostáváme skvostně zdivočelé počasí plné větru a deště. Krajina tak nabývá výsostně dramatický ráz.
Odbýt zdejší místo slovem „krása“ je jako říct, že v tropech za období dešťů „prší.“ Vládne zde PŘÍRODA... surová a původní. Nejmladší pohoří světa působí, jako by vykradlo obchod s prvohorami. Zde člověk opravdu pocítí, že oproti moci, jež nás utváří, jsme pouhé blechy. Skládám modlitbu k nohám hory, a děkuji za ochranu na cestách. Té se nám i dostává, když jedné noci padá větev jen kousíček od našeho auta. Díky Bohu. Za pozvánku na tuto vskutku epickou podívanou.

Mount Cook

The highest Kiwi mountain, raising its snow-capped head more than three and a half thousand meters above the earth. Rightfully, it’s the most iconic spot in New Zealand—something ten out of ten ever-present tourists will confirm. The entire area is adorned with sharply carved massifs, dressed in coats of white. As we arrive, you can already see—and feel—that sense of absolute presence from afar.
If the Māori consider mountains to be deities, here I have to agree. The local Zeus is immense, monumental, and arouse natural respect.
We spend three nights in a campsite, squeezed back into the tiny space of our car. Even though, in terms of dimensions, we boldly compete with top-league sardines, we fall asleep each night with gratitude. After all, we live in a can that is entirely our own.
For our hikes, we’re gifted with wildly untamed weather—full of wind and rain. The landscape takes on a fiercely dramatic character. To dismiss this place with the word “beautiful” would be like saying that in the tropics during monsoon season, it simply “rains.” What rules here is NATURE—raw and primal.
The youngest mountain range in the world feels as though it robbed a shop of prehistoric landscapes. Here, a person truly senses that compared to the force that shapes us, we are nothing but fleas.
I lay a prayer at the feet of the mountain and give thanks for protection on our journey. And we do receive it—when one night a branch falls just a short distance from our car.
Thank God. For the invitation to witness something truly epic.Read more