Day 22 - 57 km - Stát pro abstinenty

Vstávám brzo, abych se co nejrychleji sbalil a nebudil zbytečnou pozornost. Ale ještě se ani pořádně nerozednilo a už do stanu doléhají hlasy a bečení ovcí. Ta ohrada pro dobytek nebyla tak úplně opuštěná, ráno přijel kamion se zvířaty a ta teď pouštějí do výběhu.

Vylézám ze stanu, ale nikoho moc nezajímám. Jenom jedna dívčina se mě ptá, kolik mil mám dneska v plánu. Tím zájem o mě končí a já můžu v klidu dobalit a vyrazit na cestu.

Říkal jsem si, že těch dnešních necelých 60 kilometrů bude v pohodě, ale nakonec to byl fyzicky zatím nejnáročnější den. Rozbitá cesta, strmé kopce, pořád nahoru a dolů, vedro, navíc se projevila únava z předchozího dne a aby toho nebylo málo, došla mi voda. Naštěstí jsem po cestě narazil na ranč a o vodu poprosil.

Po příjezdu do kempu jsem pak v blízké benzínce skoro vykoupil všechno, co teče, abych doplnil deficit tekutin.

Ovšem do mé vychytávky s pivem mi Wyoming hodil vidle. Tady smí prodávat alkohol pouze ten, kdo má na to licenci. Takže vůbec není samozřejmost, že si u pumpy nebo v marketu koupíte pivo. A bohužel, tady v Hulettu, kam jsem dojel, tu licenci nemá nikdo 🫣 Naštěstí Wyoming brzy opustím a v Jižní Dakotě, která bude následovat, by měly být podmínky už zase normální 🤗

Ivo.Read more