Konečně v "Bogotá"

Po přistání se lehce přiblblý díky časovému posunu snažím projít pasovou kontrolou (je půl páté ráno a poznávám první kolumbijskou typickou vlastnost - hlavně se v práci nepřetrhnout. Přistálo několik letadel z Evropy a Severní Ameriky a ohromnou frontu odbavují 3 policisté hlemýždím tempem. Nakonec se do práce dostaví posily a za 45 minut se mě ospalá hraničářka ptá čím se živím a proč jedu do její země. Po vyzvednutí kufru mě čeká další prohlídka - tentokrát na celnici. Otrávený celník si zálibně prohlíží nacpaný kufr, ale naštěstí mu stačí odpověď, že nic nepašuju a vezu jen malou hotovost.

Fredy čekal u východu - poznal jsem ho hned. Přijel pro mě Uberem a já měl možnost při výhodu slunce poznat okrajové části Bogoty plné odpadků, prachu a všemožných nedostavěných baráků... ještě nechápu, že se jedná o standart pro téměř celou Kolumbii.

Počasí je příjemné.
V Madridu jsem zapomněl hygi set😒..ale z letadla mám jiný.

Fredy mě ihned po vybalení začíná připravovat na denní režim v jeho zemi. Varuje mě chodit někam sám, nevytahovat na ulici mobil, nebavit se s cizími lidmi (což je s jeho upovídanými a zvědavými krajany docela problém) a zásadně nenastupovat do aut, byť se tváří jako taxíky. Vytahovat na ulici peníze už udělá jen čirý blázen.
Docela to ve mě budí obavy. Vlastně veškerý strach je způsoben právě těmato jeho varování. Je pravda, že různě po ulicích a v parcích se válí různá individua, omladina se chová, jako by veřejný prostor byl jejich hřištěm, žebráci a prodejců všeho možného mě zastavují téměř na každém kroku.... ale na mě to spíše dělá dojem mírumilovného prostředí.

Jinak na to že jsem unavený, mluvím docela obstojně... Snažím se neusnout... abych se co nejrychleji srovnal.Read more