Espanol en Colombia

March - April 2024
A 34-day adventure by Jan Read more
  • 27footprints
  • 2countries
  • 34days
  • 284photos
  • 0videos
  • 21.2kkilometers
  • 9.7kkilometers
  • Day 2

    Let Praha - Madrid a Madrid - Bogotá

    March 6 in Czech Republic ⋅ ⛅ 8 °C

    Sympatické pohoštění na palubě... už vím proč vždy tak pečlivě zatahují závěsy mezi bussines a economy... je to fakt masňárna... obletují mě jako španělského krále. .. takže cesta pěkně ubíhá. Do Madridu z Prahy to trvá pohodové 3 hod.

    Tak dat si sprchu při přestupu na další let... bomba...a teď mě čeká 5 hodin do odletu letadla z Madridu do Bogoty. Tím, že jsem dostal možnost za rozumné peníze přesunout se do bussines třídy, mám přístup do salónku - Sala VIP Velázquez, kde je možnost sprchy, odpočinku v polohovatelných křeslech, studený i teplý bufet, pití na které si vzpomenete. Součástí je i restaurace a la cart.

    V půlnoci nasedám do Airbusu A350 a čeká mě 10 hodinový let do Bogoty. S časovým posunem -6 hod dorazím chvíli po 4. ráno.
    Read more

  • Day 3

    Konečně v "Bogotá"

    March 7 in Colombia ⋅ ☀️ 13 °C

    Po přistání se lehce přiblblý díky časovému posunu snažím projít pasovou kontrolou (je půl páté ráno a poznávám první kolumbijskou typickou vlastnost - hlavně se v práci nepřetrhnout. Přistálo několik letadel z Evropy a Severní Ameriky a ohromnou frontu odbavují 3 policisté hlemýždím tempem. Nakonec se do práce dostaví posily a za 45 minut se mě ospalá hraničářka ptá čím se živím a proč jedu do její země. Po vyzvednutí kufru mě čeká další prohlídka - tentokrát na celnici. Otrávený celník si zálibně prohlíží nacpaný kufr, ale naštěstí mu stačí odpověď, že nic nepašuju a vezu jen malou hotovost.

    Fredy čekal u východu - poznal jsem ho hned. Přijel pro mě Uberem a já měl možnost při výhodu slunce poznat okrajové části Bogoty plné odpadků, prachu a všemožných nedostavěných baráků... ještě nechápu, že se jedná o standart pro téměř celou Kolumbii.

    Počasí je příjemné.
    V Madridu jsem zapomněl hygi set😒..ale z letadla mám jiný.

    Fredy mě ihned po vybalení začíná připravovat na denní režim v jeho zemi. Varuje mě chodit někam sám, nevytahovat na ulici mobil, nebavit se s cizími lidmi (což je s jeho upovídanými a zvědavými krajany docela problém) a zásadně nenastupovat do aut, byť se tváří jako taxíky. Vytahovat na ulici peníze už udělá jen čirý blázen.
    Docela to ve mě budí obavy. Vlastně veškerý strach je způsoben právě těmato jeho varování. Je pravda, že různě po ulicích a v parcích se válí různá individua, omladina se chová, jako by veřejný prostor byl jejich hřištěm, žebráci a prodejců všeho možného mě zastavují téměř na každém kroku.... ale na mě to spíše dělá dojem mírumilovného prostředí.

    Jinak na to že jsem unavený, mluvím docela obstojně... Snažím se neusnout... abych se co nejrychleji srovnal.
    Read more

  • Day 4

    Centrum Bogoty

    March 8 in Colombia ⋅ ☁️ 21 °C

    První 2 hodiny výuky byly výživné... Fredy to bere naštěstí vážně a i přes počáteční pochyby se mě snaží vzdělat. Trvám na přestávkách, alespoň po dvou hodinách. Diví se. Moje hlava se vaří a těším se na kávu.
    V mých představách země, která je na předních příčkách vývozu kávy, se těším na kvalitní nakopávající nápoj.

    Poznávám další z typických vlastností Kolumbie. Veškeré své bohatství exportuje a místní je nejsou moc zvyklý využívat. To se týká jak ropy, kterou nezpracovávají, ale prodávají do USA - pak zpět nakupují hotové produkty za vyšší ceny. Tak i smaragdů, uhlí, fosforu... až po zemědělské produkty. Důvod je prostý. Vláda je prolezlá oligarchy-superbohatými rodinnými klany, kteří mají na současném stavu založené podnikání.

    Zrnková káva je tu tak drahá, že si ji obyčejný Kolumbijec nemůže dovolit. Takže si kupují Nescafé a připravují ho velmi zvláštním způsobem. Do vody hodí kus tuhé tyčinky vyrobené z třinového cukru a pak hustou směs nalijí na instantní kávu. Je to sladké a hnusné.

    Pak jsme vyrazili na prohlídku centra.... protože je den žen, historické centrum je uzavřené a budov pokryté černým plátnem... jako by byl státní smutek. Prý se očekávají manifestace na podporu ženských práv a obvykle to je maso. Ovšem moje představa, že křehké ženy hází ovoce na zdi úřadů a paláců.... mně přijde přehnaná. Je mi vysvětleno, že jakékoli příležitosti k manifestaci se ihned chytnou radikálové... no radikálové, postupně objevuji místní mentalitu a princip fungování jihoamerické společnosti. Jedná se o prezidentský oligarchický systém plný korupce a místní mají takhle jedinou možnost, jak dát najevo nespokojenost.

    Tradiční nápoj z kvašené kukuřice Chicha ochucené mangem mě vůbec nenadchnul... vyráběli ho indiáni a nyní se po něm opíjejí turisté.

    Kostel kde byly založeny základy Bogoty je malinký a uprostřed cool (chevre) zóny plné obchůdků s uměním, hudbou a prodejci všeho druhu.

    Umělec z Venezuely., který maluje na bezcenné bankovky... podle něj už inflace dosáhla takových hodnot, že bankovky nemají cenu ani papíru, na kterém jsou vytištěné... v roce 2018 přesáhla inflace Venezuely 65.000 %. Nyní je na pouhých 200 %.

    Fredy nezapře pusu...naštěstí.. takže jsem pořád pod palbou španělštiny...
    Read more

  • Day 5

    Vepřová hlava, mangostino a gordos

    March 9 in Colombia ⋅ ☁️ 20 °C

    Každý den jsou plánovány 4 hodiny jazyka... další dvě hodiny výuky a připadám si zase blbější... už je toho na mě moc a pletu si základní věci. Mám pocit, ze mám v hlavě bordel.

    Odpoledne začalo pršet a proto jsme místo botanické vyrazili do muzea malíře Botera, který si udělal značku malováním tlustých lidi... tzv. Gordos, po smrti obrazy odkázal včetně sbírky impresionistů a malířů 20. století Bogotě... v dalších sálech byla ranná díla od Maneta, Pissara, Dalího, Picassa, Kokošky..atd

    Ochutnal jsem ovoce mangostino, výborné!!! Taky něco, co se vyndávalo z vepřové hlavy a zasmažilo do těstovinové kapsy... šílenost...

    Večer chtějí kluci vyrazit do Theatronu...největšího klubu v Jižní Americe...pokud jsem to dobře pochopil... ale já jsem unavený a nevím zda bych to zvládnul. Sice říkají, že jdou na chvíli ale už jsem odpozoroval, že čas je zde relativní pojem... To je další z aspektů se kterým je zde nutno počítat. Vše trvá tak 5 x déle, než je člověk zvyklý z Evropy. VŠE.

    Autobusová doprava funguje víceméně překvapivě dobře... autobusy mají 3 vagóny spojené harmonickou, takže řidič vůbec nemůže vidět na konec a řízení musí být teda zážitek. Stanice jsou dlouhé několik stovek metrů, aby se za sebe vešlo několik busů... metro Bogota s 9,5 miliony obyvatel nemá... díky korupci se plánuje od 70. let a vždy stavba selže díky rozkradení rozpočtu zodpovědným ministrem. Také Transmilenium - systém autobusové dopravy je zatížen soukromými zájmy a nikdo nemá snahu a zájem tento systém měnit.
    Read more

  • Day 6

    Jardín botánico

    March 10 in Colombia ⋅ ⛅ 22 °C

    Ráno přišli kluci kolem 6 ráno, ještě že jsem nešel! To by mě zabilo. Oběma bylo asi dost blbě. Takže jsem pracoval a čekal co bude. Už už jsem byl rozhodnut vyrazit do botanické sám...ale kupodivu se zmátořili a po hodinové přípravě plné ujišťování, že už už půjdeme, jsme vyrazili.

    Tahle nedochvilnost a plýtvání časem mě dojímá...ale je to vlastně obdivuhodné, se nestresovat. Nechat vše plavat ... svému osudu. Do města jsme jeli zase busem...ale trvalo to 1,5 hod, Bogotá je obrovské město a Fredy bydlí na jižním konci. I způsob místního bydlení stojí za poznámku. Byty jsou malinké, bez topení. Teplá voda z plynové karmy teče jen ve sprše a regulace je dost obtížná. Velikost Fredova bytu je cca 45 m2, dva pokojíky, kam se sotva vejde postel a psací stůl, obýváček s pracovnou, stolem pro 4 lidi a kuchyň pro panenky. Na myčku zapomeňte. Nádobí se myje ve studené vodě. V kumbále je pračka - s vertikálním otáčením bubnu - vypadá to jako odstředivka po babičce. Prádlo se jen točí sem a tam ve studené vodě!.. nepřevaluje se... takže efekt praní je minimální. Zato je obrovská - na 16 kg prádla.

    Kdo má peníze volí pronájem v hlídaných a bezpečných zónách. Město se dělí na zóny. 1. a 2. je nejhorší, bez plynu a někdy i vody - vlastně slam. Zóna 3 je střední třída, 4-6 luxusní, kde jsou také dvojnásobné sazby za energie a životní úroveň je zde mnohem vyšší. Fredy bydlí v 3. zóně v uzavřeném areálu 15 torres - 12 patrové paneláky obehnané zdí s vlastní recepcí, dětským hřištěm, obchodem, posilovnou.

    Botanická - Krásná pěkně opečovávaná zahrada, expozice přehledně a zajímavě koncipované.
    Read more

  • Day 7

    Poprvé sám do města

    March 11 in Colombia ⋅ ☁️ 19 °C

    Sám jsem nebyl svědkem žádného problému, nepříjemnosti, nebezpečí.... ale tenhle pocit ve mě vyvolávali sami kolumbijci. Od Fredyho, který za moji bezpečnost cítil zodpovědnost, přes jeho přátele až po jeho rodiče. Všichni mě pořád upozorňovali co nesmím dělat, co mi hrozí a pak přidávali příběhy co se jim nebo blízkým stalo, jak je okradli, zmlátili, přepadli, vyhrožovali... a to všechno pobouzelo moji fantazii, včetně spousty bezdomovců, podivných individuí, mladých poflakujících se výrostků....

    Po dvou hodinách studia, kdy mi to už docela šlo.... zajímavé, že při hodině mám pocit, že jsem skoro rodilý mluvčí... ale potom v reálném životě nejsem schopen se vymáčknout... přišla Fredova mamka s taťkou, aby mě poznali a uvařili oběd... měl jsem hrůzu, že budu za blbce.... nakonec 70 procent jsem rozuměl... byl losos s rýži, smaženými banány a yukou... výborné!!! K tomu salát... vůbec nechápu jak to mohla v takové mikro kuchyni uvařit... jídlo prvotřídní. Taťka řídí bus pro Transmilenio...ten dlouhý, 36 m...16 kol... slušně oblečený v pěkné uniformě.. evidentně hrdý na svou práci... která trvá 9 hodin s jednou hodinovou přestávkou. Ptal se mě na perestrojku a věděl, kde je ČR a že jsme byli spojeni se Slováky. Pak už tento znalostní výkon nikdo nezopakuje - je normální, že se vás lidi na ulici ptají odkud jste - protože jste za exota. Ale na druhou stranu. Kdo z našich spoluobčanů dokáže říci kde je Kolumbie a jaké má hlavní město?

    Pak jsem sám vyrazil do města.. chtěl jsem Muzeum de oro, ale je pondělí, vše je zavřené.
    Skončil jsem zase v Botero muzeu, prohlédl příšernou sbírku moderny a uklidnil se zase klasikou. A pak zase šílená cesta Uberem... je špička a trvá to více jak hodinu... taky objednat uber je na min 20 minut. Dlouho se čeká a když už je konečně vybráno, vyzvednutí trvá 15 min. Šílené. Cesta ale stojí max 20.000...přes celé město, což je cca 120 Kč.
    Read more

  • Day 8

    Monserrat

    March 12 in Colombia ⋅ ☁️ 19 °C

    Monserrat cca 3100 m. n m. nad Bogotou, která samotná má 2600 m. n m. Krásné místo s křížovou cestou. Ochutnal jsem kokový čaj - Rudodřev obecný... poprvé a naposledy, spustila se mi rýma a zarudly oči... asi alergická reakce. Chuť jako silný bylinkový čaj, sladké jak cecek.
    Cestou zpět jsme se stavili na Ajiaco, polévka z brambor, rýže, smetany, kukuřice, avocada a kapary... nic moc... ale zasytilo to.

    Koku žvýkali indiáni pro zmírnění následků výškové nemoci. Dnes se doporučuje pít čaj... výšková nemoc je soubor příznaků u člověka, který není zvyklý na pobyt ve vyšších nadmořských výškách již od 2.000 m. n m. jako následek sníženého množství kyslíku - bolest hlavy, únava, zvracení, neschopnost se nadechnout a může končit v otoky plic a mozku.

    Vyzvedli jsme brýle, které mě celkem přišly na 2600, třetina z toho co doma.
    Read more

  • Day 9

    Výšková nemoc a Santa Marta

    March 13 in Colombia ⋅ ⛅ 30 °C

    Noc hrůzy... přepadla mě zimnice, průjem, nemohl jsem se nadýchnout. Jako by mi velký kámen ležel na hrudníku. Nemohl jsem spát, tak jsem si po 4 hodinách bral Paralen. Ráno jsem byl úplně zničený. Ale prášky zabraly a trochu jsem si odpočinul... chvíli jsem přemýšlel, že odlet do Santa Marty odložím... ale udělalo se mi během dopoledne líp.. .trochu jsem se najedl... banán se suchými vločkami a dal si mátový čaj ze zvadlých bylin, co koupil bůhví kde Fredy.

    Evidentně důsledek nedostatečné aklimatizace na Bogotu a poté rychlý výstup lanovkou na Monserrat.

    Po poledni šílená cesta na letiště... jezdí tu na doraz, doprava je hustá a bez známek pravidel. Za námi dokonce došlo ke srážce aut po prudkém brždění. Na dotaz, zda řidiči musí skládat zkoušky (páč se mi to moc nezdálo) mi Fredy odpověděl, že samozřejmě, ale pravidla nikdo nedodržuje. A že on sám ač má řidičák by nikdy ve městě neřídil.

    Přílet do Caribiku a vlhkého vedra byl nakonec super. Následovala cesta místním autobusem, kterému se nezavíraly dveře, až k moři... šli jsme se vykoupat a poseděli chvíli s pivem na pláži. Caribské pobřeží nás přivítalo nejen všudypřítomnými odpadky, ale nádherným západem slunce.

    Odpadky jsou tady velký problém. Netřídí se, koše neexistují, vše se háže do pytlů a ke krajnici. Ty v lepším případě sebere kuka vůz... Vítr pak dokoná své. Odpadky se válí úplně všude. Někde jsou vidět ohromné rozpadlé kontejnery, které ovšem slouží převážně jako ubytování ... snad u každého najdete člověka, který se - dle Fredyho výkladu - živí přebíráním odpadků, jejich tříděním a následném odvozu do sběren. Ty jsem nezahlédl... kdyby tomu tak bylo, proč by se bordel válel všude okolo?
    Read more

  • Day 10

    Gaira

    March 14 in Colombia ⋅ ☀️ 29 °C

    Dnes výživné hodiny pokračovaly. Mám pocit, že se vůbec nezlepšuji, naopak - hlava naprosto nespolupracuje.
    Ráno jsem vyrazil v 9 na pláž, měl jsem jen hodinku mezi výukou... prošel jsem se až ke skále, kde nikdo nebyl. Turistů je tu teď v tuto dobu málo, místní ještě spí...
    Bydlíme v prvním AirBnb, v 9 patře v jednom z vysokých 15 patrových činžáků s bazénem na střeše. Takových domů tu je spousta, ovšem po výstavbě zapomněli na zeleň, občanskou vybavenost... navíc je sucho, vedro... člověk má pocit, že žije v odpadkové poušti kousek od nádherného moře. Tohle není Karibik, který známe z brožurek.

    Přestal fungovat kód na dveře, Fredy mi chtěl prozradit jak se to dělá a zůstali jsme oba na chodbě. Při čekání na nový kód jsme objevili střešní bazén, kde jsme pokračovali ve výuce. Odpoledne byl oběd kousek od baráku, vedro jak kráva, vysoká vlhkost... koupil jsem si příšerný klobouk, ale chrání před sluncem! Cestou nás potkal obří ještěr, leguán... zíral jsem... Myslel jsem. že někomu utekl, ale prý jich tu jsou stovky.

    Zítra jdeme do parku Tyrona. Mám trochu obavy ze zvířat a hmyzu... podle toho jak o tom mluví Fredy...

    Hmyz tu je velký problém. Žlutá zimnice je v některých lokalitách stále aktivní, a očkování je povinné. Švábi obřích rozměrů a rozličných tvarů jsou rutinou. Čím níže bydlíte, tím pravděpodobněji na ně narazíte... nejen na podlaze...
    Read more