Tongariro Northern Circuit

Po proprsenem dni a vetsine noci to v 5:55 rano, kdy zazvonil budik, vypadalo nadejne. Trochu mimo plan jsme nemohly nastartovat, resp. nesel otocit klicek v zapalovani :-/. Pak se ale auto umoudrilo a s lehkym zpozdenim jsme se na konci Mangatepopo Road (trochu nestandardni, ale co by clovek neudelal, aby vysel vstric predpovedi pocasi) postavily na start 3denniho/2nocniho Tongariro Northern Circuitu.
K chate Mangatepopo i k Soda Springs to slo jeste dobre. Sice mlha jako mliko, takze jsme toho zrovna moc nevidely, ale jak jsme na ni za chvilku v dobrem vzpominaly...
Jakmile jsme totiz zacaly stoupat na South a nasledne Red Crater, pribyly ke zhorsene viditelnosti dest a vichrice jako blazen. Pokus vystoupat v techto podminkach na vrchol Ngauruhoue (2291 m) jsme cloumany vetrem ze strany na stranu asi po pul hodine vzdaly a obratily to. Stejne tak na summit Tongarira (1968 m) nebylo ani pomysleni. Na hrebenovych partiich jsme mely co delat, abychom se - toho casu uz navlecene do vlnenych cepic, rukavic... - udrzely na nohach (Helce se to pry parkrat nepodarilo a skoncila na zadku v lave, ale tuto vtipnou situaci jsem bohuzel nemohla videt ani zaznamenat na vecnou pamatku, protoze jsem mela s krosnou plnou stanu na zadech co delat sama se sebou - sorac, Helco ;-)).
A pak se neco prihodilo a u Emerald Lakes jsme najednou spatrily... Emerald Lakes :-)! Mraky se zacaly rozfoukavat, objevila se modra obloha a slunce a my jsme se - KONECNE - mohly zacit kochat tim, za cim jsme sem prijely: majestatnimi vulkany, lavovymi poli, krajinou Pana prstenu.
A kochaly jsme se a slunily a fotily a svacily a pri tom se kochaly az na Oturere Hut, kde jsme ve stinu Mount Doomu, co se tesne pred zapadem slunce uplne vynoril z poslednich mraku (zasnezena Ruapehu to zvladla o hodne driv), postavily stan a preckaly mrazivou noc.Läs mer