Hodder Huts/Mt. Tapi/Hodder Huts

Rano jsme se vzbudili do stejne famozniho pocasi jako vcera. Azuro, bezvetri, idealni podminky pro vystup na Tapuae-o-Uenuku (2 885 m), nejvyssi NZ horu vne Jiznich Alp. Ze zacatku to slo dobre: Hodder jsme prekrocili diky sikovne rozmistenym kamenum suchou nohou, vyskrabali se par udolimi pres obrovska sutova pole kolem dokonaleho napul zmrzleho vodopadu, kochali se nadhernymi vyhledy na majestatni vrcholky s pozustatky snehu...
...a pak jsme ztratili kamenne mohylky a kdyz jsme na hrebenu, ze ktereho nebylo bez lana cesty dal, zkontrolovali mapu, zjistili jsme, ze jsme najednou bliz vzdalenejsimu Mt. Alarmu (2 877 m) nez Tapi. A sakra :-(.
Slezt sutovym polem dolu bylo jeste horsi nez se vyskrabat nahoru. A tech lavinek, co jsme spustili... kdyz jsme pak o par set vyskovych metru niz nasli zase spravnou - omohylkovanou - cestu, neni divu, ze Phil s Aidasem uz se rozhodli vzit to uz zpet k chatam. A tak jsme k Tapi zacali splhat uz jen ja s Filipem (Miki si sla vlastni cestou, a jak jsme se vecer dozvedeli, vylezla si vlastni horu :-)). Byla 1. V 6 je tma. Limit byl jasny: dame tomu max. 2 hodiny a pak jdeme zpatky. Pred 3. jsme se skoro po 4 doskrabali k sedlu - dle mapy asi ve vysce 2 500 m a (desne dlouhych!!!) 300 m vzdusnou carou od vrcholu - a museli to otocit. Zachazkou k Alarmu jsme proste ztratili moc casu - a taky sil :-(.
S rozklepanyma nohama jsme sklouzali sutove pole a pred pul 6 dorazili k chatam, kde uz na nas cekal zbytek osazenstva (a opet par polivek ze sacku a zolici). Tapi neklapla, ale stejne jsme si to uznali. Makli jsme si. Nic pro vozickare :-).Baca lagi