Stewart I: Big Hellfire/Mason Bay Hut

Tak za me dnes jednoznacne nejtezsi den. Jednak dlouhy, jak vylet na mesic, 15 km, druhak teren jak blazen. Z Big Hellfire Hut do 399 m, naseho nejvyssiho bodu, to jeste slo. Trek na pohodu, blata poskrovnu... dolu na Little Hellfire Beach to bylo skoro nekonecny sestup ze 400 kluzkych a strmych vyskovych metru do 0.
A odsud z 0 pekne znovu do skoro 300 m jeste strmeji, blativeji. O tom, jak jsme se misty po 4, misty po zadku klouzali asi hodinu na Mason Beach pomlcim. Mazec.
Madon Beach je dlouha. Hodne. A pruchozi jen za odlivu. Dorazili jsme brzy, rezignovali na pisecny relax, co byl jeste hluboko pod vodou, a trapili se po kluzkych kamenech. Ze zatazeno totiz zacalo mrholit.
V pulce plaze jsme se zasekli u skaly, co zasahovala daleko do more a toho casu ji omyvaly prilivove vlny. Dali jsme si obed, pockali... a pak si vytipovali vhodny timing a uzky "impassable" usek co nejrychleji prebehli. Pohory to vzaly docela dobre ;-).
Na Mason Bay Hut jsme dorazili za deste a byl to vitany pohled. Ohen, ususit veci a pak klasika.... kiwi spotting.
Asi 1,5 hod. jsme bloumali kolem historicke farmy, co ji v roce 1986 opustil posledni najemce, a kdyz jsme to skoro vzdali, asi 50 m od chaty nas zarazil hlasity kiwacky skrehot. Poslouchali jsme toho bastarda snad pul hodiny, prehraboval se v listi, odfrkoval, ale na trek nevylezl :-(.Read more