Banda Aceh

Koupi hrebinku moje uspesna "to do" mise v podstate skoncila. Najit obchod s baterkami nebo moskito repelentem byl nadlidsky ukol. O vymene NZD na IDR vubec nemluve. Pul dne jsme behali od jednoho money changera k druhemu, od banky k bance, abych to nakonec vzdala, smirila se s desnym smennym kurzem a odpornym poplatkem a zamirila do bankomatu. Kde jsem si veleuspesne zablokovala jednu kartu a nakonec byla z druhe schopna vytahnout jen 2,5 milionu, coz bylo absolutne nejvic, co slo z masiny vymamit. No super :-(.
Dostat se do Grand Mosque byl taky proces. V kuklux klan habitech bylo vedro jak s...a. Celou dobu nas pronasledovala horda deticek a porad se s nami chtel nekdo fotit. No evidentne jedini turisti v celem sirem meste. A dovnitr se stejne nesmelo.
Pak si Tony rozbil zabku a nechal si ji za dolar na ulici spravit. A ja jsem si koupila zele, co jsem chtela dlouho ochutnat, a pak ho vyhodila (zas tak spatne nebylo no :-)).
V roce 2004 srovnalo mesto (a dalsi lokality napric jihovychodni Asii) se zemi zemetreseni o sile 9,1 stupne a nasledna tsunami. Vlny tu pry dosahovaly az do vysky 18 metru. Skoda, ze muzeum (vstup zdarma, v patek od 12 do 2 zavreno - jako ostatne uplne vse - kvuli tradicni modlitbe, hm) venovane teto udalosti a jejim obetem nedokazali zpracovat lip. Nekvalitni fotky, hora gramatickych chyb, amaterismus nejvyssiho stupne a bohuzel nevyuzita prilezitost. Ktera pada i na hlavu zemim, co muzeum a pamatnik v nedalekem parku (a samozrejme humanitarni pomoc) sponzorovaly. Vcetne CR. Priste prosim lepe pohlidat.
Byli jsme uchozeni k smrti, a tak jsme se zpet do Siwak hotelu svezli tuk-tukem, v podstate motorizovanou riksou. Docela sranda. Ale ne uplne levna - 35 000 :-(. Tony neumi smlouvat, beeee :-/.Läs mer