Kanchanaburi 20. - 23.01.2026

Teil 2

Kanchanaburi
20. - 23.01.2026

Heute verlassen wir Bangkok.
Der Weg führt uns weiter, nach Kanchanaburi, eine Stadt die auf dem ,manchen der älteren Generation bekannten Fluß Kwai liegt. Die Stadt liegt nicht weit, etwa 190 km von Bangkok entfernt. Das Grab-Auto hat uns zufärlässig zum Südwest-Busterminal gebracht. Kaum ausgestiegen, schon wurde das Ziel aus einem Ticket-Häuschen gerufen und die Tickets wurden erworben. Nah etwa 2 Stunden Fahrt wurde das nächste Ziel erreicht. Dieses Mal nutzten wir die Dienste eines Tuk-Tuks, das uns zum gebuchten Hotel brachte, wo wir die nächsten 3 Nächte verbringen werden.

Gleich am Nachmittag haben wir die ziemlich neue Attraktion der Stadt, den sog. Skyywalk einen Besuch abgestattet. Ein Glasboden, der über des River Kwai Ufers ragt, und schöne Ausblicke bietet.

21.01.2026
Ausflug in den Erawan NP

Ein National Park (NP) der Wasserfälle.
Eine 1,5 Stunden lange Busfahrt hat uns dorthin gebracht. Wie bei jeder Attraktion haben wir am Eingang den Eintritt bezahlt, (ca. 8,-€ p.P.) und los ging es.
In diesem NP befinden sich insgesamt 7 wunderschöne Wasserfälle, die erkundet werden wollten. Die Menschenmassen haben wir bald hinter uns gelassen, da die meisten Besucher schon bei dem ersten Wassserfall bleiben, um zu baden. Sagen wir es so, den dritten Wasserfall haben noch einige erreicht, danach wurde der Weg immer leerer. Warum? Ganz einfach. Wasserfälle haben es an sich, dass sie mal mehr, mal weniger hoch sind, und diese Höhe muss natürlich überwindet werden, das heißt, man muss sich die Schönheit der Orte / Wasserfälle erlaufen. Der Weg wudrde immer steiler und immer unbequemer zu gehen, immer mehr Schweißtropfen tropften tapfer von unserer Stirn runter. Trotzdem war es wunderschön, mal immer wieder stehen zu bleiben und dem rauschenden Wasser zu zuhören.
Ja, das passende Kredo zu unseren Wanderungen, „der Weg ist das Ziel“ hat sich erneut bestätigt.
Nach dem 6. Wasserfall mussten wir nicht nur aus Zeitgründen, sondern auch wegen schwindenden Kräften umdrehen und zurück gehen. Zumindest den Bus haben wir noch erwischt! (Lol)

22.01.2026
The Death Railway / Eisenbahn des Todes

Die Geschichte sagt, dass die Eisenbahnstrecke die Japaner im 2. WK als Sicherung des Nachschubs zwischen Thailand und dem Birmanischen Schienenetz bauen ließen. Binnen 17 Monaten wurde unter mehr als unmenschlichen Bedingungen die Strecke durch den Jungle geschlagen worden. Etwa 200 000 Zwangsarbeiter aus Thailand, Indonesien u.v.m und mit ca. 60000 gefangenen Allierten wurden die 415 km gebaut worden, teilweise mit 18 Arbeitsstunden am Tag. Dass mehr als 80000 ums Leben kamen wundert wohl niemanden. Nach dem 2. WK ist die Strecke ins Vergessenheit geraten und später wurden für Touristen etwa 70 km wieder geöffnet.
Mit dem Zug sind wir nun heute gefahren. Ums Leben muss sich niemand mehr fürchten, wobei ein Blick auf den Zug, (3. Klasse übrigens), lässt ein bisschen das Vertrauen schwinden.
Man kann noch einige Wasserfälle oder Soldatenfriedhof und ein Museum besichtigen.
Von Wasserfällen haben wir gestern viel gesehen, einigen Soldaten Friedhöfen haben wir die Ehre in vielen Ländern der Welt erwiesen, sodass der Weg vom Zug ging flink zurück ins Hotel
Ach ja, Geld brauchten wir auch noch, hier zählt noch „Cash in the Tasch“, so haben wir einige ATM bemüht, dass sie uns Bares ausspucken, was gar nicht einfach war, da man sich hier mit der Übersetzung nicht all zu viele Mühe gibt. Zumindest nicht immer.:(

Was gab denn heute noch für Aufregung!?
Irgend etwas war doch da.....
Ich gestehe:
Als uns am Morgen das Grab-Taxi zum Bahnhof gebracht hat, sagte ich zu meinem Gatten, er möge bitte den Rucksack schon mitnehmen, da ich noch bezahlen wollte.
Jetzt nur telegraphisch:
Paul turnte schon im Bahnhof, ich kam nach
Paul, wo ist mein Rucksack?
Ich habe keinen.... (Drin waren unsere Pässe und Pauls Geldbeutel mit diversen KK + Führerschein usw.)
Auf einer Bank saß ein DE-Thailändisches Paar, die sofort gecheckt haben, was passiert ist
Die Frau hat gleich auf meiner Grab – App geschaut, telefoniert, nichts erreicht
Auf jeden Fall, binnen einigen Minuten erschien urplötzlich eine Frau in Information-Uniform, (ich kürze ab), das Grab Auto kam sofort zurück und Rucksack war da....
Ich wollte der Fahrerin den Umweg erstatten, dass wollte sie aber nicht.
Nur die Dame von der Information hatte den Wunsch, dass man uns mit ihrem Handy als Nachweis ihrer Tätigkeit (mein Verdacht) fotografiert s“amt des gefundenen Gegenstands namens Rucksack“. Das haben wir für die Dame gerne über uns ergehen lassen und hoffen, dass ihr es vielleicht auf der Aufstiegsleiter behilflich sein könnte, :)
Und dann meint man, es wäre nichts los!!!

Die berühmte "Bridge over the River Kwai" haben wir indirekt besucht. Wir sind darüber mit dem Zug gefahren;).

A ted cesky:

Cast cislo 2

Kanchanaburi
20. - 23.01.2026

Dnes opouštíme Bangkok.
Cesta nás vede dále do Kanchanaburi, města ležícího na řece Kwai, které zjiste znají někteří starší lidé z nas drive narozenych. Město leží nedaleko, asi 190 km od Bangkoku. Grab Auto nás spolehlivě dovezlo na jihozápadní autobusové nádraží. Sotva jsme vystoupili, už nám z pokladny zavolali náš cíl a ja zakoupila jízdenky. Po asi dvouhodinové j(hopsave) ízdě jsme dorazili k dalšímu cíli. Tentokrát jsme využili služeb tuk-tuku, který nás odvezl do rezervovaného hotelu, kde strávíme příští tři noci.

Hned odpoledne jsme navštívili poměrně novou atrakci města, tzv. Skyywalk. Jedná se o skleněnou podlahu, která vyčnívá nad břehem řeky Kwai a nabízí krásný výhled.

21.01.2026
Výlet do národního parku Erawan

Národní park (NP) vodopádů.
Cesta autobusem trvala 1,5 hodiny. Jako u každé atrakce jsme zaplatili vstupné (cca 8 € na osobu) a vyrazili jsme.
V tomto národním parku se nachází celkem 7 nádherných vodopádů, na které jsme se chtěli podivat. Davy lidí jsme brzy nechali za sebou, protože většina návštěvníků zůstává u prvního vodopádu, aby se vykoupala. Řekněme to tak, že třetí vodopád ještě někteří dosáhli, ale poté byla cesta čím dál tím prázdnější. Proč? Je to jednoduché. Vodopády mají tu vlastnost, že jsou někdy vyšší, někdy nižší, a tuto výšku je samozřejmě nutné překonat, což znamená, že krásu těchto míst / vodopádů si musíte vydobýt chůzí. Cesta byla čím dál strmější a nepohodlnější, z čela nám statečně stékaly kapky potu. Přesto bylo krásné zastavit se a poslouchat šumění vody.
Ano, motto našich túr „cesta je cíl“ se opět potvrdilo.
Po šestém vodopádu jsme se museli otočit a vrátit se, a to nejen z důvodu času, ale také kvůli ubývajícím silám. Alespoň jsme stihli autobus! (Lol)

22.01.2026
The Death Railway / Železnice smrti

Historie říká, že železniční trať nechali Japonci postavit během 2. světové války jako zajištění zásobování mezi Thajskem a barmskou železniční sítí. Během 17 měsíců byla za nelidských podmínek vybudována trať vedoucí džunglí. Přibližně 200 000 nuceně nasazených pracovníků z Thajska, Indonésie a dalších zemí a asi 60 000 zajatých spojenců postavilo 415 km trati, částečně při 18hodinové pracovní době denně. Není divu, že při tom přišlo o život více než 80 000 lidí. Po 2. světové válce byla trať zapomenuta a později bylo pro turisty znovu otevřeno asi 70 km.
Dnes jsme jeli vlakem. Nikdo se už nemusí bát o život, ale pohled na vlak (mimochodem 3. třídy) trochu podkopává důvěru.
Ještě lze navštívit několik vodopádů, vojenský hřbitov a muzeum.
Vodopádů jsme včera viděli dost, několika vojenským hřbitovům jsme vzdali čest v mnoha zemích světa, takže jsme se z vlaku rychle vrátili do hotelu
Ach ano, potřebovali jsme také peníze, tady se stále platí „hotovostí v kapse“, takže jsme se snažili v několika bankomatech vybrat hotovost, což nebylo vůbec snadné, protože se zde příliš nesnaží o překlad. Alespoň ne vždy.:(

Co ještě dnes způsobilo rozruch?
Něco tam přece bylo........
Přiznávám!!!
Když nás ráno taxi odvezlo na nádraží, řekla jsem svému manželovi, aby vzal batoh, protože jsem ještě chtěla zaplatit.

Teď jen telegraficky:
- Paul už pobíhal po nádraží, já jsem přišla za ním
- Paule, kde je můj batoh?
- Nemám ho... (Byly v něm naše pasy a Paulova peněženka s různými kreditními kartami, řidičským průkazem atd.)
- Na lavičce seděl německo-thajský pár, který okamžitě zjistil, co se stalo
- Žena se hned podívala na mou aplikaci Grab, telefonovala, ale nic nedosáhla.
- V každém případě se během několika minut najednou objevila žena v uniformě informačního centra (zkráceně), auto Grab se okamžitě vrátilo a batoh tam byl...
- Chtěla jsem řidičce uhradit objížďku, ale ona to nechtěla.
- Pouze paní z informačního centra měla přání, aby nás někdo vyfotografoval jejím mobilním telefonem jako důkaz její činnosti (moje podezření) „spolu s nalezeným předmětem jménem batoh“. - To jsme pro paní rádi vyhoveli a doufáme, že jí to možná pomůže v kariérním postupu :)

A pak si člověk myslí, že se nic neděje!!!

Ten slavny "Most pres reku Kwai" jsme primo nenavstivili, my po nem tim vlakem jeli!!Read more