Teil 14 Siem Reap 2

Siem Reap 2
Floating Village
04.03.2026
Heute war eine Gruppentour zu „Floating Village“ dran.
Eine entspannte Tour, nur mit 8 Teilnehmern aus allen Herren Ländern.
Der Guide war ein aus diesen Dörfern stammender Einheimischer, der ein sehr gutes Englisch gesprochen hat.
Nicht weit von Siem Reap, wo heute über 1 Million Menschen leben und die Zahl der Hotels von VIER wie etwa dem vor 25 Jahren war und heute mehr als 300 da sind, befindet sich der größte Binnensee in Südostasien, der Tonle-Sap-See.
Da der See und seine Umgebung schon immer Leute ernährt hat, gibt es natürlich bis heute. Am Ufer leben in auf Stelzen gebaute Häuser sehr viele Menschen.
Heute leben viele vor allem vom Tourismus.
Die Wasserhöhe im See steigt in der Regenzeit auch schon Mal bis zu 15 m.
Heute ist die Regenzeit schon viele Monate her, und dem zu folge liegt das Wasser sehr niedrig.
Wir haben erst einen Morgen-Markt besucht, Dort hat man alles bekommen können, was das Herz begehrt. Von Bio-Gemüse, welches die Village-Frauen zum Verkauf anbieten, Fisch und Fleisch aller Arten, aber nichts für unsere feinen Näschen und Augen. In den sehr engen Durchgängen zwängte sich alles auf einmal, egal ob Menschen, oder Motorroller oder Fahrräder. Komischerweise wurde niemand angefahren oder irgendeiner Stand beschädigt.
Der zweite Halt, immer noch am festen Boden war bei einer Highschool und bei einem gleich daneben stehendem Tempel.
Danach ging es zum Boot. Nach etwa 20 Minuten langer Fahrt landeten wir am einem schwimmenden Restaurant.
Hier konnte man sich entscheiden, ob man weitere 5,50 $ investiert und dem ökonomischen Wachstum der Einheimischen auf die Sprünge hilft (oder eben nicht), und lässt sich in einem kleinem Boot durch den Wald am Wasser „kutschieren“, besser gesagt mit Frauenpower, die ihre Paddeln fest in der Hand hatten, fortbewegen. Ja, das ist wohl dort der Job der Frauen, die Männer haben Kassiert und die Boote beim Einstieg von uns unbeholfenen Touris festgehalten. Der Wasserweg schlängelte durch die Bäume, und hinter einer Kurve sind wir an 2 oder 3 Boote (Kanus) getroffen, die mit Snacks und Getränken beladen waren. Was? Auch hier, ganz versteckt wird versucht, wenigstens eine Dose Cola an den Touri zu bringen. Dieses Mal hat es nicht geklappt, wir waren insgesamt 3 Boote mit je 2 Personen besetzt, die kein Verlangen, egal auf was, hatten. Man muss die Pfiffigkeit, Eifer, Fleiß und Geduld der Menschen (es waren natürlich nur Frauen) schon bewundern. Aber von nichts kommt nichts, sagt man doch!
Die Fahrt hat etwa 30 Minuten gedauert, ich habe die Paddel „bewundert“ und nicht glauben wollen, dass man mit solchen Zahnstochern ein Boot bewegen kann. Ja, man kann, wir sind heile wieder zurück gekommen.
Danach hieß es umsteigen auf das große Boot, noch einige Minuten dauernde Fahrt und schon sind wir wieder ausgestiegen, unser Van war auch schon da, und es ging zurück nach Siem Reap und zu unseren Hotels.
Es ist sowieso unvorstellbar, wie alles koordiniert wird und alles klappt, man wird bei jeder offiziellen Buchung am Hotel abgeholt. Auch um zum Busbahnhof zu kommen.

Siem Reap 2
Plovoucí vesnice
04.03.2026
Dnes byla na programu skupinová túra do „Plovoucí vesnice“.
Pohodový výlet, jen s 8 účastníky z různých koutů světa.
Průvodce byl místní rodák z těchto vesnic a mluvil velmi dobře anglicky.
Nedaleko Siem Reap, kde dnes žije více než 1 milion lidí a kde před 25 lety byly jen ČTYŘI hotely, zatímco dnes je jich více než 300, se nachází největší vnitrozemské jezero v jihovýchodní Asii – Tonlé Sap.
Protože jezero a jeho okolí odjakživa živilo místní obyvatele, žije zde dodnes mnoho lidí. Na břehu stojí spousta domů postavených na kůlech.
Dnes mnoho obyvatel žije především z turismu.
Hladina vody v jezeře během období dešťů může stoupnout až o 15 metrů.
Dnes je období dešťů už několik měsíců pryč, a proto je hladina vody velmi nízká.
Nejprve jsme navštívili ranní trh. Dalo se tam koupit všechno, po čem srdce touží – od bio zeleniny, kterou ženy z vesnice nabízely k prodeji, přes ryby a maso všeho druhu. Nicméně nic pro naše citlivé nosy a oči. V úzkých uličkách se mačkali lidé, motorky i kola najednou. Kupodivu nikoho nepřejeli a žádný stánek nebyl poškozen.
Druhá zastávka, stále ještě na pevné zemi, byla u střední školy / gymnasia a hned vedle skoly se nachazejiciho chrámu.
Poté jsme se vydali k lodi. Asi po 20 minutách plavby jsme dorazili k plovoucí restauraci.
Zde se člověk mohl rozhodnout, zda investuje dalších 5,50 $ a podpoří ekonomický růst místních obyvatel (nebo ne) a nechá se v malé loďce „povozit“ lesem po vode – lépe řečeno poháněnou ženskou silou, protože ženy pevně svíraly pádla v jejich rukou. Ano, zdá se, že je to tam práce žen. Muži vybírali peníze a při nastupování přidržovali lodě pro nás neobratné turisty.
Vodní cesta se klikatila mezi stromy a za jednou zatáčkou jsme narazili na dvě nebo tři lodě (kánoe) naložené občerstvením a nápoji. Cože? I tady, úplně skrytě, se někdo snažil prodat turistům alespoň plechovku coca-coly. Tentokrát to ale nevyšlo – byli jsme tři lodě po dvou osobách a nikdo z nás neměl o nic zájem. Člověk musí obdivovat chytrost, snahu, píli a trpělivost těch lidí (samozřejmě to byly jen ženy). Ale jak se říká – bez práce nejsou koláče.
Plavba trvala asi 30 minut. „Obdivovala“ jsem pádla a nemohla uvěřit, že s takovými párátky lze loď vůbec dat do pohybu. Ano, lze – vrátili jsme se v pořádku zpět.
Poté jsme přesedli na velkou loď, ještě pár minut plavby a už jsme znovu vystupovali. Náš minivan už čekal a vyrazili jsme zpět do Siem Reap a byli jsme dovezeni az do našich hotelů.
Je vůbec neuvěřitelné, jak je všechno koordinované a jak všechno funguje. Při každé oficiální rezervaci vás vyzvednou přímo v hotelu – dokonce i když jedete na autobusové nádraží.Læs mere