Teil 16 Vietnam - Sai Gon

Teil 16
Vietnam
Sai Gon
09.-12.03.2026

Gestern haben wir Phnom Penh und damit auch Kambodscha endgültig verlassen.
Ich habe insgesamt 3 Destinationen aus dem Programm gestrichen. Die Anfahrten waren zu lang und erneut auch zu abenteuerlich, und in dem einen Fall, wo eine 2-tätige Wanderung durch den Jungel mit Übernachtung bei den einheimischen Volk dort in der Gegend, dafür fehlt uns nun die Kraft. Außerdem kränkelt Paul weiterhin mit dem Ohr, wenn auch nicht mehr so stark.
Ich habe für uns im Hotel die Busticket nach Vietnam, Ho-Chi-Minh-City (HCMC) buchen lassen. Die sind zwar teurer, dafür wird man aber im Hotel abgeholt und zum Bus gebracht.
Dieses Mal kam wirklich Zivilisation zurück. Das Gepäck hat Nummernzettel bekommen, wurde von dem Personal verladen und am Ende ausgeladen und gesittet in den Warteraum gebracht. Der Bus war der Hammer, riesige Sitze haben uns in Empfang genommen, einfach nur Wahnsinn.
An der Grenze lief Dank dem Busbegleiter alles sehr schnell, wenn auch bürokratisch, aber es war ein schöner Grenzübergang, was ich von dem anderen, ursprünglich geplantem nicht mit Sicherheit sagen kann. Nach etwa 8 Stunden sind wir angekommen. In dem Warteraum konnte ich gleich eine SIM-Karte erstehen, 31 Tage für 8,- $, wo man mir gleich angeboten hat, das Rückgeld in den VND auszuzahlen. Da war ich nicht böse darüber, es war dort kein ATM in der Nähe und ich haben den Grab Fahrer bezahlen müssen. Hier wird trotz Möglichkeit mit $ zu zahlen, weiterhin mit der eigenen Währung gezahlt. Das hat für uns wiederum Nachteile, weil uns die Währung erneut zu Millionären macht, aber mit den vielen Nullen klar zu kommen ist schon eine Kunst. 1 € = ca. 31000 VND. Es heißt Dong.
Zur Geschichte will ich nichts schreiben, alles ist nachlesbar im Netz, die Fotos zeigen, glaube ich zumindest, ziemlich viel, was ich euch erzählen könnte.

Und ich fange mit diesem Satz an:GOOOOOOOOD MOOOORNING VIIIIETNAAAAAM!!!!!!!!

Ich verbinde Vietnam mit dem Satz aus dem sehr schönen Film mit Robin Williams „Good Morning Vietnam“. Außerdem war Pauls Schwager als GI auch in Vietnam stationiert.

Ho-Chi-Minh_City ist der Name für den Großraum der Stadt, das alte Zentrum heißt Sai-Gon. Hier kann man bis heute einige Bauten aus der französischen Kolonialzeit finden, wie das alte Postamt, oder die Opera. Das alte Hotel namens Rex und einiges mehr, leider nicht mehr ganz viele. Diese Ecken haben wir abgeklappert, den alten „Onkel Ho“ auch begrüßt und dann ging es zum SkyDeck, in die 49. Etage eines Hochhauses. Die Aussicht war zwar durch die komplette Verglasung nicht optimal, aber trotzdem grandios.
Dort wurden uns sogar ohne dass ich fragen hätte müssen, Tickets zum Senior-preis angeboten.
Zurück sind wir, oder wollten wir weiterhin laufen, haben uns aber wieder einmal mehr verlaufen, (ich lerne es mit der verdammten Google-Maps wohl nie mehr danach zu laufen). Aus Verzweiflung, wenn auch gegen Pauls Willen, habe ich dann den Grab gerufen, der uns zuversichtlich und sicher zum Hotel gefahren hat. Allerdings, sich zu verlaufen hat auch was in sich, man landet miittendrinn im Leben der kleinen Leute, was man sonst nicht kennen lernen würde.
Damit war der erste Tag in Vietnam beendet.

Část 16
Vietnam
Sai Gon
09.–12.03.2026
Včera jsme definitivně opustili Phnom Penh a tím i Kambodžu.
Celkem jsem z našeho programu vyřadila tři destinace. Cesty k nim byly příliš dlouhé a znovu také dost dobrodružné. A v jednom případě šlo dokonce o dvoudenní trek džunglí s přenocováním u místního obyvatelstva v té oblasti – na to už nám teď chybí síly. Navíc má Paul stále problémy s uchem, i když už ne tak silné.
V hotelu jsem pro nás nechal rezervovat autobusové lístky do Vietnamu, do Ho Či Minova Města (HCMC). Jsou sice dražší, ale zase vás vyzvednou přímo v hotelu a odvezou k autobusu.
Tentokrát se opravdu vrátila civilizace. Zavazadla dostala čísla, personál je naložil do autobusu a na konci je zase vyložil a spořádaně přenesl do čekárny. Autobus byl neuvěřitelný – privitala nas obrovská sedadla, prostě naprostý luxus.
Na hranici to díky průvodci z autobusu proběhlo velmi rychle, i když trochu byrokraticky. Byl to ale pěkný hraniční přechod, což o tom druhém, původně plánovaném, nemohu s jistotou říct. Asi po osmi hodinách jsme dorazili.
V čekárně jsem si hned koupil SIM kartu – 31 dní za 8 dolarů. Dokonce mi nabídli, že mi vrátí drobné rovnou ve vietnamských dongách (VND). Vůbec mi to nevadilo, protože poblíž nebyl žádný bankomat a já musel zaplatit řidiče Grab. I když je zde možné platit dolary, většinou se stále platí místní měnou. Pro nás to má ale jednu nevýhodu – znovu jsme milionáři. Vyznat se ve všech těch nulách je opravdu umění. 1 € = přibližně 31 000 VND. Měna se jmenuje dong.
O historii toho psát nebudu, všechno se dá dohledat na internetu. Fotografie podle mě ukazují docela dost z toho, co bych vám mohla vyprávět.
A začnu touto větou:
GOOOOOOOOD MOOOORNING VIIIIETNAAAAAM!!!!!!!!
Vietnam spojuji s touto větou z velmi krásného filmu s Robinem Williamsem „Good Morning, Vietnam“. Navíc byl Paulův švagr jako GI také kdysi ve Vietnamu.
Ho Či Minovo Město je název pro celou metropolitní oblast, zatímco staré centrum se stále jmenuje Saigon. Dodnes zde lze najít několik staveb z francouzského koloniálního období, například starou poštu nebo operu. Také starý hotel Rex a několik dalších budov, i když jich už bohužel není mnoho.
Tato místa jsme prošli, pozdravili jsme i starého „strýčka Ho“ a potom jsme vyjeli na SkyDeck do 49. patra jednoho mrakodrapu. Výhled sice nebyl kvůli kompletnímu zasklení úplně ideální, ale přesto byl úžasný.
Dokonce nám tam bez toho, abych se musela ptát, nabídli vstupenky za seniorskou cenu.
Cestou zpět jsme chtěli jít pěšky, ale opět jsme se ztratili (nikdy se asi nenaučím pořádně používat ty zatracené Google Maps). Nakonec jsem ze zoufalství – i když proti Paulově vůli – zavolala Grab, který nás spolehlivě a bezpečně odvezl zpět do hotelu.
Ale na druhou stranu, zabloudit, ci nenajit primou cestu ma i sve vyhody. Clovek se najednou ocitne uprostred zivota normalniho obyvatelstva., kam by jsme se s taxikeem nikdy nedostali. (Hahaha)
Tím skončil náš první den ve Vietnamu. ?Baca lagi