Teil 17 Can Tho

Teil 17
Can Tho – Mekong Delta
12.03.2026

Heute haben wir HCMC verlassen.
2 Tage haben uns voll und ganz gereicht. Dazu muss ich mich aber bekennen, dass wir die fast „Pflichtbesuche“ ausgelassen haben. Darunter fällt der Besuch des Museums und vor allem, der Besuch der Vietkong-Tunnels. Es hat ganz private Gründe.
Am Morgen der Abfahrt haben wir noch keine Bustickets gehabt.
Ich sagte, Paul warte noch in der Lobby, ich gehe in ein Reisebüro nebenan und frage nach, ob dort gebucht werden kann.
Ja. Es war zwar doch erheblich teurer, dafür aber komfortabel. D.h., Abholung direkt vor der Haustür, Transport zum Busbahnhof, der weit weg lag, die Busfahrt selbst, und Transport zu der nächsten Unterkunft. Warum nicht? Alles ging wirklich Schlag auf Schlag.
Plötzlich stand ein junger Mann da, sagte, Moment, gleich kommt das Fahrzeug, extra 1 Pkw. Damit wurden wir zum Büro in der Stadt gefahren, wo es wiederum hieß, etwa 10 Min. Geduld, und der Van-Bus war da. Das Gepäck wurde für uns auch getragen.
Die Größte Überraschung kam dann am Busterminal. Das war der Bus Selbst. Oh mein Gott, das haben wir noch nicht erlebt. Es waren keine Sitze drinnen, sondern Schlafkoje, für jeden eine Koje. Es waren 3 Reihen, Fenster, Mitte, Fenster, mit je eine Koje unten am Boden und die andere wie eine 1. Etage darüber. Die Kojen waren zwar etwas eng für uns „Großen“, aber man könnte es dort aushalten. Vorausgesetzt, man leidet nicht an Platzangst!!! Wir hatten die Kojen am Boden hintereinander. Ich gebe zu, ich war froh, dass es schneller hinter uns war, als der Fahrplan sagte.
Und noch etwas: bei dem Einstieg in den Bus hat man gleich eine Plastiktüte in die Hand gedrückt, die für die Straßenschuhe gedacht war. Diese musste man nämlich sofort ausziehen. Nur neben bei, das ist das „größte gehasste Hobby“ von Paul. (LoL). Naja, in dem engen Einstieg war schon meine Schuhgröße von 38 eigentlich zu viel, bei Gr. 45 hat Paul beinah den Eingang ganz versperrt.
Fazit: So ein Bus ist vielleicht für eine Nachtfahrt super, (es war 100x besser, als der erste Nachtbus mit den Schlafkojen), aber am Tag.... Nein, danke!
Das war schon wieder etwas aus der Abteilung: Man lernt immer wieder was dazu!!

Část 17
Can Tho – Delta Mekongu
12.03.2026
Dnes jsme opustili HCMC.
Dva dny nám naprosto stačily. Musím se ale přiznat, že jsme vynechali téměř „povinné návštěvy“. Patří k nim návštěva muzea a především návštěva tunelů Vietkongu. Má to zcela soukromé důvody.
Ráno v den odjezdu jsme ještě neměli žádné autobusové lístky.
Řekla jsem Paulovi, ať ještě počká v hotelové hale, že zajdu do cestovní kanceláře vedle a zeptám se, jestli se tam dají koupit.
Ano, dalo se. Bylo to sice podstatně dražší, ale zase pohodlnější. To znamená vyzvednutí přímo před hotelem, odvoz na autobusové nádraží, které bylo dost daleko, samotnou cestu autobusem a potom odvoz k dalšímu hotelu. Proč ne? Všechno šlo opravdu ráz na ráz.
Najednou tam stál mladý muž a říkal: moment, hned přijede auto – dokonce osobní. Tím nás odvezli do kanceláře ve městě, kde nám znovu řekli, že máme asi 10 minut počkat, a už tam byl minibus. Zavazadla nám také vsude nosili.
Největší překvapení přišlo až na autobusovém nadrazi. To byl totiž ten samotný autobus!. Bože můj, to jsme ještě nezažili. Uvnitř nebyla sedadla, ale spací kóje – pro každého jedna. Byly tam tři řady: u okna, uprostřed a zase u okna. V každé řadě byla jedna kóje dole u podlahy a druhá jako v prvním patře nad ní.
Kóje byly sice pro nás „větší“ lidi trochu těsné, ale dalo se to vydržet. Ovšem jen za předpokladu, že člověk netrpí klaustrofobií! My jsme měli kóje dole za sebou. Přiznávám se, že jsem byla ráda, že to skončilo rychleji, než uváděl jízdní řád.
A ještě něco: při nastupování do autobusu nám hned dali do ruky plastový sáček na boty. Ty jsme si totiž museli okamžitě zout. Jen tak mimochodem – to je Paulův „nejvíc nenáviděný koníček“. (LoL). No, v tom úzkém vstupu byla už moje velikost bot 38 vlastně moc, a s velikostí 45 Paul málem zablokoval celý vchod.
Závěr: Takový autobus je možná skvělý na noční cestu (bylo to 100× lepší než ten první noční autobus se spacím lůžkem), ale přes den… ne, děkuji!
To zase patří do kategorie: člověk se pořád učí něco nového!Baca lagi