Can Tho 2 schwimmende Märkte / plovouci trhy

Can Tho 2
Schwimmende Märkte
13.03.2026

Beim Einchecken im Hotel fragte ich, ob man dort eine Bootfahrt zu den Märkten buchen könnte. Nein, machen sie nicht, aber ich kann ihre Tel. Nr. an einen privaten Unternehmer weiterleiten, der ruft sie an. Ja, er hat sich prompt gemeldet. Ich wollte gerade in die Stadt fahren, um an den Piers zu schauen, was so etwas kostet. Ich sagte ihm, am Telefon kann ich schlecht hören, ob er auch ein Büro hat. Wohl nicht, aber es kam eine WhatsApp.
Ich schaute mich um, wurde gleich von min. 10 „Anbietern“ in Beschlag genommen. Dann war es mir gelungen, mich aus dem Rudel zu befreien und ich habe mich mit dem Mann ausgetauscht, und schließlich eine private Tour gebucht.. Dazu hat auch die Abholung und wieder zurück bringen gehört und der Guide, eine junge Frau gehört.
Und??? Wieder kam ein unerwartetes Erlebnis dazu. Wir trauen uns hier doch keinen Scooter wie sie es hier nennen (Roller) fahren, sind dadurch nie in den Genuss des Fahrweise-Wahnsinns gekommen. Heute schon!
Pnnkt um 05:15 kam eine junge Frau in die Lobby, Helm auf dem Kopf und da wir uns auch via Whatsapp gegenseitig mit Fotos vorgestellt haben, ging sie sofort auf uns zu. Was? Sollen wir mir einem Roller fahren? Und wir beiden zusammen? Das geht vielleicht mit den zierlichen Asiaten gut, zu dritt oder sogar mehr, aber doch nicht mit uns! Ok, gleich kam auch der Boss, auch mit Roller, und wir konnten losfahren. Es war noch dunkel, der Verkehr war schwach, aber immerhin, wir saßen auf dem Roller....
Das Erlebnis an sich war für uns so, wie erwartet, sehr auf Kommerz eingestellt. Trotzdem kann ich es empfehlen es zu besuchen. Weil, man kann sich in etwa eine Vorstellung machen, wie hart das Leben am Wasser ist, wenn man auf einem sehr kleinen Raum alles macht. Lebt, kocht, schläft.... Und es leben immer noch Menschen auf dieser Art und Weise dort, wenn auch keine Kinder mehr zu sehen waren, und sie sind sonst überall anwesend, aber bald wird es wahrscheinlich nur noch für Touristen erhalten bleiben.
Was wir erlebt haben? Viele Boote am Fluss, Mekong hat Flut und Ebbe, haben gesehen, wie Reisnudeln hergestellt werden und wovon oder wie sie gefärbt werden und was alles aus einer Kokosnuss entstehen kann, außer Kokosraspeln und Kokosmilch. Es werden sogar Bonbons hergestellt.
Nach 4 Stunden waren wir wieder zurück, der Boss hat wahrscheinlich gerade gefrühstückt und hatte keine Lust nochmals zu kommen, so dass uns die junge Dame nach und nach zum Hotel gebracht hat.
Später haben wir uns in die Stadt bringen lassen, da Paul ein Paar neue Schuhe gebraucht hat. Das gehört auch nicht gerade zu einer leichten Aufgabe, so große Füße hat hier niemand, also sind es auch kaum vorrätig. Am Ende wurden wir doch noch findig, Paul hat die Schuhe gleich anbehalten, um sie einzulaufen, wie er sagte. Ich rief ein Uber-Auto, das uns zum Busterminal gebracht hat. Hier habe ich für Morgen die Bustickets direkt gekauft, weil billiger, und ich konnte, dank einer kleinen gymnastischen Vorführung die zeigte, dass wir morgen sitzend und nicht liegend zurück nach Saigon fahren wollen.
Jetzt ausnahmsweise auch mal zum Hotel.
Der Ausblick aus dem 15. Stock war wirklich grandios, ich hatte sofort das Gefühl, dierkt aus dem Fenster in den Mekong springen zu können! Zum Glück sind die Fenster in solchen Höhen immer gut gesichert...!!
Ich buche lieber kleinere Hotels, die übersichtlich sind, und wo man recht schnell in Kontakt mit anderen „Travellers“ kommt. Hier, in Mekong Delta war ein richtiges Luxushotel zum normalen Preis angeboten, dann habe ich zugeschlagen. 15. Etage, super Aussicht, dicke Teppiche, das Zimmer groß und … Eigentlich alles da, was man in diesen Burgen erwarten kann und muss. Was fehlt, man fühlt sich hier total verloren! Nein, es ist nicht unsere Welt.Und stellt euch vor, wir kamen knapp nach 09:00 Uhr von der Tour zurück, und das Personal war schon dabei, das ganze Frühstücksbuffet abzuräumen! Wirklich, ich konnte es nicht glauben. Sachen gibt`s........

Can Tho 2
Plovoucí trhy
13.03.2026
Při přihlášení v hotelu jsem se zeptala, jestli je možné si tam objednat výlet lodí na plovoucí trhy. Ne, to nedělají, ale mohou moje telefonní číslo předat soukromému podnikateli, který mě zavolá zpět. Ano, ozval se opravdu okamžitě. Právě jsem se chystala jet do města podívat se k molům, kolik taková plavba stojí. Řekla jsem mu, že po telefonu špatně slyším a jestli má také nějakou kancelář. Zřejmě ne, ale brzy přišla zpráva přes WhatsApp.
Rozhlédla jsem se kolem sebe a hned si mě „vzalo do péče“ nejméně deset nabízejících. Nakonec se mi podařilo z te smecky vyklouznout, spojila jsem se s tím mužem a nakonec jsme tu turu u nej objednala. Ve meste, v parku na lavicce. Součástí byla i doprava tam a zpět a průvodkyně – mladá žena.
A co myslíte? Opět nás čekal nečekaný zážitek. My si tady vůbec netroufáme jezdit na skútru, jak tomu říkají (takový ten malý motocykl), a tak jsme se nikdy nedostali do toho šílenství místního stylu jízdy. Dnes ano!
Přesně v 05:15 přišla do hotelové haly mladá žena s helmou na hlavě. Protože jsme se už předtím přes WhatsApp pres preposlane fotografie, mohli üredstavit, hned k nám zamířila. Cože? Máme jet na skútru? A oba dohromady? To možná funguje s drobnými Asiaty – klidně ve třech nebo i ve více lidech – ale přece ne s námi! Naštěstí hned přijel i šéf, také na skútru, a mohli jsme vyrazit. Byla ještě tma, provoz byl slabý, ale přesto – seděli jsme na skútru…
Samotný zážitek byl přesně takový, jak jsme očekávali – hodně zaměřený na turistický obchod. Přesto bych návštěvu doporučila. Člověk si alespoň trochu dokáže představit, jak těžký je život na vodě, když na velmi malém prostoru lidé dělají úplně všechno. Žijí tam, vaří, spí… A stále tam takto žijí lidé, i když jsme už neviděli žádné děti. Ty jsou jinak všude, ale pravděpodobně to brzy zůstane jen jako atrakce pro turisty.
Co jsme tam viděli? Spoustu lodí na řece. Mekong má příliv i odliv. Viděli jsme, jak se vyrábějí rýžové nudle, z čeho se dělají a jak se barví. A také co všechno se dá vyrobit z kokosového ořechu – nejen kokosové vlocky a kokosové mléko. Dokonce se z něj vyrábějí i bonbóny.
Po čtyřech hodinách jsme byli zpět. Šéf zřejmě právě snídal a neměl chuť znovu přijet, takže nás mladá průvodkyně postupně odvezla zpátky do hotelu.
Později jsme se nechali odvézt do města, protože Paul potřeboval nové boty. To také není zrovna jednoduchý úkol – tak velké nohy tu skoro nikdo nemá, takže boty takových velikostí téměř nejsou na sklade. Nakonec jsme přece jen měli štěstí. Paul si boty hned nechal na nohou, aby si je „prošlápl“, jak říkal. Zavolala jsem Uber, který nás odvezl na autobusový terminál. Tam jsem rovnou koupila autobusové lístky na zítřek, protože byly levnější. A díky malé gymnastické ukázce jsem dokázala vysvětlit, že zítra chceme jet zpátky do Saigonu vsedě, a ne vleže.
A teď výjimečně také něco k hotelu. Raději si rezervuji menší hotely, které jsou přehledné a kde se člověk rychle dostane do kontaktu s ostatními cestovateli.
Pri pohledu z toh 15. patra jsem mela pocit, ze muzu skocit primo z okna do kolem protekajiciho Mekongu. Na stesti to byl jen pocit.....
Tady v deltě Mekongu byl nabízen opravdu luxusní hotel za normální cenu, tak jsem toho využila. 15. patro, nádherný výhled, tlusté koberce, velký pokoj… Zkrátka všechno, co se od takových „paláců“ očekává. Jenže něco tomu chybí – člověk se tu cítí úplně ztracený. Ne, tohle opravdu není náš svět.
A představte si: z výletu jsme se vrátili krátce po 9:00 a personál už začínal uklízet celé snídaňové bufety! Opravdu jsem tomu nemohla uvěřit. No, věci se dějí…Baca lagi